Mazaný Andrej

Po nástupu ČSSD k moci v roce 1998 se stal nejvýznamnější a nejvlivnější postavou české ekonomiky. Průmyslník a majitel Agrofert Holdingu Andrej Babiš zcela vlastní nebo ovládá kolem sto dvaceti firem. Dvacítka z nich má roční tržby přesahující jednu miliardu korun. Živí kolem osmnácti tisíc lidí. Otevřené dveře má do všech významných místností v České republice.Pokud by platilo rčení, že za každým velkým majetkem stojí zločin, lze Andreje Babiše označit za nejserióznějšího z místních ekonomických gaunerů. Každoročně platí do české státní pokladny miliardové daně, dokáže svoje firmy přivést k prosperitě, netuneluje, nevykrádá Českou konsolidační agenturu, nehází vysáté firmy do konkursu, nestřílí na Mrázky.

Jeho způsoby jsou daleko elegantnější. Prohlédnout, jaké má opravdu záměry, není jednoduché. Nelže, ale neříká ani celou pravdu. Je obratným manipulátorem s emocemi a informacemi. Mozek a tělo pravidelně procvičuje v posilovně. Před lety přestal kouřit a pít alkohol.

Jedna za měsíc

Ač vlastní na místní poměry obrovský majetek, nechlubí se jím. Jeho skromnost hraničí až s posedlostí. Jediným výstřelkem, jestli to tak lze nazvat, jsou nenápané, leč luxusní hodinky značky Cartier. Potrpí si na kvalitní a vkusné oblečení. Služební automobil Audi A8 L řídí sám, nemá bodyguardy, nemotají se kolem něho žádní tajemníci a posluhovači.

I proto není mezi mnohými příslušníky české podnikatelské elity příliš oblíben. Z velkých hráčů má blízko snad jen k Jiřímu Šimáněmu, majoritnímu akcionáři skupiny Unimex Group. Na veřejnosti se objevuje pouze ojediněle. Konkurenti ho ale uznávají. Má jasnou podnikatelskou vizi a styl průmyslového dinosaura světového formátu. Preferuje zdravý selský rozum. O takzvaných moderních manažerských metodách toho moc neví.

Chemické, potravinářské a zemědělské impérium buduje nebývalou rychlostí. V posledních deseti letech koupil každý měsíc v průměru jednu společnost. I proto dluží bankám kolem třinácti miliard korun. Jím plně vlastněný Agrofert Holding čítá více než sto společností v mnoha zemích a loni utržil v přepočtu přes tři miliardy dolarů. Je druhým největším evropským výrobcem hnojiv. V produkci železitých koagulantů je dokonce lídrem na evropském trhu. Nedávno koupil továrnu v Číně.

S politiky to umí

Má tah na branku. Vlastní zájmy prosazuje vytrvale a nekompromisně. Svého času se přetřásaly schůzky s bývalým premiérem Stanislavem Grossem. Jestli spolu pekli něco nekalého, není zřejmé. Babiš ale o Grossovi nemá příliš vysoké mínění. Vyloženě v nemilosti je u něho bývalý ministr průmyslu Vladimír Dlouhý, jehož označil, stejně jako bývalý místopředseda Fondu národního majetku Pavel Kuta nebo šéf Čepra Pavel Švarc, za největšího škůdce české chemie.

Jen málokdo v České republice to s politiky umí tak jako on. Typickým příkladem bylo otevření nové linky Kosteleckých uzenin na konci března 2004. Na červených bedýnkách na syrové maso tehdy poseděli například ministři za ČSSD Zdeněk Škromach a Jaromír Schling, místopředsedové sněmovny Vojtěch Filip (KSČM), Jan Kasal (KDU-ČSL) a Miroslava Němcová (ODS). Nechyběla ani senátorka Zuzana Roithová (KDU-ČSL). Slavnostní pásku přestřihl tehdejší předseda vlády Miloš Zeman. Sám Babiš tvrdí, že jeho vliv na politiku a politiky samé se démonizuje. Konkurenti o něm ale nepochybují a hned sypou jména, která má v kapse. Kromě sociálních demokratů je nejčastěji zmiňován místopředseda Občanské demokratické strany a možný ministr vnitra Ivan Langer. Babiš nepopírá, že s politiky včetně Langra komunikuje a lobbuje za svoje zájmy. Při jeho postavení v české ekonomice je to dost pochopitelné. Když je potřeba, dokáže udělat vstřícné gesto. Na některých právních případech pro něho pracuje Radek Pokorný. Advokát patří mezi důležité zákulisní postavy ČSSD. Značný vliv má Pokorný zejména na ministra financí Bohumila Sobotku a lidi kolem něho.

Na druhé straně zjevně nemá Babiše v oblibě aspirant na ministra financí Vlastimil Tlustý. Jako člen parlamentní vyšetřovací komise v kauze Unipetrol se ho letos v lednu zlomyslně ptal na hlouposti jako například: Jakou roli v privatizaci Unipetrolu sehrál pan poslanec Kopecký? Jakou roli ve vašich společnostech zastává magistr Pazdera? Robert Kopecký je bývalým poslancem a starostou nevýznamných Podsedic, obce se zhruba pěti sty obyvateli a Pazdera pracuje pro Babišova konkurenta Jiřího Malúše.

Stručný životopis

Jedenapadesátiletý Babiš kariéru odstartoval vlastně už na konci šedesátých let. Otec Štefan v té době pracoval jako zástupce ČSSR u GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu), v Evropské hospodářské komisi a v Konferenci pro obchod a rozvoj. Mladý Andrej začal studovat veřejné gymnázium College Rousseau. Školu ale nedokončil. V rodině došlo k několika emigracím, a tak se jako pojistka musel vrátit do Bratislavy.Po absolvování Vysoké školy ekonomické nastoupil do podniku zahraničního obchodu Petrimex (slovenská obdoba českého Chemapolu). Ukázal se jako zdatný obchodník a postupně ve firemní hierarchii stoupal vzhůru. Toho si všimla i StB. Pozvala si ho několikrát na výslech do bratislavské Februárky (vyšetřovna, obdoba Bartolomějské v Praze).

Babiš tvrdí, že se vyšetřovatelé zajímali o důvody, proč Petrimex dováží fosfáty ze severní Afriky, a nikoli ze spřátelené Sýrie. Nadějný kádr jim podle svých slov vysvětlil, že syrské fosfáty jsou nekvalitní. Nakonec byla jedna dodávka uskutečněna a v Přerově na ni možná nezapomněli dodnes. Jemným prachem byla tehdy zamořena značná část města. Fosfáty se pak i nadále dovážely z Afriky. Pro Babiše to ale mělo nepříjemnou dohru. Jeho jméno se objevilo v takzvaných seznamech spolupracovníků StB. Podnikatel tvrdí, že se Státní bezpečností nikdy nespolupracoval.

V říjnu 1985 odjel do Maroka, kde byl až do konce roku 1990 obchodním zástupcem. Po návratu jeho vliv v Petrimexu rostl. Stal se členem představenstva. Zvrat v kariéře nastal v roce 1995, kdy byl odvolán a nakonec z firmy vyhozen. Petrimex později zkrachoval a Babiš si ze sentimentu koupil jeho ochrannou známku.

Po odchodu a následném přesídlení do Prahy převzal kontrolu nad Agrofertem, tehdejší českou pobočkou Petrimexu. Do roka zaznamenal první velký úspěch. V privatizační soutěži získal majoritní podíl v přerovské chemičce Precheza.

Dosud největší investicí byla koupě SKW Piesteritz, největšího německého výrobce močoviny a čpavkových produktů. Nedávno získal za více než 80 milionů eur chybějících padesát procent. K definitivnímu převzetí mu chybí už jen souhlas německého antimonopolního úřadu. SKW kromě výroby samé vlastní obrovský areál o rozloze zhruba 220 hektarů, v němž podniká dalších asi třicet firem. Babiš si ho nedávno celý oběhl. Trvalo mu to zhruba hodinu.

Kdo to za mě udělá

Pro chod Agrofert Holdingu je dodnes nepostradatelný. Uznává málokoho. Všechna důležitá jednání a významné obchody si stále dohaduje sám. V tom je jeho síla a zároveň velká zranitelnost. Hraje ale sám za sebe. Agrofert Holding vlastní ze sta procent. Navíc je výborně jazykově vybaven: vládne angličtinou, francouzštinou, němčinou a ruštinou.

Pokusy najít někoho, kdo by řídil denní provoz konglomerátu, selhaly, Babiš je totiž totální puntičkář. Ilustruje to příhoda z jedné jeho chemičky. Magnát se tam více než čtvrt hodiny dohadoval s vrátným o tom, proč nefunguje závora při vstupu do továrního objektu.

Mezi nemnoho lidí, jimž důvěřuje, patří Libor Široký. Obratný právník připomíná Toma Hagena z Puzzova slavného románu Kmotr. Jestliže měl Hagen jediného klienta, jímž byl Vito Corleone, Široký pracuje pouze pro Babiše.

Velká kořist na obzoru

Přes nesporné úspěchy mu jedna věc opravdu nevyšla. Byl už blízko ovládnutí velké části petrochemického holdingu Unipetrol, což měl být jeho životní obchod. Nevyšel. Babiš se na něj systematicky připravoval zhruba od roku 1998. V té době na českém chemickém trhu vykrystalizovala silná trojka: Unipetrol, Chemapol Group a Agrofert.

Nikdo tehdy nepochyboval, že Chemapol vedený Václavem Junkem míří k bankrotu. V lednu roku 1999 se tak skutečně stalo. Babiš okamžitě vycítil, že se nabízí pořádná kořist. Přesvědčil tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra, že nejlepším člověkem pro řízení skupiny Unipetrol je Pavel Švarc. Ten byl v té době ředitelem Lovochemie, kterou společně vlastnily Agrofert a Unipetrol. Švarc byl ale Babišův člověk (je jím dodnes jako šéf státního Čepra).

Grégr souhlasil a skutečně Švarce dosadil do vedení státem kontrolovaného Unipetrolu. Babišovi se přes odpor tehdejšího ministra financí Pavla Mertlíka podařilo spolu s Unipetrolem ovládnout Aliachem (dnes Synthesia), klíčovou část padlého Chemapolu. To byl teprve začátek. Cílem mělo být plné ovládnutí českého chemického průmyslu.

Rakouská zrada

O tom, co se dělo po Švarcově nástupu, kolují divoké historky. Babišovi konkurenti tvrdí, že došlo k těžkému vysávání dceřiných společností, zejména Chemopetrolu, Kaučuku, Parama a Spolany, ve prospěch Babišových podniků. Ten to zásadně odmítá a považuje to za nehoráznou lež a pomluvu.Klíčové poslání Pavla Švarce bylo jasné. Měl Babišovi ohlídat privatizaci státního podílu v Unipetrolu. Přitom sám dlouho tvrdil, že do ní půjde. Nakonec se tak v roce 2001 stalo.

Po mnoha vyjednáváních se spojil s OMV. Rakušanům měla připadnout Benzina a Česká rafinérská, majiteli Agrofertu plus minus zbytek Unipetrolu. OMV ale na poslední chvíli Babiše zradila a spojila se s maďarským petrolejářským koncernem Mol. Velký chemik zůstal osamocen. Nevzdal to a podal samostatnou nabídku ve výši 361 milionů eur (v té době kolem 11,5 miliard korun). I když nebyla nejvyšší, uvěřila Zemanova vláda tomu, že Agrofert bude pro Unipetrol nejlepším řešením.

Nakonec z obchodu po nástupu Špidlovy vlády sešlo. Babiš odmítl zaplatit, neboť se ukázalo, že problémy kolem České rafinérské a Spolany jsou větší, než vláda původně tvrdila. Zeman s Grégrem, kteří mu hodně věřili, se na něho hodně zlobili, Grégr mu dokonce drsně vynadal.

Polská zrada

V té době už Babiš našel nového spojence. Stal se jím PKN Orlen. Polská firma při druhé privatizaci Unipetrolu jako jediná podala nabídku dle stanovených požadavků a zvítězila. Její tehdejší vedení reprezentované především Zbygniewem Wróbelem a Januszem Wiśniewským se s Babišem dohodlo, že mu za zhruba tři miliardy korun přenechá 100 procent Kaučuku, 60 procent Parama, 50 procent Agrobohemie, 40 procent Chemopetrolu a 39 procent Aliachemu. Na první pohled to byl pro Poláky nevýhodný obchod. Cena podílů se dnes pohybuje nad hranicí deseti miliard. Babiš byl blízko tomu, aby se stal skutečnou světovou veličinou.

Tehdy se okolo Unipetrolu začal "motat" vládce ústecké Setuzy Tomáš Pitr, jenž byl nedávno odsouzen k pěti letům vězení za daňový podvod. Babišovi v té době řekl něco v tom smyslu, že firmy nedostane, protože to prostě nemůže projít. Skutečně se tak stalo. V Polsku se mezitím s nástupem nového premiéra vyměnilo vedení Orlenu a to Babišovi odmítlo prodat podíly ve výše zmíněných firmách. Kvůli tomu je Pitr v Babišově velké nemilosti; ten si totiž myslí, že mu multimiliardový obchod překazil právě on. Pitr to popírá a tvrdí, že jen Babišovi řekl, že to prostě nemůže projít. Dnes se má situace tak, že Agrofert vede proti polské firmě několik arbitráží. Pokud splní hrozbu i té poslední, bude po Orlenu požadovat celkem téměř 22 miliard korun. Babiš určitě nemůže počítat s tím, že by vysoudil celou částku. Na první pohled má silnou pozici, avšak Poláci mají v rukávu velké eso. Před polskou prokuraturou totiž vypovídal Janusz Wiśniewski. Podle některých informací se tak bojí vězení, že si pustil pusu na špacír. Měl údajně říci, že od Babiše inkasoval peníze. Babiš tvrdí, že to není pravda a ať to případně někdo dokáže. Připustil, že nedávno s Wiśniewským hovořil. "Byl dost vyděšený. Bylo na něm vidět, že se bojí," říká majitel Agrofertu.

Ať kauza Unipetrol dopadne jakkoli, jisté je, že Babiš svůj životní obchod prohrál. Současná hodnota státního podílu Unipetrolu je minimálně dvojnásobná, než kolik za něj měl zaplatit v době svého privatizačního vítězství. Zároveň se potvrdila stará pravda, že dělat někomu nosiče vody (obíhal Polákům privatizaci) není zrovna to nejlepší. Sám musí dobře vědět, že se ve velkém byznysu vděk příliš nenosí.Potíže s Poláky navíc znamenají, že musí, alespoň v nejbližších letech, zapomenout na obrovský polský trh. S bývalým vedením Orlenu se domluvil, že mu bude s expanzí pomáhat, s tím je ale teď konec.

Dvě ženy, čtyři děti

S první manželkou Beatrice (50) má dceru a syna. Sedmadvacetiletá Adriana studovala ve Spojených státech a nyní pracuje v Agrofertu, kde má na starosti zahraniční obchody. Dvaadvacetiletý Andrej studuje ve Spojených státech na pilota osobních letadel. Současnou Babišovou ženou je dvaatřicetiletá Monika, s níž má syna Frederika a starší dceru. Rodina je pro něho velmi důležitá. Poblíž Prahy koupil čtyři parcely, na nichž buduje rodinné sídlo.

Hodně a s velkou chutí se věnuje lyžování. Je možné ho potkat v lyžařském středisku Stubai, v poslední době zejména na Hintertuxu. Renaultem Espace vyráží i do Špindlerova Mlýna.

(Éra velkého chemika)

Miroslav Motejlek