Mzdy rybářů rostou pomalu

Jestliže v Česku existuje profese, jejíž příslušníci si mohou nejvíce stěžovat na nejnižší nárůst mezd oproti dobám komunismu, pak to nejsou pracovníci v těžkém průmyslu, ale rybáři. Z údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem totiž překvapivě vyplývá, že z hlediska průměrných platů byly v roce 1989 nejlépe honorováni právě zaměstnanci v oboru rybářství a chovu ryb. Jejich průměrný plat těsně před pádem totality přesáhl 4100 korun hrubého. I když například někteří horníci brali i desetitisícové částky, celkově si v průmyslu lidé vydělávali takřka o čtvrtinu méně než rybáři.

„Rybářství bylo vysoce ziskové a ryby se už tehdy masivně vyvážely na Západ. Rybářské podniky tak vydělávaly devizy, což se mimo jiné projevovalo i na poměrně vysokých platech,“ řekl LN Jiří Staněk, vedoucí rybniční výroby podniku Lesy a rybníky města Českých Budějovic. Rybáři jako jediní v republice v roce 1989 v průměrných platech překonali magickou čtyřtisícovou hranici, když celkově průměrný plat dosahoval 3100 korun. Už v prvních letech po sametové revoluci ale začala alespoň z hlediska mezd sláva rybářské profese rychle pohasínat. Dnes totiž rybáři berou v průměru 16 836 korun, což je jen necelý čtyřnásobek „komunistické“ mzdy a o čtyři tisíce nižší částka než celkový průměr hospodářství. Žádné jiné zaměstnanecké odvětví si z hlediska průměrných mezd tak nepohoršilo oproti časům komunismu jako právě rybářství. Například v průmyslu stouply mzdy v absolutních číslech šestkrát, v dopravě a spojích takřka sedmkrát. Rekordmanem v růstu platů zůstává ale obor finančního zprostředkování, v němž mzdy vzrostly za posledních osmnáct let takřka třináctkrát na současných 40 000 korun hrubého. V roce 1989 přitom zaměstnanci ve finančním sektoru brali v průměru 3100 korun a rybářům se čtyřmi tisícovkami mohli jen závidět. „Proč si rybáři tak pohoršili? To je takový komplex důvodů, že bychom si o tom museli povídat hodiny,“ tvrdí Staněk. Obecně se ale podle něj dá říci, že rybářství je součást zemědělské výroby, která z hlediska mezd zaznamenala malý růst. „Systém podpory a dotací je špatný, protože v mnoha případech odměňuje zemědělce spíše za to, když nic neprodukují. Druhý problém spočívá v tom, že sice rostou náklady na výrobu, ale prodejní ceny tomu neodpovídají,“ říká Staněk.

Fakt, že se mzdy v zemědělství pohybují pod celkovým průměrem, se nelíbí ani zástupcům Agrární komory ČR. Zatímco v roce 2006 si Češi v průměru vydělávali 20 050 korun hrubého, v oblasti zemědělské výroby, myslivosti a lesnictví si zaměstnanec v průměru vydělal 14 483 korun. Většina zaměstnanců odvětví však pobírala mnohem nižší částku.

Podle některých zemědělců dnes souvisí nízké platy v jejich oboru i s tím, že největší podporu a dotace nedostává zemědělská výroba, ale takzvaná údržba krajiny. „V Česku se podpora zemědělství týká především takzvaných sedláků z Václaváku, kteří si někde pronajmou stovky hektarů luk, nechají na ně vyhnat krávy a berou stamiliony korun za to, že jim tu louku třeba třikrát za rok někdo zmulčuje nebo pokosí. Jinak nic,“ stěžuje si například František Špatný, chovatel koz z Bílska na Strakonicku. Takzvaní pasečkáři, kteří sami možná krávu ani neviděli, tak podle něj profitují ze zemědělských dotací mnohem více než výrobci potravin.

Marek Kerles