INFORMACE (MZV) K VÝSLEDKŮM JEDNÁNÍ O PŘISTOUPENÍ ČR K EU (NÁVRH)

Česká republika uzavřela jednání o přistoupení k Evropské unii dne 13. prosince 2002 u příležitosti zasedání Evropské rady v Kodani. Ještě před tím, než budou výsledky přístupových jednání komplexně zpracovány a v ucelené formě předloženy veřejnosti, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky chce reagovat na některé mýty vytvořené v souvislosti s výsledky vyjednávání a uvést na pravou míru některé dílčí aspekty, které byly označovány za určující a problematické.

Volný pohyb osob

EU požádala s ohledem na vnitropolitickou citlivost v některých jejích členských zemích o (maximálně) sedmileté přechodné období (2+3+2) pro volný pohyb pracovníků, resp. o možnost nadále regulovat pracovní trhy v jednotlivých členských státech prostřednictvím národní legislativy. Toto přechodné období se vztahuje na všechny kandidátské země (s výjimkou dvou specifických ostrovů - Kypru a Malty). Jakkoli ČR nepovažovala a nadále nepovažuje žádost na straně EU za opodstatněnou (nehrozí masivní příliv pracovních sil), v návaznosti na ostatní kandidátské země v regionu střední a východní Evropy ji jako jedna z posledních akceptovala; alternativou bylo pouze zablokování vyjednávacího procesu.

Často dochází ke směšování otázky volného pohybu pracovních sil, o níž se jedná v rámci kapitoly Volný pohyb osob, s otázkou svobody pohybu občanů ve smyslu omezení jejich pohybu při překračování státních hranic. Je proto třeba zdůraznit, že v rámci jednání o kapitole Volný pohyb osob nikdy nebyla sebemenším způsobem zpochybněna svoboda pohybu občanů nových členských zemí, tj. mimo jiné cestovat či studovat v zemích EU.

Otázka omezení pohybu pracovníků nových členských zemí po vstupu do EU nebyla ze strany orgánů EU vyřešena jednoznačně a absolutně, kompetence byly v této oblasti přenechány jednotlivým členským zemím EU. Společná pozice EU pouze definuje rámec, ve kterém se členské země mohou pohybovat, tj. od úplného uvolnění ode dne vstupu až po dvou, pěti či sedmileté uplatňování omezení pohybu pracovníků. O vlastní podobě režimu pohybu pracovníků nyní ČR intenzívně vyjednává bilaterálně s jednotlivými členskými zeměmi (tato otázka již nespadá do agendy jednání o přistoupení).

Přechodné období neznamená, že čeští pracovníci nebudou mít přístup na pracovní trhy v EU. Během prvních dvou let po vstupu ČR do EU bude pro pohyb pracovních sil uplatňován tzv. národní režim, tzn. že příslušná úprava této záležitosti, ať už bude jakákoliv, se bude řídit národní legislativou té které členské země a nikoliv acquis, tedy společnými pravidly. Po uplynutí této doby se předpokládá plné uplatňování acquis a tedy zcela volný pohyb pracovníků. Nicméně členské státy EU mohou rozhodnout o prodloužení doby uplatňování národního režimu o tři roky. Ve výjimečném případě, při vážném ohrožení svého pracovního trhu budou moci poté rozhodnout o dalším prodloužení o dva roky. Všechna případná rozhodnutí o prodloužení doby uplatňování národního režimu ze strany členských států EU budou muset být věrohodně podložena, navíc v období, kdy ČR již bude členským státem a může případně v provázanosti s jinými oblastmi čelit neopodstatněným omezením.

Je třeba zdůraznit, že se EU zavázala, že budoucí režim přístupu na pracovní trh v zemích EU nebude v žádném případě striktnější, než je nyní. Čeští pracovníci (stejně jako pracovníci z dalších nových členských zemí) budou navíc upřednostňováni před pracovníky ze třetích zemí.

Již nyní pět současných členských zemí EU deklarovalo, že plně uvolní svůj pracovní trh ihned od data vstupu ČR do EU. Jedná se o Velkou Británii, Nizozemsko, Švédsko, Dánsko, Irsko. (Pozn.: Řecko přislíbilo zatím pouze neformálně.) Čeští pracovníci budou tedy moci v těchto zemích pracovat bez omezení již od prvního dne po vstupu.

O pozicích zbývajících členských zemí ČR stále jedná. Usiluje přitom o to, aby co největší počet dalších členských států zcela uvolnil přístup na svůj pracovní trh pro české občany již ode dne vstupu do EU. V případě jednání s některými členskými zeměmi se situace vyvíjí slibně, prozatím však nikoliv konkluzívně. Čtyři členské země EU sice prohlásily, že zamýšlejí využít národní režim k ochraně svého pracovního trhu, avšak i tyto režimy budou poměrně značně liberální. Jedná se o Německo, Rakousko, Belgii a Finsko. Tyto země již nyní praktikují velmi liberální režim pro udělování pracovních povolení vůči ČR, který nemůže být v budoucnu zpřísněn. Dle posledních údajů procentuální úspěšnost žadatelů o pracovní povolení v těchto zemích převyšuje 90% (pro rok 2000 je to v případě Německa 94%, Rakouska 96%, Belgie 91%, Finska 100%). Kvóta pro české pracovníky např. v Německu není v současnosti naplněna!

Pro úplnost je třeba připomenout, že původní pozice EU umožňovala budoucím novým členským státům zaštítit svůj pracovní trh ochrannými opatřeními pouze vůči těm novým členským státům, vůči kterým bude kterýkoli současný členský stát uplatňovat omezení. Po několikaměsíčních intenzivních jednáních mezi ČR a EU došlo k revizi této pozice umožňující ČR mít po vstupu možnost bránit svůj trh bezpodmínečně vůči všem novým členským státům, které budou pro český pracovní trh představovat ohrožení. Přestože pravděpodobnost vážného narušení pracovního trhu ČR je nízká, nikdo dnes tuto možnost nemůže zodpovědně vyloučit, speciálně ve vazbě na případný vývoj v některých problematických regionech (např. v důsledku restrukturalizace ocelářství). O výše popsanou modifikaci projevily zájem i zbývající kandidátské země.

Doprava

Hlavním výsledkem jednání o kapitole Doprava z pohledu ČR je skutečnost, že čeští dopravci budou mít možnost neomezeného přístupu na trhy jednotlivých členských států v oblasti mezinárodní silniční dopravy, letecké dopravy, námořní a vnitrozemské vodní dopravy a postupně i železniční dopravy, která v rámci EU zatím nedosáhla plného stupně liberalizace. Pouze v případě vnitrostátní nákladní silniční přepravy - tzv. kabotáže - EU předložila ve Společné pozici ke kapitole Doprava návrh na přechodné období v délce až pěti let (2+2+1). Kabotáž představuje co do podílu na silničních dopravních službách v EU méně než jedno procento!

Společná pozice EU, obdobně jako v kapitole Volný pohyb osob, připouští, že se mohou stávající a budoucí nové členské státy na základě bilaterálních dohod domluvit na odlišné úpravě (např. v podobě postupné výměny povolení pro provádění kabotáže) včetně možnosti plné liberalizace trhu. ČR jako jediná tuto pozici EU odmítala akceptovat a o kapitole Doprava jednala až do samého závěru přístupových jednání. Hlavní úsilí ČR se přitom zaměřovalo na dosažení dohody s Německem, které je z hlediska kabotáže pro ČR klíčovou zemí. Výsledkem jednání s Německem byla dohoda o provedení společné česko-německé analýzy nákladů dopravců v obou zemích, na jejímž základě by mělo dojít k diskusi o konkrétních kvótách na provádění kabotáže.

V mezidobí se ČR soustředila rovněž na dvoustranná jednání s ostatními členskými státy EU s cílem dohodnout alespoň základní podobu budoucích bilaterálních režimů liberalizace kabotáže po vstupu ČR doEU. Jednání s těmito státy proto pokračují i po ukončení přístupových jednání, přičemž některé členské státy již indikovaly zájem na plné liberalizaci kabotáže ode dne vstupu ČR do EU.

Zemědělství

Český zemědělský sektor bude mít po vstupu do EU výhodu stabilního a dlouhodobého výhledu pro oblast svého podnikání. Společná zemědělská politika využívá stability cen a podpor minimálně pro sedmileté období finanční perspektivy EU. Zemědělci tím mají mj. zaručenou větší jistotu pro strategická rozhodnutí a investice.

Výhodou pro české zemědělce budou také stabilní ceny základních komodit formou tzv. intervenčních nákupů, zajišťujících u většiny komodit výkup veškeré produkce. ČR bude také profitovat ze zvýšeného podílu na exportních subvencích oproti dnešnímu stavu.

Základním cílem ČR v dané kapitole bylo udržet a dále posílit konkurenceschopnost českých zemědělců. ČR od samého počátku tuto záležitost vnímala komplexně, tj. nikoli jen z hlediska přímých plateb (podpora vyplácená zemědělcům na jednotlivé zemědělské komodity nezávisle na výši produkce), ale také z pohledu výrobních kvót, rozvoje venkova a potřebných ochranných opatření pro potřebu ochrany českého trhu. Značný význam přikládala i veterinárním a fytosanitárním standardům, jejichž zavádění a dodržování je mj. jedním z důležitých ukazatelů při přiznávání podpor.

ČR vyjednala možnost dorovnání výše přímých plateb s využitím prostředků EU na rozvoj venkova, resp. z národních zdrojů, na úroveň o 30 % vyšší než byla navrhovaná výše přímých plateb (tzn. 55 % v roce 2004, 60 % v roce 2005, 65 % v roce 2006 atd.). Kromě toho u komodit, u nichž národní podpora v roce 2003 bude vyšší než uvedené procento, pak ČR bude mít možnost dorovnání na úroveň roku 2003. Konečně v případě bramborového škrobu ČR vyjednala výjimku na dorovnání do úrovně 100 % výše EU (ostatní kandidátské země tuto možnost nemají). Nutno dodat, že v původním návrhu finančního rámce přijatého na summitu v Berlíně se pro nové členské země do roku 2006 s přímými platbami vůbec nepočítalo.

Klíčovou roli hrají tzv. výrobní kvóty, na něž se vztahuje přímá podpora. Níže uvedená tabulka obsahuje srovnání mezi vyjednanou výší kvót a stavem produkce v ČR (2001). Vyplývá z ní, že se ČR podařilo v zásadě zajistit kvóty zhruba na úrovni reálných ukazatelů výroby nebo vyšší. Přitom počáteční nabídka EU byla nepoměrně nižší. (Jednání o kvótách jsou problematická především proto, že kvóty bývají v zásadě stanovovány na základě průměru ročních produkcí za několikaleté /referenční/ období; současná produkce a tím méně produkční potenciál nezakládá žádný nárok pro stanovení výše kvóty.)

V průběhu vyjednávání se podařilo zvýšit objem prostředků ze zdrojů EU na opatření pro rozvoj venkova pro období 2004 - 2006 z 380 mil. € na 480 mil. €. K tomu bude nezbytné spolufinancování ČR v rozsahu nejméně 120 mil. €. V přepočtu na Kč bude tedy k dispozici na období let 2004 - 2006 nejméně 18 mld. Kč - tj. 6 mld. Kč ročně. Dnes se na opatření určená pro méně příznivé oblasti (např. podhorské oblasti), na agroenviromentální opatření (splnění určitých ekologicko-agrárních kritérií), na zalesnění a na podporu zakládání a rozvoje činnosti odbytových organizací vyplácí cca 2,7 - 2,8 mld. Kč ročně. To znamená, že objem prostředků pro tento účel se zvýší více než dvojnásobně.

ČR rovněž vyjednala dvě přechodná období: do 31.12.2006 pro celkem 52 zpracovatelských podniků (např. jatka a masné podniky) na dosažení plné harmonizace hygienických parametrů s podmínkami platnými v EU; do 31.12.2009 pro již používané neobohacené klecové systémy pro nosnice, které nesplňují požadavek na výšku klece stanovený směrnicí Rady 1999/74/ES). Přechodná období poskytnou dotčeným podnikům čas, aby postupně zajistily splnění finančně náročných hygienických a bezpečnostních norem platných v EU.

ČR má nejvyšší počet výrobních kapacit v režimu přechodného období, asi 17 % svých kapacit chovů nosnic (komerční produkce vajec). Ostatní kandidátské země vyjednaly nanjevýš kolem 5 % svých kapacit v režimu přechodných období, některé kandidátské země nemají přechodná období vůbec.

Srovnání výše vyjednaných kvót se stavem produkce v ČR (2001)

Registraci ochrany zeměpisných názvů budějovického a českobudějovického piva cestou přístupové smlouvy pro trh rozšířené EU (při zachování statu quo ochrany výrobců ze třetích zemí) je nutno považovat za mimořádný úspěch, který nemá v dané oblasti obdobu mezi ostatními kandidátskými zeměmi. Registrace bude vyplývat přímo z primární legislativy a nebude možné ji zpochybnit v rámci jinak povinné standardní procedury.

ČR získala výjimku na označování Slivovice i pro slivovici vyráběnou smísením čistého ovocného destilátu s lihem, která však bude muset být na etiketě zřetelně odlišena od pravého ovocného destilátu (pozn.: podobné úlevy získalo Polsko a některé další kandidátské země pro své typické produkty, které nesplňují parametry acquis).

Finanční a rozpočtová ustanovení

V závěru jednání, na kodaňském summitu, ČR vyjednala příjem nových finančních prostředků z rozpočtu EU ve výši 83 mil. € (k předtím vyjednaným 564 mil. €).

ČR zároveň v Kodani vyjednala přesun 100 mil. € z oblasti strukturálních fondů do rozpočtových kompenzací. Nejsou to dodatečné prostředky, ale jsou v kategorii, kde ČR nemusí předkládat žádné projekty, aby je mohla čerpat. (Pokud by tyto prostředky zůstaly zařazeny v oblasti strukturálních fondů, není vyloučeno, že by je ČR nebyla v období bezprostředně po vstupu schopna vyčerpat.)

Jako příjem do státního rozpočtu v letech 2004-2006 ČR získá 747 mil. €, tj. cca 23,2 mld. Kč (viz následující tabulka).

Tabulka 1: Finanční rámec rozšíření pro ČR (v platbách, nikoli závazcích)

Pokud by ČR nevyjednala kompenzace, měla by tedy dle odhadů nárok čerpat v období 2004-2006 pouze 29 mil. € (rozdíl příjmů a plateb) - v prvních letech členství je náběh příjmů zejména ze strukturálních fondů pouze pozvolný. ČR nicméně vyjednala druhou největší absolutní výši kompenzací mezi kandidátskými zeměmi (po větším Polsku) - již zmíněných 747 mil. €, čímž její čistá pozice v období 2004-2006 vzrostla na hodnotu 776 mil. €.

V prvních třech letech členství v EU by ČR tedy dle odhadů měla přispívat do společného rozpočtu částkou 2574 mil. €. Celkově čerpat by měla částku 3350 mil. €: Z toho 2603 mil. € představuje odhadovanou sumu prostředků, jež by ČR měla čerpat na zemědělství (tržní opatření, přímé platby, rozvoj venkova), strukturální opatření (strukturální fondy, fond soudržnosti) či vnitřní programy (budování institucí); zbývajících 747 mil. € představuje částku, kterou ČR vyjednala za účelem vylepšení čisté pozice ve vztahu k EU.

Prostředky, které mají “na papíře” nové členské země k dispozici z fondů EU mohou, ale nemusejí být ve skutečnosti vyčerpány v plné výši (v závislosti na schopnosti předkládat kvalitní projekty, jež schválí Evropská komise). Naproti tomu právě tzv. rozpočtové kompenzace představují jistý příjem pro státní rozpočet a přitom neovlivňují výši ostatních příjmů.

Zatímco odhadované platby a příjmy (v tabulce 1 řádek 1 a 2) vycházejí z obecně stanovených pravidel a možnost vyjednávat o jednotlivých částkách je omezená, kompenzace jsou výlučně výsledkem vyjednávání, a proto jejich výši lze efektivním postupem významně ovlivnit.

ČR je jedinou ze zemí, které uzavřely jednání, jež nebude mít vnější hranice EU. Na jejich vybudování a střežení, které je v zájmu všech členských zemí, dostanou nové členské státy významný příspěvek z rozpočtu EU. Některé nové členské země budou uzavírat jaderné elektrárny, k čemuž opět získají určitý příspěvek z rozpočtu EU.

V ČR vyvolalo diskusi srovnání čisté rozpočtové pozice na jednoho obyvatele ČR a Slovinska (které má vyšší HDP na obyvatele), jakkoli je toto kritérium krajně zavádějící; EU nerozděluje prostředky podle počtu obyvatel jednotlivých států. I tak, pokud rozpočtové pozice obou zemí očistíme od specifické položky na vybudování vnější hranice EU (v případě Slovinska), pak zjistíme, že čísla jsou pro ČR pozitivní. To platí i ve srovnání poměru takto získané čisté pozice na HND.

Tabulka 2:

Srovnání čisté rozpočtové pozice bez prostředků na vnější hranice ČR a Slovinska

Pro úplnost je třeba uvést, že ČR obdržela (a ještě obdrží) od EU v období od roku 1990 do vstupu do EU zhruba 43 mld. Kč. ČR navíc aktuálně získá z Fondu solidarity EU přibližně 4 mld. Kč na odstraňování následků povodní (aniž by byla členem EU).

Ochranné klauzule

Návrh na zavedení tří ochranných doložek vzešel ze zasedání Evropské rady v Bruselu v říjnu t.r. (bez dohodnutí se na těchto doložkách by některé členské státy s ohledem na psychologické obavy své veřejnosti zřejmě bývaly neuzavřely přístupová jednání). Jedná se o tři typy klausulí, z nichž první tzv. obecná a druhé dvě - sektorové mají jiný účel a jiný mechanismus potencionálního uplatnění.

Obecná klausule

U první klausule označené jako obecná se jedná se o reciproční protekcionistickou doložku, jíž mohou použít jak nové, tak stávající členské státy, a lze ji tudíž využít erga omnes. Text je identický s obdobnou doložkou sjednanou za minulého rozšíření. Jediným rozdílem je délka jejího možného použití (namísto 1 roku 3 roky). Jejím smyslem je možnost reagovat na okamžité potřeby členských států v případě, že se objeví vážné problémy v některém sektoru ekonomiky, včetně zemědělství, přijetím ochranných opatření, která zůstanou v platnosti, dokud ohrožení sektoru nepomine. Tomu odpovídá i procedura přijímání opatření - na žádost členského státu rozhoduje Evropská komise (tzv. naléhavá procedura) do 5 dní od podání žádosti členského státu.

Jedná se o doložku, kterou může ČR využít, pokud by nastaly vážné potíže v některém sektoru (obdobně bylo upraveno i v Evropské dohodě).

Klausule k vnitřnímu trhu a k justici a vnitřním záležitostem (JHA)

Tyto dvě klausule jsou nové, v minulé smlouvě o přistoupení nebyly zahrnuty.

Země, které vstupovaly do EU v minulém kole rozšíření, byly již předtím členy Evropské hospodářské oblasti, a proto neexistovaly pochybnosti, zda jsou zcela schopny plnit své závazky v oblasti vnitřního trhu. Pokud jde o oblast justice a vnitřních záležitostí, zde se souhrn společných pravidel od minulého kola rozšíření rozrostl. Smyslem klausulí je de facto vyhnout se zdlouhavému projednávání případů před Evropským soudním dvorem, pokud by některý nový členský stát neplnil povinnosti plynoucí z členství v EU, resp. z negociací, a vážně tím narušoval či ohrožoval fungování vnitřního trhu (v případě soudní spolupráce podmínka vážného narušení/ohrožení není zavedena). Pokud nový členský stát bude dodržovat všechny své závazky, není důvodu se obávat uplatnění těchto klausulí. Bude záležet na každém novém členském státě, zda bude či nebude přicházet v úvahu využití těchto klausulí. ČR na jedné straně může být těmito klausulemi “postižena”, na straně druhé však ve vztahu k ostatním 9 novým členským státům bude ve stejném postavení jako stávající členské země a bude tudíž mít i potencionální výhody z případného využití těchto doložek vůči některému jinému novému členskému státu, pokud by neplnil své povinnosti a působil tak ČR problémy.

O zavedení opatření podle výše uvedených klausulí bude rozhodovat Evropská komise (v případě JHA po konzultaci s členskými státy), opatření budou muset být proporcionální a jejich trvání nebude delší než bude nezbytně nutné k odstranění nedostatků členským státem, vůči němuž by byla namířena. (Opatření lze i podle vývoje modifikovat.)

Opatření však budou moci být přijata i před vstupem smlouvy o přistoupení k EU v platnost s tím, že jejich platnost/účinnost by nastala dnem vstupu do EU, a dále budou moci být účinná i po uplynutí 3 let, dokud nedojde v daném členském státě k nápravě nedostatků.

www.euroskop.cz 3.1.2003