Co pomůže českému zemědělství? Když naváže na evropské strategie

Česká agrární politika neexistuje ve vakuu. Je součástí nejenom souboru právních předpisů Společné zemědělské politiky, ale také společného evropského trhu. Zemědělská sféra v Evropské unii stojí především na malých farmách a rodinných statcích. Podpora velkých hráčů a jejich produkce je spíše výsledkem lobbingu než společným politickým záměrem. O nastavení zemědělské politiky diskutovali během květnového setkání zástupci Asociace soukromého zemědělství ČR s europoslancem Luďkem Niedermayerem.

Bývalý viceguvernér České národní banky a ekonomický expert Luděk Niedermayer působí v současné době v Evropském parlamentu jako člen poslaneckého klubu Evropské lidové strany (ELS). V rámci tohoto klubu byla vytvořena česká delegace vedená právě Niedermayerem. V současné době Niedermayer kandiduje jako člen TOP 09 do Evropského parlamentu za koalici SPOLU. Ačkoli zemědělství není ústřední oblastí Niedermayerova působení, díky své erudici a zkušenostem dokáže na zemědělskou situaci nahlížet v evropské perspektivě a zároveň s citem pro tuzemskou situaci. Již v roce 2019 uvedl v rozhovoru pro Selskou revui následující:

„Zemědělství považuji za jedno z nejdůležitějších českých témat. Je zajímavé nejen ekonomicky, ale i společensky. Čím více je ekonomika kompetitivní a globální, tím častěji dochází k tomu, že se ti velcí dostávají k řadě zvýhodnění, to už vyplývá z jejich kapitálové a ekonomické síly. Kdybychom na tento stav nereagovali, byly by menší a střední firmy utlačovány, a ty velké by svého postavení mohly zneužívat, a to je špatná věc.“

Právě role financí a vlivy trhu na zemědělskou činnost byly ústředními tématy setkání mezi Niedermayerem a zástupci ASZ ČR. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR, poznamenal, že současná debata o agrárním sektoru v České republice zapomíná na koncepční řešení a chybí v ní návrhy dlouhodobé strategie. Tyto perspektivy se ASZ ČR snaží poskytovat a nabízet je veřejnosti i vládním představitelům. S tím souvisí jedna z hlavních kritik, které Asociace směřuje na stávající nastavení zemědělských dotací. Místopředseda ASZ ČR Jan Štefl připomněl, že dotace by měly sloužit ve dvou rovinách: jako finanční podpora v péči o krajinu a jako nástroj k udržení životaschopnosti malých a středně velkých podniků. Dotace tak nemají podporovat samotnou produkci, natož pak produkci či přímo nadprodukci velkých firem, jak se nicméně děje právě v Česku.

Niedermayer potvrdil, že mnoho práce a zároveň možností se nabízí v rámci tuzemské politické úrovně. Zároveň připomněl, že zemědělská politika a ekonomika je provázána s evropskou legislativou a společným trhem. Pravidla zemědělské činnosti proto nelze určovat bez ohledu například na přijatý a schválený klimatický zákon nebo problematiku emisních povolenek. Širší obzor, v němž se agrární politika uskutečňuje, zahrnuje rovněž ekonomickou dynamiku mezi jednotlivými státy. Pokud by se totiž velké a rozpočtově prosperující státy rozhodly výrazně podpořit své zemědělce, nebudou jim moci konkurovat výrobci z menších států, které jsou na tom fiskálně hůře, připomněl Niedermayer. Proto je podle něj podstatné, že finance pro zemědělský sektor patří do evropského rozpočtu a že jejich rozdělení není zcela na jednotlivých státech, ale záleží na společné domluvě napříč zeměmi EU. Důležitý je sdílený trh, na němž lze vyjednávat pravidla a cíle. Fungování společného trhu je ostatně jednou z priorit Niedermayerova programu.

Niedermayer zdůraznil, že pravicová politika by měla podporovat tržní soutěž, nicméně místo toho se často spíše posilují pozice velkých hráčů. To platí i o zemědělské oblasti, kde jsou malé a středně velké podniky považovány za páteř evropského agrárního sektoru, nicméně postavení těchto farem je mnohdy zastíněno prací lobbistů, kteří hájí zájmy velkých společností a holdingů. V té souvislosti zmínil Šebek připravované zákonné ukotvení rodinných farem inspirované podobnou legislativou v řadě dalších zemí EU a Niedermayer vyjádřil zájem o stav celého procesu. Obě strany se shodly na tom, že důležitost těchto podniků spočívá hlavně v jejich přínosu pro celou společnost a právě proto rodinné farmy zejména v ČR potřebují legislativní i všeobecnou podporu.

Zároveň by kroky tímto směrem neměly znamenat navýšení byrokracie. Rodinné farmy jsou jednotky, které mohou nabídnout stabilitu i pružnost, a jejich chod by neměla komplikovat nepřiměřená administrativní zátěž. Jedním z důvodů, proč jsou rodinné farmy nepostradatelnou součástí venkova i ekonomiky, je vztah členů rodinný farem ke krajině, s níž pracují, a znalost tohoto prostředí. Díky tomu dokáží rozhodnout, co je v daném místě ekonomicky i ekologicky nezbytné. Proto by tato rozhodovací zodpovědnost měla být přenechána především samotným sedlákům a neměla by být nadměrně určována shora. I v tomto ohledu ASZ ČR důsledně hájí zájmy svých členů a prosazuje více možností pro malé a střední podniky, nikoli více byrokracie.

Zástupci ASZ ČR zdůraznili, že lepší postavení rodinných farem je jednou z podstatných změn, které by měly být zařazeny i do systému české zemědělské politiky, a to společně se zastropováním dotací a transparentností majetkové propojenosti podniků s jasnou identifikací konečného příjemce dotací. Dialog a spolupráce nejenom na těchto tématech bude mezi zástupci ASZ ČR a Niedermayerem pokračovat i v dalších měsících.

ASZ ČR si uvědomuje, že zemědělství čeká řada výzev a vyjednávání, a to nejenom kvůli Zelené dohodě pro Evropu. Ta je nutností, ale také předmětem k diskuzím o vyjasnění a funkčnímu nastavení konkrétní podoby těchto opatření. Samotný Niedermayer dlouhodobě zdůrazňuje význam zdravého životního prostředí, ale také ekonomické a politické benefity, které mohou nová opatření přinést. Zelená dohoda a Fit for 55, tedy směrnice, které mají řešit hrozbu klimatické a ekologické krize, mohou podle Niedermayera zajistit ochranu planety bez zhoršení kvality života. Důraz na čisté a udržitelné energie navíc může podpořit energetickou nezávislost Evropy na ruských zdrojích. Zisky z těchto obchodů nyní pomáhají financovat ruskou agresi na Ukrajině a umožňují Rusku tahat za silnější konec provazu v energetických otázkách. Rovněž proto je důležité, že jedním ze závazků EU je snížení emisí skleníkových plynů o nejméně 55 procent do roku 2030, a to ve srovnání s rokem 1990. Tyto environmentální, ale i ekonomické a politické souvislosti jsou zásadním kontextem, v němž je potřeba uvažovat o budoucích strategiích agrární oblasti.

Zároveň, jak poznamenal i Niedermayer, je mnoho změn zapotřebí prosazovat na úrovni české politiky. Také z toho důvodu by čeští zástupci v Evropském parlamentu měli působit oběma směry: zprostředkovávat nejenom tuzemské zájmy na evropské úrovni, ale také do Česka dostávat evropskou perspektivu. Její součástí je i podpora rodinných hospodářství, schopnost rozlišovat malé, střední a velké podniky a podle toho rozpoznávat jejich potřeby. To se zatím v Česku příliš neděje. Zdejší zemědělská politika se soustředila především na otázku, jak z Evropské unie vyčerpat co nejvíce dotací. K odolnějšímu a konkurenceschopnějšímu stavu agrárního sektoru tato cesta ale zatím nevedla. Česko se stalo spíše výjimkou, v níž se peníze přesouvají k obřím firmám a malé a střední podniky jsou považovány za zajímavý kolorit. České zemědělství by proto mělo konečně plně navázat na unijní strategie, aby se tak stalo jejich integrální a funkční součástí.

Mgr. Lukáš Senft, mediální oddělení ASZ ČR