Ovcí přibývá, ale je jich stále málo

Chov ovcí se v Česku v posledních letech rozšiřuje a jejich stavy stouply od roku 2000 o 80 procent na loňských 148 tisíc kusů.

Proti přelomu 80. a 90. let minulého století jsou ale zhruba třetinové, jak vyplývá ze statistických údajů. Zatímco tehdy ze dvou třetin převládala vlnařská plemena, v současnosti chovatelé staví hlavně na produkci masa a převážně chovají masná a kombinovaná plemena. Spotřeba skopového je ale v tuzemsku nízká.

Podle předsedy Svazu chovatelů ovcí a koz Víta Mareše byl chov ovcí do roku 1990 podporován uměle stanovenými výkupními cenami produktů, hlavně vlny, která byla dost lukrativní záležitostí. Poté ale její ceny klesly, navíc od roku 1992 do roku 1998 obor v rámci tržního hospodářství nedostával dotace, takže se počet ovcí výrazně snížil. Podpory byly obnoveny koncem 90. let a po roce 2000 se chovy rozšiřují. Jaký bude další vývoj, lze podle Mareše jenom velmi těžko odhadovat.

Speciální dotace na chov ovcí, které před vstupem do EU činily až 1500 korun na kus za rok, klesly od začlenění do unie na současných zhruba 300 korun. Ty jsou vypláceny v rámci národního dorovnání přímých plateb z EU, které jdou farmářům na každý hektar obdělávané půdy. EU ale nyní tlačí na to, aby Česko i národní doplatek přímých plateb poskytovalo na plochu a ne na vybrané komodity. „V podporách by se tak přímá motivace mít ovce vytratila,“ podotkl Mareš.

Protože vlna podle něj není finančně zajímavá, ekonomika chovu je postavená hlavně na produkci jatečných jehňat. Těch se ročně může narodit zhruba 120 tisíc, z čehož přibližně čtvrtinu nechají chovatelé na obnovu stáda. Zbytek jde na maso. Jehňata narozená tradičně v zimě pokrývají zpravidla jarní velikonoční poptávku.

Hlavní nabídka domácích chovatelů se ale vzhledem k systému chovu soustřeďuje na konec pastevního období, tedy od srpna do října. Protože by se v Česku v této době všechna produkce neprodala, řeší producenti odbyt vývozem. Na druhou stranu se během roku dováží mražené maso, například z Nového Zélandu či z Austrálie. Tuzemská spotřeba masa ovcí a jehňat je v porovnání s ostatními zeměmi EU nízká a lze ji s ohledem na vysoký podíl domácích porážek odhadovat zhruba na 0,15 kilogramu na obyvatele ročně.

Podle Mareše je to dáno mimo jiné tím, že toto maso nebývá celoročně na pultech, právě kvůli sezonnosti nabídky. Jehněčí je navíc dražší než nejrozšířenější druhy masa. Například jehněčí kýta může přijít na pultech na 200 až 250 korun za kilogram. V posledních letech se ale rozmáhá i chov ovcí z ekologických důvodů. Znamená to, že ovce se nechovají kvůli masu či vlně, ale kvůli tomu, aby spásaly louky.