LITERÁRNÍ ALUZE V ODBORNÝCH TEXTECH

Allusions of French literature in specialist texts

Slavomíra Ježková

Adresa autora:

Slavomíra Ježková, PhDr., CSc., Katedra jazyků,

Česká zemědělská universita, Praha 6 - Suchdol

e-mail : jezkova@pef.czu.cz

Anotace:

Vzhledem k možnostem delšího studijního pobytu studentů nefilologických vysokých škol na zahraničních vysokých školách se nastoluje otázka všeobecných kulturních znalostí daného jazykového společenství projevujících se i v tak specifických a pragmaticky zaměřených projevech jako jsou různé odborné články, zprávy i résumé vědeckých pojednání.

Na základě zkušeností autorky získaných v rámci mobility učitelů (Tempus) i studentů (Erasmus) se uvádějí příklady z francouzských odborných textů ekonomických i zootechnických. Dokládá se nutnost přípravy v odborném jazyce i z hlediska tzv. savoir partagé.

Summary:

The author shows concrete examples of allusions of works from French literature and history of France in strictly specialist economic and zootechnic French texts on the bases of experience that the author gained in the form of active participation in the European projects Tempus and Erasmus.

She shows the necessity to place these so-called ”non-specialist” parts into the syllabus of foreign language teaching at Universities of non-philological orientation. The absence of knowledge of allusions causes a misunderstanding refers to a different knowledge of culturemes, which expressively shows and apply also in seemingly communication, whether oral or written.

Klíčová slova:

krásná literatura - odborný text - kulturní znalosti - savoir partagé - studium v zahraničí

Key words:

French literature - specialist texts - knowledge of culturemes - savoir partagé - study abroad

Literární aluze v odborných textech

V posledních letech se díky různým programům umožňujícím našim studentům delší studijní pobyt na zahraničních vysokých školách nefilologického směru ukazují zajímavé problémy, kterým se při výuce odborného jazyka dosud nevěnovala příliš velká pozornost. Nejsou to problémy vyvolané úrovní jazykových znalostí nebo dovedností. Přesto však způsobují v lepším případě rozpaky studentů a jejich nejistotu, zda dobře porozuměli psanému či slyšenému odbornému projevu. Tato nejistota je způsobena rozdílnými všeobecně sdílenými kulturními znalostmi daného jazykového společenství.

Na základě vlastních zkušeností získaných v rámci projektu Tempus (PEF, 1995), Tempus (IMG-97-CZ-1026), programu Arion (A-97-012) a přípravy programu Erasmus (ČZU, 1998-9) uvedeme několik konkrétních příkladů z oblasti ekonomiky a zootechniky.

Během přednáškového cyklu (Tempus, PEF ČZU, 1995) francouzští profesoři ekonomiky, sociologie, zootechniky z Etablissement National d´ Enseignement Supérieur Agronomique de Dijon přednášeli po celý letní semestr českým studentům stejným způsobem jako francouzským na svém domovském pracovišti. Vycházeli tedy a priori z určité úrovně kulturních znalostí francouzských studentů, které tito získávají po celou dobu školní docházky až po maturitu. Proto se v jejich projevech objevovalo mnoho aluzí na díla La Fontaina, Huga, Corneille, Racina a dalších spisovatelů. Ve Francii jsou nejen povinnou četbou, nýbrž příklady z jejich děl tvoří také základ gramatických rozborů. Na rozdíl od citací, které se používají na důkaz správnosti určitého názoru, případně na shrnutí textu (Užáková, 1998), mají aluze jiný smysl. Jak uvádí J. C. Bologne (1989, 7): ,,On cite pour confirmer son avis: vous voyez, d autres ont pensé comme moi. On fait une allusion pour établir une complicité: vous voyez, nous appartenons ŕ la męme culture.” Jmenovaný autor podává také definici aluze (1989, 10): ,,… un énoncé intergré au discours (ŕ l inverse de la citation) évoquant un fait littéraire (auteur, oeuvre, thčme, extrait) supposé connu de l interlocuteur ou faisant partie d un patrimoine culturel commun (et donc visant ŕ la complicité)”.

Z aluzí použitých zmíněnými profesory a také z další odborné literatury uvedeme několik příkladů dokazujících ono “patříme ke stejné kultuře”, tedy to, co A. A. Moles (1973) pojmenovává kulturém a definuje jako “éléments de connaissance ou de perception mémorisables comme des unités simples”. Dále uvádí, že “les culturčmes et les associations possibles entre eux forment la culture”.

Příklady jsme rozdělili do několika skupin podle oblastí / tématu, na něž odkazují.

A. Historický vývoj Francie

Les Trentes glorieuses - výraz, který poprvé užil Jean Fourastié jako analogii na Trois Glorieuses (= revoluční dny 27., 28. a 29. července 1830, které znamenaly pád vlády Karla X. ve Francii) k označení období neobvyklého hospodářského růstu a prosperity Francie, které trvalo od roku 1946 do roku 1975, začátku hospodářské krize následující po prvním ropném šoku.

Les discours du Maréchal - odkazuje na hodnost Pétaina, představitele tzv. Francouzského státu, spojený s režimem ve Vichy, spolupracujícím s Hitlerem.

Stratégies jacobines - Dictionaire se notre temps ( 1990) uvádí “jacobin” ve významu “oddaný zastánce republikánských idejí”. Použito při popisu komunikace v podniku: “La communication globale doit-elle donner lieu ŕ des stratégies exclusivement jacobines et répondre systématiquement par l´ adoption d´ un moule commun ŕ toute entreprise?” (P. Weil, 1990, 208).

La société Comtesse du Barry - je to frančízingová společnost podnikající v oblasti restaurací. Odkazuje na favoritku Ludvíka XV., která byla popravena gilotinou v době Teroru.

B. Zemědělsko-geografické charakteristiky

Beauce - oblast proslavená plně mechanizovaným pěstováním obilovin na velkých plochách s vysokými výnosy a výraznou monokulturou.

Bocage - typ krajiny ve Vendée, který předurčuje zemědělskou výrobu. Louky, pastviny jsou od sebe odděleny živými ploty a lesíky.

C. Francouzská literatura

Aluze tohoto typu byly nejčastější. Vzhledem k výše uvedeným důvodům to byly narážky na klasická díla francouzské literatury, jejichž znalost je ve Francii ověřována mj. při maturitních zkouškách. Nejvíce byly zastoupeny La Fontainovy bajky, např.:

la chauve-souris de la fable - netopýr, který chce vyhovět dvěma stranám, jak ptákům ( těm říká, že je pták, protože má křídla), tak myším (těm říká, že je jako myš). Příklad konformismu a alibismu.

Une entreprise fourmi - odkazuje na bajku La cigale et la fourmi (Cvrček a mraveneček). Porovnává jejich přístup k životu: Cvrček v létě jen zpívá a nestará se o to, z čeho bude žít v zimě. Mraveneček pilně pracuje, takže v zimě má z čeho žít. Toto přirovnání se často používá v ekonomických textech, např. v 70. letech se objevilo hodně připomínek, že konjunktura je prchavá, že nebude trvat věčně, že by se tedy nemělo postupovat jako cvrček. Také se z téže bajky často používá jeden verš: “Eh bien, dansez maintenant!” (A nyní si tancujte!).

Jouer la mouche du coche - bajka z roku 1671. Narážka na nevykonanou, příp. zveličenou práci mouchy, která místo aby pomohla při opravě rozbitého dostavníku, jen štípala a píchala cestující, kteří se snažili dostavník opravit. Dnes se používá, když se chce vyjádřit, že někdo nic neudělal a chce si přivlastnit výsledek práce jiného a požaduje odměnu.

V zootechnickém textu jsme se setkali s výrazem “les moutons de Panurge”, což je výraz z díla Francois Rabelaise Gargantua a Pantagruel. Aby se pomstil obchodníkovi, který se posmíval Panurgovi, že vypadá jako paroháč, koupil si u něho Panurge nejhezčího berana a pak ho hodil do moře. Ostatní ovce ze stáda ho slepě následovaly a nakonec se utopil i obchodník, který se snažil zadržet poslední ovci. Používá se k vyjádření stádního instinktu, bezhlavého napodobování druhých.

Někdy se objevují i aluze na autory, ne na díla. Např. “l´ abîme de Pascal” ( J. Boileau, 1737) - narážka na příhodu, která se stala Blaise Pascalovi, když se mu na mostě v Neuilly splašili koně a vůz se zastavil těsně nad řekou, takže se zachránil. Tento příběh byl důvodem, proč Pascal podruhé konvertoval. Dnes se obrat používá k vyjádření podružnosti pozemských záležitostí v porovnání s nekonečnem a hrozbou smrti.

Z několika konkrétních příkladů vyplývají určité závěry jak pro práci pedagogů, tak studentů obecně. Především studentů se týká závěr pozměnit částečně přístup ke všeobecnému vzdělání, uvědomit si jeho nutnost a význam i v odborném studiu. Pedagogů se pak týká závěr oprávněného zařazování i tzv. “neodborných” částí do osnov výuky jazyků na vysokých školách nefilologických. Je podpořen i podkladovým dokumentem vypracovaným na MŠMT v březnu 1998 k problematice pod titulem České vzdělávání a Evropa, Strategie rozvoje lidských zdrojů při vstupu do EU, který byl uveřejněn na adrese http://www.msmt.cz. Zde se mezi žádoucími změnami zmiňuje i posílení výuky jazyků a propojení vzdělávacího systému a vzdělávaní v podnicích (v rámci celoživotního učení). Zmiňovaný materiál předvídá i důsledky sociálních a ekonomických změn. Autoři se domnívají, že budou hluboké a že ovlivní více než jen požadavky na kvalifikaci. Tyto změny budou vyvolány mezi jiným tlakem na konkurenceschopnost a mobilitou / pohybem pracovní síly / občanů.

Toto jsou závěry týkající se české strany. Je možné definovat problém i jinak - do jaké míry se druhá strana bude chtít přizpůsobit české, např. ve výše označeném okruhu problematiky literárních aluzí. Bude chtít zvládnout aluze typu “Čas oponou trhnul a změněn je svět”?

Použitá literatura

1. Henri Mahé de Boislandelle - Dictionnaire de Gestion, Ed. Economica, Paris, 1998

2. Le Dictionnarie de notre temps, Hachette, 1990

3. Pascal Weil, La communication oblige / Communication institutionnelle et de management, Eds. Organisation, 1990

4. Pierre Alphandéry, Pierre Bitoun, Yves Dupont - L´ équivoque écologique, Ed. La Découverte, Paris, 1991

5. A.A. Moles - La communication et les mass-médias, 2e édition, Paris, Marabout, coll. Les Dicionnaires Marabout Université, 1973

6. Louis Lagrange - La commercialisation des produits agricoles et agroalimentaires, 2e édition revue et augmentée, Paris, Technique et documentation-Lavoisier, 1995

7. J. C. Bologne - Les allusions littéraires. Larousse, 1989

8. F. Toulon - Dictionnaire d´ histoire, économie, finances, géographie, Presse Universitaires de France, Paris, 1996

9. M. Užáková - Komunikatívna hodnota “motta” vo vztahu k textu , Sborník prací z mezinárodní vědecké konference Agrární perspektivy VII, PEF ČZU, Praha, 1998