Jak je to s kontrolou kvality obilovin na intervenční nákup

Poměrně značné objemy obilí, které Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) odmítl přijmout do intervenčního nákupu z důvodu nevyhovujících jakostních parametrů, vyvolaly značnou nevoli u kontrolovaných osob, zejména z řad soukromých zemědělců. Část těchto subjektů kontrolovala společnost Inspekta Core, ostatní, především velké zemědělské subjekty a sklady podniků ZZN, prověřovali pracovníci SZIF sami.

Kritika systému kontrol byla také obsahem článku v týdeníku Zemědělec 28/2005, str. 3 a jedním z námětů tiskové konference Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) dne 11. července 2005. Podle dosavadních zjištění přitom vše nasvědčuje základnímu závěru: Samotné předkontroly nebo přejímky, ať už prováděné SZIF nebo Inspektou nejsou to, co prvovýrobce poškozuje. Možnost provádět tyto předkontroly je ostatně zakotvena v obchodních podmínkách intervenčního nákupu.

Proč kontrola hygienických parametrů

V předchozích letech byli zemědělci v ČR u státem vykupovaného obilí zvyklí na kontroly klasických kvalitativních parametrů jako pádového čísla, objemové hmotnosti, obsahu dusíkatých látek, příměsí či vlhkosti. Nastavení rozsahu této kontroly určoval stát a zodpovídal v tomto směru více méně sám sobě. Nyní, po vstupu do EU, však stát prostřednictvím své platební agentury (SZIF) nenakupuje intervenční obilí pro sebe, ale pro EU, takže zodpovídá za kvalitu přímo orgánům EU. Z tohoto pohledu lze chápat, proč SZIF v prvním roce svého působení na poli EU, tzn. bez předchozích zkušeností, není příliš tolerantní v otázkách kvality vykupovaného obilí. V důsledku toho se na rozdíl od dřívějších let sledují vedle zmíněných kvalitativních ukazatelů i vybrané parametry zdravotní nezávadnosti obilí, tedy i výskyt různých škodlivých organismů, jako jsou např. obilní škůdci či sněti. Důvod je zcela logický: Obilí z intervenčních výkupů se jako nadprodukce celé EU exportuje do zemí mimo unii, přičemž v řadě zemí, které patří mezi potenciální destinace pro evropské obilí, je například sněť zakrslá považována za karanténní organismus. Zjistí-li fyto orgán v takové zemi jakékoliv, byť minimální množství sněti v dodávce obilí, je celá zásilka odmítnuta. V takovém případě loď nezíská povolení k vykládce a obchodník, který zboží od EU nakoupil, musí urychleně řešit, kam jej umístit. Každý den prostoje středně velké námořní lodi přitom stojí minimálně 25 000 USD a zboží s nálepkou odmítnutí lze v lepším případě prodat v jiné zemi za polovinu původní prodejní ceny. V případě lodí s nákladem 50 000 tun, které se např. nyní nakládají českým intervenčním obilím v Rotterdamu, by v případě odmítnutí jedné takové dodávky obchodníkovi vznikla ztráta minimálně 2, 5mil. USD. Pokud by takový případ nastal, poklesne v dalším roce zájem obchodníků o nákupy obilí pocházejícího z ČR a toto „rizikové“ obilí zůstane na intervenčních skladech. To možná nezajímá zemědělce, stát to však zajímat musí.

To je zásadní rozdíl oproti obchodu s obilím v rámci EU, kde je např. sněť zakrslá tolerována. V požadavcích na jakostní ukazatele obilí v rámci intervenčního nákupu daných nařízením Komise 824/2000 jsou jasně specifikovány kvalitativní ukazatele, zatímco hygienické ukazatele jsou definovány pouze obecným požadavkem na zdravotní nezávadnost a obchodovatelnost. To, že český zemědělec nebyl včas dostatečně poučen, které hygienické parametry budou předmětem přejímek a předkontrol, je pravděpodobně příčinou současných sporů.

Podle ředitele agri-divize společnosti Inspekta Romana Bernata záleží na citu a zkušenostech zadavatele (což je SZIF vedený příslušným orgánem EU), které z hygienických ukazatelů bude považovat za významné a zařadí je do schématu přejímek. V ČR jsou ukazatele zdravotní nezávadnosti stanoveny mj. vyhláškami, které definují požadavky na obsahy chemických látek, residuí pesticidů a mikrobiologických organismů v potravinách. Další požadavky jsou pak definovány zákonem o rostlinolékařské péči. Soubor zmíněných vyhlášek uvádí několik desítek ukazatelů, které mohou být potenciálně předmětem sledování. Jejich výběr závisí na okolnostech, zejména k jakému účelu je obilí určeno a jaké jsou požadavky v teritoriích, kam může být exportováno, doplňuje Bernat. Sledování výskytu snětí, které jsou v určitých zemích na seznamu karanténních organismů, v partiích obilí určených pro intervenci je proto z výše uvedených důvodů logické. Jen pro zajímavost: Mezi země, které považují sněť zakrslou za karanténní, a není tedy možné do nich obilí kontaminované sporami této rostlinné choroby dovážet, patří podle informací získaných ze Státní rostlinolékařské správy a z informací dostupných na International Phytosanitary Portal mj.: Kanada, Čína, Makedonie, Srbsko, Chorvatsko, a také většina afrických zemí (sdružených pod Inter-African Phytosanitary Council – IAPSC) a dále většina zemí Blízkého východu (sdružených pod Near East Plant Protection Organisation – NEPPO). NEPPO přitom považuje za karanténní nejen sněť zakrslou, ale i sněť mazlavou, která je v ČR rovněž rozšířena. Stručně řečeno – obilí se snětí zakrslou a v některých případech i se snětí mazlavou je prakticky neprodejné do řady odběratelsky významných destinací.

Proč rozdíly v různých vzorcích z jednoho skladu

Větší část partií kontrolovaných Inspektou, u kterých byla zjištěna přítomnost sněti zakrslé, byla kontaminována sporami této sněti v nízké míře 1-3 spory na preparát představující 150 mikroskopických zorných polí. Velmi zjednodušeně řečeno, preparát je kapka (cca 0,1ml) odebraná ze sedimentu (cca 1ml) získaného odstředěním 50ml oplachu navážky 50g zrna ze vzorku obilí. Dle metodiky vyvinuté Doc. Prokinovou z ČZU Praha se doporučuje provádět stanovování v šesti navážkách odebraných z jednoho vzorku. Není-li v žádným ze šesti stanoveních prokázán výskyt sněti zakrslé, další stanovení se již obvykle neprovádí. Tento počet stanovení může být tedy chápán jako určitá hranice pro akceptovatelnou míru kontroly kontaminace. S klesající mírou kontaminace sporami snětí klesá zcela logicky pravděpodobnost zjištění těchto spor v odebraných vzorcích. „Díky tomu je v takovém případě zcela obvyklé, že v jednom preparátu, resp. jedné kapce sedimentu, nalezneme sporu sněti a v dalším preparátu z téhož vzorku obilí nenalezneme nic nebo nalezneme sporu jiné sněti, např. sněti mazlavé. Platí-li toto mezi preparáty téhož vzorku, platí to ještě ve větší míře mezi různými vzorky odebranými z téže partie a analyzovaných v různých laboratořích. S rostoucí mírou kontaminace pak roste i pravděpodobnost shody mezi více rozbory. Pro karanténní organismy však obvykle platí pravidlo, že pokud je alespoň jedním rozborem výskyt prokázán, partie je považována za kontaminovanou. Fyto orgán přejímající lodní zásilku obilí v např. Alžírsku pravděpodobně nebude rozlišovat, zda v preparátu objevil jednu nebo deset spor a v obou případech zboží odmítne,“ konstatuje Bernat.

Majitel firmy ZEUS ve svém tiskovém prohlášení uvádí, že po pozitivním nálezu sněti zakrslé odmítl opakovaný rozbor duplikátních vzorků prvního vzorkování, protože tyto nebyly řádně zapečetěny. „Nerozumím proč toto ZEUS tvrdí ani proč SZIF přistoupil na opakované vzorkování. Čtyři duplikáty vzorků z tohoto odběru byly zapečetěny společně inspektorem a pracovníkem ZEUS při odběru. Jeden byl analyzován a tři jsou nadále zapečetěné v neporušeném stavu k dispozici. Kdybychom řádně nepečetili vzorky a nechovali se korektně, přestaly by naše kontroly mít smysl a rychle bychom ztratili vybudovaný kredit. To si žádná společnost, která je najímána jako nezávislý subjekt, nemůže dovolit,“ zdůrazňuje Bernat.

Prevence

Kromě výskytu spor snětí, který lze efektivně redukovat mořením osiva, jsou další hrozbou hladkého průběhu intervenčního nákupu a následného exportu intrevenčních zásob obilní škůdci. Bylo by velmi žádoucí nezanedbávat prevenci proti těmto škůdcům. Ty lze totiž včas detekovat ve skladech pomocí jednoduchých lapačů. Instalaci lapačů ostatně doporučuje i Výzkumný ústav rostlinné výroby v Ruzyni. Pročištění vzduchem před vyskladněním obilí sice většinu škůdců odstraní, nikdy ale ne všechny, což způsobuje odmítání zboží při výkupu a v horším případě i reklamace již vyexpedovaného zboží v zahraničí. Škůdci totiž nezůstávají během přepravy uvnitř masy obilí, ale směřují na povrch nákladu, kde jsou pak v tenké povrchové vrstvě snadno zjištěni kontrolou při vykládce. Některá evropská přístavní sila nejsou ochotna přijímat napadené zboží ani jej fumigovat, což pak výrazně prodraží proces ošetření zboží. Zatímco např. ve slovinském Koperu lze fumigaci zajistit za cca 1 EUR/t, v Hamburku přijde fumigace díky nezbytným logistickým manipulacím na více jak 10 EUR/t. Je třeba brát v úvahu i to, že riziko trvá i tehdy, kdy je zboží převzato kupujícím. Infestace může být totiž klasifikována jako skrytá vada a zodpovědnost je takto přenesena zpět na SZIF, resp. skladovatele. Tato rizika řada skladovatelů obilí dostatečně nevnímá, takže obilí preventivně neošetřuje ani nemonitoruje. Mimo jiné i to je důvodem, že z obilí nabízeného na intervenční nákup bylo odmítnuto odhadem zhruba 30 procent. Zajímavé jsou z tohoto pohledu zkušenosti z Maďarska, ve kterém je na zhruba stejné množství vykoupeného intervenčního obilí spotřebováno přibližně trojnásobné množství fumigantů za rok.