Několik současných pohledů na české zemědělství a řepařství

(úvodní zamyšlení k 2. ročníku konference)

Some contemporary views at Czech agriculture and sugar beet production

(introductory thoughts to 2nd conference)

J. Pulkrábek, J. Šroller, V. Švachula, L. Jozefyová, J. Vašák

Česká zemědělská univerzita

Summary: Possibly realised production potential of present sugar beet varieties reaches over 90 t of roots by 17 t of polarised sugar in our geographical conditions. It really grows over 15 t of white sugar per one hectare in our conditions, if is observed high technological quality. It is heart-warming that the use of sugar beets production potential is increasing in agricultural basic production. The smallest differences between praxis and experiments are in reached sugar concentration. The biggest differences are in yield of white sugar. Czech sugar producers does not have another chance, than to search for the way to keep the area of sugar beet on the level 70 - 75 thousand hectares. It is necessary to increase the yield and quality of sugar beet for reaching optimal profitability by using intensive steps.

Key words: sugar beet, sugar concentration, production potential, sugar beet use.

Souhrn: Realizovatelný produkční potenciál u současných odrůd cukrovky dosahuje v našich podmínkách přes 90 tun bulev při 17 tunách polarizačního cukru. Při vysoké technologické kvalitě bulev naroste na jednom hektaru v našich podmínkách přes 15 tun bílého cukru na jednom hektaru Je potěšitelné, že využití produkčního potenciálu v zemědělské prvovýrobě u cukrovky stoupá. Nejmenší rozdíly mezi provozem a pokusy jsou v dosahované cukernatosti. Největší ve výnosu bílého cukru. České řepařství nemá jinou možnost, než hledat cesty k udržení ploch cukrovky na úrovni 70 - 75 tis ha. Nutno zvyšovat výnos a jakost cukrovky intenzifikačními opatřeními tak, aby bylo dosaženo optimální rentability.

Klíčová slova: cukrovka, cukernatost, výnosový potenciál, využití cukrovky.

Snahou pěstitelů cukrovky je dosáhnout maximální produkce cukru. K jejímu dosažení jsou nezbytné optimální pěstitelské podmínky. Musí být co nejméně extrémních výkyvů během vegetace, v minimu musí být nepříznivé vlivy prostředí, např. výkyvy povětrnosti, výskyt chorob a škůdců, působení cizorodých látek apod. Pěstitel dosáhne stability výnosu především omezením rizikových, stresových a jiných produkci redukujících a jakost zhoršujících faktorů. Snahou pěstitelů je vhodnou kombinací ovlivnitelných pěstitelských faktorů vytvořit optimální podmínky pro vysokou a stabilní produkci cukru z jednoho hektaru. V tomto směru je většině pěstitelů jasné co musí udělat, aby jejich produkce byla co nejvyšší při relativně nízkých (přiměřených) nákladech na její dosažení.

Základním rysem současného hospodaření na půdě tedy i pěstování cukrovky, by mělo být setrvalé zemědělství. Principem setrvalého zemědělství je, že nevyčerpává půdu, ani neochuzuje lidi (Jaskeson et.al., 1984). Obecně se uvádí, že setrvalé zemědělství je zemědělství, které je ekologicky únosné, ekonomicky přijatelné, sociálně spravedlivé a humánní. Tyto čtyři cíle charakterizující setrvalost mohou být aplikovány na veškerých úrovních jakéhokoliv zemědělského systému, od produkce a prodeje až ke zpracování a spotřebě. Výsledkem tohoto systému hospodaření musí být zemědělství vytvořené “navěky” a přizpůsobené příštím generacím. Pojato v tomto smyslu, setrvalé zemědělství představuje pozitivní odpověď na limity a problémy jak tradičního, tak moderního zemědělství. To jsou základní rysy hospodaření, které musí naplnit i pěstitelé cukrovky.

Současné tržní zemědělství

V současné době vyvstává do popředí především princip ekonomické přijatelnosti. Cukrovku pěstuje jen ten komu přináší zisk, nebo alespoň rovnováhu mezi vynakládanými náklady a výnosy. Ekonomická přijatelnost to je druhý pilíř úspěchu pěstitele cukrovky (za první považujeme kvalitní produkci). Jeho úroveň ale může pěstitel ovlivnit jen částečně (úrovní nákladů na jednotku produkce), ale z větší části je tento pilíř ovlivněn tržním prostředí ve kterém je produkce realizována. Tržní prostředí je především dáno nabídkou a poptávkou. V současné době stále nejsou pro pěstitele cukrovky zejména v Evropě včetně ČR vytvořeny srovnatelné tržní podmínky, které se promítají do ceny cukru a následně cukrovky. Neúměrné dovozy dotovaného cukru stlačují tuzemské ceny pod výrobní náklady. Pěstitel cukrovky nedostává za prodanou produkci odpovídající ocenění. Rentabilita odvětví nezajišťuje jeho setrvalost s hlavně další rozvoj. Tím je porušen základní princip setrvalého zemědělství v tomto odvětví. Nejde jen o porušení základních principů setrvalosti v tomto odvětví, ale celé naše zemědělství je v současné době v podobné krizi a nemůže plně uplatnit principy setrvalého zemědělství.

Dopad deseti let od změny politickoekonomic-kého systému tehdejšího Československa a celé soustavy plánovaného hospodářství ve střední a východní Evropě je v oblasti zemědělství mimořádný.

Pokles výnosů a tím snížení objemu výroby (graf 1). Tento pokles činí v roce 1999 na průměr 1987 - 1989 asi 13,2 %. To znamená nižší výrobu o 2 mil. tun obilních jednotek. Na 1 hektar zemědělské půdy to znamená ztrátu 467 kg obilí. Při světové ceně 103 USD/t pšenice fob Gulf (OIL World 1999) a kurzu 1 USD = 34,971 Kč (Hosp. noviny 1999) to je ztráta 1633 Kč/ha, za ČR asi 6,99 miliard Kč ročně, tedy cca 70 miliard za období transformace. V tomtéž období EU ale výrobu zvyšovala: výnos obilovin 1989 - 1991 byl 4,23 t/ha, v r. 1998 5,04 t/ha (FAO 1998). Nevyužití výnosového pokroku dle EU o 19 % za 10 let, způsobilo další ztrátu ve výši asi 679 kg obilí (obilních jednotek) na 1 ha zemědělské půdy, tedy v sumě 1146 kg/ha, tj. 17,67 mld. Kč ročně za ČR a 176,7 mld. Kč za desetiletí.

Graf 1

Pokles možnosti zhodnotit rostlinnou výrobu v živočišné produkci. Stavy skotu 1989 - 1999 se snížily dle údajů MZe (1999) o 1,82 mil kusů (o 53 %), stavy prasat asi o 14 %, tj. o cca 640 tis.kusů. Pouze produkce drůbežího masa se udržuje na úrovni roku 1989 a činí cca 200 tis.tun ročně. Živočišná výroba výrazně zhodnocuje rostlinnou produkci.

Značný pokles výroby ve zpracovatelském průmyslu a snížení objemu obchodu se zemědělskými produkty.

Výrazný růst záporného salda agrárního obchodu. Záporná obchodní bilance se zemědělskými produkty roste absolutně i relativně. Dosahuje již 20 - 21 mld. Kč ročně, to je asi 2 tis. Kč na každého obyvatele ČR, které spotřebujeme navíc proti výrobě. Stále výrazněji a to 25 % (1998) a 27 % (1999) se zemědělství podílí na celkově záporné bilanci zahraničního obchodu. To není v porovnání s jinými státy včetně EU nijak dramatické, ale alarmující je soustavný růst záporné bilance a zrychlující se předstih přírůstku dovozů před nárůstem vývozů. Velmi podstatné je to, že se v poslední době na záporné bilanci podílí i cukr a cukrovinky.

Horší se poměr cen vstupů a výstupů. Za 10 let narostly ceny vstupů asi o 250 %, spotřebitelské ceny o 254 % ale farmářské ceny jen o 47 %. Farmářské ceny dokonce klesají. Například v září 1999 byl zaznamenán dle ČSÚ pokles cen obilovin o 21,6 % (u potravinářské pšenice se platí o 760 Kč/t méně), u řepky o 23 % (-1663 Kč/t), zemědělské produkty celkem o 14,4 %, z toho rostlinné o 18,6 %. Tento pokles byl sice i v zahraničí, ale zde je kompenzován dotačním systé-mem. Hlavní problém je ale v tom, že všechny naše hlavní komodity až na brambory, cukrovku (ale ne cukr), prodáváme za nižší než světovou či evropskou cenu.

Není liberální, ale ani regulovaný trh, chybí proexportní opatření, výše dotací značně zaostává za EU i ČSR. Trh s agrárními produkty je mimo vliv zemědělství, neboť nákup a skladování je stejně jako zpracovatelský průmysl a obchod od prvovýroby zcela odtržen. Chybí majetkové propojení a trvalá principiální vazba složek potravinové a obchodní vertikály. Trh byl až do listopadu 1999 u všech hlavních komodit (obiloviny, olejniny) podvázán institutem neautomatic-kých vývozních licencí. Vůbec se nevytvořil institut tržních řádů, jako možnost usměrňování vazeb mezi atomizovanou sférou prvovýroby a monopolních nákupců. Tyto ztráty nebyly prvovýrobě kompenzovány. Ekvivalent produkčních subvencí činil v roce 1989 51 % a nyní jen 11 %, když v EU je 42 %.

Klesá podíl velkých podniků a došlo k orientaci na okamžitý zisk. Parcelace státních statků výrazně poškodila zemědělství v tzv. marginálních a pohraničních oblastech. Zvláště byla devastována živočišná výroba. Tam, kde se zemědělství udrželo, orientuje se na jednoduchou rostlinnou výrobu s minimálním počtem pracovníků. To nezakládá stabilitu zemědělské soustavy, neboť jí chybí diverzita a živočišná výroba. Naopak družstva a jim podobné s.r.o., a.s., obchodní společnosti apod. jsou nuceny vzhledem k majetkové provázanosti pracovníků na podnik udržovat i málo efektivní výroby.

Klesla výše vstupů do výroby. Například dávky N, P2O5, K2O klesly z 233,7 kg (1989) na 81,1 kg na 1 ha zemědělské půdy v roce 1998. Počet pracovníků v zemědělství se snížil z asi 533 tis. na současných odhadovaných 189 tis. Výrazně se snížila obměna osiva z dříve téměř 100 % na asi polovinu. Zhoršila se ochrana proti škodlivým činitelům, zvláště chorobám. Značně se rozšířily bezorebné způsoby zpracování půdy. Když ty v roce 1989 byly např. u řepky na asi 3 % výměry, uplatňují se nyní už na cca 50 % plochy osevů olejky.

Prosazují se diletantské názory. Uvádí se vysoký stupeň zornění, aniž by tento skutečný fakt byl nějak zhodnocen. Lze doložit, že za posledních 100 let neměly České země tak nízké % zornění jako dosud. Jsou země (např. Dánsko) s podstatně vyšším zorněním. Rozsah zornění je totiž obvykle spojen s celou zemědělskou soustavou a ta zase odpovídá přírodním podmínkám. Soustava je pro každou oblast originální a vyvíjí se v závislosti na změnách genetického potenciálu rostlin, jejich nového užití a také dle ekonomických podmínek. Dalším velmi problémovým názorem je snaha dále snížit rozměr zemědělství a orientovat se na environmentální funkce. Na agroturistiku. To ovšem znamená dále zvýšit objem dovozů, investovat do údržby krajiny cca 3 tis.Kč/ha a vyrovnat se s úbytkem produkce z tohoto hektaru ve výši asi 14 tis. Kč. Navíc se zvýší nezaměstnanost se všemi doprovodnými negativními vlivy.

Cesty k řešení

Nesnižovat rozměr výroby. Jde hlavně o možnost vyrábět i ve vyšších polohách, na půdách s nižší přirozenou úrodností. Je řada plodin, které ve vyšších polohách dávají vyšší či srovnatelné výnosy ve vztahu k nížinám. Například již z kombinace řepka ozimá, žito ozimé, oves jarní se dá sestavit výkonný osevní postup i pro nejvyšší polohy. Vyžaduje to však odbyt na žito a oves.

Orientovat se na vysokou intenzitu výroby. K zisku mohou vést dvě cesty. Buď snižovat náklady na hektar a tím i na jednotku produkce, nebo zvyšovat výnosy při relativně menším nárůstu vstupů a tak snižovat náklady na tunu produkce. Cesta snižování nákladů na hektar sice byla hlavním cílem po roce 1989, ale prosperitu nepřinesla. To proto, že výše konstantních nákladů je relativně stálá. To jsou náklady na přípravu půdy a setí, sklizeň, daně a poplatky, odpisy, režii podniku a jeho bazální chod. Tato cesta přitom pomíjí vědeckotechnický pokrok. Ten zajišťuje, že investice do vstupů, do nových technologií je nejlepším zhodnocením kapitálu. Proto je velmi potřebné orientovat se na vysokou úroveň vstupů. Ty reprezentují stroje na kvalitní přípravu půdy a osev, výkonná osiva, hnojiva včetně mikroelementů, pesticidy na ochranu proti škodlivým činitelům, regulátory a stimulátory, výkonná sklizňová technika s minimalizací ztrát, kvalitní posklizňové ošetření. Tyto vstupy je však nutné sladit do uceleného technologického celku - do pěstitelského systému. Platí návaznost vstupů. To například znamená, že pokud po intenzivní dusíkaté výživě nenásleduje vysoce účinná ochrana proti chorobám, ale i škůdcům, bude výkonnost systému nižší než při standardní agrotechnice. Současné technologie zatím nedokáží účinně využívat regulátory a stimulátory.

Změnit strukturu plodin. Ohromný pokles stavů skotu se odrazil ve snížení výroby krmiv, kukuřice, jetele a vojtěšky na orné půdě. Výběr plodin je nutné přizpůsobit této skutečnosti a zároveň zvážit, kde máme konkurenční výhodu ve vztahu k evropským zemím, nebo k zámořským dovozům a vývozům.

Další podmínky a možnosti. Jde o možnost využití slámy, kterou neuplatňuji v živočišné výrobě, ale i odpadů z rostlinné a živočišné výroby pro energetické účely. Je mimořádně potřebné spojit prvovýrobu, nákup, skladování, obchod, potravinářství a případně i obchod do celků - do kombinátů. Co nejvíce zhodnocovat vyprodukované suroviny v tuzemském potravinářském průmyslu.

Postavení cukru a cukrovky

Růst celkové spotřeby cukru v posledních letech je relativně stabilní. V posledním desetiletí se světová spotřeba zvyšovala zhruba o 2 - 3 % ročně. Celková spotřeba cukru v rozvinutých zemích by se měla zvyšovat jen v souladu s růstem populace. Poptávka po surovém i rafinovaném cukru je ve světě poměrně stabilní. Světová cena je ve své podstatě ale velmi variabilní a mimořádně závislá na světových zásobách obchodovatelného cukru. Světový trh s cukrem je trhem s přebytky, kterých neustále přibývá. Výše zásob ve vztahu ke spotřebě je nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím světové tržní ceny. Zásoby cukru každoročně představují kolem 40 % světové roční spotřeby. Zeměmi s nejvýraznějšími přebytky cukru jsou západoevropské státy, Čína a Indie. Světová cena je v současné době a o 6 500 až 7 500 Kč nižší než výrobní náklady zpracovatelů v ČR.

Tradice v pěstování cukrovky a výrobě cukru na území České republiky nás zavazuje k velmi serióznímu přístupu k řešení otázek spojených s její produkcí. Více než stošedesátileté zkušenosti ve šlechtění a pěstování cukrovky, zpracování suroviny na cukr a cukrovarnické strojírenské výroby nám dává předpoklady pro dobrou ekonomickou efektivnost produkce v těchto odvětvích, tedy i předpoklad pro udržitelný rozvoj zmíněné produkce.

Energetické využití cukrovky je u nás zatím hudbou budoucnosti, ale rozhodně perspektivní (ověřování probíhají). Je třeba si uvědomit, že v případě našeho vstupu do EU bychom museli respektovat i pravidla, stanovující využívání energie z bioenergetic-kých paliv. EU již přijala závazek, že do 30 let nahradí 20 % energie, získávané z fosilních paliv, bioenergií. Zatím jsme v ČR od uvedeného požadavku velmi daleko, protože energii z biomasy u nás získáváme asi 0,5 % z celkové potřeby, naopak v sousedním Rakousku to je 13,5 % a v ekologicky vyspělém Švédsku a Finsku dokonce kolem 15 %. Považujeme proto za velmi dobré, že i tato tematika je v programu konference.

Státy EU přecházejí na využití ETBE vyráběného z etanolu v benzinu, kde tato látka působí jako antidetonační i energetická složka. ETBE (etyl-tercier butyl-ester) nahrazuje tzv. MTBE (metyl- ) získávaný z fosilních zdrojů. Vhodnou (výchozí) surovinou pro bioetanol a z něj vyráběné další produkty jsou obilniny a cukrovka. Tento způsob nahrazující částečně fosilní zdroje je nyní využíván v řadě zemí. Spaliny lihu vykazují oproti fosilním podstatně nižší obsah NOx a neobsahují síru. ETBE lze používat v množství 5 % ve směsi s benzinem. Případná realizace této záležitosti představuje i technický vklad zemědělství do ekologie - čistoty ovzduší. Příkladem pro nás může být nejen Francie, kde je tento program v realizaci, ale i Polsko, které v r. 1998 takto zpracovalo 2 miliony hl. lihu. V ČR má být podle vládních projektů zpracováno na ETBE ročně až 1,95 milionu hl., což představuje produkci 45 tisíc ha cukrovky a 135 tisíc ha obilnin.

Při posuzování základních otázek spojených s využitím cukrovky v našich podmínkách připomínáme argumenty, které byly již uvedeny na konferenci v roce 1998.

· Cukr z cukrovky je významnou energeticky bohatou a ekologicky čistou potravinou.

· Cukrovka je plodina s vysokou agronomickou předplodinovou hodnotou.

· Cukrovka má vysokou fotosyntetickou výkonnost může být i je významnou dorůstající surovinou.

· Porosty cukrovky jsou přínosné i pro ekologii, mj. pro vysokou produkci kyslíku.

· Produkcí cukru se u nás zabývá hodně lidí, kteří by při redukci ploch přišli o práci a svoji ne sice nejlepší, ale relativně slušnou obživu.

· Světové ceny plně neodrážejí náklady na výrobu cukru, ale jsou odrazem prodeje přebytku cukru na trhu. Za světovou cenu se prodává cukr, který pokrývá výkyvy v produkci či spotřebě v dané zemi. Většina států si celní ochranou a kvótami chrání vlastní producenty.

· Cena cukru vyráběného z cukrové třtiny včetně zpracování a dopravy je v našich podmínkách srovnatelná s cenou cukru vyráběného z cukrovky.

· Produkce cukrovky a cukru u nás se musí především řídit pravidly zohledňujícími přípravu ČR pro vstup do EU.

Cukrovka jako sluneční elektrárna

· poskytuje nejvyšší energetický výkon ve formě cukru, krmiv a průmyslových surovin,

· tomu odpovídá větší odběr CO2 ze vzduchu a větší produkce kyslíku (cukrovka 100 %, pšenice 72 %, brambory 57 %, travní porost 43 % a les 28 %),

· 62 lidí může jeden rok dýchat z kyslíku, který vyprodukuje 1 ha cukrovky.

Cukrovka pro rostlinnou výrobu

· hlubokým a intenzívním prokořeněním půdního profilu zasahuje také spodní vrstvy půdy a ovlivňuje tak pozitivně úrodnost půdy,

· zanechává kyprou půdu,

· snižuje infekční tlak choroboplodných zárodků v obilních osevních postupech,

· obohacuje půdu humusem ze zbytků kořenů a listů zanechaných na poli.

Cukrovka plodina dobře využívající hnojení

· je široce rozšířeno přizpůsobení dávek minerálního hnojení pro řepu podle rozborů půd a jejich kvalitativního hodnocení,

· vysoká schopnost řepy využít nitráty chrání podzemní vodu před znečištěním.

Tabulka 1. Pěstování cukrovky a výroba cukru a melasy na území České republiky (Cukrovarnický kalendář)

odhad *

Výnosový potenciál cukrovky

Stabilita produkce v rostlinné výrobě závisí ve značné míře na osevním postupu (střídání plodin). Cukrovka byla a je nadále vhodnou předplodinou pro jarní (částečně i ozimé) obilniny. Hluboká orba pro cukrovku mobilizuje živiny nejen pro řepu, ale i pro následné plodiny. Kvalitní ošetření cukrovky snižuje zaplevelení, je i určitým obrazem (vizitkou) pěstitele. Pokles ploch cukrovky a nárůst plochy obilnin, ke kterému došlo, snížil výběr vhodných předplodin pro zrniny.

Využitelný produkční potenciál výnosu kořene u současných odrůd cukrovky dosahuje v našich podmín-kách přes 90 tun z hektaru. Výnosu polarizačního cukru kolem 17 tun. Při vysoké technologické kvalitě bulev naroste na jednom hektaru v našich podmínkách přes 15 tun bílého cukru (maloparcelkové pokusy pro seznam doporučených odrůd ÚKZÚZ). To jsou průměry z více opakování, na některých opakováních jsou výsledky ještě příznivější a lze předpokládat, že u nově zkouše-ných odrůd jsou ještě lepší. O využívání výnosového potenciálu odrůd cukrovky v provozních podmínkách nejlépe vypovídá srovnání průměrných údajů za republiku s výsledky pokusů ÚKZÚZ a maloparcelkové pokusy pro seznam doporučených odrůd (tabulka 2). Na základě celkového posouzení zjištěných výsledků, rozdílu, mezi výnosem na provozních plochách a výsledky odrůdových pokusů ÚKZÚZ v posledních letech je potěšitelné, že využití produkčního potenciálu v zemědělské prvovýrobě u cukrovky stoupá. Nejmenší rozdíly mezi provozem a pokusy jsou v dosahované cukernatosti. Největší rezervy jsou ve využití výnosu bílého cukru.

Zvyšování produkce bulev a jakosti cukrovky je otázkou celého komplexu agrotechniky, od osevního postupu, výběru odrůd, pečlivé podzimní a jarní přípravy půdy s minimálním počtem operací, řízené výživy, až po ochranu a sklizeň. České řepařství nemá jinou možnost, než zvyšovat výnos a jakost cukrovky intenzifikačními opatřeními tak, aby bylo dosaženo optimální rentability. Vysoká produkce cukru z jednoho hektaru je jednou z podmínek, jak se může naše řepařství vyrovnat s konku-rencí evropského trhu a vytvoří si příznivé předpoklady pro vstup do Evropské unie.

Závěrem nezbývá, než připomenout “Základní desatero pěstitele cukrovky” a přát si, že jeho naplněním dosáhneme rentabilní produkce cukru a cukrovka bude zase plodinou o které se hovoří jako o královně polí.

“Základní desatero pěstitele cukrovky”

· Vědět proč a za kolik ji pěstuji

· Splnit její požadavky na půdní a klimatické podmínky

· Vhodně ji zařadit do osevního sledu

· Rozhodnout se pro nejvhodnější odrůdu

· Zajistit její optimální výživu a nejlevnější hnojení

· Připravit půdu pro dosažení optimální struktury porostu

· Včasným a kvalitním založením porostu zajistit maximální délku vegetace pro výkonný porost

· Likvidovat plevele, ale ne za každou cenu

· Minimalizovat působení chorob a škůdců

· Racionální sklizní a nezbytným posklizňovým ošetřením završit pěstitelský úspěch.

Literatura

PAČUTA, V., BAJČI P., 1998: Stav a zmeny vo výrobe cukrovej repy na Slovensku v posledných rokoch. Listy cukrovarnické a řepařské, 114, č. 2. s. 46-49.

Pulkrábek, J. , Švachula, V., Jozefyová, L., Šroller, J., 1999: Stabilizující a omezující faktory tvorby výnosu a jakosti cukrovky, Sborník z 9. konference Zamyšlení nad rostlinnou výrobou, KRV ČZU Praha, Praha, 80-213-0567-3, 293 - 301.

Pulkrábek, J., 1987: Sborník z konference Podíl šlechtění a semenářství na zvyšování bioloigického potenciálu cukrovky., 17. - 18. února 1987 Pardubice., str. 18 - 28.

Šroller, J., Pulkrábek, J., 1999: Zamyšlení nad intenzitou pěstování cukrovky v ČR, Sborník z 9. konference Zamyšlení nad rostlinnou výrobou, KRV ČZU Praha, Praha, 80-213-0567-3, 106 -109.

Poznámka:

Některé kapitoly příspěvku byly zpracovány v rámci řešení grantu NAZV ČR č. 6348 “Hospodaření podniku úzce specializovaného na cukrovku” a výzkumného záměru MSM 412100002 “Stabilizující a omezující faktory tvorby výnosu a jakosti produkce.

Adresa prvního autora

Tab.2 - Využívání výnosového potenciálu odrůd cukrovky v ČR v letech 1980-1996 (17-letá časová řada)

Sborník z konference “Řepařství 2000” pořádané Katedrou rostlinné výroby AF ČZU v Praze 23.2.2000