INTEGRACE VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ V EU

Standards of higher education within the EU

Jaroslav Havlíček

Adresa autora

Jaroslav Havlíček, Doc. RNDr. Csc.

Katedra operační a systémové analýzy, PEF ČZU v Praze

Havlicek_j@pef.czu.cz

Anotace:

Rozdílné systémy vysokoškolského studia v zemích EU a přidružených států nevylučují možnost standardizace vysokoškolských studijních programů v rámci EU. Důležitým úkolem managementu VŠ v ČR je postupná integrace studijních programů, studijních plánů a typu řízení na uznané standardy. Řeší se problémy: národní legislativa, standardizace vysokoškolských kurzů, evaluace vysokoškolské výuky, uznávání studia v rámci mobilit, měření kvality studia. Skupiny univerzit zakládají specifické svazy, které usnadňují procesy integrace a standardizace. ECTS (European Credits Transfer System) je příkladem všeobecně uznávaného evropského standardu. Strategie ČZU a zvláště PEF v procesu integrace. V průběhu druhé fáze transformace se doporučuje zachovat a rozvíjet tradičně dobré prvky vzdělávacího procesu na českých vysokých školách: dostupnost vzdělání z hlediska nákladů, vyšší počet kontaktních hodin, dobré proporce mezi počtem přednášek a cvičení, všeobecně akceptovanou délku studia 5 let, státní závěrečné zkoušky před komisí.

Summary:

Czech higher education has been transformed since 1990. The first phase of transformation process has been finished when starting the new educational law. The next future requires long-term concept of strategy. Necessary steps of transformation to EU educational standards are: standardisation of courses and curriculum, system quality evaluation and assessment, ECTS (European Credit Transfer System) mobility of students and teachers, management and marketing of higher education. Transformation process should be developed with respect to national (Middle-European) tradition of higher education, namely sufficient number of contact hours, long five year duration of study, excellent proportion between contact hours of lectures and exercises, final state examinations with theses defence.

Klíčová slova:

vysoká škola, studijní program, studijní obor, řízení vysoké školy, ECTS, standardizace vzdělávání v rámci EU, tradiční postupy

Key words:

higher education, curriculum, courses, management of higher education, ECTS, standards within EU, traditional approaches

1. Ideová východiska koncepce rozvoje v kontextu českého vysokého školství

České vysoké školství prošlo první fází transformace po roce 1990, která byla završena přijetím nového vysokoškolského zákona č. 111/1988 Sb. (dále zákona). V další fázi, jejíž trvání se odhaduje na 7 - 10 let, je třeba adaptovat české vysoké školství na podmínky budoucí evropské unie a přiblížit je i více všeobecně uznávaným standardům obvyklých ve vyspělých západních státech. Proces transformace je třeba chápat jako proces postupné adaptace, přibližování se, slaďování podmínek. Bude to proces dynamický ve smyslu respektování všeobecného vývoje na obou stranách i proces humanistický ve smyslu vzájemného respektu a hledání porozumění. Transformace i harmonizace se týká i jiných stupňů vzdělávání (Havlíček, 1998).

Pro následující proces transformace a harmonizace českého vysokého školství se standardy EU je nezbytné formulovat základní obecná kriteria a cíle, které je nutno respektovat ve všech oblastech aktivit vysoké školy. Cíle vysoké školy, vyjadřující tyto požadavky lze formulovat do pěti základních aktivit:

1. Zachování a rozvoj dobrých tradic českého vysokého školství v průběhu i po transformaci na standardy EU.

České vysoké školství patří historicky k nejstarším v Evropě i ve světě. Současný stav je výsledkem působení vlivů českého, rakouského a německého prostředí, které nedokázalo potlačit ani 40 let sovětského vlivu. Tradičními prvky jsou: dostupnost z hlediska nákladů, délka studia - zpravidla 5 let, vyšší počet kontaktních hodin ve výuce, rovnováha mezi rozsahem přednášek a rozsahem cvičení, důraz na obecný teoretický základ v prvních létech studia, komisionelní náročné státní zkoušky v závěru studia. Sociální podpora studia - především stipendia a možnosti ubytování v levných a dostupných kolejích byly po roce 1990 postupně redukovány.

2. Prosazování a rozvoj standardů vysokého školství EU a vyspělých zemí.

Transformace vysokého školství by nemělo být neuvážené přebírání organizace, stylu řízení, obsahu a forem. Je třeba pečlivě vážit všechny změny a organicky a systémově je zařazovat do vlastního systému. Vysoká škola může uplatňovat standardy a přitom si ponechat a dále rozvíjet vlastní individuální prvky a být v rámci regionu i států jedinečná.

3. Důraz na kvalitu vzdělávání.

Některé vysoké školy (PEF ČZU patří mezi ně) přijímají každoročně větší počet posluchačů, než je jejich reálná kapacita. Učitelé jsou přetíženi výukou. V ekonomicky podvyživeném prostředí vysoké školy může potom snadno dojít k porušení rovnováhy mezi obsahem a formami výuky a poklesu kvality vzdělání při velkém počtu studentů.

Problém kvality vzdělávání nelze redukovat na tržní principy tržní regulace či tržního výběru kvality. Vysoká škola nemůže reagovat na okamžitou poptávku, která je pro působení trhu typická. Vždy musí respektovat dlouhodobý společenský vývoj, neboť její absolventi se uplatňují v tržních ekonomických, společenských a sociálních oblastech společnosti vždy až po dlouhé době (zrání absolventa vysoké školy se odhaduje až na 10 let po absolutoriu). Vzdělávací cíle musí tedy vysoké školy formulovat dlouhodobě, opírajíce se o prověřené a dlouhodobě platné principy vzdělání a vzdělanosti.

4. Působení na rozvoj vědy a vzdělanosti národa a národní kultury.

Vysoké školy vychovávají inteligenci, která je základním pilířem ekonomického, sociálního a kulturního rozvoje státu a národa. Po sjednocení evropského kontinentu zřejmě zanikne tradiční pojetí státu. Nezanikne a naopak novou funkci ve sjednocené Evropě by měla mít národní identita, která je zárukou bohatství kulturních tradičních forem společenského života a podporou demokracie. Udržení a rozvoj národní identity ve sjednocené Evropě je účinnou obranou proti všem negativním vlivům integrace a globalizace. Vysoká škola nebude v rámci svého vzdělávacího procesu působit ve smyslu národnostně politickém, ale měla by působit ve smyslu národně kulturním.

5. Stát se internacionálním centrem vědy, vzdělanosti a světové kultury.

Po roce 1990 se rozvinula spolupráce mezi českými a zahraničními vysokými školami, při které byly vytvářeny podmínky pro působení hostujících profesorů a mobilitu studentů. Tato spolupráce byla víceméně programovaná EU a hrazena fondy nadnárodních projektů, jako jsou např.Tempus, Phare, Socrates, Leonardo, aj. Následující období bude vyžadovat vlastní aktivitu managementu vysokých škol při tvorbě rozpočtů pro mezinárodní aktivity i větší aktivitu profesorů a studentů v usilování a zahraniční granty. Nezbytná je podpora výuky cizích jazyků, zejména angličtiny a francouzštiny: “Ačkoli se v rámci EU uznává rovnoprávnost národních jazyků všech členských zemí jako prostředek dorozumění, pouze angličtina a francouzština mají statut jazyků pracovních” (Dvořáková, 1999).

Respektování prvních dvou základních cílů transformace

1. Zachování a rozvoj dobrých tradic českého vysokého školství v průběhu i po transformaci na standardy EU.

2. Prosazování a rozvoj standardů vysokého školství EU a vyspělých zemí.

umožní vysoké škole využít všechny ověřené postupy a metody výchovného působení v ostrém konkurenčním prostředí. Opuštění dobrých tradic a ověřených postupů by znamenalo oslabení a ztrátu vlastní individuality. Můžeme předpokládat, že i vyspělé západní univerzity budou některé zkušenosti středoevropského regionu přebírat, až pro to nastane vhodný čas.

Třetí cíl

3. Důraz na kvalitu vzdělávání.

je samozřejmý pro jakoukoliv činnost a pochopitelně tedy i pro oblast vzdělávání. Důraz na kvalitu vzdělávacího procesu může vést i k vědomému zpomalení postupu transformace v oblastech činnosti vysoké školy, v které vyžadují pro transformaci delší čas a zrání, nebo vyšší náklady. Jedná se především o oblast personálního rozvoje, vědy a výzkumu. Kvalita vzdělávání vyžaduje uplatnění permanentní systémové evaluace všech činností a jejich obohacení o ekologické postupy a principy trvale udržitelného rozvoje.

Poslední dva z uváděných cílů

4. Působení na rozvoj vědy a vzdělanosti národa a národní kultury.

5. Stát se internacionálním centrem vědy, vzdělanosti a světové kultury.

spolu souvisejí a vzájemně se doplňují - vysoká škola se musí rozvíjet koncepčně, cílevědomě v daném národním, kulturním a sociálním prostředí a při dosažení úrovně mezinárodních standardů si zachovat svoji národní identitu.

2. Formulace úkolů pro strategické řízení fakulty v období transformace

V období let 1952 - 1989 byl obsah i organizace výuky a vědecká a výzkumná činnost podřízeny politickým cílům. Přesto některé - zejména odborné katedry - rozvíjely vědeckou i pedagogickou činnost na vysoké a světově srovnatelné úrovni. Dokazují to publikované vědecké práce (v některých případech publikované i anonymně pod cizími jmény) i úspěšnost absolventů v praxi a vědecké, kulturní, sociální i politické činnosti doma i v zahraničí, zejména po společenských změnách po r. 1989. Po roce 1989 byly na fakultě provedeny základní změny ve všech oblastech vědecké a pedagogické činnosti. Na fakultu se vrátili učitelé, kteří ji museli opustit v průběhu normalizace, přišli noví vědečtí a pedagogičtí pracovníci. Zásadně se změnila organizace a řízení fakulty, došlo k zásadním změnám v obsahu studijních programů a oborů a ve studijních plánech. Stávající formy výuky a vědecké práce byly obohaceny o nové postupy a přístupy, inspirovanými vzdělávacími systémy vyspělých západních států. Proces transformace byl podporován ekonomicky i ideově pomocí řady mezinárodních projektů. Nový vysokoškolský zákon uzavřel I. etapu transformace PEF.

V nastávajícím období - odhadovaném na dobu 7-10 let - bude třeba pokračovat ve II. fázi transformace, která upevní a rozvine dosažené výsledky a více přiblíží PEF vyspělým západním univerzitám. Zásadní pozornost je třeba věnovat následujícím oblastem:

1. Vědecká a výzkumná práce.

Je nepostradatelná pro vysokoškolského pedagoga. Aktivní a cílevědomá účast na výzkumné práci odlišuje učitele vysoké školy od jiných pedagogických a výchovných institucí. PEF je součástí univerzity, která - na rozdíl od zákonem definované vysoké školy - musí zajistit učitelům minimálně stejný podíl vědecké práce v porovnání s podílem práce pedagogické.

2. Inovace obsahu a forem výuky.

Kromě nezbytné inovace vyplývající z dynamické povahy učebního procesu v rozvíjející se české společnosti a okolním světě je třeba provést vědeckou analýzu tradičních postupů, z nichž mnohé představují cenné know-how, ověřené po staletí v oblasti středoevropského regionu a jejichž nepromyšlené opuštění by znamenalo nenahraditelnou ztrátu pro fakultu i české a světové školství.

3. Personální řízení.

Ekonomické podmínky nedovolují fakultě provádět standardní postup při obsazování učitelských a vědeckých míst formou mzdové stimulace. Je třeba hledat jiné postupy, založené i na jiných než ekonomických principech, jako je tvorba pracovního prostředí, stimulace lidských vztahů, uplatňování společenské prestiže vysokoškolských pedagogů a vědeckých pracovníků. Významným zdrojem kvalitního pedagogického sboru a vědeckých pracovníků jsou posluchači doktorského studia, kterému je třeba věnovat pozornost i z tohoto důvodu.

4. Administrativní řízení.

Administrativní útvary fakulty jsou v porovnání s podobnými útvary na vyspělých západních univerzitách méně výkonné a jejich práci částečně suplují pedagogičtí, vědečtí pracovníci a funkcionáři. Těžkopádnost administrativy je způsobena i navzájem nesladěnými a nedokonalými předpisy a řády v rámci celé univerzity a pochopitelně i nemožností vhodné mzdové stimulace administrativních pracovníků.

5. Ekonomické řízení fakulty.

PEF je ekonomicky řízena orgány univerzity a má tedy relativně malý prostor pro samostatné ekonomické rozhodování. Další finanční zdroje může získávat v podstatě formou grantů, vedlejší hospodářská činnost je a bude v důsledku deprese českého zemědělství silně omezena. Ekonomické zájmy fakulty by měly být podřízeny zájmům celé univerzity, protože jen dobré a silné postavení ostatních fakult univerzity a jejich vzájemná součinnost je zárukou i její vlastní budoucnosti.

Výše uvedené aktivity představují - podle mého názoru - základní schéma pro formulaci konkrétních záměrů, akcí a činností při přípravě dlouhodobé strategie rozvoje české vysoké školy.

Literatura

Havlíček, J.: Projekt zvyšování kvalifikace učitelů VOŠ. Závěrečná zpráva grantového projektu FRVŠ, 1998, 54 str.

Dvořáková, M.: Jazyková harmonizace agrárně ekonomické terminologie. In: Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference k aktuálním otázkám rozvoje české ekonomiky a univerzitního ekonomického vzdělávání k 40. výročí vzniku MZLU v Brně, Mendelova zemědělská a lesnická fakulta, Brno, 1999, str. 33-35.