Na lišky myslivci nestačí

Z přírody mizí drobná zvěř. Zákony se zastávají škůdců.

Výskyt divočáků je do jisté míry závislý na úživnosti půdy. "Protože v okolních vesnicích se již tolik pozemků neobdělává, černá zvěř se stahuje k nám. Přesto bych řekl, že škody zde na porostech páchá úměrné," sdělil nám předseda třeboňského Mysliveckého sdružení Blato Branná Antonín Buman. Jenom v loňském roce bylo v honitbě sdružení odloveno na 45 kusů divočáků. "Musíme jejich stavy udržet na únosné míře a zase je nelze vystřílet všechny, aby byl v přírodě život," uvedl. Daleko větším problémem však jsou podle jeho slov lišky. "Naši předkové se drželi normy jedné lišky na 500 hektarů. My máme honitbu 1250 hektarů a jenom vloni jsme jich ulovili 24 a zhruba stejné množství zde žije. Je to dáno tím, že se vakcinují proti vzteklině. Dříve nemoc způsobovala přirozenou redukci stavů a přitom podle výzkumů nedocházelo k pokousání člověka nakaženou liškou. Ta vždy uhynula v noře, takže s ní nikdo nepřišel ani do styku. Rovnováha je tak velice narušena, mizí zajíci, bažanti, koroptve, ale i třeba zpěvné ptactvo," pokračoval A. Buman a dodal, že svůj podíl mají i vyšší stavy dravců, nad kterými drží ochrannou ruku zákon.