Nejvíce "zdravých" plodin roste v Itálii

Extenzívní zemědělství v zemích, jež vstoupí do Evropské unie, prý může poškodit organické pěstování potravin

Česká republika již dodržuje standardy Evropské unie o ekologickém zemědělství a zajišťuje spolehlivou certifikaci zdravých produktů.

Až patologický strach, který letos zachvátil západní Evropu po epidemii slintavky a kulhavky, nahrál ekologickým zemědělcům, jejichž produkty se spotřebitelům předtím zdály příliš drahé. Jak potvrzují výzkumy, ve všech západoevropských velkoobchodních sítích vzrůstá poptávka po potravinách, které nesou logo organic (anglicky), biologique a biologisch (francouzsky a německy) nebo ecologico (španělsky). Kupříkladu v Británii stoupla letos poptávka po organických produktech o 55 procent, ale z mnoha příčin ji ekologičtí farmáři nemohou uspokojit.

Podle agentury Reuters sice pro "organické" produkty existují v Evropské unii jednotné standardy, schválené již před deseti lety, ale svazy ekologických zemědělců jednotlivých členských zemí se drží tradičních norem. Takže třeba Itálie, kde se vyrábí 40 procent všech ekologických potravin v celé unii, má předpisy přísnější než třeba Nizozemsko. Náročnější na pěstitele zdravého dobytka je třeba Francie, která nařizuje nadstandardní plochy pro chov hospodářských zvířat, i Británie, kde se klade větší důraz na ochranu životního prostředí a na zvýšení "životního prostoru" pro dobytčata, než předepisují standardy EU. Je jistě tragické, že právě Spojené království v posledních letech vyděsilo evropské spotřebitele napřed pandemickým výskytem tzv. nemoci šílených krav a posléze bleskovým šířením slintavky a kulhavky. Na tom ovšem ani v nejmenším nenesou vinu tamní ekologičtí farmáři.

Jak je tomu u nás? Podle Jiřího Urbana ze Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO naše standardy podle zákona 242/2000 Sb. a prováděcích předpisů zcela odpovídají normám Evropské unie. Tento odborník, který se na tvorbě zmíněné legislativy podílel, řekl našemu listu, že jsme se poučili na zkušenostech ze západní Evropy, a to ku prospěchu věci.

Uspokojivé je, dodal Jiří Urban, že v České republice byla vyřešena i certifikace farem, které produkují ekologicky čisté potraviny. Na rozdíl třeba od zemí Evropské unie, kde se tímto dobrozdáním zabývají nejrůznější tradiční, ale zpravidla neoficiální instituce (například britská Soil Association), u nás je vydáváním certifikátů pověřeno Ministerstvo zemědělství, které podle příslušného zákona pověřilo kontrolou všech 600 ekologických farem inspektory chrudimského podniku K. E. Z.

Problémem pro západoevropské ekologické zemědělství je užívání společného loga pro potraviny, které pěstuje. I když nařízení Evropské komise toto logo určuje, členské země jej nedodržují. V České republice se všechny organizace, které sdružují ekologické zemědělce, dohodly na jednotném označení své produkce - zelenou zebrou.

Podle výměry zemědělské půdy připadají na pěstování zdravých potravin v Evropské unii, označovaných jako "organic" či "ecologico" pouhá tři procenta. Franz Fischler, zemědělský komisař EU, by tento podíl chtěl zvýšit na deset procent. Pro srovnání: V České republice obhospodařují ekologičtí zemědělci 160 tisíc hektarů, tedy asi 3,8 procenta zemědělské půdy. Ale na ornou půdu z toho připadá jen deset procent, většinou jde o horské pastviny, a v tom je právě odlišnost s tímto odvětvím v unii.

Jak včera agentuře Reuters řekl Gregor Kreuzhuber, mluvčí zemědělského komisaře EU, rozvoj ekologického zemědělství v unii by mohl být ohrožen vstupem nových členských zemí, kde tamní farmáři podobně jako ti evropští ekologičtí, praktikují spíše extenzívní způsob hospodaření na půdě.

Podle Jiřího Urbana z PRO-BIO však tento názor není oprávněný. "Možná to platí pro Rumunsko a Bulharsko. Ačkoliv je tam výroba extenzívní, neznamená to, že je ekologická. Důležité je totiž to, že spotřebitel chce mít zaručenu zdravotní nezávadnost potravin, které kupuje. A tu mu zajistí jen ty ekologické farmy, jejichž produkce je pod neustálou kontrolou."