Postavení cukrovky v zemědělských soustavách ČR a EU

Postavení cukrovky v zemědělských soustavách ČESKé REPUBLIKY A států EVROPSKé unie

Standing of sugar-beet in agricultural systems of Czech Republic and European Union countries

V. Švachula, J. Pulkrábek, J. Šroller, J. Zahradníček1

Česká zemědělská univerzita v Praze, 1 VUC Praha a.s.

Summary: In presented article there was realised an analysis of sugar-beet standing in agricultural systems of 15 EU countries and confrontation with the situation in Czech Republic, Hungary, Poland and Slovakia. Member states have more favourable structure of plant production, better ensuring with manure fertilising in respect of higher cattle density and evidently higher acreage of fodder crops (i.e. sources of carbonaceous matters). Considerably higher is also industrial fertilisers consumption in this countries. Polarisation sugar yield dependence on the cattle density and on the quantity of used pure nutrient in the database of all assessed states was demonstrated by the help of regression analysis. Downtrend of sugar-beet area in Czech Republic in the year 1999 was unproportional high (greatest among of all 19 evaluated countries). Differences of agricultural system structure interpret even the differences of estimated polarimetric sugar production in the campaign 1999/2000, which gives 9.57 t.ha-1 in EU and only 7.21 t.ha-1 in CR. In spite of unfavourable indices has Czech sugar-beet growing expectations for expansion. The way to this aim leads not only over intensive growing technology but even over changes of agricultural system structure according to the example of EU countries.

Key words: sugar-beet; harvesting area; percentage of arable land; sugar production; agricultural systems; relations of animal and plant production.

Souhrn: V předloženém, článku byla provedena analýza postavení cukrovky v zemědělských soustavách 15 zemí EU a porovnání se situací v ČR, Maďarsku, Polsku a Slovensku. Členské země EU mají mnohem příznivější strukturu rostlinné výroby, lepší zabezpečení cukrovky hnojením chlévským hnojem vzhledem k vyšší hustotě skotu a zřejmě i vyšším výměrám pícnin na orné půdě (tj. zdrojů uhlíkatých hmot). Výrazně vyšší je u nich i spotřeba průmyslových hnojiv. Závislost výnosu polarizačního cukru na hustotě zvířat skotu a na množství použitých čistých živin průmyslových hnojiv byla prokázána regresní analýzou v souboru hodnot všech hodnocených států. Pokles ploch cukrovky v ČR v r.1999 byl neúměrně vysoký (největší ze všech 19 hodnocených zemí). Rozdíly ve struktuře soustav vysvětlují i rozdíly v odhadované produkci polarizačního cukru v kampani 1999/2000, která činí v EU 9,57 t.ha-1 a v ČR jen 7,21 t.ha-1. Přes tyto nepříznivé ukazatele má české řepařství předpoklady pro rozvoj. Cesta nevede jen přes intenzívní pěstitelské technologie, ale i přes restrukturalizaci zemědělské soustavy podle příkladu zemí EU.

Klíčová slova: cukrovka; sklizňová plocha; procento z orné půdy; produkce cukru; zemědělské soustavy; vztah rostlinné a živočišné výroby.

Postavení cukrovky v zemědělské soustavě lze posuzovat na úrovni zemědělské farmy či podniku nebo na úrovni větších územně správních celků (okresy, rajóny cukrovarů, výrobní oblasti a pod.). Přínosná může být i analýza zemědělské soustavy celé České republiky a její porovnání se státy Evropské unie či s některými bývalými státy východního bloku.

V rámci přirozeného koloběhu uhlíkatých látek lze cukrovku považovat za velkého spotřebitele uhlíku (Duchoň, 1948, Kudrna, 1979, 1986, Klír et al., 1999, Kolář et al., 1999, Kubát et al. 1999). Zkušenosti mnoha dřívějších generací pěstitelů dokazují, že vysoké stabilní výnosy cukrovky možno zabezpečit jen za podmínky pravidelného hnojení chlévským hnojem či adekvátním množstvím zaorané hmoty zeleného hnojení. Při sklizni hmota bulev odchází mimo zemědělskou soustavu (export do cukrovarů), množství zanechaných posklizňových zbytků se však liší podle pěstební technologie. V současné době se v ČR chrást z větší části zaorává.

Optimální struktura zemědělské soustavy předpokládá mj. vyrovnaný poměr mezi zdroji a spotřebiteli uhlíku, přiměřené zastoupení víceletých pícnin a obilovin. Mezi zdroji a spotřebiteli C v procesu střídání plodin by mělo docházet v celkové bilanci k rovnováze. Podle Kudrny (1979) každé množství uvolněných minerálních látek v půdě nebo minerálních látek solí vnesených do půdy musí být v zemědělské soustavě kompenzováno odpovídajícím množstvím vysokomolekulárních aktivních povrchů organické hmoty v půdě - humusu. Pro stabilitu vysokých výnosů cukrovky je tedy nezbytná návratnost organických hnojiv a zmenšení jejich ztrát. Z tohoto hlediska nutno posuzovat i funkci cukrovky ve struktuře rostlinné výroby.

Cukrovka byla, je a bude intenzívní plodinou. Současnou nepříznivou situaci v jejím pěstování je třeba brát jako dočasnou (Pulkrábek et al., 1996, 1998). Nízká konkurenceschopnost, nevyjasněná budoucí výrobní struktura podniků a nižší produktivita českého řepařství patří ve srovnání se státy EU mezi naše slabé stránky (Janda a kol., 1998). Ve snaze poskytnout podklady pro řešení budoucí koncepce a restrukturalizace českého zemědělství (viz Scénář vývoje českého zemědělství a zemědělské politiky v období do roku 2004) je v předložené práci analyzováno postavení cukrovky v zemědělské soustavě ČR a provedeno porovnání se státy EU a se státy, jež se o vstup do EU ucházejí.

Materiál a metoda

Podkladovým materiálem k analýzám postavení cukrovky v zemědělských soustavách ČR a vybraných států Evropy byly údaje v ročenkách Organizace pro výživu a zemědělství při Organizaci spojených národů (FAO). Výměry ploch cukrovky a odhadovaný výnos surového cukru byly čerpány z podkladů F.O. Lichta (1999).

Do rozborů bylo zahrnuto 15 současných států Evropské unie a dále kromě České republiky ještě Polsko, Maďarsko a Slovensko, celkem 19 řepařících států Evropy. Hodnoceny byly výměry zemědělské a orné půdy, obilovin a cukrovky. Posuzovány byly dále stavy skotu a spotřeba průmyslových hnojiv. V ročenkách FAO žel nebyly k dispozici plochy víceletých a jednoletých pícnin, jež by byly potřebné k posouzení struktury rostlinné výroby.

V rámci analýzy zemědělských soustav byly vypočteny procenta zastoupení obilovin a cukrovky na orné půdě, spotřeba průmyslových hnojiv a stavy skotu na hektar zemědělské půdy. Dále byly mezi zkoumanými státy porovnány změny ve sklizňových plochách cukrovky za poslední 3 roky.

Metodou regresní analýzy bylo provedeno šetření závislosti výnosů cukrovky na množství použitých průmyslových hnojiv a na hustotě skotu v zemědělských soustavách.

Výsledky a diskuse

Koncentrace cukrovky v osevních postupech řepařských oblastí se pohybuje v ČR od 10 do 33 % (Pulkrábek et al., 1996, Pulkrábek a Šroller, 1999). Uvedená horní hranice zastoupení cukrovky, uplatňovaná výjimečně na nejkvalitnějších půdách v rajónech některých cukrovarů, má rizika v rozšíření háďátka a některých dalších škůdců a chorob. Podle zkušeností ze severního Německa (Vrkoč, 1992, Dambroth, 1992) při osevním sledu cukrovka - pšenice - ječmen bez jetelovin a chlévského hnoje (na farmách bez živočišné výroby) byly zjištěny po 20 letech ztráty humusu 0,01 - 0,02 % ročně, i když se hnojilo o 20 % více průmyslovými hnojivy. Celkově byly pří této vysoké koncentraci cukrovky vyšší náklady proti klasickým osevním postupům.

Rozdílně nutno posuzovat zastoupení cukrovky v zemědělské soustavě větších územních celků a zvláště na území celého státu. Začátkem osmdesátých let zaujímala cukrovka v ČR sice jen necelých 5 % z výměry orné půdy, ale poskytovala odhadem přes 10 % kalorické produkce hlavních plodin. V posledním desetiletí došlo k výraznému poklesu ploch cukrovky na orné půdě ČR. V roce 1999 se cukrovka pěstovala již jen na 58 tisících hektarů, což je pouze 1,87 % orné půdy (tab.1, 2).

Pomineme-li aspekty ekonomické, je to především ztráta agronomická (není k dispozici vysoká předplodinová hodnota), nelze touto plodinou využít příkon sluneční energie a úrodnost řepařských půd. Zůstává nevyužita vybavenost drahými mechanizačními prostředky, nezúročí se tradice a zkušenosti českých pěstitelů. Změny ploch cukrovky v roce 1999 proti roku 1997 u vybraných států Evropy ukazuje tab. 2. Zatímco ve státech EU poklesly výměry na 95,5 %, v ČR na 60,4 %, nejvíce ze všech porovnávaných řepařících zemí.

Vývoj struktury rostlinné výroby ČR za posledních 11 let ukazuje tab. 3. Nejvýraznější je vzestup olejnin zvl. ozimé řepky a zvýšení procentického zastoupení obilovin. Biologickou rovnováhu zemědělské soustavy (poměr mezi zdroji a spotřebiteli uhlíku) nejvíc porušuje pokles pícnin (zvl. víceletých vojtěšek a jetelů) na orné půdě. Současně se odhaduje, že se úbytkem ploch jetelovin a luskovin snížila symbiotická fixace dusíku z atmosféry o 1/3.

Z hlediska systémového se předpokládá, že pícniny a sláma obilovin jsou transformovány polygastrickými zvířaty na uhlíkové prekurzory humusu (Švachula, 1985). Podle Kudrny (1986) se kvalita organických hnojiv bezprostředně promítá do rizosféry polních plodin. Alkalita či acidita krmiv ovlivňuje kvalitu substrátů, v nichž vznikají huminové kyseliny. Huminové kyseliny vznikající ze silážní kukuřice přes organická hnojiva mají povahu fulvokyselin, zatímco kyseliny víceletých pícnin díky vysoké alkalitě jsou typu tmavých huminových a ulminových kyselin. S rostoucím množstvím huminových a ulminových kyselin roste i možnost vazby iontů minerálních solí na aktivní povrchy, sorpční komplex se stabilizuje, snižuje se únik minerálních solí z rizosféry.

Pokles pícnin na orné půdě je důsledkem pronikavého snížení stavů skotu proti r.1989 zhruba na polovinu. Zatímco EU má průměrnou hustotu skotu 0,66 ks.ha-1 z.p., v ČR je to jen 0,39 ks.ha-1 z.p. (tab. 2). Negativním důsledkem tohoto stavu je snížená produkce chlévského hnoje, čímž jsou postiženy plodiny ze skupiny spotřebitelů uhlíkatých látek, zejména cukrovka.

Nárůst “doběrného” hospodaření s omezeným hnojením v ČR dokumentuje i současná relativně nízká spotřeba průmyslových hnojiv. Podle ročenky FAO činila v EU spotřeba 139,2 kg č.ž., ale v ČR jen 86 kg na hektar zemědělské půdy (tab. 1, obr. 3).

Tab.3 - Změny struktury rostlinné výroby v rozmezí let 1989 - 1999

Pramen: ČSÚ, u pícnin 1999 odhad KRV

Tento stav odráží i výnos cukrovky a produkce cukru. Odhadovaný výnos surového cukru v kampani 1999/2000 je v ČR 7,2 t.ha-1, tedy sice podstatně vyšší než je odhad v Maďarsku, Polsku či Slovensku, ale je výrazně nižší než činí odhad pro EU, který uvádí hodnotu 9,57 t.ha-1 (tab.2, obr.3). I když příčinou mohou být (a jistě jsou) rozdíly v agroekologických podmínkách pěstování cukrovky, vedoucí příčinu nutno hledat v neodpovídající struktuře zemědělské soustavy, v porušení biologické rovnováhy. Závislost výnosu surového cukru podle odhadu F.O.Lichta (1999) na množství použitých průmyslových hnojiv či na hustotě skotu v souboru 19 vybraných řepařících států Evropy dokumentuje regresní analýza (obr.1, 2). Lze se domnívat, že určité nepřesnosti vzniklé porovnáváním nestejných ročníků (vzhledem k omezené dostupnosti dat) neovlivňují prokazované tendence. Z analýzy struktury rostlinné výroby evropských zemí vyplývá, že vyšší produkci cukrovky a cukru v EU lze vysvětlit mj. i příznivější strukturou zemědělských soustav.

Cesta k lepší ekonomice pěstování cukrovky nevede zřejmě jen přes intenzívní pěstitelské technologie a další úspory nákladů, ale i přes restrukturalizaci zemědělské soustavy a upřesnění rajonizace včetně mikrorajonizace odrůdové. Je obtížné předvídat budoucnost pro takovou plodinu, jakou je cukrovka, neboť je výrazně ovlivňována změnami ve společné agrární politice a světovém obchodu (Doucha, 1998, Janda, 1998). Agrární komora ČR považuje za základ stabilizace pěstování cukrovky plochu 80 tis. hektarů s tím, že přebytek cukru se bude pravidelně vyvážet a že se bude podle příkladu zemí EU část ploch této plodiny využívat pro energetické účely (produkce etanolu, krmných bílkovin a pod.). Situace v zemích EU jasně dokazuje pevnost postavení cukrovky v zemědělských soustavách Evropy. Není důvodu, proč by tomu tak nemohlo být také v České republice.

Literatura

Dambroth, M.: Integrované hospodaření v krajině. Seminář VÚRV Praha - Ruzyně “Moderní přístupy v rostlinné výrobě v SRN a u nás”, 8.9.1992.

Doucha, T.: České zemědělství na cestě do EU - stav a možnosti. Sborník referátů z konference “Zamyšlení nad rostlinnou výrobou 1998”: 20 - 25.

Duchoň, F.: Výživa a hnojení kulturních rostlin zemědělských. ČSAZ Praha, 1948: 85 - 88.

Janda, K. a kol.: České zemědělství a Evropská unie. Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR v Praze, 1998.

Klír, J. - Kunzová, E.: Současná produkce statkových hnojiv a změny způsobené restrukturalizací výroby. Sborník z konference “Racionální použití hnojiv”. Katedra agrochemie a výživy rostlin AF ČZU v Praze, 25.11.1999: 27 - 31.

Kolář, L. - Kužel, S.: Organická hmota v půdě. Sborník z konference “Racionální použití hnojiv”. Katedra agrochemie a výživy rostlin AF ČZU v Praze, 25.11.1999: 15 - 19.

Kubát, J. - Klír, J.: Nové pohledy na bilanci organických látek v půdě. Sborník z konference “Racionální použití hnojiv”. Katedra agrochemie a výživy rostlin AF ČZU v Praze, 25.11.1999: 32 - 37.

Kudrna, K.: Zemědělské soustavy. SZN Praha, 1979.

Kudrna, K.: Generální projektování zemědělských soustav. Katedra zemědělských soustav, Agronomická fakulta, Vysoká škola zemědělská v Praze, 1986.

Licht, F.O.: První přehled evropské výroby řepného cukru 1999/2000. Listy cukrovarnické a řepařské, 115, 1999, 9/10: 239.

Pulkrábek, J. - Šroller, J. - Švachula, V. - Zahradníček, J. - Chochola, J.: Několik pohledů na problematiku pěstování cukrovky v České republice. Sborník referátů z konference “Zamyšlení nad rostlinnou výrobou 1996”: 62 - 70.

Pulkrábek, J. - Šroller, J. - Švachula, V.: Diverzifikace vkladů pro pěstitelské systémy u cukrovky. Sborník referátů z konference “Zamyšlení nad rostlinnou výrobou 1998”: 67 - 74.

Pulkrábek, J. - Šroller, J.: Cukrovka v podnicích bez živočišné výroby. Úroda, 47, 1999, 11: 3 - 5.

Švachula, V.: Základy tvorby výnosu a jakosti cukrovky. Sborník ČSAZ č.93 “Zvyšování výnosů a kvality cukrovky”, Praha 1985: 97 - 100.

Vrkoč, F.: Současné poznatky při zavádění nových způsobů hospodaření. Seminář VÚRV Praha - Ruzyně “Moderní přístupy v rostlinné výrobě v SRN a u nás”, 8.9.1992.

Obr.1

Obr.2

Obr.3

Adresa prvního autora

Sborník z konference "Řepařství 2000" pořádané Katedrou rostlinné výroby AF ČZU v Praze 23.2.2000