Máme relativně málo hromadných otrav včel v důsledku postřiků. Proto je to třeba změnit?

Článek (http://www.asz.cz/cs/aktualne-z-asz/nesmyslne-sankce-za-neproveditelnou-povinnost.html) kritizuje podobu novely rostlinolékařského zákona a spojuje ji s „lobbisticky úspěšnou“ organizací Českým svazem včelařů (ČSV). ČSV ale nikdy nenavrhoval zrušení funkce obcí. To byla mnohaletá snaha Antibyrokratické komise MZe, která vlastně již od svého vzniku prosazuje v tomto směru zájmy zemědělců bez ohledu na zájmy včelařů. Co se týče nejnovější novely rostlinolékařského zákona, Český svaz včelařů byl proti uvedení stanovišť včelstev ve veřejné části LPIS.

K obhajobě zachování oznamovací povinnosti zemědělce včelařům v okruhu 5 km a to minimálně 48 hodin před aplikací přípravku účinkujícího na hmyz je třeba říci, že tato povinnost tu je 11 let. Předtím tu byla ještě povinnost s dostatečným předstihem s chovateli včel a také s obcí projednat opatření na ochranu včel. Změnou zdroje informací o stanovištích včelstev z obcí na veřejnou část LPIS v r. 2017 nastaly problémy, které nikdo zřejmě nepředvídal (množství stanovišť v daném okruhu, ne všichni včelaři uvádějí kontakt telefonní nebo elektronický, což ztěžuje zemědělcům operativně hlásit aplikaci tak, jak mu to ukládá zákon). Ano ty problémy zde jsou a je třeba je řešit. Ale řešením přijatelným pro včelaře, nikoli zrušením oznamovací povinnosti zemědělců.

Pracuji pro ČSV již 25 let a jako právník jsem zažila desítky případů otrav včel. Není smutnější pohled pro včelaře než pohled na hromady mrtvých včel. Zastupovala jsem naše členy ve sporech a pomohla jim alespoň, když už o své včely přišli, aby byli náležitě odškodněni. Pokud se na svaz poškození členové obrátí o pomoc a jsou-li k dispozici potřebné důkazy, zejména shodná účinná látka nalezená jak v uhynulých včelách, tak v ošetřeném porostu, pak je tu příčinná souvislost a soudy neváhají náhradu včelařům přiznat. To zemědělci ví, a proto jsou přístupni dohodě, v případě sporu zaplatí a ani se neodvolávají. Náhrady včelařům při hromadných úhynech včel se pohybují ve stotisícových částkách. Tato úspěšnost by nebyla, pokud by nebyla oznamovací povinnost zemědělců tak, aby včelaři věděli o postřiku předem, mohli rychle jednat a důkazy zajistit (účinná látka se v uhynulých včelách velmi rychle rozkládá - v řádech hodin, pak již nemusí být laboratorně zjištěna a včelař je bez důkazu). Bez oznamovací povinnosti budou včelaři ve sporech neúspěšní, zemědělci nebudou mít důvod k opatrnosti, bude více otrav a to nejen včel, ale i včel samotářek, čmeláků a dalších opylovatelů. Když už nelze při otravě včelám mnoho pomoci (maximálně podání vody přímo do úlu), pak hrozba vysokých náhrad škod zemědělce udržuje v opatrnosti a počet prokázaných otrav se nám pohybuje v jednotkách, maximálně v desítkách ročně. Zruší-li se oznamovací povinnost, je to krok zpět.

ČSV má letos 146 let, má bohatou historii a bez ohledu na celospolečenské změny (vznik Československa, obě světové války, Únor 1948, „sametová revoluce“ r. 1989) přetrvává ku prospěchu českého včelařství již od vlády Františka Josefa I. Má vysokou organizovanost, aktuálně sdružuje přes 54 tisíc členů, tj. cca 97% všech chovatelů včel v ČR. A že pisatel tvrdí, že jsme „nejrigidnější zájmovou postsocialistickou organizací u nás“? My těch „post“ máme mnohem víc a nechápeme to negativně. Na mezinárodní úrovni slýcháme od svých zahraničních kolegů slova uznání, že se nám jej podařilo udržet (možná proto, že jsme „nejrigidnější“), zatímco v jejich zemích je hlas včelařů roztříštěn v mnohých svazech a spolcích, které sice jsou moderní, ale neumějí se dohodnout. To, že spolek typu PSNV reprezentující cca 700 členů odmítá oznamovací povinnost jako takovou“, což pisatel vítá, je zřejmě způsobeno neznalostí problematiky u nových mladých funkcionářů tohoto spolku.

Zájmem ČSV a jsem přesvědčena, že i zemědělců, je najít řešení nejasností v současné rostlinolékařské legislativě ve vzájemné komunikaci, které by bylo přijatelné pro obě strany. V prosinci tohoto roku podle legislativního plánu prací Vlády ČR se má opět otevřít rostlinolékařský zákon. Máme možnost se pokusit napravit to, co nám nyní překáží. Spolupracovat na tom, ne vykopávat zákopy.

Rázné soudy ať již o stavu legislativy nebo fungování čehokoli, o tom, kdo je hodný a kdo zlý, kdo za co může, kdo je normálnější, modernější …, to vždy s lehkostí vynáší ten, který o věci mnoho neví.

Mgr. Jarmila Machová

předsedkyně Českého svazu včelařů, z. s.