INTENZIVNÍ PRODUKCE ŘEPKY VE FRANCII - RIZIKA A OMEZENÍ

INTENZIVNÍ PRODUKCE ŘEPKY VE FRANCII - RIZIKA A OMEZENÍ

Hubert HEBINGER

Cetiom

Ve srovnání s postupy v ostatních zemích s velkou produkcí řepky (Kanada, Austrálie, Indie, země střední Evropy) bezpochyby můžeme techniky užívané ve Francii označit za “intenzivní”. Přesto však sledujeme čím dál větší přizpůsobování těchto metod rozdílným pedoklimatickým a ekonomickým podmínkám a z nich vyplývajícím rozdílům v užívané agrotechnice.

Po stručném shrnutí stavu produkce řepky ve Francii a uvedení příkladů, rozdílů aplikovaných agrotechnik, se budeme zabývat důsledky této intenzifikace, riziky, kterým dává vzniknout (odolnost hmyzu nebo chorob k postřikům, objevení se nových chorob, stále rychleji překonávajících odolnost odrůd vytvořenou šlechtiteli) a novými výzvami, před něž budeme postaveni.

Vývoj produkce řepky ve Francii

Maxima ploch bylo dosaženo během roku 98/99 se sklizňovou plochou 1 369 000 ha. Od té doby pozorujeme snižování, což potvrdil i výsev z letošního podzimu (2001) blížící se přibližně 1 000 000 ha. Pokles ploch je vysvětlován poklesem výnosů, následkem nepříznivých klimatických podmínek v posledních dvou letech podprůměrných. Další faktor můžeme hledat ve změně právní úpravy finančních podpor. U olejnin byly silně redukovány a od roku 2001/20012 se rovnají dotacím u obilnin, což se projevuje poklesem konkurenceschopnosti řepky zvláště pak ve vztahu k pšenici.

Pokles ploch byl pravděpodobně zpomalen růstem produkce řepky k nepotravinářskému využití. V posledních letech činil podíl nepotravinářské řepky 25 a 35 % sklizňových ploch.

Jaká intenzifikace ?

Pojem intenzifikace může nabývat přinejmenším dvou významů. Všeobecně je přednostně vnímána na úrovni vstupů aplikovaných k plodině v průběhu celého cyklu. Lze ji hodnotit různě, buď počtem zásahů, kilogramy či litry aplikovaných produktů nebo náklady na hektar. Rozumí se, že rozdílná hlediska jsou často propojena.

Frekvence návratu plodiny na stejný pozemek je dalším způsobem, jak můžeme vnímat termín intenzifikace. Je úzce spjata s typem praktikované rotace. V tomto duchu je i význam plodiny na daném území integrální součástí pojmu intenzifikace.

Pro názornost vám nabízíme tabulku popisující různé situace, s nimiž se můžeme setkat ve Francii a z nich rizika vyplývající dle délky trvání.

Tab. 1:

Několik příkladů užívaných technik intenzifikace

Pro ilustraci různých úrovní intenzifikace, s nimž se můžeme setkat, se opřeme o výsledky ankety každoročně realizované správním střediskem departmentu Aube. Předkládané výsledky korespondují s rokem 2 000. Vybrány jsou dvě podoblasti - oblast Champagne s půdami s vysokým potenciálem pšenice (9 t/ha a více), kde je možné pěstovat četné plodiny jako je cukrovka, brambory, vojtěška. Druhá oblast nazvaná Barrois disponuje vápenatými, štěrkovitými půdami s potenciálem pro pšenici výrazně sníženým (7 t/ha) a kde řepka je prakticky jedinou možnou hlavní plodinou v rotaci, spolu se slunečnicí.

Užívané agrotechniky jsou uvedené v tabulkách 2 a 3. V každém regionu rozlišujeme 3 skupiny s rozdílnou pěstitelskou praxí.

Tab. 2:

Tab. 3:

Příklad praktikovaných agrotechnik ukazuje, že není přímý vztah mezi oběma technickými výkony, tj. výnosem a úrovní intenzifikace. V obou regionech užíváním mnoha hnojiv nebo častými postřiky proti hmyzu či chorobám nedosáhnu nejlepších výnosů. Dobré využití vstupů je důležitější než užitá kvantita.

Systematická intenzifikace - je rentabilní?

Jak lze soudit z předchozích tabulek, nelze přičítat ekonomickou rentabilitu agrotechnice s vysokou úrovní vstupů. Konstatujeme (tab. 4 a 5), že zemědělci 3 skupiny jsou těmi, kteří užívají méně vstupů, racionálněji, a dosáhnou vyšších zisků.

Tab. 4:

Tab. 5:

Rozdíly v hrubém zisku mezi nejlepšími a horšími pěstiteli dosahují respektive přesahují 1000 F/ha. Tyto rozdíly jsou dány výhradně rozdílnou úrovní využití vstupů. To potvrzuje, že k získávání peněz nijak neslouží akumulace ošetření nebo systematický výběr nejdražších produktů. Je naléhavě třeba racionalizovat zásahy, což je nejlepší prostředek k zajištění si působnosti přijatých rozhodnutí.

Důsledky 20 let intenzivní produkce

Jak jsme viděli v úvodu, v průběhu 20 let plochy řepky silně vzrostly. Plodina je soustředěna v několika regionech a obilnářsky specializovaných podnicích, jedná se o jedinou možnou hlavní plodinu v osevním postupu. Někteří pěstitelé dospěli až k pěstování řepky každým druhým rokem při střídání s pšenicí. Na druhé straně pak ustavičná hledání nejlepších ekonomických výkonů, minimalizujících celkově rizika spojená s chorobami a parazity, vedla pěstitele k systemizaci určitých postřiků levnými produkty, což vedlo k selekčnímu tlaku na choroby a škůdce.

Důsledky nadměrných ošetření a příliš velkého zjednodušení osevních postupů jsou vznik rezistencí (mšice, blýskáčci, sklerotinie), rychlé překlenutí genetické rezistence získané šlechtiteli, přesuny flóry a silný nástup nových sanitárních problémů, nepočítáme-li vlivy škodící životnímu prostředí.

1. Rozvoj odolnosti k pesticidům

1. Odolnost mšice broskvoňové (Myzus persicae) k insekticidům na bázi pyrethroidů: První pochybnosti se objevily na podzim 1997. Přes opakované postřiky nebylo možné snížit výskyt mšice u velkého počtu ploch. Testy odolnosti k cypermethrinu v letech 1998 a 1999 rychle ukázaly, že jisté populace mšic dosáhly úrovně zvýšené rezistence, vysvětlující pozorovanou polní neúčinnost. Velmi nízká cena insekticidů na této bázi vedla některé pěstitele k opakování postřiků, což mělo rovněž za následek zničení významné části užitečné fauny, podílející se na přirozené regulaci škůdců, a vyselektování kmenů odolných mšic.

2. Odolnost blýskáčka k pyrethroidům: v posledních 3 letech jsme se setkali s velmi silným napadením a ke všemu jsme konstatovali neúčinnost postřiků uskutečněných pěstiteli. Neúspěchy se částečně vysvětlují i velmi vysokým počtem jedinců a rychlostí obnovy napadení. Laboratorní studie rezistence populace hmyzu odebraného na poli potvrdily, že v populaci byly velké rozdíly v citlivosti na cypermethrin. Mapa v příloze 1 syntetizuje výsledky testu. Konstatujeme, že problémy jsou koncentrovány především na východě Francie, oblast se silným pěstováním řepky a s častými insekticidními postřiky.

3. Odolnost sklerotinii (Sclerotinia sclerotiorum) ku carbendazimu: nízká cena a velmi dobrá účinnost této aktivní látky na sklerotinii vedla dobrých patnáct let k masovému a opakovanému užívání pěstiteli řepky. První pochybnosti stran vzniku odolných kmenů se objevily v 1995, ale bylo třeba vyčkat roku 1999 a poté 2000, ročníku s velmi silným napadením sklerotinií, abychom konstatovali všeobecnou odolnost. Můžeme říci, že aktivní látka se stala neužitečnou pro ošetření této choroby. Přímým důsledkem je nutnost užívat náhradní produkty (triazoly a imidy), 3 až 4 krát dražšími.

2. Nové problémy a vzrůst starších problémů

1. Rozvoj nádorovitosti košťálovin,Plasmodiophora brassicae: známé dlouhou dobu, donedávna se vyskytující v několika malých lokalitách s častým pěstováním zeleniny a zvláště zelí. Poslední 3 až 4 roky se případy nádorovitosti množí a sledujeme geografické šíření problému (viz mapa z přílohy 2). Faktorem č. 1 tohoto nárůstu se zdá být frekvence návratu řepky na stejné plochy spojená s vlhkými roky. Dalším faktorem šíření choroby by mohl být rozvoj podnikové práce či společné užívání polního nářadí několika zemědělci. Choroba se šíří i v dalších zemích, Německu nebo Velké Británii. Vápnění půdy může problém limitovat, naděje se však upírají k zavádění odolných odrůd.

2. Rozvoj a všeobecné riziko slimáčků: slimáčci jsou dávným problémem řepky ve Francii a nyní sledujeme jejich šíření. Příčinami příznivými pro jejich množení se zdají být obecně převládající osevní postup založený především na ozimech (řepka / pšenice / ječmen ozimý), jakož i rozvoj minimalizačních technik zpracování půdy nahrazujících orbu. Vezmeme-li v úvahu toxicitu určitých aktivních látek, kvantita aplikovaných limacidních prostředků sebou nese a jistě bude i v budoucnu přinášet významné environmentální problémy.

3. Vývoj brukvovité květeny a kakostu: minimalizace osevních postupů spojená s upouštěním do orby vede k rozvoji zvláště obtížné flóry, jíž nelze herbicidy, které jsou pro řepku k dispozici, kontrolovat. U obilnin vedou stejné příčiny k rozvoji rezistentních nebo nerezistentních trav.

4. Záraza, Phelipeae ramosa, budoucí riziko?: Již mnoho let na západě Francie existuje ohnisko, kde je záraza napadající řepku příčinou velkých škod, i když na velmi omezených plochách. Výskyt této parazitní rostliny je nyní hlášen v dalších, severněji situovaných, regionech. Významná ohnisko výskytu byla nalezena na východě v kultuře konopí. Situací se budeme zabývat blíže, protože tato oblast je současně oblastí velké produkce řepky. Aktuálně prostředky ochrany neexistují.

3. Překlenutí odrůdové rezistence

Pro ilustraci tohoto aspektu věci se budeme zabývat rezistencí k fomě (Leptospheria maculans). Tato choroba představuje obrovské riziko pro řepku v mnoha regionech. Chemický boj je obtížný a jeho použití je nákladné. Soukromí i státní šlechtitelé proto vynakládají velké úsilí na zlepšení genetické výbavy odrůd a dosažení odolnosti srovnatelné s tou, kterou se v minulosti vyznačovala odrůda Jet Neuf.

Konstatujeme nicméně, že odrůdy posuzované ve státních zkouškách jako dobré nebo vynikající u pěstitelů rychle mění své vlastnosti.

Dobré odrůdy se velmi rychle šíří na významné plochy a ve dvou letech mohou představovat 40 až 50 % osevu v daném regionu. Výsledkem je silný selekční tlak na různé kmeny fomy vyskytující se přírodě, rychle se adaptující a překonávající vyšlechtěnou odolnost

4. Stále silnější tlak na životní prostředí

Veřejné mínění západní Evropy je stále citlivější k působení zemědělské praxe na životní prostředí, ovlivňujícímu kvalitu vody, vzduchu, krajiny nebo potravin. Krok za krokem je zaváděna legislativa určená k omezování vstupů a lze jen očekávat, že příští reforma společné zemědělské politiky tento tlak ještě vystupňuje.

Finanční podpora by tedy měla být přidělována pouze zemědělcům respektujícím určitá pravidla, což nazýváme “podmíněnou šetrností k životnímu prostředí” ).

V oblasti pěstování řepky bylo velké úsilí vynaloženo k lepšímu zvládnutí dusíkatého hnojení (příklad: pravidlo N). V oblasti boje proti škůdcům budeme určitě nuceni přehodnotit námi stanovené prahy škodlivosti k ošetřování, abychom vyloučili zbytečné zásahy a více brali v úvahu užitečnou faunu. Rovněž musíme věnovat více pozornosti vyšší diverzitě plodin v určitých osevních postupech, což je nezbytné k dosažení délky trvání odolnosti odrůd či k vyvarování se “slepých uliček” ve smyslu boje proti plevelům. Jedná se rovněž o obnovu bio-diverzity a lepšího přístupu ke vzhledu krajiny.

Zbývá obrovská práce na zvýšení citlivosti francouzských zemědělců…

Závěr

Vědecký pokrok umožnil v průběhu posledních 20 let plodině silný rozvoj. Vývoj výnosů je kolísavější, zvláště všimneme-li si tendence ke průměrnému zvýšení řádu 0,5 q/ha. Pěstitelé se rychle adaptovali na změny reglementace, která je v posledních 3 letech olejninám méně nakloněna.

Nicméně dopustili jsme chyb a krajností, které dnes vedou do slepých uliček nebo ke zvýšení produkčních nákladů poškozujících plodinu. Je vhodné vrátit se k chybám a více vzít v úvahu celistvější systém pěstování. Je třeba nalézt novou rovnováhu mezi různými plodinami na stejném území, šetřit životní prostor příznivý k doprovodné fauně a nerozpakovat se zpochybnit určité praktiky, není-li vyhnutí.

Toto vše vyžaduje velké úsilí všech zúčastněných a potřebu zahájení výzkumných prací a specifických pokusů.

Překlad: Ing. Perla Kuchtová, ČZU v Praze

Kontaktní adresa

Hubert Hebinger, CETIOM, e-mail: hubert.hebinger@wanadoo.fr

Přílohy

Příloha 1 : mapa výskytu populací blýskáčka odolného insekticidům na bázi pyrethroidů

Příloha 2 : mapa výskytu nádorovitosti košťálovin u řepky ozimé