Konvent nám pomůže se zamyslet nad naším členstvím v Evropské unii: Rozhovor s Janem Kohoutem, vládním delegátem v Konventu

INTEGRACE: Jaký má podle vás Konvent o budoucnosti EU význam pro členství České republiky v Unii?

Jan Kohout: Jak chceme v Unii fungovat, záleží na mnoha okolnostech. Především jak rychle se srovnáme se samotným faktem členství a jak rychle se naučíme pohybovat ve strukturách EU a využívat možnosti, které nám nabízí. Je také třeba definovat priority - kde a jakým způsobem bychom se chtěli v integračním procesu zviditelňovat.

Po rozšíření bude Unie samozřejmě jiná. Jaká? Na to by měl dát odpověď právě Konvent. Všeobecné přání, aby Unie byla transparentnější, demokratičtější, efektivnější, je evidentní.

Dále je nutné rozvinout komunikační strategii. Kampaň se dnes z pochopitelných důvodů zaměřuje na vstup do EU. Konvent by mohl pomoct v tom, že nás nutí zamyslet se přímo nad členstvím a našimi aktivitami v Evropské unii. Vystupujeme v něm jako rovnocenní partneři, což je pro českou veřejnost důležitá zpráva.

INTEGRACE: Jaká je podle vás úroveň debaty o budoucnosti EU v České republice?

Jan Kohout: Debata podle mě probíhá ve dvou rovinách. První je odborná, zahrnuje pár desítek lidí, kteří jsou přímo zainteresovaní, sledují jednání Konventu a diskutují o projednávaných tématech. Scházejí se například na veřejných slyšeních v Senátu. Zároveň je ale třeba přiblížit tuto debatu širší veřejnosti, což by měla být ta druhá rovina. To se zatím moc nedaří.

Debatu o Konventu je třeba rozšířit mezi mladé lidi, kteří se o Unii zajímají. Spoléhám i na to, že delegáti Konventu mladých udělají část práce a skrz mládežnické organizace se Konvent dostane víc do povědomí. Konvent z pochopitelných důvodů zatím není prioritou diskusí o EU, narozdíl od podmínek vstupu a podobně.

Tato otázka má ještě jeden aspekt. Je nesmírně důležité vědět, jak nás vnímají členské státy EU a jak jsme schopní tuto debatu vést. V Konventu se máme projevovat jako členský stát, který však nehájí jen své vlastní zájmy, ale je schopný přijít s něčím konstruktivním.

INTEGRACE: Mohl byste shrnout, v čem je tento Konvent specifický, v čem se liší od toho předchozího o Chartě? Je Konvent vhodná metoda pro "ústavní” změny Evropské unie?

Jan Kohout: Tento Konvent se od toho předchozího výrazně liší svojí šíří, zastoupením a reprezentativností. Jeho úkolem ale není vymezit obecné principy (jako v případě Charty), nýbrž dát Evropské unii ústavu. Je to ústavodárné shromáždění, jehož význam spočívá v tom, že se bude snažit položit evropskou integraci na ústavní bázi. To je obrovský posun. Úspěch Konventu souvisí s kvalitou ústavního dokumentu, který vytvoří. A jestli onen dokument bude srozumitelný občanům a skutečně přizpůsobí Unii požadavkům dynamické společnosti 21. století.

Metoda konventu se v zásadě opravdu osvědčuje. Někteří vládní zástupci k jednání zpočátku přistupovali tak, že Konvent něco vypracuje a pak bude na diplomatech, aby tyto závěry předělali. Ale v současné době už všichni chápou, že to tak nebude. To, co Konvent vyprodukuje, bude neopominutelné, a ambicí Konventu je, aby výsledný dokument, tedy návrh ústavy, byl co nejpropracovanější. Tak, aby následující Mezivládní konference (MVK) neměla příliš mnoho prostoru pro změny. To samozřejmě klade daleko větší požadavky na vládní zástupce, ale i na zodpovědnost reprezentantů národních parlamentů a institucí EU. Výsledný návrh musí uspokojit svým způsobem všechny. V případě úprav budeme chtít, aby projednávání upravovaných částí ústavy předcházel Konvent v podobném složení.

INTEGRACE: Následná MVK by měla mít tedy užší prostor. Nebylo by ale naopak pro ČR výhodnější, aby měla více prostoru? Na MVK už budeme mít právo hlasovat a rozhodovat, zatímco v Konventu toto právo nemáme...

Jan Kohout: V Konventu se nehlasuje, přestože tam ta možnost je. Kandidátské země sice nemají možnost ovlivnit hlasování, ale pro Konvent a jeho výsledek by bylo svým způsobem nezdravé, kdyby se mělo dospět k nějakému výsledku na základě hlasování. Možná v některých pasážích vyvstanou jisté návrhy, které bude MVK následně dojednávat. V Konventu jsme v podstatě partneři a myslím si, že jeho výsledek by měl a bude do značné míry reflektovat i naše zájmy.

Dnes ještě nevíme přesně, kdy a jak se MVK uskuteční. V našem zájmu je, aby se uskutečnila v roce 2004, abychom se jí účastnili už jako plnohodnotný a plnoprávný člen Unie. Buďme však realisté - naše šance na výrazné ovlivnění výsledků MVK jsou malé. To znamená, že je pro nás nesmírně důležité spolupracovat, minimálně koordinovat a konzultovat naši činnost se zeměmi, které vnímají základní otázky, o kterých se jedná v Konventu, podobně. A protože existují dost významné skupiny, které mají zájem na tom, aby MVK proběhla ještě v druhé polovině příštího roku, chceme, aby výsledek práce Konventu byl co nejkompaktnější a nejpropracovanější. V tomhle smyslu hraje čas pro nás.

INTEGRACE: Co se týče našich zájmů - existuje nějaké společné stanovisko delegátů, kteří reprezentují ČR?

Jan Kohout: Reprezentanti ČR žádné společné stanovisko nezastávají. Už na začátku jsme se domluvili, že se o něj ani nebudeme pokoušet. Po volbách se situace změnila, máme koaliční vládu a reprezentanti Senátu a vlády vycházejí z programového prohlášení vlády, kde se o EU hovoří. To reflektuje volební programy Koalice a ČSSD. V tomto smyslu se naše spolupráce bude rozvíjet a bude intenzivnější.

Reprezentanti Sněmovny mají vlastní přístup k evropské integraci, takže výraznou spolupráci nemůžeme očekávat. Zatím jsme se shodli pouze na tom, že v budoucím procesu tvorby evropské legislativy by měly hrát větší roli národní parlamenty.

INTEGRACE: Co ostatní státy? Je to výjimka, že delegáti z jednotlivých států mezi sebou příliš nespolupracují?

Jan Kohout: Ne, je to spíš pravidlo. Reprezentace ostatních států se také snaží pokrýt celé spektrum názorů na evropskou integraci. Myslím si, že právě názorová šíře je jedním z kladů Konventu. Zavedli jsme určité neformální konzultace k problematice Konventu ještě za ministra Kavana. Těchto schůzek se účastní všichni reprezentanti, chceme v tom pokračovat, ale na užší spolupráci jsme se domluvili jen se senátorem Zielencem.

INTEGRACE: Jaké jsou vaše představy o novém dokumentu? Kloníte se, vy a Jozef Zielenec, spíš k dokumentu, který by kompletně přebudoval institucionální strukturu EU, anebo podporujete spíš ústavu ve formě jakéhosi ideového zastřešení stávajících Smluv?

Jan Kohout: Jozef Zielenec má o této otázce své představy, které přenese na papír. Měly by být jedním z témat naší příští schůzky. Naše představa je v tuto chvíli taková, že by ústava měla nějakým způsobem zakotvit Chartu základních práv a definovat základní principy a hodnoty evropské integrace. Tyto dvě části budoucí konstituce by měla mít možnost měnit jen MVK, případně prostřednictvím konventu. Třetí část by byla operativnější, tu by bylo možné upravovat třeba na zasedání Evropských rad a nevyžadovala by další ratifikační procesy.

Zdá se mi však, že v tuto chvíli Konvent směřuje ke zpracování Smluv do jednoho kompaktního a uceleného dokumentu. Je to obrovský úkol, na kterém už naštěstí pracuje také spousta univerzit a think tanků. Máme k dispozici mimo jiné návrhy konstitucí od Elmara Brocka a Andrewa Duffa (oba poslanci Evropského parlamentu, pozn. redakce).

INTEGRACE: Má ČR v Konventu nějaké spojence, je napojena na nějaké zájmové skupiny?

Jan Kohout: Já bych neřekl přímo spojence, to by bylo příliš silné tvrzení. Zásadní spor, který v tuto chvíli doutná a ještě nevybuchl naplno, je mezi zastánci mezivládního a komunitárního přístupu. Zatím se projevuje v jednotlivých pracovních skupinách, tam dochází ke konfliktům.

Vidíme-li ČR jako zemi středně velkou, s vyspělým a otevřeným hospodářstvím, můžeme říct, že podobný pohled na to, co je pro nás důležité, máme s Visegrádem a zeměmi Beneluxu. Dále bych do toho započítal i Rakousko, Portugalsko a Finsko, i když některá vystoupení Finů a pobaltských zemí nejsou úplně podle mého gusta. Spolupráci na nejvyšší úrovni vedeme v současné době právě s Beneluxem. O spolupráci s Visegrádem projevují zájem i severské země. Patříme tedy do skupiny menších států, které mají zájem na posilování Komise jako orgánu schopného definovat obecnější evropské zájmy a neposouvat věci směrem k Radě. Spolupráce se zeměmi Beneluxu je pro nás výhodná proto, že oni participují na evropské integraci od úplného začátku a mají institucionální paměť a zkušenost, která je nepřenosná. My máme všechno nastudované, intuitivně tušíme, máme argumenty, ale oni to mají zažité. To nás velmi obohacuje.

Paradoxně má Visegrád větší význam v očích našich partnerů, kteří jej srovnávají s Beneluxem. Možná v některých momentech ani nedoceňujeme jeho hodnotu, a to nejen pro Konvent, ale i pro budoucí členství ČR v Unii. Naši partneři si tu sílu a význam uvědomují a snaží se s námi jednat. A není to pouze Benelux.

INTEGRACE: Brzy skončí činnost pracovní skupiny k Chartě základních práv. Jak vnímáte její výsledky? Převažuje v Konventu konsensus, že by Charta měla být součástí ústavy?

Jan Kohout: Naprostá většina delegátů je pro to, aby se pozice Charty posílila, aby nebyla jen politickou deklarací, ale aby se stala součástí konstituce. Určité problémy s tím mají pouze Britové - ze zjevných důvodů - nicméně v posledním prohlášení skupiny evropských socialistů, kde je Labour Party zastoupena, se objevuje podpora inkorporace Charty do evropské ústavy.

INTEGRACE: Navazujete nějakým způsobem na svého předchůdce Jana Kavana?

Jan Kohout: Žádná diskontinuita tu v zásadě není. Vládní zástupce do přípravy podkladů samozřejmě vnáší osobní prvek, ale valnou většinu toho, co bylo odpřednášeno, připravoval jeden tým. A já jsem byl od počátku jeho součástí. To zázemí v sobě nese prvek kontinuity, přestože hodlám prosazovat i svůj osobní pohled.

INTEGRACE: Dozvěděli jsme se, že působíte v jedné z nových pracovních skupin…

Jan Kohout: Nedávno začaly fungovat dvě nové pracovní skupiny, Defence a External Action. Já působím v External Action. Přestože jsem náměstkem pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku - takže bych mohl pracovat v kterékoli skupině - zdá se mi, že téma vnější akce je oblast, kde se dá udělat víc. Dokud se nepodaří překonat řecko-turecký problém a vyřešit spolupráci EU - NATO, která s tím souvisí, je Evropská obranná politika podle mě zablokovaná věc, a tedy teoretická záležitost. Můžeme sice navrhovat různé věci, jako evropskou armádu, ale v současné době jsou to témata, o kterých se předem ví, že nemají šanci. Výsledky práce External Action očekává veřejnost členských i kandidátských zemí EU i třetích zemí.

V oblasti zahraniční politiky EU je nejcitlivější otázkou sdílení národních suverenit. V této pracovní skupině vyjde rozpor mezi mezivládním a komunitárním přístupem určitě na povrch. Chce se víc, musí se dělat víc, očekává se víc, ale zároveň existují limity toho, jak dalece jsme schopní naši suverenitu sdílet. Mojí vnitřní ambicí je tu hranici posunout co nejdál. Národní zájmy jsou citlivá otázka, ale je zde prostor pro určitou hierarchii. Máme k tomu už několik návrhů - například spojení portfolia Solany a Pattena (komisaře po vnější vztahy, pozn. redakce).

Konvent bohužel nebude z principu integraci v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky příliš posouvat. Ani Evropská unie zatím nebyla schopná vytvořit bílou knihu svých zahraničně-politických priorit a zájmů. Existují různé přístupy a jednotlivé státy jsou různě ochotné v integraci tímto směrem pokračovat.

INTEGRACE: Když navážeme na zmiňovaný rozkol mezi nadnárodním a mezivládním principem a budeme-li předpokládat, že zanikne třípilířová struktura a EU bude mít právní subjektivitu, jak budou vlastně tyto principy pracovat spolu?

Jan Kohout: Byl jsem v pracovní skupině o právní subjektivitě EU a rozhodně ji podporuji. EU by měla mít jednu právní subjektivitu (to by znamenalo konec pilířové struktury). Pro některé oblasti bude mezivládní princip přijímání rozhodnutí samozřejmě zachován. To je ale věc vnitřního mechanismu rozhodování. I mezivládně přijatá rozhodnutí se budou realizovat jménem Evropské unie.

INTEGRACE: Jste nakloněný myšlence většího zapojení národních parlamentů do legislativního procesu Unie? Jak se díváte na princip včasného varování, který má dohlížet na dodržování principu subsidiarity?

Jan Kohout: Připadá mi to jako docela rozumná myšlenka. Zamlouvá se mi možnost vyjádření politického názoru a odvolání se k soudu. Tato idea se mi zdá koncepčně dobrá právě proto, že nezavádí úplně novou instituci. Zatím ale chybí definice způsobu práce, vnitřní architektura a metodika.

INTEGRACE: Když se podíváme na současný institucionální mechanismus EU, je zřejmé, že v něm chybí jedna podstatná věc, která by Unii připodobnila tomu, na co jsou lidé zvyklí - hierarchie a z ní vyplývající odpovědnost jednotlivých složek systému...

Jan Kohout: Řešení tohoto problému je jedním z cílů Konventu. Tedy vytvoření transparentního mechanismu kompetencí a zodpovědnosti. Konvent ale spíš stanoví jen základní principy a podmínky fungování EU.

Mně přijde v tomto ohledu zdaleka nejčistší federativní uspořádání, protože v mnoha ohledech jasně definuje kdo, co, kde a jak bude dělat. Ale vzhledem k tomu, že Unie je svého druhu ojedinělá, neexistuje jasná vůle pokročit výrazněji vpřed směrem k federaci - tedy ke konkrétnímu šablonovému útvaru. Jsou také cítit obavy z rozšíření. Je ale důležité, aby byla vůle pro další integraci. Je třeba čelit skupinám, které usilují o konzervaci současného stavu.

I po Konventu zůstane mnoho věcí nedodělaných. Zdá se, že se napříč evropskou politikou ztrácí i evropská idea, přítomná na počátku procesu sjednocování. Když bude nutné po tomto Konventu svolat další, který by posunul integraci dál, třeba konkrétně v oblasti druhého pilíře, nebude to znamenat, že dochází k recesi v oblasti integrace.

Pojem finalita je v této souvislosti zavádějící, protože vlastně žádná finalita neexistuje. Důležité je si říct, kterým směrem chceme jít. Čili mít na paměti ty cíle, ke kterým chceme směřovat, ale naprosto realisticky se pohybovat v prostředí, kterým jsme dnes obklopeni.

Není také možné, aby jeden dělal politiku a druhý to platil. Vzniká několik paralelních byrokracií. Zřídí-li se funkce prezidenta Evropské rady, který má Unii reprezentovat navenek, bude si budovat vlastní aparát. To bude už třetí byrokracie na stejném písku!

Nadšení sice trochu vymizelo a ke slovu se dostává kalkulování, kolik co bude stát, hlavně v souvislosti s nadcházejícím rozšířením. Ale pro tuto fázi je to docela přirozené, protože aktuální rozšíření je bezprecedentní a mají z něj obavu nejen členské země, ale i kandidáti. Ti musí mít obavu, aby to zvládli. My nechceme vnášet problémy, naší ambicí není jenom být v EU. Naším zájmem je, aby Unie byla funkční a mohla se dále rozvíjet. Musíme se snažit, abychom Unii nezpůsobovali nějaké turbulence. A po určitých počátečních těžkostech, až se rozšířená Unie trošičku usadí, přijde čas pro další integraci.