Jsou zemědělci dobří, špatní… a někteří ještě horší?

Mnohdy se zdá, že leckterá legislativní úprava vzešlá z Bruselu zavání zbytečností. V případě snah definovat rodinné hospodářství, tedy rodinnou farmu, by se však o prospěšnosti pochybovat nemělo.

Jde totiž o to, aby takovéto formy hospodaření byly jasně odlišeny od velkých zemědělských celků, to znamená zejména od akciových či jiných společností. A mohly tak figurovat i ve statistikách, ze kterých by byl zřejmý jejich procentuální podíl, tedy zejména pokud jde o obhospodařovanou výměru. Potom bude i laikovi, ale především i úředníkovi, jasné, že v našem případě 40 % půdy obdělávané sedláky představuje skupinu, jejíž význam nelze opomíjet. Natož ji házet do jednoho pytle s dalšími podnikatelskými subjekty.

V našich podmínkách lze říci, že řada rodinných hospodářství funguje jako rodinné farmy, ale další řádka rodin hospodaří jako společnosti s r.o. Právě tyto skutečnosti by mělo řešit evropskými orgány navrhované legislativní ukotvení rodinné farmy. A že nejde pouze o nějaký nanicdobrý výmysl bruselských úředníků, o tom svědčí i fakt, že s legislativní charakteristikou rodinné farmy u nás souhlasí nejen Asociace soukromého zemědělství, tuto věc podpořili účastníci valné hromady, ale i zemědělská veřejnost řady evropských zemí, jak potvrdili zástupci 10 zemí na konferenci, kterou letos ASZ uspořádala v Brně.

Definovat pojem rodinná farma, to může mít dopad i na možnou lepší právní ochranu tohoto způsobu hospodaření i této skupiny lidí, která se svobodně rozhoduje o své činnosti a také za ni nese patřičnou, a ne zrovna malou, odpovědnost. Zároveň to může znamenat i uznání přínosu selských hospodářství (rodinných farem) pro vesnice, venkov, společnost a krajinu, a ten se rozhodně nedá měřit pouze přínosem finančním. V tomto smyslu na valné hromadě Asociace hovořil například Stanislav Němec.

Ve srovnání s těmito názory dost překvapilo vyjádření pana ministra, že se definici rodinné farmy nebrání, ale není si jistý, jak s takovým termínem pracovat, že by přece mohlo stačit dělit zemědělce na dobré a špatné.

A přitom by bylo možné prostě říci, že rodinné hospodářství, řečeno současným jazykem rodinná farma, je základem venkovské společnosti, krajiny, základním kamenem státu a základem i naší národní identity. Tak tomu bylo vždy! A právě tyto základní kameny státu by bylo dobré umět odlišit od nadměrných zemědělských společností, a to ať už jsou ve vlastnictví českých majitelů či nadnárodních. Těm většinou národní identita vůbec nic neříká, hlavním zájmem je zisk, a ne péče o půdu a krajinu pro další generace, což může znamenat riziko jak pro krajinu, tak i pro společnost.

S pojmem rodinná farma, rodinné hospodářství, s tím se dá opravdu velmi dobře pracovat, rodina je přece základ státu! Rodina ani rodinná farma, to nejsou žádné prázdné pojmy!

Josef Duben