Klvačová: Běžíme za vidinou vstupu jako chrt za zajícem

Evropský vlak se přibližuje, jak do něho naskočit bez velkých ztrát se ptáme vedoucí Institutu Integrace ČR do evropské a světové ekonomiky VŠE a bývalé šéfredaktorky časopisu Ekonom Evy Klvačové.

OTÁZKA: V rámci vyjednávání už bylo uzavřeno 19 kapitol. Co to pro nás znamená?

Že jsme - za jinak stejných podmínek - o další krok blíže vstupu. S důrazem právě na to za jinak stejných podmínek. Protože o konkrétním termínu vstupu bude rozhodovat nejen to, zda už jsme splnili všechny uložené úkoly a uzavřeli ve vyjednávání všechny kapitoly. To je samozřejmě podmínka nutná, nikoli však postačující. O termínu přijetí budou rozhodovat i další souvislosti, zejména politické, které jsou nezávislé na našem úsilí. Politický vývoj uvnitř EU i za branami, vztahy mezi velmocemi, fáze ekonomického cyklu v členských zemích, přístup voličů v těchto zemích vůči východnímu rozšíření, politická garnitura u moci.

OTÁZKA: Nedojde k dalšímu posunu termínu?

Posunů už bylo několik a kandidáti z toho mají často pocit frustrace. Při každém posunu mě napadá jistá podobnost se závody chrtů. Přimět chrty k závodění není nic snadného - nebaví je závodit jen tak. Pořadatelé závodů na ně mají fintu: před chrty se pohybuje technické zařízení, které za sebou táhne umělého zajíce. Chrti se snaží zajíce ulovit. Aby závody byly zajímavější, zajíc "běží" díky technice stále rychleji a chrtům uniká. Kandidátské země včetně ČR běží za unikající vidinou členství. Občas přitom nevraží na jiné země, ale závodí s nimi. Obávám se, že kdyby dopředu, na počátku 90. let, věděly, co všechno musejí pro vstup dělat a kdyby byl termín stanoven konkrétně a neposouval se do budoucnosti, patrně by jejich entuziasmus a chuť závodit byly mnohem menší.

OTÁZKA: Jak dopadne letošní hodnotící zpráva?

Mohla by být o něco příznivější než loňská, kterou jsme většinou všichni vnímali jako velkou křivdu. Nebyli jsme jaksi schopni srovnat si v hlavě, že nás Evropská komise hodnotí především z toho hlediska, jak rychle a jak důsledně přizpůsobujeme své zákony acqui communautaire. Že ji podstatně více zajímá, do jaké míry pravidla hry platná pro ekonomické subjekty už odpovídají pravidlům platným v unii, než to, že při vlastních, "domácích" pravidlech jsme schopni dosahovat lepších výsledků než jiné kandidátské země ze střední a východní Evropy. Proto bylo například Estonsko hodnoceno lépe než my nebo Slovinsko, i přestože mělo a má poloviční HDP na obyvatele.

Vzhledem k tomu, že po celý rok probíhá velmi intenzivní institucionální přizpůsobování ČR k unii, lze předpokládat, že se tato skutečnost v hodnocení odrazí pozitivně. Pochvalu lze očekávat za dokončování privatizace i za současné makroekonomické výsledky. Tuším ale, že hodnocení bude poněkud zdrženlivější, pokud jde o implementaci zákonů, a že na světlo světa budou vytaženy všechny zbylé institucionální odchylky. Určitě nebudeme pochváleni ani za růst zadluženosti veřejných financí - bez ohledu na to, jak dluh vznikal, a bez ohledu na to, že ve srovnání s mnohými zeměmi včetně členů unie je vlastně stále ještě dosti malý.

OTÁZKA: Můžete zhodnotit stav české ekonomiky - ještě dříve, než to učiní zpráva komise?

O současných hodnotách základních makroekonomických indikátorů už bylo řečeno mnohé, tady bych asi nepřinesla nic nového. Ale velmi zajímavý pohled na naši ekonomiku přináší například Světová ročenka konkurenceschopnosti 2001, kterou vydává Mezinárodní ústav pro rozvoj managementu a která sleduje konkurenceschopnost ekonomik 49 zemí, které označuje za klíčové hráče světového trhu. Jde o členské země OECD, ale i významné rozvojové, "nově se vynořující" ekonomiky. Ročenka hodnotí prostřednictvím téměř tří set ukazatelů, jak daná země vytváří prostředí pro konkurenceschopnost podniků působících na jejím území. Hodnocení probíhá jednak na bázi tvrdých dat - standardních ekonomických indikátorů, a také na základě dat "měkkých" - odpovědí respondentů. Hodnotí se ve čtyřech základních skupinách ukazatelů: ekonomický výkon země, efektivnost fungování vlády, efektivnost fungování podnikové sféry a infrastruktura.

Publikované údaje potvrzují, že česká ekonomika se nachází ve vzestupné fázi. Oproti loňskému roku se posunula na žebříčku ze 40. místa na 35. Zlepšilo se hodnocení celkového ekonomického výkonu země (z 29. místa na 20.), efektivnosti fungování vlády i infrastruktury. Vadou krásy zůstávají podle hodnotitelů praktiky domácích manažerů a stále ještě málo průhledné finanční trhy.

OTÁZKA: Co vedlo k rapidnímu zlepšení v postavení ČR na žebříčku?

Především institucionální přizpůsobování, zejména přizpůsobování unii. My stále nechceme slyšet, že chceme-li být vnímáni jako standardní kapitalistická ekonomika těžko můžeme mít nestandardní, po domácku zhotovená pravidla pro kapitálové trhy, nestandardní ochranu hospodářské soutěže, nestandardní zákony ochrany životního prostředí, nestandardní ochranu minoritního akcionáře a konkursu a vyrovnání. To nelze.

ČR byla na základě tvrdých statistických dat o své ekonomice hodnocena mezi kandidátskými zeměmi vždy poměrně vysoko - od počátku transformace. To platí jak pro zmíněnou Světovou ročenku konkurenceschopnosti, ale i pro hodnocení MMF, Světovou bankou, OECD i EK. Image naší země kazily a kazí dvě věci: nekvalitní instituce a sklon k určitému sebeznehodnocování, k pomlouvání sebe sama. Lze ho krásně pozorovat i v již citované ročence. Respondenti v naprosté většině sledovaných zemí mají přirozenou tendenci ve svých odpovědích zdůrazňovat silné stránky své země, respondenti v ČR mají tendenci téměř opačnou. Chcete důkaz? Výpověď o 20 nejslabších místech české ekonomiky je v 19 případech založena na měkkých datech - nářku respondentů, zatímco o 20 nejsilnějších místech české ekonomiky vypovídají ve 14 případech tvrdé, statistické indikátory a jen v 6 případech výpovědi respondentů.

OTÁZKA: Nepomohl k zlepšení i příliv přímých zahraničních investic?

Jistě, jenomže zvýšený příliv přímých zahraničních investic byl funkcí očekávání našeho relativně blízkého vstupu do unie, a ta je zase funkcí institucionálních změn. Investoři nepřicházejí ani nahodile, ani jen za investičními pobídkami nebo za privatizací. Přicházejí proto, že dosáhnou vyšší úspory na transakčních nákladech než jinde, proto, že nadcházející členství v EU je garancí ekonomické stability, i proto, že se staneme součástí velkého trhu unie.

OTÁZKA: Domníváte se, že politika velkého lákání zahraničních investorů je pro náš stát výhodná?

Jak kdy a jak čím. Lákat zahraničního investora průhledností zákonů, standardním ekonomickým prostředím, politickou stabilitou země - ano. Lákat ho tím, že mu budou poskytnuty podmínky, o jakých se nemůže ani snít domácím ekonomickým subjektům - pokud možno ne. Především proto, že to devastuje podmínky volné soutěže, kterou je každý stát povinen chránit. Proto, že to ničí nejen tržní signály, ale zejména domácí podnikatelskou vrstvu, která je pilířem současného politického systému. Protože je nemravné, aby stát podporoval silné na úkor slabých. A naposledy proto, že velké lákání zahraničních investorů je pro veřejné finance dost drahá záležitost.

Ono je to přirozeně těžké. První stát, který přistoupil na to, že bude lákat zahraniční investory zvláštními pobídkami - daňovými prázdninami, daňovými úlevami, příspěvky na tvorbu pracovních míst, rozdáváním půdy místo jejího prodeje, položil základy pro vydírání všech ostatních států dalšími státy a odstartoval soutěž o to, kdo umí lákat nejlépe. A všichni na to přistoupili. Zahraniční investor přestává být v našem vnímání ekonomický partner a stává se jakousi modlou.

Marie Volková