Optimalizace struktury rostlinné výroby v marginálních oblastech

Cílem projektu je porovnat stabilitu a využití výnosového potenciálu podhorských oblastí a jeho využití v zemědělském podniku v marginální oblasti. Práce hodnotí možnosti optimalizace produkce na orné půdě v marginálních oblastech s využitím diferencovaných osevních postupů, možností úsporných i intenzivních technologií pěstovaných plodin při rozdílném zastoupení pícnin na orné půdě v rozsahu od 14 do 80 %.

V prvé části projektu byl hodnocen a specifikován výnosový potenciál polních plodin v horské oblasti na základě přesných polních pokusů ve Vysokém nad Jizerou, zjišťovaný ve VÚRV Praha - Ruzyně. Plodiny v osevním postupu ve sledu: jetel luční - ozimé žito - okopanina - osev s podsevem byly hnojeny diferencovaně podle tří variant (hnojení pouze průmyslovýni hnojivy v průměrné dávce 230 kg č.ž./ha, s rozdíly podle plodin; hnojení NPK jako v první variantě a 30 t chlévského hnoje k okopanině; bez NPK -pouze 60 t hnoje k okopanině a 30 t hnoje k ozimu /ekologická varianta). Dále byla specifikována míra vlivu organického hnojení a kombinovaného hnojení (organické a průmyslová hnojiva), dále míra stability výnosů v časovém období 5 let.

V druhé části projektu jsou uvedeny údaje a stručný rozbor hospodaření šesti podniků v marginálních oblastech s ekonomickým rozborem. Na jeho základě byly zpracovány základní modely (soustavy) rostlinné výroby v marginálních oblastech s diferencovaným podílem pícnin na orné půdě a s návazností na chov skotu. Byla vypočítána a verifikována rovnice vztahu mezi úrovní hnojení NPK na orné půdě, podílem víceletých pícnin na orné půdě a výnosy obilnin. V ekonomické oblasti byly zpracovány predikce finanční situace ve formě indexů a modelů pro zemědělské podniky, včetně příkladů.Výsledky ukázaly, že jedním z předpokladů lepšího využití živin je správné střídání plodin. Uplatnění pevného osevního postupu vede k lepšímu využití genetického potenciálu současných odrůd plodin. V horších podmínkách lze očekávat pokles ploch obilnin v podhorských oblastech.U jednoletých plodin se ukazuje, že výše nákladů se příliš neliší od nákladů v oblastech produkčních.

Samotné NPK hnojení při pravidelném zařazování jetele lučního v osevním postupu je téměř výnosově srovnatelné s plným organominerálním hnojením. Ovšem bez hnojení minerálními hnojivy nelze dosáhnout optimální produkce. Kromě vlivu agrotechniky je třeba brát v úvahu, že současné odrůdy jsou šlechtěny na výnos a reagují na vysoké dávky živin. Pokles produkce při vynechání minerálního hnojení je patrný hlavně u jařin.

Je zřejmé, že v podhorských oblastech je nutné přejít k restrukturalizaci pěstitelských soustav. Tlak na snížení nákladů na jednotku produkce, optimalizace objemu produkce hlavních komodit povede k přirozené rajonizaci jednotlivých plodin do nejvhodnějších oblastí. Přitom je třeba zaměřit se i na částečný chov masného skotu, zatravnit část orné půdy a další plochy využívat pro energetické plodin, léčivé rostliny či semenářství trav.