PĚSTOVÁNÍ HLAVNÍCH PLODIN V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ

Doc. Ing. Jan Moudrý, CSc.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

zemědělská fakulta

Při pěstování plodin v ekologicky hospodařícím podniku je nutné stále mít na zřeteli, že ekologické zemědělství je produkční systém, v němž do sebe jednotlivé prvky zapadají, souvisí spolu a podmiňují se.

· Úspěch při pěstování jednotlivých plodin proto do značné míry závisí na obecném dodržování hlavních zásad rostlinné produkce v ekologickém podniku.

· Zajištění struktury plodin podmiňující ekologickou i ekonomickou stabilitu (podíl leguminóz nad 25 %, podíl obilnin do 60 %, rozsah meziplodin 20-60 % v relaci k typu podniku.

· Zařazení víceletých jetelotravních směsek do osevního postupu za účelem zlepšení úrodnosti půdy (obsah humusu, živin, zlepšení struktury půdy ...).

· Častější sklizeň jetelotrav na orné půdě pro omezení plevelů.

· Co nejširší uplatnění meziplodin (podsevových, strniskových, ozimých) kvůli snížení neproduktivního výparu, eroze, vyplavení živin, omezení plevelů, bilanci živin i fytosanitárnímu efektu.

· Dodržování zásad střídání plodin (širokolisté - úzkolisté, hluboce - mělce kořenící, ozimé - jarní, pozdní - ranné ...) v rámci osevního postupu i použitých meziplodin.

· Šetrné zpracování půdy pro zlepšení její struktury oživenosti, sorpce. Vhodné střídání orby a minimalizačních technologií podle stavu půdy, zaplevelení a požadavků pěstovaných plodin.

· Pečlivé ošetření statkových hnojiv a co nejvyšší omezení ztrát při jejich aplikaci (sledování bilance živin).

· Častější a cílené použití menších dávek organických hnojiv, vhodně doplněných povolenými minerálními hnojivy.

· Volba vhodných druhů a odrůd polních plodin v relaci k půdním i klimatickým podmínkám stanoviště, převládajícím plevelům i dalším škodlivým činitelům i zaměření podniku.

· Použití co nejširší škály (především preventivních) opatření pro regulaci škodlivých činitelů a podpora jejich přirozených nepřátel.

· Časté a důkladné sledování porostů.

· Provádění zásahů včas a ve vhodnou dobu, v relaci ke stavu půdy a porostu.

· Zvýšená pozornost při sklizni a pečlivé posklizňové ošetření (čištění, třídění produkce a její uložení).

Při respektování základních principů rostlinné ekologické produkce lze předpokládat poměrně vysokou preventivní eliminaci škodlivých činitelů a dosažení produkční stability podniku.

Jednotlivá pěstitelská opatření v ekologickém podniku se mnohdy příliš neliší od opatření konvenčních. Přesto musí mít ekologicky hospodařící zemědělec vždy na zřeteli základní rozdíly oproti konvenčním podmínkám.

· Porosty jsou, zvláště v době konverze, pod větším tlakem škodlivých činitelů, především plevelů, jejich regulace je obtížnější a zdlouhavější, musí být systematická.

· Uvolňování živin, zvláště dusíku, z půdy resp. statkových hnojiv je pomalejší a méně regulovatelné.

· Pěstitelský proces je více závislý na průběhu počasí a vlivu biotických faktorů.

Proto je nutné, aby ekologicky hospodařící zemědělec znal důkladněji biologické zákonitosti a využíval je. Vzhledem k tomu, že je v dalších příspěvcích na konferenci důkladněji pojednáváno o zajištění výživy rostlin, regulaci plevelů, výběru odrůd i dalších opatřeních, zaměřujeme se v příspěvku na stručnou charakteristiku jednotlivých hlavních plodin pěstovaných v ekologickém zemědělství v České republice a zjednodušený výtah doporučovaných pěstitelských zásahů.

Pšenice setá se v ekologickém zemědělství pěstuje pouze pro potravinářské využití. Pšenice setá je nejnáročnější obilnina. Má slabě rozvinutý kořenový systém, menší konkurenční schopnost vůči plevelům. Mezi hlavní problémy při jejím pěstování v ekologickém zemědělství patří udržení optimální produkční hustoty porostu, regulace zaplevelení a kvalita (obsah lepku). V osevním postupu se zařazuje po jetelovině, luskovině nebo hnojené okopanině. Vyžaduje slehlou, ale strukturní půdu. Na přelomu září a října (čím výše, tím dříve) se vysévá 4,5 mil. klíčivých zrn.ha-1 do “obilních” řádků. Včasné setí umožní podzimní odnožení, ale vede obvykle k většímu zaplevelení. Plevele regulujeme vláčením před vzejitím nebo po začátku odnožování (2-3x). Růst odnoží podpoří jarní časné přihnojení kejdou, močůvkou nebo jemně rozmetaným hnojem (10 t.ha-1). Je vhodné vybrat odrůdy méně odnožující, tvořící výnos větší. produktivitou klasu, odolné proti houbovým chorobám (zvláště septorióze). Potravinářskou pšenici sklízíme na počátku plné zralosti (kvalita lepku, porůstání).

Pšenice špalda je významnou obilninou pěstovanou téměř výhradně v ekologickém zemědělství. V osevním postupu špaldu zařazujeme podobně jako pšenici setou. Po plodinách hnojených velkými dávkami hnoje a leguminózách může hrozit poléhání. Vzhledem k nenáročnosti snese špalda i půdy hůře připravené. Vhodné je mělké zpracování půdy. Špaldu sejeme koncem září a počátkem října do řádků 10 až 15 cm, do hloubky 3-4 cm. Obvykle se vysévá neloupané osivo, přičemž hrozí ucpávání výsevního ústrojí, nerovnoměrné a řídké setí. Výsevek 3,5 mil. klíč. semen na hektar v příznivých podmínkách a 4 mil. klíčivých obilek na hektar v horších podmínkách odpovídá hmotnosti 180-200 kg.ha-1 nahého zrna nebo 240-300 kg.ha-1 klásků. Špalda má dobrou schopnost osvojování živin z půdy. Důležitá je úprava pH půdy vápněním k předplodině nebo po její sklizni. Regenerační a produkční hnojení se provádí aplikací kejdy (15-20 m3.ha-1) či jemně drceného rozmetaného hnoje (do 10 t.ha-1) na jaře jakmile to umožní stav pozemku. Celková dávka dusíku (dělená na dvakrát) by neměla přesáhnout 70 kg.ha-1. Plevele jsou regulovány vláčením (první před vzejitím, další 1-2 zásahy provádíme v době odnožování až do počátku sloupkování). Špaldu sklízíme v plné zralosti. Klas špaldy se při přezrání láme, sklizeň musí být šetrnější (otáčky přihaněče a mláticího bubnu). Protože sklízíme klásky (zrna i s obaly) je třeba otevřít přiměřeně síta. Pluchy dobře chrání obilky při skladování. Před zpracováním se špalda loupe a čistí na nárazových třidičích.

Žito seté je velmi nenáročná obilnina. Snáší dobře lehké, kyselé půdy. Je tolerantní k předplodině, lze ho pěstovat i po obilnině. Má vysokou konkurenční schopnost vůči plevelům. Žitu škodí přílišná vlhkost půdy a déletrvající sněhová pokrývka (šíření plísně sněžné). Žito není náročné na přípravu půdy před setím. Seje se ve 2. polovině září do obilních řádků velmi mělce (2-3 cm), výsevkem 3,0-4,0 mil. klíčivých obilek.ha-1. Žito má velkou autoregulační schopnost, řídké porosty dobře odnožují a jsou odolnější proti plísni sněžné. Na lehčích půdách žito na jaře válíme. Vzhledem k rychlému růstu je na jaře možné jednorázové přihnojení močůvkou nebo kejdou (dávka 10-15 m3.ha-1) nebo kompostovaným hnojem. Sklizeň žita provádíme co nejdříve (ve žluté zralosti) pro omezení výdrolu a porůstání.

Ječmen jarní se pěstuje pro produkci krup a sladu. Je druhem se slabě vyvinutým kořenovým systémem, slabou schopností příjmu živin, malou konkurenční schopností vůči plevelům a náchylností k houbovým chorobám. Ječmen jarní vyžaduje půdu ve staré síle, tj. s lehce a rychle přístupnými živinami. Vhodnou předplodinou jsou okopaniny hnojené hnojem. Půda pro ječmen musí být prokypřená, prohřátá. Ječmen se vysévá na jaře co nejdříve (nesnáší zamokření) do běžných obilních řádků do hloubky 3-5 cm výsevkem 3,5-4,0 mil. klíčivých zrn.ha-1. Po setí za sucha nebo při vytvoření půdního škraloupu je vhodné přivalit půdu rýhovanými nebo hřebovými válci. Plevele regulujeme vláčením před vzejitím a 1-2x po začátku odnožování až do počátku sloupkování. Sklizeň se provádí v plné zralosti. Při předčasné sklizni hrozí nižší klíčivost, při pozdní sklizni je nebezpečí výdrolu.

Oves setý je velmi vhodnou jarní plodinou pro ekologické zemědělství. Hluboce koření, dobře přijímá živiny z půdy, potlačuje plevele, netrpí významně chorobami a škůdci. Použití ovsa jako krycí plodiny pro jetelovinu nebo zařazení mezi obilovinu a okopaninu vytváří dvouletý přerušovač s výraznými fytosanitárními účinky. Pro potravinářské i krmné účely se v ČR rozšířilo pěstování nahého ovsa. Ten vzhledem k odolnosti proti poléhání může být řazen i po leguminózách i hnojených okopaninách před pšenicí či ječmen. Po mělké podzimní orbě následuje na jaře co nejdříve úprava mělkého lůžka do 5 cm. Časné setí je rozhodující pro výnos. Oves je možné “zamazat”. Optimální výsevek ovsa je 5,0-5,5 mil. klíč. zrn.m-2 tj. 160-200 kg. Užší řádky (do 125 mm) jsou vhodnější stejně jako rovnoměrná hloubka setí (3-4 cm). Za sucha je vhodné válení ovsa, jinak vláčení do vzejití a po zakořenění. Nahý oves dobře snáší organické hnojení. Po nevhodné předplodině lze hnojit až 20 t hnoje nebo 25 m3 kejdy na hektar. Náročná je sklizeň a posklizňová úprava nahého ovsa. Nahé zrno je citlivé na poškození, především vystouplý klíček obsahující více tuku. Nahý oves v době sklizně má zelené kolénko a částečně i stéblo. Chloupkaté zrno působí dojmem vyšší vlhkosti, méně vypadává než oves pluchatý. Oves sklízíme na počátku plné zralosti při vlhkosti do 14 %. Otáčky mláticího bubnu snižujeme na 600-800 za minutu. Také další manipulaci je třeba omezit, aby se zabránilo poškození klíčků a obilek, které vede ke snížení klíčivosti u osiva až pod 75 % a zhoršení kvality potravinářského ovsa (žluknutí a hořknutí). Oves je nutno ukládat na rošty a provětrávat neupraveným vzduchem.

Pohanka setá není náročná na předplodinu. V osevním postupu může následovat téměř po každé plodině. Po animálně hnojené okopanině ji pěstujeme pouze na chudších půdách, protože jinak vytváří příliš zelené hmoty na úkor semene. Dobrou předplodinou jsou obiloviny. Po pohance se obyčejně seje žito, či jiné obilniny. Pohanka se vyznačuje velmi krátkou vegetační dobou (80-120 dní), lze ji také pěstovat jako následnou plodinu po raných bramborách. Pohanka se většinou pěstuje jako plodina doběrná, protože má schopnost získat z půdy i těžko přístupné živiny, především fosfor. Příprava půdy je stejná jako u ostatních jarních obilovin. Vzhledem k pozdnímu setí pole brzy na jaře usmykujeme a do setí vláčením udržujeme v půdě vláhu a ničíme plevele. Výsev se provádí až v polovině května do řádků 12,5 až 25 cm, do hloubky 3-5 cm, výsevkem 1,0-1,5 mil. klíčivých semen, tj. 40-60 kg osiva na hektar. Při pozdních termínech setí, případně na zaplevelených pozemcích se doporučuje setí do užších řádků se zvýšeným výsevkem na 70-80 kg osiva na hektar. Po zasetí je dobré pole uválet rýhovaným válcem.

Během vegetace nevyžaduje pohanka žádné opatření. Díky svému rychlému růstu v počátečních fázích vývoje je schopna potlačit celou řadu plevelů (dříve byla používána jako plodina potlačující pýr a jiné plevele před pěstováním lnu). Použití prutových bran je vzhledem ke křehkosti mladých rostlin problematické, ale je účinné. Přísun kočovných včelstev k porostu pohanky může zvýšit výnos nažek až o 30-40 %. Sklizeň provádíme při plné zralosti 3/4 nažek, kdy jsou stonky ještě živé. Ihned po sklizni se pohanka čistí a ukládá na rošty, kde se provětrává neupraveným vzduchem, aby neplesnivěla.

Proso seté nemá zvláštní nároky na předplodinu kromě požadavku co nejmenšího zaplevelení pozemku. Nejlépe využívá půdu ve staré síle. Z předplodin jsou proto nejvhodnější okopaniny, luskoviny a ozimé směsky případně lze proso zařadit jako následnou plodinu po zaoraných ozimech. Samo proso je předplodinou horší kvality, zaplevelující následnou plodinu.

K prosu oráme na podzim. Na jaře pozemek smykujeme a opakovaně vláčíme (proti výparu a plevelům). Pečlivě zpracovaná půda a urovnaný povrch jsou předpokladem rovnoměrné hloubky setí drobného osiva. Proso nesnáší zamazání. Na živiny má proso vyšší nároky na počátku vegetace, do vytvoření kořenové sítě. Vzhledem ke krátké vegetační době se hnojí obvykle před setím.

Proso vyséváme při teplotě půdy 8-10oC (konec dubna, počátek května) tak, aby vzcházelo po odeznění nízkých květnových teplot. Porost zakládáme do úzkých řádků 12,5-15 cm výsevkem 20-22 kg.ha-1, což je asi 350-500 obilek na 1 m2. Širokořádkový výsev (řádky 30 cm, 15-18 kg.ha-1, 250-300 obilek.1 m-2) umožňuje meziřádkové plečkování pro omezení plevelů a provzdušnění půdy. Po zasetí pozemek válíme. Během vegetace regulujeme plevele vláčením po zakořenění tj. vytvoření 4.-5. listu nebo plečkováním.

Proso dozrává velmi nerovnoměrně, proto je velmi obtížné zvolit vhodnou dobu sklizně. Sklizeň zahajujeme při dozrání obilek v horní třetině laty (nažky jsou vybarvené, lesklé). Sláma je u prosa v době sklizně živá, zelená. Sklízecí mlátičku je nutno upravit podobně jako při sklizni řepky. Po sklizni je nutné odstranění příměsí čištěním a dosoušení - provětrávání neupraveným či předehřátým vzduchem. Proso se ukládá na rošty.

Laskavec (Amaranthus L.) nemá zvláštní požadavky na předplodinu. Vhodnou předplodinou jsou obiloviny, luskoviny, brambory, řepka nebo travní porosty. Velmi malé semeno laskavce (HTS je 0,35 - 0,9 g) vyžaduje kvalitní přípravu půdy. Laskavec má pomalý počáteční růst a v tomto období je citlivý na půdní přísušek a plevele. Cílem jarní přípravy půdy je proto vytvořit čistý pozemek bez plevelů za současného uchování půdní vláhy. Doporučuje se opakované mělké vláčení v době, kdy plevele vzcházejí. Laskavec je možné vysévat jakmile teplota půdy dosáhne 10-12°C. K výsevu je třeba připravit půdu tak, aby se semena vysévala do kypré půdy na pevné výsevné lůžko, které umožní přístup vody z ornice. Semena laskavce je třeba vysévat mělce, do stejné hloubky. Norma výsevu se řídí hmotností semen (0,8-1,2 kg.ha-1), termínem vysévání a způsobem výsevu, tak aby byla zajištěna optimální hustota porostu, to je 320 tisíc až 400 tisíc klíčivých semen na hektar. Pro zajištění dobré sklizně je třeba, aby bylo 25-35 dobře vyvinutých rostlin na 1 m2. Šířku řádků je možné volit podle použitého secího stroje a kultivačního nářadí od 20 do 45 cm. Ochrana proti plevelům spočívá v plečkování (2-3x). Za dva až tři týdny po vzejití nastává intenzivní růst nadzemní části laskavce a není většinou již možné ani nutné provádět mechanické kypření. Sklizeň a posklizňová úprava zrna je velmi náročná. Problémem v pěstování laskavce na zrno je nerovnoměrné dozrávání. Rostliny laskavce v době sklizně obsahují vysoké procento vody ve stéblech a listech, což ztěžuje sklizeň kombajnem. Velice účinné je teplé a suché počasí a především mráz, který porost “přírodně desikuje”. Sklizeň je pak třeba provést rychle, aby se snížily ztráty vypadáváním zrna. Dobře se osvědčilo využití sklízecích mlátiček upravených pro sklizeň semen vojtěšky nebo jetele.