Plánovaná podpora zalesňování ničemu nepomůže

Ačkoli se v naší zemi již několik let poměrně intenzivně diskutuje o nutnosti zadržet ve větší míře vodu v krajině a omezit rizika vodní a větrné eroze, zůstává bohužel až na výjimky pouze u slov. Jedním z důkazů je mimo jiné navrhovaný objem a struktura dotací na zalesňování zemědělské půdy v rámci současného období v Programu rozvoje venkova (PRV).

Celková částka – 285 milionů korun na celé programové období je naprosto zanedbatelná, má-li být dosaženo souladu s názvem dotačního programu – tedy nárůstu zalesnění zemědělské půdy. Za tyto peníze a při sazbách, které jsou v programu navrženy, se nezalesní téměř nic – v praxi by šlo při plošném vyčerpání peněz o zvýšení podílu lesních porostů na území ČR o zhruba jednu tisícinu. Jedním z důvodů jsou, jak již bylo řečeno, velmi „nadstřelené sazby“, kdy při kumulaci čerpání peněz na samotné zalesnění, údržbu a kompenzace získá žadatel o dotace na jeden hektar částku kolem 100 000 korun. Na jednu stranu lze takovou strategii pochopit jako významnou motivaci k zalesňování zemědělských půd, na straně druhé jde ale o nepříliš hospodárné využití peněz, protože reálné náklady na hektar zalesnění jsou několikanásobně nižší.

Co je ale nejdůležitější: Mizivý objem peněz předpokládaný pro zalesňování zemědělské půdy je zásadním signálem, že zalesňování nejenže Ministerstvo zemědělství nepovažuje za prioritu, ale svým způsobem pouze za formálně vyhlášený dotační program, jehož existencí lze ovšem obhajovat tezi, že se v naší zemi zalesňuje. Stejně tak jako v jiných případech jde tak ve své podstatě o „marketingový“ dotační titul. Ve skutečnosti je totiž hlavní prioritou Ministerstva zemědělství podpora průmyslového hospodaření na zorané (nejde o překlep) půdě, a kvůli tomu se redukují veškeré možné podpory směrované na jiné účely. Zalesňovat či zatravňovat není prostě „in“, což velmi připomíná předlistopadové pojetí našeho zemědělství. Problém je, že se mezitím výrazně zhoršil stav naší krajiny a zvýšila již zmíněná rizika erozí, což již dnes ekonomicky ohrožuje dokonce samotné průmyslově hospodařící zemědělce. Mírné zvýšení zalesnění zejména v místech s nižší kvalitou půdy by tak pomohlo i jim, nehledě na to, že les je v krajině prvkem zvyšujícím stabilitu vodních režimů v krajině a omezujícím právě rizika eroze.

Potenciál ploch v ČR vhodných k zalesnění je, jak vyplynulo ze společného projektu Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd s Českou zemědělskou univerzitou v Praze, obrovský – více než 1 800 000 hektarů zemědělské půdy. Je samozřejmé, že cílem jistě není zalesnění ani třeba 10 procent z uvedené plochy – zalesnit ale pouhou tisícinu je nicméně z pohledu lesnictví či žádoucího zlepšení stavu a pestrosti krajiny totální formalismus.

Petr Havel