Mozzarella, ovčí sýr a utopenci jsou na černé listině EU

Mozzarella, ovcí sýr a utopenci jsou na cerné listine EU

Máte rádi cokoládu? Jestliže ano, pak vezte, že trvalo bezmála tricet let, než dosáhla Evropská unie toho, že si každý obyvatel clenské zeme muže koupit tu cokoládu, která chutná práve jemu.

Ortodoxní cokoládové zeme Belgie a Francie mnoho let odmítaly pustit na vnitrní trh EU britskou cokoládu, protože ta podle nich nebyla cokoládou, ale spíše "vegeládou". Britové (Irové, Dánové, Portugalci, Rakušané...) do ní totiž vedle kakaového másla pridávali rostlinné tuky a daleko více mléka, než snesli jejich kontinentální odpurci. Letitý spor letos vyrešil kompromis: vedle "mlécných cokolád" se na evropských regálech objeví "rodinná mlécná cokoláda". Intimní oznacení pritom znamená jediné: identifikaci pravé britské (irské, dánské, portugalské...) cokolády. Podobných souboju o zachování druhu se v unii odehrávají desítky. Ne všechny však koncí smírem.

Na konci lonského roku pozastavila Evropská komise vývoz sýru Feta vyrobeného v Dánsku do EU. Dánský sýr totiž nesplnoval prísné evropské hygienické normy na kvalitu potravin. Bílý, hrudkovitý a jemne slaný mlécný výrobek neobsahoval kondenzáty, které by jej uchovaly jako "nezávadný" podle platné smernice.

Dánská asociace mlékárenského prumyslu se okamžite ohradila (vlastní fetu vyrábí bez komplikací od tricátých let 20. století a po Recku je jejím nejvetším exportérem), címž se zasloužila o pomyslný polícek z Recka.

Athény, které celá staletí tolerovaly živelnost užívání názvu Feta u sýru, jež prokazatelne nepocházely z oblasti ohranicené dnešním Reckem, Makedonií, Bulharskem a západním Tureckem, se ozvaly a požadují jak evropskou, tak mezinárodní záruku výhradního práva na výrobu fety.

"Závadná" feta je dusledkem hledání spolecného unijního metru, který má pomoci zajistit prežití všech na jedné evropské lodi. "Falešná" feta je naopak obranou každého clenského státu pred unifikací a ztrátou toho, co jej od ostatních odlišuje a identifikuje daleko víc než bruselská vlajecka v klope predsedy vlády. Oba protichudné mechanismy jsou nanejvýš logické a ani jeden se nevyhne absurdním výnosum. Uchránit trh s 380 miliony spotrebiteli a volným režimem cirkulace zboží vyžaduje prijetí pravidel, která kvalifikují produkt jako vhodný k vývozu do zemí EU, nebo naopak zabrání jeho vstupu na trh.

Vždyt je to plesnivé!

Krehkost regulace vnitrního trhu ukázala epidemie nemoci šílených krav, zaplavení Beneluxu a Nemecka závadnou cocacolou a aféra se "zdivocelými" dioxiny, které napadly belgické potraviny. Ve svetle nabytých zkušeností navrhla Evropská komise zprísnení hygienických norem na veškeré produkty kolující v EU a také zlepšení kontroly jejich dodržování na všech úrovních výroby.

Výsledkem je zminovaný zápis dánské fety na listinu závadných produktu, ackoliv se v Dánsku bez minimálního zdravotního rizika vyrábí po staletí a také se vyváží za hranice.

Úskalím navrhovaných pravidel je míra obecné platnosti a následná aplikace. Vetšina Evropanu se spolecne s úredníky Evropské komise shodne na tom, že cisté chladicí boxy se zarucenou teplotou v evropských reznictvích jsou kulture a zájmu EU bližší než marocké trhy, kde se zvírecí vnitrnosti vyhrívají na poledním slunci a prodavac z nich líne odhání plácackou na mouchy všetecný hmyz.

Podle striktní dikce smernic se však feta, mozzarella, kozí ci zrající sýry a v neposlední rade ceští utopenci radí spíš do kategorie marockého trhu. Tyto produkty se vyrábejí tradicním zpusobem, na hony vzdáleným príslušné koncentraci potravinových kondenzátu a imperativu tekoucí vody rízené fotobunkou. Centimetrová vrstva biologického penicilinu s typickou vuní, jinak plísne, nemuže obstát tvárí v tvár parametrum nezávadnosti produktu a také prostredí, v nemž se vyrábí. Plošné evropské normy, jejichž zájmem puvodne bylo zabránit ohrožení vnitrního trhu a predevším zdraví obyvatelstva, tak mohou vyústit v absurdní disputaci o jediném prípustném tvaru evropských banánu, jediném prípustném prumeru bezešvých trubek a o jediné prípustné délce šnury k vysavaci, který lze v EU prodávat.

Všechno pekne stejné

Evropští výrobci podobnému nebezpecí predcházejí tím, že žádají o pridelení výjimky ze spolecných pravidel. O nálepku originální produkt, který lze vyrábet tradicním zpusobem a jehož prodej je geograficky vymezen, se svádejí nelítostné boje: jde totiž o garantování obchodní exkluzivity. Oznacení "originální produkt" zarucuje drobným francouzským a italským farmárum prežití v dobe kosmopolitních a levných supermarketu.

Absurdní nároky na kvalitu produktu však casto vedou k tomu, že sami výrobci pricházejí s extrémními požadavky. Italské národní sdružení pro normalizaci hodlá požádat Evropskou komisi o pridelení certifikátu k exkluzivnímu užití názvu pizza, což by znamenalo, že se tímto slovem bude napríšte oznacovat jen výrobek stejného složení, jako má puvodní neapolská pizza. Ta se v minulém století stala národním jídlem poté, co ji v Neapoli okusila první panovnice sjednocené zeme Markéta Savojská, a originální recept se dochoval.

Ackoliv je úsilí Francouzu ci Italu uchránit perlivé víno z oblasti Champagne (respektive pravou šunku z Parmy) motivováno na prvním míste zájmem obstát pred levnou masovou produkcí, clenské státy se tímto zpusobem brání nebezpecnému fenoménu uniformite, kterou predepisuje Brusel. Uniformita sice na jedné strane zajistí cisté toalety u dálnicních odpocívadel, na strane druhé se postará o vymizení národního ci regionálního svérázu subjektu sdružených v "jedné Evrope". Zachování rozmanitosti i pri stále tesnejším propojení clenských státu je pritom jednou z hrdých tezí evropské integrace. Schopnost sjednotit národy, které spolu po celá staletí bojovaly, sloucit mnohdy neslucitelné a spojit tradice, které si vzájemne protirecí, aniž by došlo k poprení svébytnosti každého clánku evropského bloku tento recnický obrat zní z úst každého režiséra budoucnosti unie. Naposledy o tom hovoril nemecký ministr zahranicí Joschka Fischer a sklidil potlesk.

Nenechme si diktovat, co máme jíst

Nedávné prohlášení francouzského ministra zemedelství Jeana Glavanyho, jehož zeme v tomto pololetí Evropské unii predsedá, možná oznamuje blýskání na lepší casy pro ty, kdo si s radostí pochutnají na italské mozzarelle, britské cokoláde a také na olomouckých tvaružcích. Glavany hodlá na zacátku zárí svým kolegum z EU oznámit "plán na ochranu pestrosti evropské kuchyne". V dokumentu se praví, že respektování kulturní rozdílnosti clenských státu Evropské unie je základní otázka evropské identity. "Evropa se musí vzeprít uniformite a nedostatku výberu," tvrdí Glavany v návrhu projektu, který si klade za cíl zajistit ochranu pro originální evropské produkty nejen v rámci EU, ale také u Svetové obchodní organizace. Podezrívat Francii z nevšedního prozrení není na míste. Stací si uvedomit, že "originálními produkty", respektive temi, které se vzpírají normám EU, Francie oplývá ve znacné míre. Mezinárodní ochranou "závadných" plesnivých camembertu zajistí Francie obživu drobným farmárum a uchová vlastní svébytné tradice pro príští generace. Tah Paríže je inspirativní i pro kandidátské státy, protože s rozšírením spolecného trhu o deset nových zemí získá otázka jeho regulování nový rozmer. Francouzský postoj tu symbolizuje míru, za níž leží hranice sjednocování Evropy. Evropská unie se nesmí stát spolkem, v nemž je obyvatelum v zájmu ochrany jejich zdraví diktováno, co si mají a naopak nemohou dát na talír. O clenství v takovém uskupení, které jako by vypadlo z Orwellova románu "1984", by asi stál málokdo.