Potravináři: Vývoz zemědělských surovin je cesta do pekel

Stoupající vývozy mléka nebo živých zvířat tuzemského původu do zahraničí, které kvůli vyšším výkupním cenám v zemích exportu organizují prvovýrobci, jsou podle názoru Potravinářské komory ČR (PK) výhodné pouze dočasně. „Je to cesta do pekel, a to pro obě strany, zemědělce i zpracovatele,“ zdůraznil na dnešní tiskové konferenci prezident PK Jaroslav Camplík.

„Nerad bych předpovídal něco zlého, ale například v případě mléka dojde zřejmě nakonec k tomu, že za něj nejenže nebudou naši zemědělci dostávat o šedesát haléřů více, ale naopak o šedesát haléřů méně a v ČR již nebudou mít možnost toto mléko prodat. Domácí zpracovatelé, kteří zůstanou na trhu, budou mít s prvovýrobci dlouhodobé smlouvy a nebudou již další surovinu potřebovat, a díky exportům suroviny někteří zpracovatelé skončí. To povede k poklesu domácí produkce mléka, přitom právě v této komoditě má ČR možnost navýšení výrobní kvóty, kterou ani v současné době zdaleka nečerpáme, a přitom bychom mohli v budoucnosti vyrábět mléka daleko více,“ uvedl prezident PK na dnešní tiskové konferenci.

Camplík kromě toho připomněl, že prostupnost hranic funguje oběma směry a například v případě masa budou domácí zpracovatelé při vysokých cenových požadavcích prvovýrobců dovážet levnější.surovinu ze zahraničí. Na tom podle prezidenta prodělají zejména menší podniky, o kterých ale všichni tvrdí, že právě takové podniky by se měly v ČR udržovat a podporovat. Na nebezpečí exportu zemědělských surovin poukázal při setkání se zemědělci ve Větrném Jeníkově i ministr zemědělství ČR Jaroslav Palas.

Podle viceprezidenta PK Ladislava Červenky jsou řešením dlouhodobé dodavatelsko-odběratelské vztahy, jejichž potřeba byla zakotvena i v předvstupní strategii resortu zemědělství. „To se zatím nepodařilo, stále ale ještě není pozdě,“ konstatoval Červenka.

Motivaci zemědělců uzavírat dlouhodobé vztahy s tuzemskými zpracovateli by měl podle ředitele PK Miroslava Koberny podpořit stát. „Díky tlaku zemědělců nemohl před vstupem do EU zpracovatel, který dostával například exportní podporu, nakupovat surovinu pro své výrobky ze zahraničí. Stálo by proto možná za úvahu, aby zemědělec, který chce státní podporu, tedy ne unijní, ale podporu z tuzemských zdrojů, nesměl prodávat surovinu do zahraničí, a pokud ano, pak pouze přebytky, o které není na českém trhu zájem. Na zpracovatele se takový model uplatňoval léta, zdůraznil Koberna. Vazba mezi exportem suroviny a dotacemi pro zemědělce je podle jeho slov logická. „Státní podpora jde z kapes našich daňových poplatníků, takže by k nim měl mít zemědělec, který tyto peníze čerpá, také nějaké povinnosti,“ domnívá se Koberna.