Kdo chce všechno, zpravidla nemá nic

MF Dnes 13.8.1999

Kdo chce všechno, zpravidla nemá nic

Požadovat v Česku reformu zemědělství znamená stát se zároveň veřejným nepřítelem. Hlavní překážky normální diskuse spočívají v přetrvávajícím studenoválečnickém vidění světa (podsouvání cizím státům a firmám úmysl zlikvidovat domácí výrobu potravin), nerespektování výdajových možností státu i spotřebitelů a v úplně mylných představách o konkurenčních schopnostech našeho zemědělství. Za vrchol politické rafinovanosti je vydáváno úsilí bránit změnám v českém agrárním sektoru, ať to stojí co to stojí, se zdůvodněním: "Vždyť se takhle chová každý." Snaha akceptovat nové zahraničněpolitické postavení Česka (členství v NATO, připravovaný vstup do EU), situaci na světovém trhu potravin a reálnou ekonomickou sílu země je označována za naivní liberalismus. Zájmem deseti milionů občanů, tedy národním zájmem, jsou levné, nezávadné potraviny a udržovaná krajina, která se ovšem může skládat i z lesů a luk. Není potom ona výše uvedená rafinovanost spíše znakem myšlenkové omezenosti? Restrukturalizace českého zemědělství není zdaleka ukončena. Je nutné přizpůsobit rozmístění produkce odlišným přírodním podmínkám a zvýšit hektarové výnosy a užitkovost hospodářských zvířat, jež jsou pod evropskou úrovní. V souhrnu nebylo v oblasti efektivity zemědělství dosaženo žádného pokroku, což konstatovala i hodnotící zpráva EU z roku 1998. Za tímto konstatováním se samozřejmě skrývají i ti neschopní. Pro některé podnikatelské subjekty "smrtelné" ceny (mléka, vepřového masa atd.) jiným, např. soukromým farmám nečiní problémy. Ve vztahu k světu nehrají roli domácí "jednotkové náklady" kupříkladu u cukru (rozhoduje pouze cena), množství lidí, kteří již odešli z resortu, ani rozevírání cenových nůžek mezi vstupy a výstupy. Nerozhoduje vzdálenost, kterou jsme urazili, ale která nám ještě zbývá. Ceny na mezinárodním trhu jsou u mnoha komodit pod domácí úrovní, a z tohoto faktu se nikdo nevylže. Můžeme nesouhlasit a spekulovat, nakolik jsou deformovány dotacemi, "sociálním dumpingem" (nižší mzdy a sociální zabezpečení třeba v rozvojových zemích), "ekologickým dumpingem" (nulové náklady na ochranu životního prostředí v zemi produkce), ale nedá se s nimi nic dělat. V okamžiku našeho vstupu do EU přijmeme společnou zemědělskou politiku, kterou z pozice uchazeče o členství nejsme schopni změnit. Nezbývá nám než alespoň mírnit její dopady, jelikož zemědělství současnosti by spolykalo 70 miliard korun. Přitom ani dnes nevyužíváme prostor pro subvence přiznaný v rámci například Světové obchodní organizace. Prozaickým důvodem je nedostatek finančních prostředků. Část těchto plateb tedy musí kompenzovat pomoc EU, ale ta je pro každou zemi limitována čtyřmi procenty jejího HDP. Z uvedeného vyplývá, že velikost zemědělství bude omezovat další podpůrné programy EU určené Česku, například pro zlepšování dopravní infrastruktury, školství, životního prostředí (kde jsou celkové náklady odhadovány na 240 mld. Kč). Nadměrná rozloha v současnosti obdělávané půdy (máme o 20 procent větší podíl zorněné půdy, než je průměr EU) spolu s potravinovými přebytky jsou hlavní příčinou nedostatku peněz na opravdu účinnou podporu obecných služeb (školství, výzkum, marketing, tržní infrastruktura, veřejné skladování), nákup nových strojů a hnojiv atd., což blokuje růst efektivity zemědělství. Když si pomůžeme příměrem, dnes máme početné atletické družstvo, jehož členové nepodávají výkony srovnatelné se světem, někteří se pouze "vezou" a jsou do počtu. Na jeho trénink a zabezpečení se nám nedostává prostředků (proto se nám občas bouří) a z toho mála, co jsme schopni jim poskytnout, velkou část spotřebuje realizační tým. Zároveň se blíží doba, kdy z "vyššího nařízení" budeme muset na každého sportovce vynakládat čtyřikrát více peněz než dnes. Zajisté je lepší koncentrovat a nasměrovat podporu bez dalších prostředníků na menší družstvo (tím ušetříme výdaje) perspektivních atletů, kterým budeme moci zajistit kvalitní podporu, a ti potom budou moci směle soupeřit se světem, přičemž peníze ještě vydělají. Zbytek financí můžeme použít na udržení sportu jako všeobecně prospěšné činnosti. Žádná skupina obyvatelstva nemůže být se současným stavem spokojená. Zemědělci by měli demonstrovat hlavně proti nesmyslné koncepci svého ministerstva. To rozdává plošně podpory i neefektivním výrobcům, dovoluje parazitování zpracovatelů a obchodníků na penězích zemědělců, není schopné poskytnout informační servis (odhady osevních ploch, úrody, spotřeby atd.), podporuje vznik potravinových přebytků, a tím v celkovém součtu způsobuje divoký útlum agrárního sektoru. Občané mají důvod ihned začít protestovat proti vysokým daním odevzdávaným do zemědělství, drahým potravinám a neřízeným změnám krajiny i osídlení venkova.