Jak funguje Výbor stálých zástupců členských zemí při EU COREPER?

Pod francouzskou zkratkou COREPER (Comité des Représentants Permanents) se skrývá označení jednoho z nejvlivnějších - a pro fungování EU klíčových - prvků institucionální architektury EU. Nejedná se přitom o instituci EU ani orgán s rozhodovacími pravomocemi, je to pouze přípravný orgán Rady. COREPER je součástí řídicího a koordinačního řetězce COREPER - Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy - Evropská rada. Tento tříčlenný řetězec udává tón chodu EU.

Kde se COREPER vzal?

Římské Smlouvy COREPER přímo nezavedly. Vznikl až na základě Procedurálních pravidel Rady v roce 1958 a jeho vytvoření bylo inspirováno Koordinačním výborem v oblasti Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). V rámci Smluv je COREPER poprvé zmíněn až v roce 1965 - ve Smlouvě o sloučení exekutiv tří společenství - a poté integrován do čl. 151 Smlouvy o založení Evropského společenství (ES).

Úloha COREPERu je v současnosti právně vymezena čl. 207 Smlouvy o založení ES a čl. 19 Procedurálních pravidel Rady. Zde se uvádí, že "je odpovědný za přípravu činnosti Rady a za provádění úkolů přidělených Radou". Hlavní rolí COREPERu je tedy koordinovat a připravovat činnost různých zasedání Rady a usilovat o dosažení shody v otázkách pro jednání tak, aby je mohla Rada přijmout. Všechny body na pořadu jednání Rady musí být COREPERem předem prozkoumány (má tak úlohu jakéhosi "filtru") - pokud Rada nerozhodne jinak. Kromě přípravné role má COREPER rovněž roli výkonnou. Rada jej pověřuje například přezkoumáváním a řešením konkrétních otázek. Obecně lze říci, že COREPER funguje jako předsunutý komunikátor pro vztahy mezi členskými zeměmi a Společenstvím. Jeho členové mají zpravidla i významnou roli přípravné platformy jednání mezivládní konference členských států ke změně Smluv (na mezivládní konferenci před Nice bylo v přípravné skupině 10 členů COREPERu).

Jak vyplývá z názvu, COREPER se skládá ze stálých zástupců členských zemí při EU na úrovni velvyslanců, kteří zároveň řídí stálá zastoupení jejich zemí. Od roku 1962 se dělí na dvě formace: COREPER I (zástupci velvyslanců) a COREPER II (velvyslanci). Rozdělení jejich činnosti a pole působnosti je následující:

· COREPER I - příprava Rady pro zaměstnanost, sociální politiku a zdraví, Rady pro konkurenční politiku (včetně vnitřního trhu), Rady pro dopravu a telekomunikace, částečně Rady pro zemědělství a rybolov, Rady pro životní prostředí a Rady pro vzdělání a kulturu. (Záležitosti a příprava Rady pro zemědělství a rybolov jsou však především v přímé kompetenci Zvláštního výboru pro zemědělství.)

· COREPER II - institucionální otázky, příprava Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (a potažmo Evropské rady), ECOFIN, Rada pro spravedlnost a vnitro.

Příprava zasedání COREPERu

Samotným zasedáním COREPERů I a II předchází přípravný proces - jednak intenzivní komunikace jednotlivých stálých zastoupení se svými ústředími (příprava instrukcí), jednak bruselská koordinace, kde hrají prvořadou roli pracovní skupiny Rady Antici a Mertens. Skupina Antici (pojmenovaná podle prvního předsedy v roce 1975) se skládá z diplomatů jednotlivých stálých zastoupení (přítomni jsou i pracovníci právní služby a sekretariátu Rady a EK), kteří den před zasedáním COREPERu II procházejí jednotlivé body jednání a řeší případné technické či organizační problémy. Tato přípravná fáze často umožní nastínit počáteční pozici, již budou delegace během zasedání zastávat. Diplomaté Antici jsou mimo jiné považováni za jakési osobní asistenty velvyslanců. Měli by mít perfektní horizontální přehled o všech projednávaných otázkách - včetně souvislostí s národními zájmy. Kromě toho mají specifickou úlohu během zasedání Evropských rad (zapisovači z brífinků o průběhu Evropské rady, operativní činnost během zasedání). Diplomaté z pracovní skupiny Mertens (taktéž pojmenované podle jejího prvního předsedy v roce 1993) mají podobnou funkci ve vztahu ke COREPERu I.

Týden před zasedáním COREPERu jeho předseda stanoví a odešle (prostřednictvím Generálního sekretariátu Rady) ostatním delegacím předběžný program jednání. Tento program má dvě části:

1. Otázky, kde již bylo dosaženo shody (na úrovni určité pracovní skupiny) a COREPER je může odsouhlasit bez diskuse.

2. Otázky vyžadující důkladné přezkoumání či body pod hlavičkou "různé".

Generální sekretariát Rady většinou pro zasedání připravuje stručné shrnující podklady k oběma částem. Rovněž předsednictví připravuje v zájmu pokroku v jednání vlastní příspěvky a návrhy řešení či kompromisu. Den či dva dny před COREPERem se ještě koná přípravná schůzka (brífink) za účasti předsedy COREPERu a odpovědných pracovníků Generálního sekretariátu Rady.

Průběh a výsledky zasedání COREPERu

COREPER II se schází zpravidla každou středu, COREPER I dvakrát týdně. Zasedání se kromě velvyslanců (respektive jejich zástupců) účastní i příslušní diplomaté stálých zastoupení a úředníci Rady a Evropské komise - v závislosti na projednávané otázce. Diplomaté Antici a Mertens jsou přítomni na všech zasedáních COREPERu II, respektive I. Za Evropskou komisi se tradičně účastní příslušný generální ředitel, za Generální sekretariát Rady zástupce generálního tajemníka Rady. Zasedání COREPERu jsou všeobecně velmi dlouhá, mohou se protáhnout do rána nebo trvají i dva dny. Jazykový režim při jednání Coreperu zajišťuje tlumočení z /do třech jazyků: angličtiny, francouzštiny a němčiny.

Diskuse COREPERu vykazují v některých ohledech podobné znaky jako debaty v Radě. Jsou ale mnohdy méně formální - stálí zástupci jsou na sebe více zvyklí a jsou ve stálém kontaktu. Jednání COREPERu nemohou ale narozdíl od Rady de jure vyvrcholit nějakým finálním rozhodnutím. COREPER má pravomoc přijímat pouze procedurální rozhodnutí (typu zahájení písemné procedury).

Výsledek jednání COREPERu je možné rozdělit do několika kategorií:

· shoda v projednávané otázce, která je poté zařazena na pořad jednání Rady jako bod A (bez diskuze) - pouze k formálnímu odsouhlasení

· podstatné rozdíly v pohledu na některé aspekty projednávané otázky, která je poté zařazena jako bod B k substantivní debatě či rozhodnutí Rady

· konstatování, že některá otázka vyžaduje další přezkoumání COREPERem, než bude postoupena Radě

· žádost COREPERu, aby příslušná pracovní skupina Rady podrobněji přezkoumala určité složité aspekty otázky, které se objevily později nebo nebyly v COREPERu dostatečně probrány

U otázek pro odsouhlasení Radou se již v COREPERu předjímá, zda k nim existuje (nebo se rýsuje) konsensus či potřebná kvalifikovaná většina v Radě - podle toho také COREPER činí své závěry. Obecně převládá názor, že ze sedmdesáti až osmdesáti procent jsou rozhodnutí Rady již předpřipravena na úrovni COREPERu, dalších výborů či pracovních skupin. Naproti tomu některé citlivé otázky, u kterých ani Rada po své diskusi nenalezne shodu, jsou COREPERu vraceny k dalšímu jednání a dopracování (či naopak výše Evropské radě k rozhodnutí).

Po zasedáních COREPERu Generální sekretariát Rady vypracovává shrnující zprávy o výsledcích jednání s cílem usnadnit následující schůzky COREPERu. Jednotlivá stálá zastoupení odesílají do ústředí své záznamy o pokroku v jednání a chystají se na další kolo přípravy národních pozic.

Za zmínku stojí fakt, že COREPER má pravomoc vytvářet a rušit pracovní skupiny Rady, které řídí. V současnosti existuje přes dvě stě takových pracovních skupin skládajících se z diplomatů a úředníků členských zemí, které se pravidelně scházejí.

Současné tendence

V posledních letech lze po revizi základních Smluv registrovat určitou "proliferaci" výborů založených Smlouvou. Podle mnohých názorů uvnitř institucí EU to ohrožuje centrální koordinační úlohu COREPERu. Pro zachování koherence politik a fungování EU (navíc ve světle nadcházejícího rozšíření) je však nezbytné ji udržet. Jasný záměr a odhodlání v tomto směru nepřímo naznačují i závěry Evropské rady ze Seville (červen 2002) v otázce přípravy Rady na rozšíření.

Od druhé poloviny dubna 2003 - po podpisu přístupové Smlouvy - se bude moci i Česká republika zasedání COREPERu přímo účastnit jako aktivní pozorovatel.

www.integrace.cz