Musíme se bát nákladů našeho vstupu do EU?

V historickém okamžiku, jakým je veřejná debata o kladech a záporech našeho vstupu do Evropské unie, bychom měli umět odlišit krátkodobá a dlouhodobá hlediska. Vstup do EU předznamená dlouhodobé perspektivy našeho hospodářského, sociálního i politického rozvoje. Je proto zřejmé, že dlouhodobá hlediska by měla při vážení kladů a záporů převažovat. Uvažování "běžného občana" se však velmi často orientuje na krátkodobou perspektivu. Lidové moudrosti a průpovídky typu: "Co je doma, to se počítá" nebo "Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše" tomu nahrávají. Mají nejčastěji uváděné hrozby v souvislosti se vstupem do EU svá opodstatnění?

Hrozí nám cenový šok?

Nejčastějším argumentem oponentů vstupu do EU je obava, že český občan bude nucen platit "evropské ceny" (tj. vyšší než dnes v ČR) i na našem vnitřním trhu. Skutečnost je ale taková, že žádné evropské ceny neexistují! Vezmeme-li například ceny potravin, pak se cena mouky (je-li průměr EU roven 100) pohybuje mezi 63 v Nizozemí a 126 v Británii, čokoláda kolísá od 73(Belgie) po 143(Dánsko) a sýry lze nakoupit za 75 v Nizozemí nebo za 125 v Itálii. Cena stejného televizoru Sony kolísá od 79(Portugalsko) po 120( Švédsko). Tyto obrovské cenové rozdíly byly zjištěny patnáct let po podepsání smlouvy o zřízení jednotného evropského trhu. Ačkoliv logika volného pohybu zboží, služeb, lidí a kapitálu by měla v dlouhodobém časovém horizontu vést ke sbližování cen, praktický život je jiný. Cenová úroveň v určité zemi je výsledkem celé řady vlivů. Pokud si země ponechá vlastní měnu, záleží především na měnovém kursu a jeho změnách. Ceny jsou také závislé na celkové úrovni koupěschopné poptávky. Ta je výslednicí úrovně důchodů, mezd a dalších příjmů obyvatel i firem. Ceny jsou rovněž odrazem nákladové úrovně v zemi a tudíž celkové úrovně produktivity, výslednicí daňového systému a celé řady dalších faktorů, které jsou i nadále v jednotlivých státech Unie (ale i v regionech) odlišné.

Jaký je tedy výhled cenového vývoje? Podle mého názoru se urychlí přizpůsobování cenových relací na českém trhu relacím trhu světového. Tento proces ale již dávno probíhá - a bude probíhat - bez ohledu na to, zda do EU vstoupíme či nikoli. Pro ilustraci významu tohoto trendu můžeme porovnat například poměr mezi maloobchodní cenou pánské sportovní obuvi nebo barevného televizoru bezprostředně po roce 1989 a dnes. Růst cenové hladiny je podle mého názoru objektivním přirozeným trendem a naše členství v EU na něm mnoho nezmění.

Snaha zmírnit přetrvávající rozdíly mezi členskými státy se v současné době soustřeďuje především na otázku koordinace a harmonizace nepřímých daní. Rozdíly v jejich sazbách se přímo promítají do rozdílných cen spotřebního zboží. Výrazné rozdíly mohou být navíc důsledkem nežádoucí daňové konkurence. Jde o politicky mimořádně citlivé téma a členské státy se prozatím dohodly pouze na tom, že standardní sazby DPH nesmějí být nižší než 15% (u snížených sazeb 5%). U spotřebních daní byly dohodnuty nejnižší hranice sazeb u tabákových výrobků, alkoholu a pohonných hmot. Pro naši republiku to znamená, že v důsledku uplatnění minimálních sazeb spotřební daně dojde k mírnému zvýšení cen tabáku a alkoholu. U DPH bude nutno přesunout některé služby, u kterých se u nás uplatňuje snížená sazba, do kategorie produktů se standardní sazbou.

Dopad na podnikatelský sektor

Vstupem do EU se také změní naše podnikatelské prostředí. Těžko říci, zda tuto změnu můžeme považovat za náklad či výnos. Každopádně to významně ovlivní individuální ekonomické aktivity.

Podstatné je, že po vstupu do Unie bude platit svoboda podnikání po celém území EU. Svoboda pohybu osob (a tedy i zaměstnání) a svoboda podnikání na obrovském hospodářském prostoru Unie se bude týkat i nás. Zatímco možnost být zaměstnán bude pro české občany v některých zemích EU dočasně omezena, omezení se netýkají svobody podnikání. Jinými slovy, český občan nebo právnická osoba si může v libovolné zemi EU zřídit svoji firmu a začít podnikat. Zde žádná dočasná omezení nejsou. Jedinou omezující podmínkou je kabotáž pro dopravce. Kabotáží se rozumí možnost dopravce, který přepravil zboží (třeba kamionem) do určité země EU a čeká několik dnů na novou zásilku, kterou má odvézt domů, využít svoji volnou kapacitu pro nabídku přepravy na území dané členské země. Tím by se zvýšila konkurence místním dopravcům. Věc je citlivá v tom, že kapacita dopravního parku je uzpůsobena na špičkovou sezónu. Mimo ni nabídka přepravních služeb převyšuje poptávku, a tak se místní dopravci snaží využít všechny možné cesty, jak se zbavit nežádoucích konkurentů ze zahraničí. Kabotáž byla odjakživa jednou z posledních oblastí, kde se uvolňoval trh pro podnikatele z jiných zemí. I když k uvolnění došlo, stále se využívalo různých způsobů, jak nevítané konkurenty odradit (náročné technické kontroly zahraničních přepravců, pokuty, zákazy vstupu). S podobnými problémy se dozajista setkají i naši dopravci.

Při obecném pohledu na podnikání jsme v EU svědky kombinace společných norem platných pro celou Unii a samostatných pravidel, které si členské státy zachovaly. Společná jsou především pravidla vnitřního trhu, a to ne ve všech směrech. Jedná se zejména o společná závazná pravidla ochrany hospodářské soutěže, standardy určující kvalitu výrobků a pravidla o ochraně spotřebitele (záruční lhůty apod.). Rozdílné (ponechané na svobodném rozhodnutí členských států) je skoro všechno ostatní. Doposud mají všechny členské země svoji vlastní úpravu obchodního zákoníku. Orgány EU již dlouhodobě usilují o další harmonizaci (například podmínek zápisu firmy v obchodním rejstříku), zatím bez většího úspěchu. Posledním dílčím úspěchem bylo přijetí směrnice o statutu evropské firmy, která začne platit od roku 2004.