Nezdravě levné potraviny

Jezme české potraviny. Na toto téma hodlá počátkem září besedovat například na předvolebním mítinku v Pardubicích šéf ODS Mirek Topolánek. Připojí se tak k již dlouhé řadě politiků, kteří lidem slibují větší přísun "levného a kvalitního" českého zboží do obchodní sítě. Chtějí také zabránit tomu, aby obchodníci prodávali zboží za nižší cenu, než činí náklady na jeho výrobu. Razancí se politici od sebe liší. Například sociální demokrat a ministr zemědělství Petr Zgarba či lídr nové strany Nezávislí demokraté Vladimír Železný by prosadili české potraviny přímo zákonem. Ti umírněnější jsou aspoň pro státní propagaci českých výrobků a umravnění obchodních řetězců.

Důsledek všech těchto snah se dá ovšem převést na společného jmenovatele: omezení trhu by ve skutečnosti vedlo k zdražení potravin. Což je heslo, jímž se zatím ve svém programovém prohlášení žádná politická strana nechlubí.

Slovenský příklad

"Když zavedlo do obchodů povinné kvóty domácích potravin Slovensko, obchodníci vzápětí toto zboží zdražili tak, že bylo neprodejné. Jednoduše se tak pomstili za to, že jim zboží bylo vnuceno," upozorňuje prezident české Potravinářské komory Jaroslav Camplík. Ač hájí zájmy domácích zpracovatelů, zvýšení odbytu zboží si podle něj není možné prosadit zákonem.

Tvrdý nátlak rolníků

Razantnější než potravináři jsou nyní zemědělci. Chtějí nejen přimět řetězce k povinnému odběru domácích potravin, ale rovnou uzákonit i určitou cenu za dodané zboží. To má zajistit novela zákona o cenách. Nařizovala by totiž, že obchodník nesmí prodávat zboží za cenu nižší, než za kolik je podnikatelé vyrobí. Návrh novely už připravilo Ministerstvo financí - ale o jejím uplatňování v praxi mají zřejmě zcela jiné představy agrární lídři, podníceni sliby politiků, a zodpovědní státní úředníci. "Musíme dostat za zboží takovou cenu, abychom neprodělali. A musí to platit plošně. Teď naše zemědělství záměrně likvidují obchodní řetězce. Odebírají třeba hovězí nebo vepřové maso schválně ze zahraničí, i když je dražší než u nás," tvrdí předseda Zemědělského svazu Miroslav Jirovský.

Za novelu zákona dlouhodobě bojuje šéf zemědělského výboru sněmovny Ladislav Skopal (ČSSD). Ten však už je nyní obezřetnější v hodnocení jejího praktického dopadu. "Nepůjde o to, že by snad plošně musely růst dodavatelské ceny. Má se zabránit jen výjimkám, když by obchod chtěl prodávat nějaké zboží moc levně," říká.

Příliš velké oči

Ministerstvo financí, jež počítá s účinností novely od poloviny příštího roku, je ovšem ještě mnohem střízlivější. "Porušením nového zákona nebude ani uplatnění podnákladových cen při různých prodejních akcích," vysvětluje mluvčí Marek Zeman. Ministerstvo financí zdůrazňuje, že v podmínkách tržního hospodářství není možné zasahovat do sjednávání cen na trhu, na němž existuje výrazná hospodářská soutěž. A sotva se dá pochybovat o tom, že si v Česku obchodní řetězce tvrdě konkurují. "Muselo by se prokázat, že obchodník cenovou politikou zneužívá svého postavení k narušení trhu. Rozhodně novela nepovede k všeobecnému zákazu prodeje za cenu nižší, než jsou výrobní náklady," dodává Zeman.

Zastánci snahy uzákonit povinný prodej domácích potravin i určit jeho ceny tedy mají příliš velké oči - jejich návrhy sotva projdou. Odporují totiž i pravidlům Evropské unie. Slovensku samozřejmě Brusel nařídil jeho experiment s podílem potravin v obchodech zrušit. Nic takového v zemích unie nemůžeme zavádět - zdůrazňují opakovaně zástupci Evropské komise. Některým politikům to ovšem v předvolební rétorice nebrání. Tak i Vladimír Železný v nedělní televizní debatě opět hlásal, že je ve Francii povinný podíl tamních potravin v obchodech padesát procent.

Obchodníci: trh se rozšířil

Obchodní řetězce považují požadavky agrárníků a politiků za nesmyslné. "Kdybychom chtěli nařídit obchodu, co a za kolik má prodávat, tak musíme také nařídit lidem, že si to mají kupovat. A to snad nenapadá ani autory těchto návrhů," konstatuje například mluvčí sítě Tesco Vesselin Barliev."A snad ani nemohu komentovat názor některých zemědělců, že záměrně nakupujeme zboží někde jinde dráž. Právě naopak. Rozšíření unie rozšířilo i naše možnosti brát zboží na těch trzích, kde je nejlacinější," dodává.

"Pokud někdo dlouhodobě dodává obchodu potraviny za nižší cenu, než za kolik je vyrábí, tak je to s prominutím blázen, který samozřejmě zkrachuje," zpochybnil tvrzení zemědělců šéf Globusu Petr Vyhnálek. Vysvětlil rovněž, proč někdy obchodníci prodávají zboží výrazně levně. "Je to pochopitelně reklamní akce, když chceme přitáhnout zákazníky třeba zlevněnými banány i na koupi jiného zboží. Co ztratím na banánech, to vydělám větším prodejem dalších potravin. Je to prostě jen klasický reklamní tahák," uvedl Vyhnálek.

Může za to Brusel

Proč tedy politici téma českých potravin a "spravedlivých" cen rozehrávají? Vždyť je nejen zřejmé, že takové svázání trhu by vedlo k zdražení potravin - jejichž ceny mimochodem stále drží na uzdě inflaci, ale v praxi není ani uskutečnitelné? Předpokládáme-li, že to není z neznalosti situace, pak je zřejmým důvodem aktivity politických stran jen psychologické působení na voliče. Leckomu ze spotřebitelů nezní špatně, když se domácí politici postaví do opozice vůči "nadnárodním" řetězcům. A zároveň je pro politiky vlastně výhodné, že nejsou jejich sliby proveditelné. Neúspěch se svede buď na některou protistranu, která třeba nebude v prosazování záměrů tak důsledná, nebo na příhodné konstatování, že nepřející Brusel to nepovolil.Ve skutečnosti právě to, že snaha domácích politiků odporuje i pravidlům unie, svědčí nejvýmluvněji o jejich populismu. Unie často nemá daleko k tomu, aby do trhu zasahovala (viz celá agrární politika unie) - ale něco je zkrátka už i pro Brusel příliš silná káva.