Největší fanoušci EU? Ti, kdo do ní míří

Češi se považují za Evropany, i když zdaleka ne vždy věří, že členství v "Evropě" (tedy v EU) je pro ně dobrá věc. V tom se liší od dalších uchazečů o vstup do unie. Ti jsou totiž prozatím dokonce větší euronadšenci než dnešní členové unie. Poláci, Maďaři, Slováci, Slovinci i další čekatelé na vstup do EU podle posledního unijního výzkumu veřejných nálad pevně věří, že členství v unii bude "dobrá věc" pro jejich vlast, i když pro to zatím mají jen málo důvodů. Zato Češi mají spolu s Estonci a Lotyši blíž spíše k Rakušanům či ke skeptickým Britům. U všech těchto národů ovládá víra v přínos EU jen menší polovinu společnosti. Tento "rozchod" v názorech na unii má pozitivní význam. Vyvrací obavu, že nováčci vytvoří v unii jakési jádro, které stojí se svými názory zcela jinde než zbytek unie. Průzkum tak ukazuje, že aspoň názorově mají noví členové šanci hladce se do unie začlenit - buď na straně přívrženců unie, nebo na straně jejích kritiků. Češi přitom ne vždy stojí tam, kde jiní skeptici. Proto i když od "širší Evropy" zase tak moc nečekají, projevují se jako menší národovci než třeba Rakušané a Dánové. Když jsou totiž Češi tázáni, kým se cítí být, polovina z nich připomene vedle svého národního původu i své evropanství - buď primárně, nebo (častěji) jako doplněk svého češství. A dvě třetiny z nich připustí i to, že jsou hrdí na to, že jsou Evropany. Toho se člověk od Brita, ba ani od Rakušana nedočká. U nich se jasná nadpoloviční většina tázaných lidí hlásí jen ke své vlasti, ke své národní příslušnosti. Takový postoj však má daleko k Itálii či Lucembursku, kde se až tři čtvrtiny lidí více či méně hlásí i ke svému evropanství.Magická slova: Cítíme se EvropanyV Lucembursku tvrdí dokonce každý pátý dotázaný občan, že je prostě jen Evropan. Ale v zemi, kde přistěhovalci tvoří dvě pětiny obyvatelstva, je to asi logické. V zemích se silnějším pocitem evropanství se politice EU dostává rozhodně vřelejšího přijetí než v Británii nebo ve Skandinávii. Aspoň pokud jde o zahraniční politiku EU, o její vojenské aktivity nebo o euro. To ovšem neznamená, že tam, kde jedni říkají ano, říkají druzí prostě jen ne. Lidé často uvažují pragmaticky - jejich skepse či podpora pro aktivity na evropské úrovni se tak projevuje spíše větší či menší podporou pro ty či ony kroky. A tak jsou Britové - stejně jako Němci či Italové - ochotni dát unii slovo i ve věcech, které považují za své národní priority: jedná se například o boj proti zločinnosti nebo proti ilegálním přistěhovalcům. Rakušané i Finové označují za unijní prioritu boj s nezaměstnaností, který jinak považují za nejdůležitější problém své vnitřní politiky. Ani ve skeptických zemích řadě lidí nevadí unijní aktivity v oblastech jako obrana či diplomacie. A tak jsou i Britové pro vytvoření unijních sil rychlého zásahu a pro větší nezávislost zahraniční unijní politiky na Spojených státech. Těsná většina z nich podporuje i názor, že by unie měla mít své stálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Dvě třetiny dotázaných se přiklánějí k myšlence, že by unie měla celosvětově garantovat dodržování lidských práv. Což je myšlenka, kterou třeba v Česku podporuje jen necelá polovina lidí.***CHTĚJÍ EU? JAK KDO. Polská žena drží na demonstraci v polské Lodži transparent na protest proti vstupu do Evropské unie.