Pivo značky Mutant

Než začnou čeští zákonodárci jednat o zákazu či omezení geneticky upravených potravin, budou se muset nějak vyrovnat se skutečností, že do této definice může velmi snadno spadnout české pivo.

Všechny tuzemské sladovnické ječmeny jsou totiž tak či onak potomky někdejší odrůdy Diamant, což byl mutant stvořený pomocí rentgenových paprsků. Kvalita a výkonnost této odrůdy i všech dalších odrůd tzv. diamantové řady je tedy bezesporu dílem ne-přirozených genů.

Musíme si tedy asi nejprve položit otázku, zda máme pod pojmem geneticky upravený organismus rozumět pouze sezónní hit, to jest přenos genů z jednoho organismu na jiný, obvykle zcela nepříbuzný, anebo zda totéž platí i o genech vzniklých mutací.

Právě tak je třeba se ptát, zda si máme všímat pouze současných snah o přenos nových genů na vyšší organismy, jež často budí iracionální děs, avšak opomenout desetiletí v tichu probíhajících genových manipulací na úrovni jednobuněčných. Je jistě pochopitelné, že nám připadá šílená kupříkladu představa býků živících se dusíkem ze vzduchu prostřednictvím naroubovaného genu z hlízkových bakterií, které žijí na kořenech jetele a vojtěšky. Oč je však přirozenější bakterie, která dík genu z vyššího organismu produkuje kvalitní inzulin?

Nejde tedy nakonec jen o to, že před devatenácti lety, kdy se bakteriální inzulin začal vyrábět, chyběla publicita, které se dnes dostává ovečce Dolly? Ostatně genetika existuje již sto let - její počátek se datuje znovuobjevením zapomenutých Mendelových zákonů v roce 1900. Za tu dobu se udály milióny pokusů, jejichž cílem bylo tak či onak pozměňovat organismy, a proti naprosté většině z nich nikdo nic nenamítal.

Než začneme genetické pokusy zavrhovat a zakazovat, je třeba si ještě uvědomit, že v tomto genetickém století sice velká část šestimiliardového lidstva zná hlad, ale poprvé v celých dějinách lidstva jsou zde stamilióny lidí, kteří neznají hlad. Nikdo se asi neodváží tvrdit, že to není zásluha zvyšující se výkonnosti šlechtěných a modifikovaných organismů.

Připusťme tedy nejprve, že moderní zemědělství, zejména pak tvorba nových rostlinných odrůd a zvířecích plemen, má pro lidstvo zásadně pozitivní význam. To ovšem neznamená, že bychom měli ignorovat četné varovné hlasy.

Nemusí se nám totiž líbit teatrálnost některých akcí Greenpeace a dalších ekologických organizací, můžeme asi být právem kritičtí k jednostrannosti informací, které sbírají a publikují. Faktem však je, že by neexistovali hasiči, kdyby nikdy nehořelo, a právě tak by nevznikly ekologické organizace, kdyby se člověk na přírodě - a jejím prostřednictvím sám na sobě - nedopouštěl omylů, hraničících se zločinem. A že by asi nemusely být tak militantní, kdyby pachatelé těchto "omylů" neměli tendenci je nejen zatloukat, zatloukat a zatloukat, ale navrch i opakovat.

Má-li však Parlament jednat o záležitostech tak složitých a tak citlivých v atmosféře rozjitřené demonstracemi a protichůdnými senzačními zprávami v médiích, pak děj se vůle páně, vpustí-li do jednací síně iracionální hysterii z ulic a z médií.

Mnoho nadějí nevzbuzuje ani skutečnost, že zákonodárců schopných skutečně rozumět tomu, oč zde běží, může být méně než prstů na jedné ruce. To vše ovšem nic nemění na jejich povinnosti najít pokud možno nejméně špatné řešení, přičemž jediná rada, kterou jim lze poskytnout, zní: chtělo by to nečíst jen noviny.

Jiří Franěk