Je zlatý mok v Česku na ústupu

Pivo dělá hezká těla. S tímto nápisem na pivním mozolu chodí po zeměkouli nejeden vyznavač našeho národního nápoje. Češi sami však pijí pěnivého moku stále méně. I když v této disciplíně zůstávají mistry světa. Mají k dispozici téměř pět set druhů piv, ale stejně pijí hlavně to jedno. Změna životního stylu zasahuje i do konzumace piva. Lidé dnes více pracují, více jezdí autem, více sportují a nacházejí si další zábavy. Na jejich chuť také útočí jiné moky. Rozhodně sice nehrozí, že by domorodci nechali tuzemské pivovary a hospody na holičkách, přesto však jejich spotřeba piva dlouhodobě pomalu klesá.

„Lidé si chtějí volný čas maximálně užít a jsou ochotni na to vydat více peněz. Ve větší míře navštěvují moderní podniky, a co se konzumace piva týče, dávají stále více přednost kvalitě před kvantitou,“ uvedl Martin Novák, manažer pro výzkum a inovace Pivovarů Staropramen. Vloni se v tuzemsku vyrobilo více než devatenáct milionů hektolitrů pěnivého moku a zhruba šestnáct milionů hektolitrů se tu také vypilo. Za pivo utratili Češi úctyhodných 36 miliard korun a spotřebou 156,5 litr na hlavu a rok jsou vedoucími světovými pijany tohoto moku.

Světlé vytlačilo tmavé

Pivovary jim k tomu vytvářejí dobré podmínky. Pivař má v tuzemsku na výběr více než 470 piv tuzemské provenience. To je více než dvojnásobek značek oproti nabídce z počátku devadesátých let. Drtivá většina z nich patří svým charakterem k jedinému typu piva – spodně kvašenému ležáku plzeňského typu.

Ti, kdo jsou zvědaví na nové chutě a chtějí experimentovat, pak mají k dispozici 80 značek pivních speciálů. Kromě toho je tu dalších 39 pěnivých moků z rodu „neobvyklých piv“. To jsou především piva ochucená, s přídavky bylin, ovocných koncentrátů nebo také například medu.

Obliba speciálů se sice zvyšuje, ale světlý ležák rozhodně nijak neohrožují. Na ten připadá 99,5 procenta v Česku vyrobeného pěnivého moku. V posledních sto letech tento typ piva naprosto převálcoval svého tmavého „sourozence“.

Před stoletím byla totiž tmavá a řezaná piva velmi populární. Podle ředitele Českého svazu pivovarů a sladoven Jana Veselého tehdy představovala asi polovinu spotřeby pěnivého moku. Chuťové návyky se však změnily a dnes se tmavým pivům z tuzemských pivovarů daří daleko lépe na zahraničních trzích než na domácím.

Nejvýrazněji roste v posledních letech spotřeba nízkoalkoholických nebo nealkoholických piv. Nová pravidla silničního provozu zájem o tyto pěnivé moky nepochybně ještě posílí. „Bohatá nabídka různých druhů piv nabízených na našem trhu vytváří prostor, aby si každý konzument našeho národního nápoje našel tu značku, která mu nejvíce vyhovuje a chutná,“ říká František Krakeš, předseda Českého svazu pivovarů a sladoven.

Sami na to nestačíme

Bylo by však mylné domnívat se, že na pivní konzumentské špičce se Češi drží výhradně vlastními silami. Zdatně jim pomáhají také zahraniční turisté. Ať už ti, kteří přijeli za krásami české kotliny a nějaké to pivo samozřejmě vypijí a další si odvezou domů, nebo ti, kteří se do tuzemska dopravili výhradně kvůli konzumaci alkoholu a za sexuální turistikou.

Pivovarníci ostatně uvádějí, že pivo je druhou největší tuzemskou atrakcí pro turisty po památkách. Cizinci podle odhadů Českého svazu pivovarů a sladoven vypili vloni patnáct až dvacet procent piva prodaného na tuzemském trhu. Od 156,5 litru na osobu je tak třeba odečíst 24 až 31 litrů. V roce 1971 připadala v tuzemsku na hlavu a rok spotřeba piva přesahující 160 litrů. I tehdy jistě „pomáhali“ s pitím piva zahraniční turisté. Přesto je jasné, že Češi sice svůj národní nápoj stále drží ve velké oblibě, ale pijí ho stále méně. I když pořád nejvíc na světě.

Britští odborníci radí: alkohol místo pilulek

O tom, že nadměrné požívání alkoholu, pivo nevyjímaje, zdraví neprospívá, není jistě sporu. Nulová konzumace těchto nápojů však zřejmě není také tou správnou cestou. A nejde zdaleka jen o pozitivní vliv alkoholu na trávení. Britští odborníci jsou přesvědčeni, že jedno pivo denně prospívá mužům i ženám.

Pravidelní konzumenti jsou podle nich zdravější než ti, kdo pijí alkohol jen občas. Britové tvrdí, že takoví lidé chodí méně k lékaři. Popíjení piva snižuje riziko onemocnění srdce u mužů oproti abstinentům až o jedenačtyřicet procent. Odborníci z dánského centra pro výzkum alkoholu zase přišli s tím, že pravidelný denní příjem alkoholu u žen významně snižuje rizika koronárních chorob.

Pozadu nezůstali ani čeští vědci a výzkumníci. Ti zkoumali možnosti snížení negativního dopadu klimakteria na zdraví žen pomocí konzumace piva. Speciální pivo se sníženým obsahem alkoholu a vysokým obsahem fytoestrogenů prokázalo schopnost příznivě ovlivnit akutní klimakterické symptomy.

„Pivo je nápoj s výbornou nutriční vyvážeností a příznivými fyziologickými efekty. Obsahuje vitaminy skupiny B, antioxidanty, důležité stopové prvky, více než třicet minerálů a vlákninu i další zdraví prospěšné látky. Skrývá ještě řadu překvapení,“ uvádí Karel Kosař, ředitel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského. Veškeré kouzlo prevence chorob však je u alkoholu zakleté v jediném – v „rozumné“ konzumaci.

A co tedy považují odborníci za rozumné množství?

Ti tuzemští se shodují v tom, že pro muže je dobrá pivní dávka jeden půllitr, pro ženy třetinka, tedy malé pivo. Toto množství lze prý i zdvojnásobit. Další násobky už odborníci nedoporučují.

Většina Čechů pivu neholduje

Více než polovina tuzemské populace pije pivo maximálně jednou za měsíc nebo vůbec ne. Zbytek se tedy musí činit, abychom si udrželi pozici jedničky ve spotřebě zkonzumovaného zlatavého moku na hlavu ve světě.

Podle průzkumu agentury GfK mezi 1300 spotřebiteli pravidelně popíjí „tekutý chléb národa českého“ čtyřicet procent tuzemské populace. Průměrný pivař střídá přibližně tři pivní značky. Nejsilnější skupinou jsou „příležitostní pijáci“. Mají devětadvacetiprocentní zastoupení a pivu holdují jednou do měsíce. Tři čtvrtiny z nich jsou ženy.

Druhou nejpočetnější skupinu pak tvoří štamgasti (11 procent), kteří prostě bez piva nemohou žít. Rekrutují se hlavně z řad starších mužů a většina z nich pije zlatavý mok denně. Pánové do třiceti let jsou hlavně zastoupeni v kategorii „parťáci“. Patří do ní devět procent populace a pivo se v ní popíjí zpravidla mimo domov s přáteli každý třetí den.

Pivo bez nezaměnitelné atmosféry hospody, pivnice či restaurace může být pro řadu pivařů skoro nepředstavitelná věc. Nebo dokonce pít zlatavý mok jakékoli značky či neznačky. Zejména v diskontních prodejnách lze totiž nalézt láhve, z nichž se konzument nedozví nic víc, než že pije Pivo. Zato laciné. Přesto existuje osmiprocentní skupina „nevybíravých“. Jsou to starší pánové, kteří nemají oblíbenou značku piva a pijí ho zásadně doma.

Ne každý pivař holdující „lahváčové kultuře“ je však tak laxní. Deset procent lidí pije pivo doma, má oblíbenou jednu značku a většinu z nich tvoří rovněž starší muži.

Největší kupní sílu ze všech skupin pivařů mají „sportovci“. Pěnivý mok pijí v průměru čtrnáct dní v měsíci a velmi často navštěvují hospody či restaurace. Pivo a sport patří jaksi k sobě. Rozhodně se sledování velkých sportovních klání, hlavně těch hokejových a fotbalových, bez pěnivého moku neobejde. Čím déle se národní tým v soutěži udrží, tím lépe pro pivovary i hospodské. Pokud vypadne příliš brzo, jak se to stalo letos našim fotbalistům při mistrovství světa, smutek padá hlavně na hospodské lavice.

Právě důvěra ve sportovní výkon tuzemského mančaftu vedla letos pěknou řádku hostinských k investicím, aby prostory svých provozoven učinili pro fanoušky co nejpřitažlivější. Přes deset procent hospod a restaurací investovalo do projektorů, velkoplošných obrazovek nebo ozvučení. Hospodští nepodcenili ani fotbalovou výzdobu nebo přípravu speciálních menu. Fotbalisté nakonec zklamali. Naštěstí přišlo teplé a v červenci dokonce horké počasí. A to v jednom pivo jen zasyčí.