Na euro si brousí zuby padělatelé

Jiří Němeček

Silvestrovské ohňostroje se letos nebudou loučit jen se starým rokem. Budou také tečkou za existencí dvanácti národních měn, které v Evropě sloužily jako platidla stovky let. Světelné rakety vypálené těsně po půlnoci potom uvítají nejen do finančního, ale i do reálného světa měnu novou - euro. Měnu s ambicí konkurovat americkému dolaru, měnu symbolizující jednotnou Evropu.

Euro samozřejmě existuje už dnes, pro mnoho lidí je ale neurčitým pojmem a do jisté míry i finanční virtuální realitou. Euro totiž zatím nelze vzít do ruky, zasunout do peněženky nebo hodit si s ním "panna nebo orel".

Dosud žije euro svůj aktivní život jenom uvnitř počítačů peněžních ústavů, které provádějí pro své klienty příslušné platební a inkasní operace. Od Nového roku ale budou po polovině Evropy šustit zbrusu nové bankovky. Euro začne svůj plnohodnotný finanční život. Mince se Evropanům dostanou do rukou dokonce ještě o něco dříve - z ryze praktických důvodů. Předělat všechny mincovní automaty (od těch na kávu až pro prodej lístků na hromadnou dopravu) nejde z hodiny na hodinu. Zhruba od poloviny prosince se tak lidé v Evropské unii budou moci začít zásobovat drobnými - platit s nimi ovšem bude možné (oficiálně) až od prvního dne příštího roku.

Zároveň přestanou pozvolna (do konce února) platit liry, franky, pesety... celkem dvanáct národních měn, které přistoupily na jednotnou měnovou unii.

Nejdříve "zahyne" německá marka, nejdéle bude současně s eurem obíhat nizozemský gulden.

Právě Němci vsadili se začátkem platnosti eurohotovosti na budoucnost a marku ponechají minulosti. Půjde přitom o nezanedbatelnou změnu - německá měna je oblíbeným platidlem nejen ve své mateřské vlasti, ale i v zahraničí. Kromě jiného na marku spoléhá i řada evropských turistů, kteří vyjíždějí za hranice na dovolenou či za prací. Nejinak je tomu i v Česku, což posiluje i fakt, že Německo je naším největším sousedem a v příhraničních oblastech lze často bez problémů platit obchodníkům markami stejně jako korunou. I Češi se proto budou muset rychle naučit počítat v eurech - a také poznat originál od možných padělků. A ty se jistě brzy objeví. Právě země stojící mimo eurozónu budou zcela logickým místem, kde se falzifikátoři budou snažit své zboží udat. Přes veškeré fotografie v novinách a popisy v letácích budeme mít oproti třeba Němcům nebo Rakušanům, kteří budou mít nové bankovky v ruce dnes a denně, ztíženou pozici. I když se u nás sem tam falzifikáty korunových bankovek objeví, není česká měna pro padělatele právě zlatým dolem. Totéž se ovšem nedá říct o budoucím "papírovém" euru. Vždyť největší nominále je 500 eur, což v přepočtu vychází na částku zhruba 17 tisíc korun. "Vydělat" si takovou částku, to už leckomu jistě bude stát za námahu.

Nejde ale jen o nové bankovky. U našich sousedů se začaly množit případy padělků současných měn. I to má svou logiku. Když už si padělatelé dali tu práci s tiskem nepravých peněz, chtějí je proprat co nejdříve a v co největším množství.

Podobně tomu je u pravých bankovek - ovšem s nejasným původem. Měnová reforma probíhající na půlce kontinentu dává finančním úřadům jednotlivých zemí možnost pořádně proklepnout své poplatníky a prošetřit, jestli nezapomněli svoje úspory (tedy původně příjmy) zdanit.

Ne každý je ovšem penězokaz, ne každý má černé svědomí před berním úředníkem. Přesto nejsou obyvatelé příslušných zemí z přechodu na novou měnu dvakrát nadšení. Části připadá, že se zase o něco vzdávají své národní identity. Jiní se obávají ztráty hospodářské nezávislosti a některým se třeba jenom nelíbí nové peníze esteticky. Důvody ekonomů a zastánců Evropské unie ale většinu veřejnosti dokázaly přesvědčit, že společná měna je cestou budoucnosti.

Eurobankéři ovšem dobře vědí, že národní hrdost není dobré podceňovat. Rysy národní identity se proto z nových evropských peněz úplně neztratí. Bankovky sice budou všude stejné, ovšem mince budou mít v příslušných zemích shodnou pouze lícní stranu. Na rubu budou raženy rozdílné národní motivy. Protože národní trhy členských zemí měnové unie nejsou stejně velké, bude také různé množství mincí s těmito národními motivy. Už dnes se proto očekává, že o některé mince bude zájem ze strany sběratelů.

Numismatici si nejspíš také pro jistotu doplňují sbírky dosud platnými platidly. To, co je dnes k mání na každém rohu, bude za několik měsíců minulostí a za pár let asi i vyhledávaným zbožím - hlavně bankovky vyšších hodnot si totiž málokdo nechá doma na památku.

Lze samozřejmě zapomenout a po čase najít i nemalou částku ve starých šatech nebo odložené kabelce. Zatímco u nás by už měl nálezce bývalých federálních korun smůlu, naši evropští sousedé se příliš bát nemusí. Jejich centrální banky totiž hodlají podobným zapomnětlivcům vyjít vstříc a bankovky i mince budu vyměňovat ještě řadu let. Rakušané a Němci si dokonce na ukončení výměny ani žádný termín nestanovili a budou prý staré šilinky a marky vyměňovat (samozřejmě za nemalý poplatek) neomezeně.

jiri.nemecek@economia.cz