Informace o založení "Ekosociálního fóra Evropy"

BULLETIN VÚZE

č. 1/2002

Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky

Informace o založení “Ekosociálního fóra Evropy”

OBSAH

Úvodem *

1. Cíle, účel a financování fóra *

2. Orientační popis principů ekosociálního tržního hospodářství *

3. Stávající přehled aktivit a plán práce Fóra na rok 2002 *

Závěrem *

Úvodem

Z iniciativy bývalého rakouského ministra zemědělství (1987 až 1989), vicekancléře (1989 až 1991) a současného prezidenta Ekosociálního fóra Rakouska Dipl. Ing. Josefa Rieglera, s podporou současného rakouského ministra zemědělství W. Molterera a v kooperaci s agrárním komisařem EU Fr. Fischlerem byl 22. května 2001 konstituován spolek pod označením “Ekosociální fórum Evropy”. Podařilo se tak završit zhruba pětileté úsilí směřující ke vzniku informační a diskusní platformy k propagaci idejí, jejichž ideologické zázemí spočívá v modelu ekosociálního tržního hospodářství. Jedná se o novou politickou koncepci s cílem překonat současný “klasický protiklad” mezi ekonomikou a životním prostředím.

Ekosociální tržní hospodářství, jehož hlavním konceptorem je Josef Riegler, je takovým modelem rozvoje společnosti, který v rámci demokratického systému na bázi tržní ekonomiky a za daných všeobecných rámcových podmínek upřednostňuje sociálně, ekologicky a ekonomicky udržitelný rozvoj.

U příležitosti prvního oficiálního setkání valné hromady (22. 5. 2001) byli také zvoleni členové představenstva. Za českou stranu byl navržen a posléze zvolen do představenstva ředitel VÚZE Doc. Ing. T. Doucha, CSc. Na prvním pracovním jednání představenstva “Ekosociálního fóra Evropa” dne 26. 11. 2001 ve Vídni byli zvolení následující funkcionáři:

1. Cíle, účel a financování fóra

Činnost “Ekosociálního fóra Evropa” je upravena stanovami. Uvedený spolek je v podstatě informační a diskusní platformou pro státy a regiony Evropy. Spolek sídlí ve Vídni a klade si za cíl:

· studium poznatků z oblasti agrární a lesnické politiky, energetické politiky v oblasti obnovitelných zdrojů a ekologické politiky;

· podporu prací zabývajících se otázkami, které jsou pro agrární a lesnickou politiku, jakož i pro energetickou, ekologickou a národohospodářskou politiku důležité,

· pořádání zasedání, přednáškových akcí a diskusí k prohlubování poznatků z oblasti ekosociální tržní ekonomiky a Evropského modelu zemědělství,

· zřizování pracovních skupin pro projednávání otázek ekosociální tržní ekonomiky,

· publikování studií o ekosociální tržní ekonomice, vydávání brožur, novin a časopisů podporujících realizaci ekosociálních tržních principů.

Účelem spolku je udržování kontaktů mezi zemědělstvím a lesním hospodářstvím, ostatním hospodářstvím a vědou za účelem projednávání otázek, které jsou pro “ekosociální zemědělskou politiku”, “ekosociální tržní ekonomiku” a rovněž pro rozvoj venkova a obnovu vesnice v Evropě důležité.

Spolek není ziskově orientován a finanční prostředky k činnosti získává z:

· členských příspěvků (institucionální příspěvek pro VÚZE byl stanoven pro rok 2002 na 50 EUR),

· příspěvků z veřejných prostředků územních celků jako jsou státy, regiony, země a obce a jiných veřejnoprávních korporací v Rakousku a v Evropě,

· příspěvků fyzických a právnických osob,

· darů a jiných příjmů.

· Členy spolku se mohou stát:

· Zemědělci a lesníci a rovněž podniky působící v zemědělství a lesním hospodářství s právní subjektivitou,

· zákonná zájmová zastoupení a volná profesní sdružení v zemědělství a v lesním hospodářství,

· zemědělská a lesnická družstva a jejich svazy,

· představitelé jednotlivých zemí, regionů a obcí,

· jako právnické osoby zřízené podniky úvěrového hospodářství a pojišťovnictví, průmyslu, obchodu a živností a jejich organizace,

· profesoři a docenti evropských univerzit a vysokých škol,

· úředníci veřejné správy a zemědělských a lesnických organizací,

· přátelé zemědělství a lesnictví a obnovy vesnice,

· sdružení pro obnovu vesnice v Rakousku a v Evropě,

· spolky pro realizaci ekosociální tržní ekonomiky v evropských zemích (Rakousko, Maďarsko a následně Polsko).

Pro vyřizování konkrétních provozních záležitostí jmenuje představenstvo jednoho nebo více jednatelů a zřizuje poradní výbory, resp. výbory expertů.

Poradní výbor pro “Ekosociální tržní ekonomiku”: Na podporu uplatňování principů ekosociální tržní ekonomiky se zřizuje “Výbor pro ekosociální tržní ekonomiku”. Je složen z politiků, vědeckých pracovníků, představitelů státní správy a expertů z řad jednotlivých evropských zemí. Jednání výboru řídí prezident nebo prezidentem jmenovaný člen poradního výboru. Poradní výbor může vytvářet pracovní skupiny pro řešení speciálních otázek.

Výbor expertů: Jako poradní orgán prezidenta a představenstva je vytvořen “Výbor expertů”, jehož složení schvaluje představenstvo. Výbor expertů svolává prezident. Předsednictvo řídí prezident, jeden z viceprezidentů nebo z pověření prezidenta jednatel. K projednávání jednotlivých úkolů může “Výbor expertů” vytvářet pracovní výbory. Zapojení dalších odborníků pro určité zvláštní úkoly je možné se souhlasem představenstva.

Poradní výbor “Evropského pracovního sdružení pro rozvoj venkova a obnovu vesnice”:

Poradní výbor “Evropského pracovního sdružení pro rozvoj venkova a obnovu vesnice” je zřízen na podporu rozvoje venkovských obcí a regionů. Skládá se vždy ze dvou zástupců evropských zemí a regionů, které přísluší k pracovnímu sdružení. Představenstvo vede člen výboru jmenovaný prezidentem. Poradní výbor může vytvářet pracovní skupiny pro speciální otázky.

2. Orientační popis principů ekosociálního tržního hospodářství

Ekosociální tržní hospodářství pro stabilní společnost

Koncepce “ekosociálního tržního hospodářství” je nejen vhodná k tomu, aby zapřáhla tržní síly před “kočár” ochrany životního prostředí, ale zároveň je ideální k tomu, aby napomáhala vytváření vnitřně stabilní společnosti. Základem ekosociálního tržního hospodářství je výkonné, inovativní tržní hospodářství, spočívající na dynamice volného pohybu tržních sil, na soukromém vlastnictví, výkonu a vlastní odpovědnosti. Spočívá na dvou pevných pilířích. Jeden znamená sociální rovnováhu (smír), tzn. spravedlivé rozdělování vytvořených statků s cílem dosáhnout trvalého konsensu v rámci společnosti. Druhý pilíř znamená ochranu životního prostředí a je přímým předpokladem přežití společnosti. Na základě této koncepce spolu s oběma pilíři je možné garantovat poskytování všech ostatních výdobytků a výkonů charakteristických pro vysoce rozvinutou společnost. Konstrukční chybou socialismu byla např. neuspokojivá ekonomická výkonnost, která zákonitě vedla k sociálnímu a ekologickému debaklu. Kapitalismus sice prezentuje enormně výkonné hospodářství, avšak silné sociální napětí a kořistění v oblasti životního prostředí vedou k nestabilitě. Vysoká výkonnost v kombinaci se sociální a ekologickou stabilitou je základním východiskem modelu ekosociálního tržního hospodářství.

Deset principů ekosociálního tržního hospodářství

1. Nic nefunguje lépe než trh!

Člověk chce být respektován jako individuální osobnost. Chce za svůj výkon sklízet úspěch a pro sebe a své blízké něco vybudovat. Tyto tvořivé síly je třeba mobilizovat, ale také usměrňovat, protože jinak bychom se ocitli v brutálním kapitalismu “ostrých loktů”. Umění vysoké politiky spočívá tedy v tom, že usměrňuje nesmírně silné a ničím nenahraditelné tržní síly tak, aby působily společensky žádoucím směrem.

Doposud jedinou klíčovou novou politickou koncepcí, která usiluje o překonání současného “klasického protikladu” mezi ekonomikou a životním prostředím, je “ekosociální tržní hospodářství”.

2. Dávat trhu správné signály!

Zákony trhu jsou velmi jednoduché: nabídka a poptávka určují cenu. Při sledování tohoto zákona se industriální a spotřební společnost posouvá k ekologické pasti! Zdroje nezbytné pro přežití, jako je vzduch a voda, byly prohlášeny za tzv. “veřejné statky”. Znamená to, že těmto statkům v tomto pojetí nebyla přiznána ani cena. Trh logicky reagoval v souladu se svými zákony, tj. to, co nic nestojí, mohu neomezeně spotřebovávat.

Ekosociální tržní hospodářství volá po zcela zásadní změně pořadí a významu hodnot! Vznikají tím nové cenově - nákladové struktury, kde si tržní síly udrží svoji pozici, avšak budou usměrněné. To je zcela nové, velmi brizantní politické poselství ekosociálního tržního hospodářství.

3. Regulovat prostřednictvím daní!

Nejdůležitější regulačně politický nástroj směřuje k tomu, aby postupně docházelo k ekologickému přerozdělování daňové zátěže, aniž by se zvýšilo celkové daňové a odvodové břemeno! První krok na této cestě musí vést k tomu, že energeticky úsporné dopravní prostředky a strojní zařízení a životnímu prostředí neškodící obnovitelné domácí zdroje energie se musí stát ekonomicky atraktivnějšími; fosilní zdroje energie stejně jako energií plýtvající dopravní prostředky a strojní zařízení musí nést vyšší daňové břemeno, přičemž výnosy by měly sloužit k daňovým úlevám ve prospěch pracovní síly a k výstavbě obnovitelných energetických systémů.

4. Také životní prostředí má svou cenu!

Náklady na ochranu životního prostředí musí být kvantifikovatelné a zřejmé. Jde tedy o internalizaci externích nákladů souvisejících s ochranou životního prostředí. Kroky správným směrem jsou velice jednoduché, pokud existuje politická vůle: náklady související s likvidací odpadních produktů by měly být zahrnuty do ceny a tím by měly působit již při nákupu jako zásadní tržní signál. Rovněž musí být garantováno, aby náklady související se zatěžováním životního prostředí byly zahrnuty do nákladové podnikové kalkulace výrobce a tím i do ceny výrobku. Na základě pravdivé kalkulace spotřeby zdrojů a zahrnutí zátěže životního prostředí do ceny výrobků by ekologicky únosnější výrobní technologie a výrobky dosáhly značné konkurenční výhody. Tímto způsobem by docházelo k mobilizování a stimulování inovací a tržní síly by působily ve směru ochrany životního prostředí a trvalé udržitelnosti.

5. Omezit zákazy jen na nezbytně nutné!

Ekosociální tržní hospodářství samozřejmě nevystačí pouze s nástroji trhu. Zákazy znemožňující spotřebovávat zdravotně a ekologicky škodlivé výrobky, přesně vymezené podmínky dopravy, nezávadné výrobní postupy, závazné podnikové limity atd. jsou nevyhnutelnými nástroji ekosociálního tržního hospodářství. Rozhodující rozdíl oproti současné situaci však spočívá v tom, že tyto příkazy, zákazy a rozhodnutí je třeba uplatňovat pouze tehdy a tam, kde nástroje trhu (cenová tvorba, daňová pravidla atd.) nepostačují, resp. selhávají.

6. Spotřebitel musí vědět, co kupuje!

Jasné a pro laika také snadno sledovatelné popisy výrobků a deklarace jsou nevyhnutelným předpokladem pro to, aby spotřebitelé mohli z hlediska ochrany životního prostředí cíleně nakupovat a aby tím byli motivováni výrobci k nabídce odpovídajících výrobků a výrobních technologií. Přitom má také značný význam okolnost, že se kvalita životního prostředí stane sama o sobě hodnotou a tím i důležitým hlediskem spoluvytvářejícím pozitivní image pro výrobce a spotřebitele. Propůjčování environmentálních certifikátů a veřejných ocenění za postoje směřující k ochraně životního prostředí mohou přinést významný psychologický efekt.

7. Podpora investic zaměřených pouze do budoucnosti!

Cílem hospodářské a daňové politiky musí být snižování daní a odvodů s cílem poskytnout těm “zdatným” více šancí v hospodářské soutěži. Poskytování podpor by mělo být jen výjimečným nástrojem v hospodářské politice státu. Tato výjimka spočívá v podpoře investic směřujících do budoucnosti a nikoliv ke konzervování zastaralých postupů. Rozvoj technologií pro sanaci a ochranu životního prostředí a pro výrobní postupy neškodící životnímu prostředí slouží na jedné straně ke zlepšení existující nepříznivé situace v oblasti životního prostředí a na druhé straně také zvyšuje mezinárodní konkurenceschopnost hospodářství.

8. Vzdělávání je základnou pro lepší ochranu životního prostředí!

Tento princip se týká nejen cílevědomosti ve směru ochrany životního prostředí jako všeobecného vzdělávacího cíle, nýbrž platí také pro vzdělávání specialistů v oblasti životního prostředí a vytváření nových profesních oborů. Podstatná role zde připadá ekologické funkci státu, který musí být v dané oblasti příkladem, ale také environmentální výchově ve škole a v rodině.

Je třeba podotknout, že působením učitelů ve školách bylo výrazně posíleno ekologické vědomí mladší generace a dosaženo větší citlivosti při prosazování vzorců chování napomáhajících ochraně životního prostředí. Úkolem vzdělávání je ovšem také další rozvoj ekologického vědomí a světonázoru ve směru pochopení komplexní odpovědnosti obyvatel této planety za ochranu životního prostředí.

9. Ochrana životního prostředí se musí stát mezinárodním úkolem!

Problémy ochrany životního prostředí často přesahují rámec jednotlivých zemí a ekologické technologie mohou být rozvíjeny a zaváděny jen mezinárodním spolupůsobením ekonomického a vědeckého know-how. Toto společné mezinárodní a solidární počínání nutno především spojovat s otázkou přežití, aktuální pro všechny státy na evropském kontinentu.

V rámci Spojených národů nutno dojít k celosvětově závazným ustanovením globálních ekologických a sociálních standardů. Právě tak bude nezbytné zavést do jednotlivých ujednání WTO závazné ekologické standardy pro výrobní postupy a výrobky, aby bylo možné realizovat volný obchod za srovnatelně čestných, ekologicky odpovídajících a sociálně přijatelných rámcových podmínek (“fair trade” namísto “free trade”).

10. Nový ekonomický kompas!

Ekosociální tržní hospodářství musí vést ke změně celé řady konkrétních hospodářsko politických nástrojů. Hospodářsko politickým cílem je dosažení růstu, avšak při nových definicích rozhodujících ukazatelů, jako např. hrubého domácího produktu”.

Hospodářství však také vyžaduje dlouhodobě platný katalog environmentálních cílů, aby podniky měly možnost vyvarovat se při dlouhodobém investičním plánování chybným rozhodnutím a tak zabránit škodám v oblasti životního prostředí. Ekologické technologie se musí v rámci přímých podpor stát novým strategickým úkolem. Biotechnologickým postupům, mikroelektronice a většímu využívání biomasy, nacházejícím se na postupu, je třeba dávat přednost. Je konec konců rozumné, že pro úspěšný rozvoj národního hospodářství bude výhodnější, když vznik škod na životním prostředí vůbec nepřipustíme, než když je pak následně s vysokými náklady musíme napravovat.

3. Stávající přehled aktivit a plán práce Fóra na rok 2002

· Symposium k problémům hospodaření na horách včetně lesního hospodářství a tisková konference

Termín: 3. - 5. 5. 2000

Místo: Igls, Rakousko

Účast: 300 účastníků ze 12 zemí

· Ustanovující schůzka valné hromady EFE

Termín: 22. 5. 2001

Místo: Brusel

· Tisková konference k ustanovení “Ekosociálního fóra Evropa”

Termín: 23. 5. 2001

Místo: Brusel

Účastník: spolkový ministr W. Molterer

· Příprava projektu vydání anglické verze publikace “Őkosociale Marktwirtschaft - Strategie zum Überleben der Menschheit” (Ekosociální tržní hospodářství - strategie k přežití lidstva) s označením “The Eco-social Market Economy-Strategies for the Survival of Humankind”

Ustanovující jednání představenstva

Termín: 26. 11. 2001

Místo: Vídeň

Předběžný plán aktivit na rok 2002:

· Energetické dny v Bruselu

1. den: Společná presentace německých a francouzských projektů na zpracování biomasy

2. den: společná presentace rakouských a švédských projektů na zpracování biomasy

Příspěvky předních expertů a komisařky EU k ochraně životního prostředí

Účast: počítá se s účastí agrárního komisaře EU F. Fischlera

Termín: I. polovina března r. 2002

· Setkání s agrárním komisařem Fr. Fischlerem

Téma: Zpráva z průběžného (poločasového) hodnocení Agendy 2000 (“Mid-term Review”)

Termín: září 2002

Místo: Brusel

Závěrem

Desetileté zkušenosti získané v rámci Ekosociálního fóra Rakouska ukázaly, že nestačí prosazovat základní filozofii ekosociálního tržního hospodářství, včetně toho, že výchozí ideje této filozofie byly představeny na významných mezinárodních zasedáních. Ukázalo se, že nové myšlenky nutno prosazovat mnohem cíleněji mezi členskými zeměmi EU, ale již také mezi kandidátskými zeměmi. Proto také byli přizvání k užší spolupráci zástupci Maďarska, Slovinska a Česka. Na přípravě tohoto projektu se podílela i stálá mise ČR při bruselském ústředí (Ing. Petr Blížkovský).

Výstavba nové evropské struktury, včetně účinné prezentace Evropského modelu zemědělství může postupovat úspěšně jen tehdy, je-li prosazována krok za krokem. Z této pozice viděno funguje Ekosociální fórum Rakouska jako výchozí financiér.

Organizační struktura “Ekosociálního fóra Evropy” spočívá na spolčovací činnosti, kde se kromě představenstva fóra na předpokládaných výstupech podílí politické zázemí “Ekosociálního tržního hospodářství”, dále expertní činnost, Evropské pracovní sdružení pro rozvoj venkova a obnovu vesnice a pracovní sdružení pro obnovitelné energie.

Spolek má své sídlo ve Vídni a jeho aktivity jsou především určeny všem státům a regionům Evropy, zastoupeným ve spolku. Počítá se s aktivní účastí politiků, specialistů z oblasti státní správy a ostatních organizací, vědeckých pracovníků a dalších expertů z jednotlivých členských zemí, jakož i všech těch, kteří jsou zainteresováni na prosazení sociálně spravedlivějšího modelu rozvoje společnosti.

Je nezpochybnitelné, že aktivní účast naších zástupců v rámci daného fóra je o to závažnější, o co větší úsilí nutno v naší transitivní ekonomice vynaložit na překonávání stále přetrvávajících starých paradigmat. Je tomu tak proto, že naše země, stejně jako ostatní ZSVE, se vyvíjejí v oscilačním poli mezi nezbytným rozvojovými potřebami, resp. možnostmi a zároveň potřebami se přizpůsobovat novým podmínkám a idejím.

Praktickým důvodem pro zřízení takovéhoto evropského fóra je také poznání, že WTO nepostačuje aktuálním potřebám současného světa, zejména pak z hledisek ekologických a sociálních. Dnešní svět je řízen v rámci jednostranného globálního systému pod zásadní patronací WTO. Současná pozice této světové organizace je někdy i taková, že její rozhodnutí jsou pro zemědělství Evropy často významnější než rozhodnutí bruselské administrativy.

Při posledních jednáních WTO v Doha byly poprvé diskutovány aspekty ochrany životního prostředí a multifunkcionality v zemědělství a lesnictví. Princip “Fair trade” namísto principu “Free trade” se musí stát základní devizou budoucnosti ve smyslu pravidel ekosociálního tržního hospodářství. V rámci tohoto světového modelu by se lidstvo mělo sjednotit na myšlence dále se rozvíjet sice na principu ziskového hospodaření, ale při odbourávání sociální nespravedlnosti a při udržení přijatelného životního prostředí.

Fórum by se mělo stát platformou k výměně názorů na otázky kvality života. V rámci této infrastruktury, konstituované pro vyspělou civilizovanou společnost, je nabízena tzv. “partnerská struktura” vedle tzv. oficiálních institucí (parlamentů, politických stran). Jinak řečeno, koncipuje se toto fórum ve vztahu k WTO tak, aby jasně deklarovalo potřebu do praktického života této nejvýznamnější světové obchodní organizace zabudovat mechanizmy, které by se více opíraly o ekologická a sociální kriteria a to i přesto či právě proto, že tato hlediska zatím nenacházejí v této organizaci dostatečné odezvy. V praktické rovině řečeno se jedná o pokus představit a následně vehementněji prosazovat evropské principy udržitelného rozvoje vedle doposud jednostranně pojímaného rozvoje společnosti podle vzoru USA.

Zpracoval: Ing. Josef Kraus, CSc.