Kontroly burčáku odhalily fiktivní výrobce

Špinavé PET láhve, prodej na vymyšlené jméno výrobce nebo případ, kdy prodejce dokonce nabízel zájemci višňový burčák.

Letošní kontroly inspektorů Státní zemědělské a potravinářské inspekce ukázaly, že asi čtvrtina ze šedesáti pěti kontrolovaných prodejců nedodržela při prodeji burčáku všechny předpisy.

Burčák se letos poprvé po vstupu země do Evropské unie jako česká národní specialita musí prodávat za specifických podmínek vyplývajících ze zákona o vinohradnictví a vinařství. Jako burčák tak může být označen nápoj vyrobený pouze z hroznů z tuzemských vinic a musí být uvedeno, kdo burčák vyrobil.

»Někteří z prodejců se nakupující snaží odbýt, jiní se i inspektory pokusili oklamat fiktivními jmény neexistujících výrobců, včetně vymyšleného identifikačního čísla,« říká mluvčí potravinářské inspekce Daniela Kolejková s tím, že užbylo zahájeno správní řízení a těmto prodejcům tak hrozí pokuta. »Kuriózní je případ, kdy prodejce nabízel višňový burčák, tento nápoj ale nesmí být z jiného ovoce než hroznů,« dodává Kolejková. Někteří výrobci zase připravují burčák z hroznů dovezených ze Slovenska, Maďarska nebo Rakouska, tento nápoj ale nesmí nést název burčák, musí být prodáván pouze jako částečně zkvašený mošt.

Inspektoři také zjistili porušení hygienických pravidel. »Inspekce v několika případech zjistila, že byl burčák prodáván v použitých PET lahvích a někdy chyběla předepsaná tekoucí pitná voda nebo pitná voda v zásobnících,« uvádí Kolejková. Podle ní se kvalita burčáku pozná také podle barvy. »Orientačním vodítkem pro nakupující může být také barva nápoje, která by měla být žlutá, okrová nebo béžová, nikoli však hnědá nebo tmavších odstínů,« vysvětluje Kolejková.

Inspektoři nyní budou zjišťovat, zda výrobci neředí burčák vodou. Právě ředění vodou zjistili inspektoři v minulých letech. Loni z dvaceti vzorků, které byly odebrány ve dvou termínech, nevyhovovalo devět, spotřebitele oklamalo celkem šest vinařů. Při kontrole burčáku ze sklizně roku 2002 zjistily laboratoře vodu u sedmi z deseti vzorků, kde bylo patnáct až osmdesát procent přidané vody.

Prodejce a výrobce burčáku ale nyní nekontrolují pouze inspektoři, ale také celníci. Burčák je totiž zařazen do kategorie takzvaných tichých vín, která podléhají dani a jeho výrobci se tak musí zaregistrovat u celního úřadu.

Burčáku se na podzim prodají desítky tisíc litrů, na trh jej dodávají jak malí vinaři, tak velcí producenti. Například Znovín Znojmo, jedna z největších tuzemských vinařských firem, prodal při znojemském vinobraní na devět tisíc litrů burčáku, přitom prodejců burčáku bylo na vinobraní několik desítek. Ceny za litr se přitom pohybují mezi čtyřiceti až šedesáti korunami.

Burčák je název pro meziprodukt při výrobě vína. Je to částečně zkvašená hroznová štáva získaná lisováním hroznů. Nejčastěji se burčák vyrábí z bílých hroznů aromatických odrůd, jako jsou muškát moravský nebo irsai oliver. Při kvašení se uvolňuje teplo a bublinky oxidu uhličitého. Burčák podávaný ve správnou chvíli by tedy měl být teplý kolem dvaceti, někdy až pětadvaceti stupňů Celsia.