Farmáři chtějí dotace na vlastní sila

Ve výkupnách na Tachovsku jim účtují za sušení, čištění a skladování obilí velké poplatky.

O nové dotaci musí nejprve rozhodnout ministerstvo zemědělství. Agrární komora v Tachově chce prosadit, aby zemědělci dostávali dotace na výstavbu vlastních obilných sil.

Téměř všechny skladové prostory v okrese totiž patří soukromým společnostem a prvovýrobci jim musejí platit za uskladnění, čištění a sušení obilí každý rok miliónové částky.

„Potřebujeme postavit sklady pro potravinářskou pšenici, stavět sila pro krmné obilí by bylo vyhazováním peněz,“ upřesňuje předseda Okresní agrární komory v Tachově Stanislav Eberle. Za sušení a čištění by prý farmáři platili dál. Zbavili by se ale zátěže v podobě poplatků za naskladnění, uložení a vyskladnění obilí.

Snaží se získat polovinu nákladů

„Jde o stovky korun, které podnikům zemědělského výkupu a nákupu musíme platit zkaždé tuny obilí. Vzhledem k tomu, za jaké ceny obilí pak prodáváme, jsou to obrovské náklady,“ říká ředitel Miroslav Bečvář ze zemědělské společnosti Agročas Částkov na Tachovsku. Pokud sklady na Tachovsku vzniknou, je otázka, jakou by měly mít kapacitu. „Sklizně jsou průměrné a kvalita obilí kolísavá, navíc nejsme okres, kde by potravinářské pšenice bylo nějaké závratné množství,“ poznamenal Eberle. Do skladu by se ale mělo vejít minimálně pár tisíc tun. Pokud ministerstvo zemědělství vyjde agrárníkům vstříc, budou novou dotaci (požadují alespoň 50 procent nákladů) dostávat ztz v. Operačních programů. Z těch už dnes čerpají dotace třeba na opravy zemědělských staveb.

V Plzeňském kraji nejsou stanoviska farmářů jednotná, někteří s postoji agrárníků zTachovska nesouhlasí.

„Z národohospodářského hlediska je vyplácení dotací na výstavbu obilných sil vyhazováním peněz. Kapacit je v republice dost. Lepší by bylo, aby zOperačních programů šly peníze na nákup techniky,“ myslí si předseda Příkosické zemědělské Ladislav Vagner. „Skladovacích prostor je v republice dost,“ souhlasí Bečvář. „Jsou ale ve špatných rukou,“ dodává vzápětí.

Vagner uznává, že zemědělci platí za sušení, čištění a uskladňování obilí přemrštěné částky. „Problémy vznikly v 90. letech. Sklady, které si postavili naši dědové a v nichž měl stát prvovýrobcům garantovat alespoň poloviční vlastnické podíly, šly do privatizace. Teď musí prvovýroba za všechno tvrdě platit,“ říká.

Podle Miroslava Bečváře se bude myšlenka výstavby sil prosazovat obtížně. „Proti budou nejen někteří zemědělci, kteří třeba mají vlastní sušky a sila, ale hlavně budou protestovat výkupy. Zůstaly by jim totiž prázdné sklady,“ řekl.