Obilí: Zemědělci ve výhodné pozici

Obilí: Zemedelci ve výhodné pozici

V letošním roce urcují cenu obilí na trhu zemedelci a nemeli by se toho bát...

Nová pravidla letošní regulace trhu s potravinárským obilím, pokles nabídky obilovin ve stredoevropském regionu a protichudné, tendencne ladené signály o cenovém vývoji - to je charakteristika prostredí, ve kterém by se meli domácí zemedelci naucit, v podstate poprvé ze deset let, sami s obilím obchodovat. Nic je zatím k takové samostatnosti nenutilo.

Nad výkupem i cenou nejduležitejší komodity, potravinárské pšenice, totiž všechny predcházející roky bdel stát prostrednictvím práve zanikajícího Státního fondu tržní regulace. Ten sice sklízel po celou dobu své existence kritiku, že prvovýrobce svými pravidly poškozuje, urcitou jistotu ale pro radu z nich predstavoval. Dokonce takovou, že existence SFTR v podstate zdeformovala optimální strukturu nabídky obilovin na domácím trhu. Fond vzhledem k nedostatku penez reguloval pouze trh s potravinárskou pšenicí, a výsledek se dostavil: Zemedelci zvyšovali v osevních plochách podíl pšenice na úkor jiných obilovin. Dusledky se plne projevily až letos - na vnitrním trhu chybí jecmen a cástecne i žito - tedy komodita, jejíž bývala CR dominantním evropským vývozcem.

Fond vykupuje potravinárskou pšenici i letos - jenže nabízená zálohová cena je tentokrát jen záchrannou sociální sítí, nebot reálná cena pšenice je kolem 4000 korun za tunu, zatímco SFTR hodlá v prvé fázi zaplatit zemedelcum jen 3300 korun. A krome toho je státní výkup casove neomezen, takže zemedelci nemusí SFTR prodávat obilí hned, ale klidne až pocátkem príštího léta. A to je pro mnohé malér. Najednou jakoby neexistuje jistota. A tak je v podstate, nevýhodne pro zemedelce, podnetem pro cenotvorbu obilovin státní instituce dál.

Zemedelci totiž uzavírají smlouvy s nákupními organizacemi ZZN podle modelu: Výkupy zaplatí prvovýrobcum tolik jako stát - fond. Cili zálohove 3300 korun a nekdy pozdeji doplatek, odvíjející se od toho, za kolik stát nakoupenou pšenici prodá. To znamená, že zemedelci dostanou peníze pozdeji, protože výkupy budou cekat na státní cenový signál. Ale, co když signál neprijde? Totiž: Stát v podstate nemá s cím obchodovat, protože mu zemedelci obilí neprodali, nebot vnímají zálohovou cenu 3300 korun jako nízkou. Kruh se uzavírá.

Zemedelci jsou ale letos pritom ve výborné pozici - cena obilí na stredoevropských trzích stoupá a presahuje 4000 korun. V praxi to znamená, že kdyby se obilí pro vnitrní trh nakupovalo v zahranicí, bylo by to ješte více, protože je k uvedené hodnote treba pripocítat cenu za dopravu. To obnáší 200 až 500 korun za tunu obilí navíc. A samozrejme platí, že z teritorií vzdálenejších stredoevropskému prostoru bude stát doprava ješte více, takže i když je napríklad v letošním roce vyšší úroda v zemích Evropské unie, nemelo by být za stávající situace tamejší obilí levnejší. Dalším faktorem je, že do CR bude težko dovážet obilí Madarsko, které bylo pred dvema roky impulsem k poklesu cen na domácím trhu. A konecne - v letošním hospodárském roce cena obilí nijak klesat nebude. To vše jsou skutecne reálné signály, které by meli prvovýrobci vnímat, zvlášte v soucasné situaci, kdy radu z nich poškodily nepríznivé klimatické podmínky.

V letošním roce proste urcují cenu na trhu zemedelci - a nemeli by se toho bát. Zcela reálné je prodávat kvalitní potravinárské obilí za ceny kolem 4000 korun, i za víc, a tak by také mely být uzavírány smlouvy s odberateli produkce. A nebo za méne, ale odberatelé by pak meli zemedelcum nabídnout širší spektrum služeb, napríklad dodávky osiv. Druhou možností je prodat obilí státu, aby mohl s obilím obchodovat, pokud možno co nejdríve, aby bylo možné brzy vyplatit doplatky.

Stát to ted nemá jednoduché. Musí totiž rozlišovat: U potravinárského žita by mel snížit dovozní clo na nulu, aby se neprodražil jeho dovoz. Krmné obilí by bylo treba "pustit ze retezu" úplne, cili odbourat casové a množstevní licence na 4. ctvrtletí. A potravinárskou pšenici by si mel stát nechat spíše doma, obchody s ní sledovat a kvalitní produkci uvolnit pro zahranicní obchod jen v prípade, že bude zajištena potreba tuzemských zpracovatelských kapacit. Zpracovatelé pak musí vnímat realitu a nabídnout za kvalitní obilí více. A všichni budou spokojeni.

Petr Havel, publicista