KOMPLEXNÍ PĚSTITELSKÉ TECHNOLOGIE SLADOVNICKÉHO JEČMENE SE ZAMĚŘENÍM NA REGULACI PLEVELŮ

Komplexní pěstitelské technologie sladovnického ječmene se zaměřením na regulaci plevelů

Karel Klem

Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž

Úvod

Česká produkce sladovnického ječmene se potýká zejména v posledních letech s elementárními nedostatky ve výnosové úrovni a technologické jakosti. Zatímco období od roku 1960 do roku 1991 bylo charakterizováno růstem výnosů ječmene, od roku 1992 nejenže došlo k prudkému poklesu výnosů, ale jejich trend je nadále klesající. V roce 2000 byla celková produkce dokonce nejnižší od roku 1968, při průměrném výnosu pouze 3,22 t.ha-1 . Přitom stav v exportu sladu se vyvíjí příznivě. Situaci ovšem komplikují rovněž značné výkyvy ve sladovnické kvalitě, které zaznamenáváme v posledních letech.

Pěstitelské technologie obecně prodělaly v posledním desetiletí řadu změn, v naprosté většině vynucených vývojem na trhu a potřebou snižování nákladů. Výsledkem ovšem nebylo vytvoření moderních, ucelených a přizpůsobených technologií ale ve většině případů se jednalo o technologie původní se začleněním nových prvků, jejichž důsledek na produkci a kvalitu byl spíše negativní. To lze také považovat za hlavní nedostatek současného stavu. Jednotlivé prvky technologie jsou posuzovány samostatně, ačkoliv jejich efekt se v řadě případů může projevit pouze v interakci s jinými součástmi technologie. Navíc není řešena příčina negativního stavu ale je snaha o řešení důsledků. Jestliže je zhoršující předplodinou nebo zpracováním půdy ovlivněn počet produktivních stébel řeší se to velmi často listovou výživou, aplikací fungicidů nebo růstových stimulátorů, které mají dopad pouze na hmotnost tisíce zrn. Jestliže ale chybí kapacita porostu již v samém základu sehrává hmotnost tisíce zrn pouze podružnou úlohu. V některých případech může být opatření provázeno dokonce negativním dopadem na výnos či kvalitu.

Tyto skutečnosti se proto odrážejí v naléhavé potřebě vytvoření nových pěstitelských technologií adaptovaných pěstitelským podmínkám, které by zajistily vysoký stupeň potravinové bezpečnosti, sladovnické jakosti, ale současně také vysoké efektivnosti výroby. Pouze takto přizpůsobené technologie se mohou stát konkurenceschopnými na světovém trhu.

Zásady moderních pěstitelských technologií

Hlavní zásadou pěstitelských technologií sladovnického ječmene je jejich stavba jako pyramidy od základů po vrcholek. Jestliže chybí spolehlivý základ, celý systém se hroutí. Tímto základem jsou u sladovnického ječmene faktory podílející se na realizaci počtu produktivních stébel a částečně také na počtu zrn v klase. Kritické období pro realizaci počtu produktivních stébel i počtu zrn v klase je vymezováno růstovou fází 2-3. listu a polovinou sloupkování. V tomto období dochází k utváření základů těchto výnosotvorných prvků i k jejich zásadní redukci. Bohužel v tomto období se u sladovnického ječmene setkáváme nejčastěji s nejzávažnějšími chybami. Pozornost je spíše věnována ovlivnění hmotnosti tisíce zrn, tedy většinou ochraně proti chorobám, listové výživě, popřípadě používání stimulačních látek. Ve skutečnosti ovšem nelze základní výnosové prvky nahradit či kompenzovat zvýšenou hmotností tisíce zrn.

Současné odrůdy ječmene mají silnou autoregulační a kompenzační schopnost zahušťovat porost vlivem odnožování. Odnožování je proto u těchto odrůd podmínkou tvorby výnosu. Tato skutečnost také zvýraznila potřebu včasného setí jarního ječmene, aby se na odnožování mohl příznivě projevit efekt nižších teplot, kratšího dne a vyšší vláhové jistoty v časném jaru. Tyto podmínky totiž potlačují apikální dominanci hlavního stébla, a tak napomáhají realizaci postranních vzrostlých vrcholů. Současně by také vzdušný režim v půdě, vláhové podmínky a rozložené organické zbytky již z podzimu měly zajistit velmi rychlý start a vývoj v časném jaru. Velmi často je odnožování negativně ovlivňováno spotřebou živin mikroorganismy (imobilizace) v procesu rozkladu posklizňových zbytků, přičemž následně dochází k jejich uvolňování ve zcela nevhodném termínu z pohledu kvality sladovnického ječmene tedy od druhé poloviny sloupkování. Velmi negativní důsledky na proces odnožování má konkurence plevelů, přičemž i konkurence v počátku odnožování má poměrně značné výnosové důsledky. Pro praxi je ale zcela běžné ošetřovat porosty ječmene proti plevelům až ke konci odnožování, nebo dokonce na začátku sloupkování. Naopak pozitivně se na průběhu odnožování podílí použití regulátorů růstu na podporu odnožování a především na srovnání odnoží a také přihnojení nižší dávkou dusíku (do 30 kg/ha) v růstové fázi 2.-3. listu ječmene. Zde je skutečně nezbytné dodržet tento časný termín přihnojení tak aby se podílelo na zvýšení kapacity porostu a ne na zvyšování obsahu dusíkatých látek v zrnu. Výsledky z loňského roku prokazují že vhodně načasované přihnojení může dokonce snižovat obsah dusíkatých látek v zrnu, což je důsledek vytvoření vysoké kapacity porostu, využitím dusíku v časných růstových fázích, a následným zřeďovacím efektem v době tvorby zrna vzhledem k výraznému zvýšení výnosové úrovně. Od začátku sloupkování vlivem konkurence mezi stébly dochází k redukci počtu odnoží. Cílem agrotechnických opatření je omezit redukci počtu produktivních odnoží pod 3 na jednu rostlinu. Naopak neodůvodněné udržování velkého počtu odnoží na rostlinu se projevuje negativně nejen na výnose ale také v podílu předního zrna. Odnože vyššího řádu obvykle dosahují relativně nízké produktivity v porovnání s prvními třemi odnožemi.

Odnožovací schopnost nových odrůd ječmene podmíněná vyšší hladinou inhibitorů růstu se v letech s chladným a vlhkým počasím v červnu projevuje u prořídlých porostů zmlazováním, tvorbou pozdních odnoží a výskytem zelených zrn nebo nevyzrálých obilek se zvýšeným obsahem dusíkatých látek. Slabé odnože vzniklé za nepříznivých podmínek v průběhu odnožování jsou následnou mineralizací dusíku v průběhu sloupkování udržovány nepřiměřeně dlouhou dobu, a nejen že nepřinášejí výnos, nebo zhoršují kvalitu ale konkurují i hlavním stéblům a dále tak snižují výnosovou úroveň. U dobře utvářených porostů je pak vhodné udržet optimální strukturu (3 produktivní stébla na rostlinu) s využitím listové výživy, ochrany proti listovým a klasovým chorobám nebo použitím stimulátorů růstu.

Ochrana proti plevelům

Ochranu proti plevelům je nezbytné chápat jako jeden ze základních kamenů pěstitelské technologie sladovnického ječmene. Je to z toho důvodu, že konkurence plevelů nastupuje již ve velmi časných růstových fázích a při neprováděné, nebo nedostatečně účinné ochraně ovlivňuje prakticky všechny výnosové prvky od počtu produktivních stébel, přes počet zrn v klase až po hmotnost tisíce zrn. Neprováděná ochrana proti plevelům v praxi prakticky nepřipadá v úvahu s výjimkou ekologických farem. Problémy ovšem vznikají v termínu ošetření a v úrovni účinnosti. Obecně jsou tedy nejvyšší rezervy v omezení konkurenčního vlivu v průběhu odnožování popřípadě začátku sloupkování. Především pozdní aplikace herbicidů se odrážejí v poklesu počtu produktivních stébel, popřípadě v redukci počtu zrn v klase, přičemž takto vzniklé ztráty jsou obtížně kompenzovatelné hmotností tisíce zrn a jedná se tedy o ztráty nevratné.

Obr. 1: Kritická období pro tvorbu základních výnosových prvků obilovin

Obr. 2: Vliv intenzity pěstování sladovnického ječmene (H vysoká intenzita, M střední intenzita a L nízká intenzita) na výnos a obsah dusíkatých látek v zrnu

Obr. 3: Vliv termínu ochrany proti plevelům na výnosový efekt ošetření dvěma kombinacemi herbicidů

Jestliže je porost ječmene dobře zapojený a má příznivé podmínky pro růst (což nebývá na našich polích vždy pravidlem) vyznačuje se velmi dobrou schopností potlačovat především jednoleté dvouděložné plevele. Na druhou stranu již při poměrně nízké relativní listové ploše plevelů (okolo 5%) se výnosový efekt plevelů pohybuje na statisticky i ekonomicky významné úrovni okolo 10%. Vysoká konkurenční schopnost jarního ječmene předpokládá rychlý růst jak kořenové, tak nadzemní biomasy, což je závislé nejen na průběhu počasí, ale především na přípravě půdy, termínu a kvalitě výsevu, odrůdě a obsahu živin v půdě. Hlavním předpokladem je vytvoření vhodných podmínek pro rychlé vzcházení a počáteční růst ječmene. Nakypřený povrch půdy zajišťuje nejen rychlé vzcházení a počáteční růst ječmene díky dostatku nezbytného vzduchu, ale také brání vzcházení plevelných druhů s malými semeny, které jsou schopny vzcházet pouze z povrchu půdy. Důležitou podmínkou úspěšného potlačení plevelů je dostatečná hustota porostu.

Schopnost potlačovat plevele má minimální význam u vytrvalých plevelných druhů a ovsa hluchého. Vytrvalé plevele jako je pcháč a pýr využívají zásobních látek z vegetativních orgánů, a současně dosahují vyšší růstové rychlosti než ječmen. To vše při současném termínu vzcházení s ječmenem. Proto se vytrvalé plevele stávají nejvýznamnějšími konkurenty jarního ječmene. Proti pýru plazivému navíc v jarním ječmeni neexistuje žádný přímý způsob ochrany. Jediné opatření je neset ječmen na plochy zaplevelené pýrem, nebo na lokalitách s nižším zaplevelením pýrem provést v meziporostním období před setím ječmene ošetření neselektivními herbicidy (např. glyphosát). Nejvýznamnější škody jsou v posledních letech způsobovány výskytem ovsa hluchého. Ten náleží mezi jednoletými druhy k plevelům s nejvyšší konkurenční schopností přičemž v posledních letech byl zaznamenán značný nárůst ploch s vysokou intenzitou výskytu. Ochrana proti ovsu hluchému přitom představuje významné zvýšení nákladů na ochranu proti plevelům.

Relativně snadnější v porovnání s jinými plodinami je ochrana proti pcháči. To je dáno na jedné straně prakticky shodným termínem vzcházení pcháče a ječmene při velmi častém vzejití v jedné vlně a na druhé straně snadnou ochranou vzhledem k možnostem využití herbicidů. Přesto by neměla být ochrana proti pcháči v ječmeni podceňována a zejména za chladnějšího průběhu jara, kdy je vzcházení pcháče nerovnoměrné je vhodnější využívat systému dvou ošetření.

Adresa autora