Indie se potýká s novou vlnou sebevražd farmářů

Smrt požitím jedovatých pesticidů je nejčastější formou sebevraždy v rozvojových zemích.

Špatná úroda, nízké ceny zemědělských produktů a obrovské dluhy dohnaly jen v posledních dvou týdnech k sebevraždě více než sto farmářů v jihoindickém státě Ándhrapradéš. Obrovským počtem sebevražd je zemědělská oblast nechvalně proslulá již několik let.

Když se vlna dobrovolných úmrtí objevila poprvé, tvrdila vláda, že jde pouze o dočasný fenomén. Podrobnější výzkumy z poslední doby ale ukazují, že sebevražednost je velkým a zanedbaným problémem i v dalších rozvojových zemích.

"Abychom počet sebevražd snížili, začali jsme dávat každé rodině sebevraha kompenzaci ve výši 2200 dolarů a navíc splátku dluhu 1100 dolarů," řekl agentuře AFP nový premiér Ándhrapradéše Y. S. Rádžasekhara Reddy.

Efekt je ale opačný. Počet sebevražd v posledních týdnech vzrostl - lidé se začali zabíjet, aby jejich rodina dostala od vlády peníze. Zemědělce, kteří stále pracují s primitivní technikou, drtí dotovaná konkurence, především ze Západu. Od roku 1997 zemřelo podle odhadů v Ándhrapradéši dobrovolně přes tři tisíce zemědělců. Drtivá většina z nich se zabila způsobem, který je v rozvojových zemích nejobvyklejší - jedovatými pesticidy.

Zneužívané pesticidy

Když vědci z britské oxfordské univerzity provedli před několika lety první výzkum na toto téma, došli k varujícímu zjištění. Každý rok se v chudých zemích pokusí chemikáliemi otrávit tři milióny lidí.

Není náhodou, že právě Indie patří mezi největší producenty pesticidů na světě. Na 185 miliónů hektarů obdělávané půdy se spotřebuje 80 tisíc tun toxických látek. V Číně a jihovýchodní Asii zemře na následky požití pesticidů ročně 300 tisíc lidí.

Extrémně vysoká je sebevražednost mezi farmáři také na Srí Lance, každý den se jich tam zabije průměrně dvacet. V porovnání s Británií je tamní počet sebevražd pětinásobný.

"Stává se z toho cosi jako kulturní tradice," řekl agentuře IPS srílanský sociolog Karunatiss Athukorale. Příčiny jsou stále stejné - chudoba, nezaměstnanost, deprese.

Vláda odhaduje, že kvůli sebevraždám ztrácí ročně kolem 30 miliónů dolarů. Nejčastější formou smrti je požití organofosfátů nebo oleandrových semen. Kvůli špatnému stavu zdravotnictví se sebevrahy jen málokdy podaří zachránit, umírají do tří hodin.

Athukoralova studie prokázala, že počet sebevražd se velmi liší podle toho, jaká vláda je právě u moci. Za socialistických režimů bylo sebevražd mnohem méně. Poté, co se Srí Lanka vydala v 80. letech cestou tržních reforem, úmrtí výrazně přibylo.

Frustrovaní Číňané

Sebevražd ale přibývá v celém rozvojovém světě. Vědci se shodují, že jde o sociální fenomén.

Kuriózním případem je Čína, kde ročně spáchá sebevraždu na 300 tisíc lidí. To je i v přepočtu na stejné množství obyvatel asi dvakrát více než například ve Spojených státech. Sebevražda je vůbec nejčastější příčinou smrti venkovských žen a lidí mezi 15 a 34 lety.

Vláda problém dlouho tajila. Nyní už zřizuje speciální telefonní linky a kliniky, které mají lidem v kritické sociální situaci pomoci sebevraždě zabránit. Jedem na krysy či jinými chemikáliemi se zabíjejí kromě venkovských žen i dělníci ze státních továren, které masově propouštějí v důsledku reforem.

Čína se zavázala, že do roku 2010 sníží počet sebevražd o 20 procent. Hlavní zbraní mají být právě specializovaná centra.

"Dříve byla sebevražda považována za zradu komunistické strany," řekl listu USA Today prezident čínské psychiatrické společnosti Čang Ming-jüan. Rozhodnutím strany bylo až do roku 1990 zakázáno vést statistiky sebevražd.

"Na Západě všichni přepokládají, že pachatel sebevraždy musí mít duševní nemoc. V Číně je to jinak," tvrdí kanadský psychiatr Michael Phillips, který uskutečnil rozsáhlý výzkum sebevražd v této zemi.

Neúplné statistiky

Stále ale platí, že statistiky sebevražednosti v rozvojových zemích jsou velmi nespolehlivé a podhodnocené. Příčinou je neefektivní registrace počtu obyvatel, různé standardy pro vyhodnocování příčiny smrti a roli hrají i sociální dopady přiznané sebevraždy.

Téměř polovina ze 184 zemí, zkoumaných Světovou zdravotnickou organizací (WHO), vůbec nevede statistiky týkající se duševního zdraví obyvatel. V zemích, jako jsou Bangladéš nebo Nigérie, se vyskytuje méně než jeden psychiatr na milión lidí. Jinde není situace o mnoho lepší.

V mnoha státech rovněž zcela chybí na Západě běžné dostupné léky na depresi, schizofrenii a další duševní nemoci. Pokud existují, lidé si je nemohou dovolit.