K některým otázkám integrace zemí střední a východní Evropy do EU ...

K některým otázkám integrace zemí střední a východní Evropy do Evropské unie

Some Questions of Integration Central and East European Countries to European Union

Růžena Breuerová

Adresa autora:

Katedra ekonomických teorií, PEF - ČZU, Kamýcká ul., Praha 6, 165 21

Anotace:

Článek se zabývá otázkami a zvláštnostmi strategie Evropské unie při rozšiřování na východ; zkoumá předvstupní proces a to jak z hlediska členů EU, tak z pohledu budoucích členů EU; ukazuje na úlohu a odpovědnost EU v procesu jejího rozšiřování; podmínky přijetí do EU a hodnocení připravenosti kandidátů pro připojení do EU.

Summary:

This paper shows the questions and the specific problems of strategy for the EU expansion to the East; examines the pre-accession process from point of the EU members and also future EU members; describes the role and resposibility EU members for expansion; conditions for accession and evaluation and preparation of candidates for admission to the European Union.

Klíčová slova:

Strategie rozšiřování EU, specifikum rozšiřování na východ, předvstupní proces, transformace EU, kriteria pro vstup do EU, EU jako transformační partner, vstupní partnerství.

Key words:

Strategy of EU expansion, specific problems of EU expansion to the East, pre-accession process, transformation of EU, conditions for accession to the EU, EU -tranformation partner, enter partnership.

V souvislosti s blížícím se hodnocení České republiky z hlediska připravenosti ke vstupu do Evropské unie se diskutuje řada otázek strategie rozšiřování Evropské unie a připravenosti kandidátů na vstup.

Strategie rozšíření Evropské unie a kriteria pro vstup do Evropské unie zůstávají stále problémem s mnoha neznámými otázkami. Evropská unie a proces jejího možného rozšíření na východ prochází určitým historickým vývojem.

Evropská rada v Lucemburku (prosinec 1997) odstartovala rozšíření a rozhodla začít od jara roku 1998 konkrétně vyjednávat až s pěti zeměmi střední a východní Evropy, přičemž politický zájem byl zejména o tři země: Polsko, Českou republiku a Maďarsko. Zároveň se zde hovořilo o nezbytnosti intenzivně připravovat vstup i se zbývajícími zeměmi střední a východní Evropy. Evropská unie proto musí paralelně s procesem rozšiřování pracovat na vytváření kooperace, rozvoje a integrace zaostalých regionů, do nichž bude v důsledku rozšiřování stále více vtahována.

Zůstává mnoho otázek souvisejících s rozšířením (a uvedených v Agendě 2000) nevyřešených a nebyly proto zveřejněny údaje o profilu a perspektivách vstupu zemí střední a východní Evropy do Evropské unie.

Evropská unie při svém rozšiřování na východ nemůže počítat s nějakým rutinním rozšiřováním. Musí vzít v úvahu některé zvláštnosti a složitosti rozšíření na východ. Především jde o počet zemí, resp. Kandidátů ze střední a východní Evropy, který přesahuje dosud v historii přijímaný počet uchazečů. Nejde zde ale pouze o samotný technický proces přijetí většího počtu zemí, ale i o problém budoucího charakteru Evropské unie, např. heterogenitu členů, soudržnost tohoto integračního celku, apod.

Složitost a specifikum etapy rozšíření Evropské unie na východ je třeba vidět v tom, že tento dlouhodobý proces předpokládá jistou připravenost samotné Evropské unie, určitou transformaci, stejně jako připravenost a transformaci kandidátských zemí. Východní rozšíření povede nejen k teritoriálnímu obohacení ale i obohacení v oblasti integrace a podpoří vybudování celoevropského hospodářského systému. Dopady postupného rozšiřování na východ nabyly dosud dostatečně analyzovány ani v Evropské unii a evidentně se Evropská unie dostává do etapy, kdy bude muset řešit problémy s přizpůsobením Společenství a s vytvořením zatím ne zcela jasných vztahů mezi starými a novými členy, s vytvořením určitého poměru sil uvnitř Společenství, se změnou případně i politického systému Evropské unie. Zjednodušeně řečeno, může nastat situace, že bude připraven vstupní dokument k podpisu a přesto by mohla Evropská unie pozastavit vstup na základě své nedostatečné připravenosti k rozšíření, nebo podstatně omezit možnost vstupu dalších zemí do Evropské unie.

Všeobecně lze konstatovat, že otevřenost rozšiřování Evropské unie a nejistota dalšího průběhu tohoto procesu souvisí právě se specifiky a zvláštnostmi východního rozšiřování na rozdíl od předchozích etap, ale i tato etapa bude určována různými zájmovými střety a záměry starých členů Evropské unie.

Z hlediska kandidátů na vstup do Evropské unie se samotná Evropská unie může jevit jako nevypočitatelný, nepředvídatelný partner, neboť dochází k diferenciaci systému Evropské komise jako procesu s otevřeným koncem. Vzniká nejistota týkající se integračně-politických důsledků rozšíření. Přesto hlavní funkcí členských států Evropské unie je řízení vstupního a vyjednávacího procesu.

Dále se Evropská unie dostává do jí nové pozice jako transformační partner. Evropská unie stanovuje na jedné straně určitou orientaci v transformačním procesu a vytváří prostor pro vznik základních rámcových podmínek a oblastí politiky. Na druhé straně stanoví měřítko integrační a vstupní připravenosti, zralosti transformujících se zemí, kandidátů pro vstup do Evropské unie.

Perspektiva členství v Evropské unii má bezesporu mobilizující vliv na konsolidaci tržního hospodářství a rozvoj občanské společnosti, pokud je to perspektiva reálná a pokud nejde jen o demonstrativní postoj vlády. Společenská úloha transformačního procesu zůstává důležitým úkolem vedle podstatných strukturálních a sektorových změn týkajících se např. infrastruktury, kapacity státní správy, ekologie, jaderné bezpečnosti, bankovního sektoru, privatizace velkých státních podniků, reformy systému sociálního zabezpečení a harmonizace norem a standardů, apod.

Evropská unie si je vědoma, že realizace transformačního programu vyžaduje vytvoření pomocných a přípravných vstupních programů pro východní kandidáty a též nalezení způsobu jejich financování.

Členské státy Evropské unie zaujímají spíše opatrný vyčkávací postoj než aktivní a konstruktivní angažovanost pro rozšíření unie. Z hlediska časového prostoru je předpokládaný termín prvního rozšíření významný jak pro členy Evropské unie, tak pro kandidáty na přijetí do Evropské unie. Komise v Agendě 2000 uvádí za technicky možný již rok 2002, což je značně optimistické pro skutečný vstup, tj. pro dokončenou ratifikaci.

Z hlediska strategie předvstupní přípravy vytvořila Evropská unie dlouhodobější komplexní strategii přípravy pro kandidátské země, jejíž základ tvoří tzv. kriteria Evropské unie. Veškeré aktivity spojené se vstupním a vyjednávacím procesem jsou proto zaměřeny na převzetí těchto kriterií a na jejich faktickou aplikaci.

Nevýhodou je , že je tím značně omezen vyjednávací prostor pro vlády kandidátských zemí. Za přínos se považuje úroveň konsolidace reformního a transformačního kurzu.

Nejdůležitějším nástrojem, který povede k zintenzivnění předvstupní strategie je tzv. vstupní partnerství. Ostatní nástroje procesu přípravy jsou Evropské (asociační) dohody, finanční podpora přes program PHARE a otevření komunitních programů pro vstupní kandidáty. Vstupní partnerství (nahrazuje strukturovaný dialog) spočívá v obsahové a časové strukturalizaci procesu příprav na vstup pod vedením Evropské unie. Komise písemně stanoví zvlášť pro každou vstupní zemi časový plán, priority a mezicíle.

Současně Evropská unie očekává precizně formulované závazky kandidátů a na jejich splnění pak váže své přísliby finanční podpory.

Podmínky vstupu tak vyplývají nejen z dodržování politických a hospodářských kriterií (stanovených kodaňským summitem), ale i z konkrétních kroků definovaných v rámci vstupních partnerství. Údaje uvedené ve vstupních partnerství se konkretizují v rámci tzv. národních programů pro převzetí kriterií a odpovědnost za ně přebírají výhradně národní vlády.

Touto formou spoluvytváření a ovlivňování národní ekonomiky a politiky přebírá Evropská unie značnou zodpovědnost za transformační a reformní kurz kandidátských zemí. Na druhé straně jsou touto formou kandidátské země nuceny k sestavování realističtějších časových plánů a k předvídavější praktické politice.

Splnění těchto podmínek a závazků pravidelně Evropská unie kontroluje, což vyžaduje od Evropské unie hluboké znalosti místních poměrů a v neposlední řadě diplomatický cit.

Kontrola je prováděna v souvislosti s ročními hodnotícími zprávami o pokroku a jde zejména o prosazení trendu, aby se kontrola, resp. hodnocení a jednání netýkala jen nejobsáhlejších záležitostí jež vyplývají z Evropské (asociační) dohody (např. volný obchod, liberalizace kapitálu a služeb, konkurenceschopnost, aproximace právních předpisů atd.) ale zabývala se celkovým procesem příprav na vstup do Evropské unie. Tento přístup zajišťuje přidruženým zemím institucionální slyšení při sestavování zprávy o pokroku při přípravě na vstup a vyhodnocování vstupních partnerství.

Evropská unie je ve vztahu ke kandidátům při těchto jednáních v silnějším postavení. V praxi může dojít ke střetu zájmů a frustracím ohledně vměšování Evropské unie.Základní zájem spojující všechny i budoucí členy je třeba vidět v tom, že Evropská unie bude optimalizována jako centrální úroveň pro jejich přizpůsobovací a modernizační strategii.

Základním argumentem zemí vyslovujících se pro rozšíření je zpravidla mezinárodní a politický kontext, tj. posílení bezpečnosti a identity Evropské unie jako politického společenství a schopného obchodního regionálního aktéra.

K otevřenosti procesu přispívá perspektiva, že k rozšíření Evropské unie dojde v rámci zesilující se diferenciace uvnitř Evropské unie. Evropská hospodářská a měnová unie, kterou lze považovat za hybnou sílu integračního procesu možná v budoucnu vytvoří v rámci Evropské unie diferencované struktury, které se neomezí jen na měnové otázky (ale i např. na bezpečnostní politiku, oblast vnitřní politiky a justice…), a vznikne např. Evropská unie různých systémů.

Evropská unie nyní více než kdy dříve bude napomáhat nejen ke svému rozšiřování ale i k politickému utváření integrované Evropy. Evropská unie tento úkol zvládne pouze společně se vstupními kandidáty a s evropskými sousedy. Potřebuje k tomu reformního a inovačního ducha aby v globální konkurenci prosadila svou pozici a roli.

Literatura:

Lavigne, M.: Conditions for accession to the EU. Comparative Economic Studies, Vol. XXXX, No. 3, ACES, USA 1998

Brabant, J.M.: Integrating the transition economies into the EU framework - an overwiew.On the relationship between the easts transitions and European integration.

Vol.XXXX, No.3, ACES, USA 1998

Gabrisch, H.-Werner, K.: Advantages and drawbacks of EU membership - the structural dimension. Vol.XXXX, No. 3, ACES, USA 1998

Brabant, J.M.: Transformation, EU integration, and regional cooperation in Eastern Europe. Vol. XXXX, No. 4, ACES, USA 1998

Lippertová, B.: Strategické otázky rozšiřování EU na východ po lucemburském summitu. Mezinárodní vztahy, č.2, Praha 1998

Hölscher, J.: Formování tržněhospodářských vztahů ve střední a východní Evropě. Mezinárodní vztahy, č.2, Praha 1998