Potíže s karanténováním

Agrární noviny (Agroweb) 27.10.1999

Potíže s karanténováním

Ze strany Evropské unie je nám, co se týká úrovne Státní veterinární správy, viz nedávné hodnocení Evropské komise (EK), vytýkáno opravdu málo vecí. Jednou však, na kterou klade EK duraz, je, že ve veterinárním zákone máme zakotven požadavek na karanténování zvírat, s tím, že by mohl komplikovat obchod se zvíraty.

Je pravda, že veterinární zákon c. 166/1999 Sb. v § 6, odstavec 6 vyžaduje karanténovat premístovaná zvírata v celé republice pred jejich zarazováním do chovu, a to v prípadech, kdy v chovu nabývajícím je odlišná nákazová situace, než v chovu puvodu. A ke karanténování zvírat z dovozu se pristupuje ze stejných duvodu. Státní veterinární správa nevidí duvod, proc by tomu tak melo být jinak. I mnohé jiné státy uskutecnují karanténování zvírat, a to i zeme, které jsou cleny EU. Obzvlášt tvrdé požadavky na karanténu mají v USA, z evropských zemí napríklad Velká Británie, vzhledem k tomu, že na jejím území není vzteklina, musí príchozí karanténovat psa šest mesícu. Z dalších evropských zemí, kde jsou prísnejší veterinární opatrení jmenujme napríklad Dánsko.

Naše republika je prostá tbc, brucelózy, enzootické leukózy skotu, Aujezskyho choroby prasat, je tedy prirozené, že se chceme presvedcit, zda zvírata jsou skutecne prostá nákazy. Jde o prirozenou ochranu chovatelu. Je nám vytýkáno nedostatecné vybavení pohranicních veterinárních stanic. Napríklad, že karanténu nelze provádet zde, že ji provádíme ve vnitrozemí. S ohledem na to, že takové zarízení je nesmírne drahé a s výhledem na rozšírení EU o naši republiku by byla výstavba takovýchto zarízení nesmírne drahá, CR o tom neuvažuje. Perspektivní je vybudovat zarízení pro karanténu na prechodu v Decíne (rícní), a v Praze Ruzyni (letecká). Takováto zarízení však nebuduje Státní veterinární správa, ale subjekty provozující letište, ci podnik paroplavební. Veterinární správa predloží požadavky na jejich vybavení. Takto vybavené stanice pak jsou pro provozovatele pochopitelným zdrojem zisku.

Soucasná praxe je taková, že dovozce musí pohranicní veterinární kontrole predložit potvrzení o karanténování zvírat. U nás pak okresní veterinární správy narizují karanténu pouze v nezbytných prípadech. Státní veterinární správa chápe institut karantény jako nejúcinnejší nástroj, jak chránit zvírata v chovech i lidi pred možným zavlecením nebezpecných nákaz. A co je nejduležitejší, stávající systém karantén nebrzdí obchod se zvíraty. Pri dovozech ze tretích zemí CR respektuje ochranná opatrení, která vyhlásily orgány EU (práve s ohledem na tyto dovozy). Naše republika bere ohled i na individuální nákazovou situaci v dotycné zemi, s ohledem na nákazovou situaci u nás. Navíc Státní veterinární správa nekteré dovozy ze tretích zemí s ohledem na nekteré významné nákazy konzultuje se zástupci EK v Bruselu. V této situaci je pak smutné, že se kritika našich opodstatnených zákonných norem, které jsou zakotveny i v legislative nekterých clenských zemí EU, objevuje ve statistikách v procentech nesladenosti s evropskou legislativou. Proto je opravdu treba brát nekteré údaje s rezervou.

Josef Duben, tiskový mluvcí SVS CR