MOŽNOSTI VYUŽITÍ EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ V CHRÁNĚNÝCH KRAJINNÝCH OBLASTECH (CHKO)

Ing. Jaroslav Pražan, CSc.

Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky v Brně

Ing. Martin Leibl

Česká zemědělská univerzita v Praze, Katedra rostlinné výroby

1. CHKO jako marginální území

Chráněné krajinné oblasti jsou území, která byla v minulosti vyhlašována s cílem zachování specifického rázu a vzhledu krajiny, či všech typických znaků pro danou lokalitu, především ohrožených a zákonem chráněných rostlinných a živočišných druhů. V současné době se mluví o trvale udržitelném rozvoji. Ano, je třeba zachovat chráněné rostlinné a živočišné druhy a vzácné přírodní lokality pro budoucí generace, předat je minimálně v takovém stavu, v jakém jsme je přijali od generace minulé a optimální způsob zemědělského využívání krajiny může toto v mnohém pozitivně ovlivnit.

Většina CHKO leží v horských a podhorských oblastech, respektive v blízkosti státních hranic a jsou zahrnována do tzv. marginálních území. Tato území je třeba chápat jako oblasti s méně příznivými podmínkami pro zemědělskou produkci z důvodů zejména půdních a klimatických (horší bonitace půdy, nižší cena půdy, vyšší nadmořská výška, nižší průměrná teplota). Vlivem těchto nepříznivých podmínek potom dochází k negativnímu ovlivňování základních výnosotvorných prvků plodin, jako jsou například u obilovin počet klasů, počet zrn v klasu, či hmotnost obilek a tímto dochází ke snižování výnosu.

Nejdůležitější kritéria pro vymezení marginálních oblastí jsou tyto:

1) Hustota zalidnění menší než 50 obyvatel/km2

2) Cena půdy nižší než 4 Kč/m2

3) Nadmořská výška min. 600 m n.m.

4) Svažitost pozemků min. 18 %

5) Těžební a imisní oblasti, CHKO apod.

V České republice představuje podíl marginálních oblastí (při zařazení dle zásad EU) 45 % zemědělské půdy (Kvapilík, 1996), takže problematika hledání správného způsobu hospodaření v těchto oblastech je velice aktuální.

2. Požadavky CHKO na ochranu životního prostredí

Požadavky jsou velmi různorodé, jsou definovány v plánech péče, které však nemají v některých ohledech přiměřenou právní vymahatelnost (samotný zákon 114 o ochraně přírody a krajiny definuje omezení konkrétně, ale v zóně II je omezeni intenzity hospodaření vyjádřeno vágně). Jako příklad skupin opatření lze jmenovat tzv. negativní management: vyloučení zásadních zásahů do vodního režimu a rozvojových aktivit, vyloučení/snížení vstupů na cenných stanovištích, snížení koncentrace VDJ/ha, zimování skotu v lokalitě, vyloučení seče před 15.7. aj., druhou skupinou je tzv. pozitivní management: péče o přechodová stanoviště(např. sečení) a tůně na podmáčených loukách, výsadba zeleně, přísev lučních směsí místní provenience, údržba určité úrovně hladiny podzemní vody atd.

Je nezbytné vymezit možnosti ekologického zemědělství v řešení environmentálních problémů a v dosahování cílů ochrany ŽP v CHKO, neboť některá opatření jdou nad rámec možností tohoto systému (vyloučení rizik kontaminace vod nitráty aj.). Na druhé straně si systém ekologického zemědělství zaslouží velkou pozornost pro jeho potenciál relativně levně řešit některé cíle ochrany v CHKO.

Z těch cílů, které je ekologické zemědělství schopno efektivně řešit, lze jmenovat zejména: snížení rizik kontaminace ekosystémů, vod a půdy pesticidy, částečné snížení rizik eutrofizace vod, půdy a stanovišť živinami (zůstávají rizika např. vyplavování N ze zaoraných motýlokvětých), částečné snížení rizika eroze zvýšeným obsahem humusu a oživením půd (řeší opatření výše popsaná souhrnně jako negativní management).

3. Specifika zemedelské produkce v CHKO

Vzhledem ke specifickým vlastnostem marginálních oblastí, do kterých CHKO také patří je zřejmé, že i charakter hospodaření v těchto oblastech bude specifický, a to především díky těmto skutečnostem:

a. díky méně příznivým půdním a klimatickým podmínkám není možné provozovat zemědělskou produkci v takové intenzitě jako v úrodných nížinných oblastech, protože se zde nedosáhne takový výnos a také kvalita produktu je nižší. Ve výběru plodin je třeba se zaměřit na ty druhy nebo odrůdy, které jsou nenáročné na podmínky pěstování, nevyžadují intenzivní ošetřování během vegetace, nebo jsou přirozeně více odolné proti škodlivým činitelům, ale přesto jsou schopné poskytnout uspokojivý výnos, který by zajistil ekonomickou efektivitu. Takovými plodinami jsou například žito, oves, tritikale či pšenice špalda.

b. území chráněných krajinných oblastí jsou rozdělena do 4 zón ochrany přírody. Podle zákona 114/92 o ochraně přírody a krajiny platí v celé první a druhé zóně zákaz aplikace biocidů a obecně není povoleno hospodařit způsobem vyžadující intenzivní technologie, ve třetí zóně je používání těchto látek a intenzivních technologií omezeno. Hospodařící zemědělec by proto měl hledat alternativy, kterými by účinky těchto nepovolených chemikálií a intenzivních technologií nahradil.

c. nízký podíl zornění - liší se dle jednotlivých chráněných oblastí, například míra zornění je 10 % v NP Podyjí a 48 % v CHKO Blaník. Stávající trend je podíl luk, pastvin, nebo trvalých travních porostů na orné půdě zvyšovat. Při nízkém procentu zornění nabývá na významu chov hospodářských zvířat na pastvinách, v konkrétních podmínkách horských a podhorských oblastí extenzivním způsobem na svažitých pozemcích.

d. při hospodaření v CHKO jsou kladeny přísnější požadavky na ochranu přírody, než v ostatních oblastech z důvodu ochrany ohrožených druhů rostlin a živočichů nebo obecně z důvodu specifických vlastností oblasti, pro které byly tyto oblasti vyhlašovány chráněnými krajinnými oblastmi (skalní útvary, krasové jevy, unikátní soustava rybníků apod.). Je proto všeobecným zájmem způsob hospodaření zemědělců v těchto oblastech sledovat a také pozitivně ovlivňovat. Je prokázáno, že je levnější a žádoucí zemědělce v méně příznivých podmínkách pro hospodaření udržet, než aby stát údržbu krajiny hradil sám. A tady mají své místo finanční podpory zemědělcům za to, že se chovají ke krajině šetrným způsobem.

e. velké zastoupení svažitých pozemků - většina chráněných krajinných oblastí se nachází v příhraničních oblastech, z celkového počtu 24 CHKO a 3 NP se v pohraničí nacházejí všechny tři Národní parky a 16 CHKO. Ve specifických podmínkách naší republiky jsou příhraniční oblasti zároveň oblastmi horskými a podhorskými, proto je podíl svažitých pozemků tak vysoký a zemědělství na území CHKO je možné charakterizovat jako zemědělství horského a podhorského typu. Na druhé straně několik CHKO (např.Litovelské Pomoraví) se nachází v nížinných produkčních oblastech, kde je často uplatňováno zemědělství intenzivního typu se všemi negativními důsledky, které s sebou přináší.

Jde tedy především o částečné nahrazení intenzifikačních technologií uplatňováním jiných principů hospodaření, kde se může vhodně uplatnit právě ekologické zemědělství.

4. Duvody pro zavádení ekologického zemedelství do CHKO

Tyto důvody vycházejí z již zmíněných specifik hospodaření v CHKO, protože charakter ekologického zemědělství je blízký způsobu zemědělské produkce v marginálních oblastech a ekologické zemědělství je schopno na tyto specifické podmínky reagovat.

a. ekologické zemědělství nabízí možnosti, jak se vyrovnat s nepříznivými půdními a klimatickými podmínkami prostředí. Cesta k ekonomické úspěšnosti nutné pro překlenutí těchto nepříznivých podmínek by neměla vést přes zvýšenou aplikaci chemikálií, ale například skrze výběr vhodné plodiny či odrůdy do těchto specifických podmínek prostředí, což je jeden ze základních principů ekologického zemědělství.

Na pokusné stanici katedry rostlinné výroby České zemědělské univerzity probíhají pokusy s odrůdami pšenice pěstovaných dle zásad ekologického zemědělství, a po 4 - letých pokusech se již zřetelně rýsují odrůdy, které i bez jakékoli chemické ochrany dávají v porovnání s ostatními odrůdami při stejném způsobu pěstování výrazně vyšší výnos , a předpokládáme, že tyto odrůdy bude možné doporučit pro pěstování právě v oblastech se zvýšeným zájmem o ochranu přírody, kam CHKO patří.

b. ekologické zemědělství je systémem, který se obejde bez používání chemikálií, a proto je možné ho aplikovat na těch územích, kde je používání chemických látek a intenzivních technologií vyloučeno, třeba právě na území CHKO. Je totiž schopné absenci chemikálií nahradit. Základem je vyvážený osevní postup, kdy jednotlivé následné plodiny se pozitivně ovlivňují, již zmíněný vhodný výběr plodiny či odrůdy, udržování a zvyšování půdní úrodnosti, která je zajištěna především bohatým půdním životem, či zajištění kontinuálního pokryvu půdy vegetací, který čelí negativním účinkům eroze apod.

c. ze zemědělské půdy převládají na území CHKO především louky a pastviny. Je třeba se zamyslet, jakou úlohu může sehrát ekologické zemědělství na těchto pozemcích. Potenciál ekologického zemědělství je zde velký, protože tyto pozemky jsou využívány především pro chov hospodářských zvířat, který je v těchto horských a podhorských oblastech většinou založen na pastvě a někdy i celoročním pobytu zvířat na pastvinách a také na volném ustájení. Tento přirozený způsob chovu odpovídá zásadám ekologického zemědělství. Za minimálních nebo nulových nákladů při přechodu na ekologické zemědělství je ještě možné pobírat dotaci Ministerstva zemědělství za hospodaření ekologickým způsobem a konverze není tak problematická, jako u farem zaměřených na rostlinnou produkci.

d. v současné době se i na našem území (CHKO Blaník, CHKO Bílé Karpaty) rozběhl projekt, který má za cíl finančně zvýhodnit zemědělce, kteří při hospodaření berou ohledy na životní prostředí. Toto je podstatou nařízení EU 2078/92, které představuje model ochrany přírody ve státech Evropské Unie a podle kterého je ekologické zemědělství jednou z možných činností, které mají nárok na udělení finanční podpory. Jako stát žádající o členství v EU se budeme muset podle směrnic EU řídit. Toto nařízení vzniklo jako reakce na rostoucí problémy se zemědělskou nadprodukcí a negativním vlivem zemědělství na životní prostředí a je součástí Společné zemědělské politiky z roku 1992. Stanovilo rámec pro většinu agro-environmentálních programů v zemích EU a provádění tohoto nařízení se stalo povinným. Mimo ekologického zemědělství jsou v rámci nařízení finančně podporovány takové zemědělské praktiky šetrné k životnímu prostředí jako omezení používání chemických hnojiv a pesticidů, převádění orné půdy na trvalé travní porosty, či zajištění údržby opuštěné zemědělské nebo lesní půdy.

Nařízení EU 2078/92 má velké možnosti uplatnění také v České republice, protože i zde řešíme problémy přebytků zemědělských produktů, které se nemohou na trhu uplatnit a zároveň dochází ke zlepšování životního prostředí. Situace je taková, že při stávající úrovni soběstačnosti se z tradičního využití orné půdy uvolní zhruba 400 000 ha (Vrkoč a kol., 1996).

e. ekonomická strategie by neměla být založena na kalkulaci s vysokými vstupy a na zisku z hektaru, protože tato cesta není v nepříznivých podmínkách marginálních oblastí optimální, ale spíše na rentabilitě vložených prostředků, tedy spíše na minimalizaci vstupů. Minimalizace vstupů je jedním ze základních principů ekologického zemědělství, na který navazuje požadavek o minimalizaci ztrát ze systému a maximalizaci oběhu látek, živin a energie v systému.

5. Podpora zemedelcu v poskytování environmentálních služeb v CHKO

možnosti a překážky: v přípravách na vstup do EU bude ČR připravovat podpůrné programy i pro CHKO s možností čerpat finanční prostředky také ze zdrojů EU. V těch CHKO, kde cíle ochrany plně odpovídají možnostem ekologického hospodaření, bude prioritou tento systém podporovat - jedná se o systémově nejčistší postup. Pro podporu ze zdrojů EU bude důležité precizně definovat, co je pro zemědělce ještě dobrovolné a co povinné (v opačném případě je zde riziko, že programy pro CHKO z EU nebudou uznány ke spolufinancování). Proto je obecně pro financování citlivého hospodaření v CHKO nezbytné harmonizovat legislativu s EU.

překryv s podporami MZe: ekologické zemědělství je již současně podporováno ze zdrojů MZe. Znamená to, že pravděpodobně nebude možné z programů v CHKO podporovat negativní management nebo jen v případě, že ochrana bude vyžadovat ještě přísnější opatření, než může ekologické zemědělství poskytnout (např. vyloučení orby porostů motýlokvětých). Naopak pozitivní management může být podporován stejně jako u konvenčního hospodaření.

Pro zajištění spravedlivého podnikatelského prostředí bude důležité srovnávat potenciální úhrady konvenčním zemědělcům s podporami ekologickým zemědělcům v CHKO. Je nezbytné se vyhnout situaci, kdy by konvenční zemědělec dostával větší podporu za snižování intenzity (negativní management) než zemědělec na systém ekologického hospodaření (mohlo by se stát při dodržení principu EU pro výpočet úhrad zemědělcům na tyto účely).

6. Porovnání možností poskytovat environmentální služby s konvencním zemedelstvím

Pro porovnání byly posouzeny tři varianty fiktivního podniku s intenzívním hospodařením, hospodařením se sníženými vstupy a ekologickým hospodařením (Pražan 1996).

Charakteristika fiktivního podniku:

Podnik leží v oblasti teplé, mírně vlhké (řepařská oblast) a je zaměřen na tři tržní plodiny a zbývající výměra je věnována produkci objemných krmiv.

Snížení intenzity hnojení

V podniku je dodáváno N ve statkových hnojivech v množství 31 kg/ha/rok (platí pro všechny varianty), (Komberec, Homola, Knobová, 1993) . Varianta I. je intenzívní, II. středně ekologická (snížené vstupy s cílem snížit rizika kontaminace vod) a III. plně ekologické hospodaření (certifikovaná ekologická farma), která využívá jen organická hnojiva a nepoužívá chemickou ochranu rostlin. Je porovnáván hospodářský výsledek a vypočteno jeho snížení dle variant.

Pro zajištění středně ekologické varianty je nezbytné nakoupit o 45 kg N/ha, (tj. 7200 kg N na celý podnik) méně než v intenzívní variantě. Bylo počítáno s rozdíly spotřeby prostředků na ochranu rostlin. Pro odlišení variant konvenčního hospodaření byly v následující tabulce zvláště odpočítány náklady na ochranu rostlin od zisků konvenčních variant (výchozí model byl pro ekologické hospodaření).

Výsledek porovnání variant

*) Po odečtu výdajů na hnojiva a ochranu rostlin

Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že se v tomto případě (struktura plodin) ukazuje výhodnější prosazovat v oblastech se zvýšenou péčí o krajinu ekologické hospodaření než konvenční se sníženými vstupy. V případě programu na prosazování nižší intenzity hospodaření z důvodů ochrany přírody v oblastech s vysokou produkční schopností půd lze předpokládat u obdobné struktury rostlinné výroby snížení zisku na 1 ha o cca 5000 Kč. Tato částka by byla východiskem pro jednání o případné výši úhrad zemědělcům za tuto službu.

Zobecňování výsledků má opět svá rizika, zejména jiná struktura plodin může vykazovat jiné výsledky, lze tedy posuzovat jen trend a proporce odlišností. V případě ekologického zemědělství se vyskytují u mnoha plodin oproti konvenčnímu hospodaření některé další náklady (vyšší pracnost atd.), které by mohly snížit výhodnost tohoto systému ve srovnání s konvenčním se sníženými vstupy. I s tímto rizikem lze říci, že podpora ekologického hospodaření v těchto oblastech se ukazuje jako efektivnější (při přibližně stejné, nebo nižší podpoře je výrazně vyšší environmentální benefit). Potvrzuje to úroveň snížení zisku ve fiktivní farmě oproti výsledkům při intenzívním hospodaření (jen 3063 Kč).

7. Shrnutí

· ekologické zemědělství má potenciál dosahovat některých environmentálních cílů (zejména opatření negativního managementu) levněji, než konvenční zemědělství,

· v některých CHKO se může stát, že negativní management bude obsahovat i přísnější požadavky nebo naopak ekologické zemědělství může vyřešit otázky ochrany v celém CHKO (např. CHKO Poodří),

· při tvorbě podpůrných programů v CHKO bude nutné dbát na to, aby nebylo výhodnější hospodařit konvenčním způsobem s větší podporou,

· pro funkční podpůrné programy v CHKO je nezbytné vytvořit podmínky (legislativní, rozpočtové atd.),

· ekologické zemědělství může stejně jako konvenční poskytovat environmentální služby spojené s pozitivním managementem v CHKO.

8. Záver

Z článku vyplývá, že ekologické zemědělství má důležitou funkci jako nástroj pro uskutečňování krajinných programů, je využíváno v krajinných programech zemí EU a je použitelné pro ty zemědělské činnosti a oblasti hospodaření, kde je žádoucí upřednostnit ochranu přírody a udržování či zvyšování biodiversity prostředí, ve kterém žijeme my všichni, nad krátkodobým ekonomickým ziskem jednotlivců či skupin.

Chráněné krajinné oblasti jsou území se zvýšeným zájmem o ochranu přírody, kde jsou větší požadavky na zavádění ekologizačních trendů v hospodaření, protože výskyt ohrožených druhů rostlin či živočichů a vzácných přírodních lokalit je zde větší a taktéž požadavky na ochranu přírody jsou přísnější a dané zákonem. Ale je samozřejmé, že ochrana přírody a zavádění zemědělských systémů, které neničí prostředí, ve kterém žijeme, není jen otázkou oblastí s přikázaným režimem hospodaření, ale oblastí všech. A v tomto vidím velkou naději pro uplatnění ekologického zemědělství v budoucnosti.

Prehled použité literatury:

Šimon, J. a kol.: Zemědělství v marginálních oblastech. Praha, 1997.

Vrkoč, F. a kol.: Restrukturalizace a extenzifikace rostlinné výroby. Praha, 1996.

Kvapilík, J.: Mezinárodní spolupráce při využívání horských regionů. Praha, 1997.

Sbírka zákonů č. 114/92: zákon 114 České národní rady ze dne 19. února 1992 o ochraně přírody a krajiny. Praha, 1992.

Baldock, P. a kol.: Projekt agro-environmentálních programů pro sedm zemí střední a východní Evropy v letech 1997-1999. Wommels, 1997.

Komberec,S., Homola,V., Knobová, A.: Ekologické zemědělství pro chráněná území, MZe ČR Praha, 1993.

Pražan J.: Zonace území ČR z hlediska potřeb péče o krajinu a diferenciace podmínek zemědělské produkce a předpokládaných subvencí MZe ČR, Dílčí studie Hodnocení účinnosti dotační politiky MŽP ČR, MZe ČR a Společného programu MŽP ČR a možných vazeb na normy EU, Projekt VaV/610/2/96 Péče o krajinu DÚ 02 Strategie biologické a krajinné diverzity, Praha 1996.