Pozice českého šlechtění a semenářství před vstupem do EU

Pozice českého šlechtění a semenářství před vstupem do EU

The position of Czech plant breeding and seed production before join of CR to EU

Luděk Křehlík

Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace

Abstract

The Czech Republic is to join EU in 2004. It is not possible to estimate a concrete influence of that joining to the national seed sector volume and productivity at the moment, but we can define several important areas those will have an impact to its the future development. Those are: the Plant Variety Protection, the biotechnology, a concentration of the capital and a product quality and a protection of consumers. A change of the competition environment will have the most important influence and that is why our national regulation should not make our national plant breeding and seed companies disadvantaged in the Common Agricultural Market.

plant breeding, seed industry, seed sector, legislation, Common Agricultural Market, European Union

Souhrn

Česká republika by měla vstoupit do EU vroce 2004. Zatím nelze přesně odhadnout, jaký konkrétní vliv bude mít tento vstup na rozsah a výkon českého semenářského sektoru, s určitostí však lze definovat několik zásadních oblastí, které budou mít pro další vývoj velký význam. Jedná se o ochranu šlechtitelských práv, biotechnologie, koncentrace kapitálu a kvalitu produktu a související ochranu spotřebitele. Největší vliv bude mít změna konkurenčního prostředí, proto by naše národní předpisy neměly v podmínkách společného zemědělského trhu znevýhodňovat tuzemské šlechtitelské a semenářské firmy.

Na prosincovém summitu EU v Kodani bylo rozhodnuto, že v roce 2004 bude EU rozšířena o 10 nových států. Jedním z nich je i Česká republika, která se na své budoucí členství v EU připravuje již bezmála deset let. Při procesu sjednocování narážíme na různá úskalí, která vyplývají občas z neznalosti skutečných podmínek EU, občas z naší menší schopnosti rozumět podmínkám tržní ekonomiky a občas z přílišného zatížení tradičními pohledy předchozích desetiletí. Účelem tohoto příspěvku však není poukazovat na tato úskalí, ale spíše se pokusit s nadhledem o nastínění toho, co nás v souvislosti se vstupem do EU čeká.

Zemědělství EU se řídí principy Společné zemědělské politiky (SZP). K hlavním principům SZP patří společný trh, volný pohyb zboží, stabilizace trhu a zajištění spravedlivého příjmu zemědělců (za pomoci podpor).

Principy SZP jsou základem pro společnou legislativu, která je nadřazená národní legislativě a musí se při její tvorbě zohledňovat. Praktická aplikace základních principů SZP na národních úrovních je však různorodá a obecně lze říci, že se začíná prosazovat sklon k liberálnímu pojetí zejména procesních záležitostí. Minimální požadavky na osivo, které lze v EU uvádět na trh, definují tzv. plodinové směrnice EU. Při jejich národní aplikaci je pak třeba mít na paměti, že požadavky na osivo různých plodin nejsou totožné, nejen z pohledu technických vlastností, ale i z pohledu přípustného počtu generací resp. stupňů. Tato věc je však předmětem jiného příspěvku. Zde je snad vhodné říci, že i když evropské plodinové směrnice dovolují, aby požadavky na vlastnosti osiva byly na národní úrovni přísnější než samy ukládají, obvykle se této možnosti nevyužívá, neboť by mohla způsobovat znevýhodňování domácích firem vůči zahraničním.

Oblast šlechtění a semenářství není izolovaná od ostatního dění a promítají se do ní veškeré vlivy, které se týkají zemědělství. Jedním z nejvýznamnějších je ekonomická situace zemědělců, a tak se nástroje SZP budou významně promítat i do vývoje našeho oboru. Prosincový summit v Kodani přinesl konkrétní čísla, do doby přípravy tohoto příspěvku však nebylo zcela jasné, do jaké míry dokážeme nově nastolené podmínky v zemědělství využít. Výrobní kvóty a rozsahy ploch ve spojitosti s celkovou výší podpor pro české zemědělce budou mít nesporně vliv na rozsah a další vývoj domácího semenářství. Naše asociace se snaží na základě dostupných údajů konkrétně zhodnotit naše šance a příslušné údaje se pokusíme zpracovat a publikovat.

Na další předpokládaný vývoj šlechtění a semenářství lze hledět i ve světle těch vývojových oblastí, které se v posledních letech stále více projevují jako klíčové. Jde zejména o ochranu duševního vlastnictví, rozvoj biotechnologií, vliv koncentrace kapitálu a vliv rostoucích požadavků na ochranu spotřebitele. Všechny tyto oblasti se samozřejmě promítají do legislativy i praxe EU.

Ochrana duševního vlastnictví

Šlechtění rostlin je dlouhodobá a nákladná činnost a její výsledky (nové odrůdy) jsou většinou snadno dostupné a tím i zneužitelné. Systém ochrany práv k odrůdám poskytuje rámec pro to, aby ke zneužívání odrůd pokud možno nedošlo a pokud se tak stane, může se pak šlechtitel domáhat nápravy.

Do šlechtitelského procesu je třeba investovat velkou sumu prostředků a i když je šlechtitel může za určitých okolností částečně získávat z vnějších zdrojů (státní dotace) musí se starat zejména o jejich návratnost obchodováním se svými odrůdami. Za smluvní obchodní využívání svých odrůd získává licenční poplatky, jejichž výše je závislá jednak na konkrétní plodině, jednak na konkrétní odrůdě (u novinek bývají licenční poplatky vyšší) a v našich podmínkách se řídí i ekonomickými možnostmi pěstitelů (u většiny našich domácích odrůd je výše licenčních poplatků na úrovni zhruba 60% licence obvyklé v zemích EU). Systém ochrany práv proto poskytuje i rámec pro financování šlechtění.

Ochrana práv k odrůdám je u nás již zavedeným a široce využívaným nástrojem. Česká republika je členem Mezinárodní unie na ochranu nových odrůd (UPOV) a její legislativa je plně kompatibilní jak s Úmluvou UPOV zroku 1991, tak i s navazující směrnicí EU č. 2100. K hlavním novinkám v této oblasti ve srovnání s obdobím, kdy byla ochrana práv k odrůdám založena na Úmluvě z roku 1978, patří vymezení režimu pro podstatně odvozené odrůdy a tzv. pěstitelská výjimka (právo zemědělce využívat vlastní osiva chráněných odrůd, na druhou stranu však mají šlechtitelé právo za takové využívání odrůd dostávat od pěstitelů odměnu - remuneraci).

Evropská unie jak na úrovni státních, tak i na úrovni soukromých subjektů systém ochrany "sui generis" podporuje, a ten je proto pevnou součástí evropské legislativy. Potenciálně existují určité možnosti změn, počínaje režimem farmářských osiv (farmáři v některých zemích EU odmítají poskytovat informace a platit licence) až k samotným principům odrůdové ochrany (snaha některých rozvojových zemí o omezení ochrany šlechtitelských práv prostřednictvím změny dohody TRIPS, která je základem pro systémy duševního vlastnictví), zatím se však tyto snahy setkávají spíše s odmítavým postojem.

Rozšíření EU o nové státy přinese zcela novou situaci jak do zemí EU, tak i do zemí nově přistupujících. Díky všeobecné nadnárodní platnosti směrnic budou odrůdy chráněné na území EU chráněné na celém novém území EU, tzn. i na území nových států. Odrůdy, které jsou chráněné pouze na národní úrovni, zůstanou chráněné pouze na národní úrovni. Možnost přihlásit odrůdy k ochraně práv bude podléhat podmínce maximální přípustné délky obchodování na území jiného státu (4 roky u polních a zelenin, 6 let u ovocných dřevin, chmele a révy). Vedla se určitá jednání o výjimce ve smyslu přechodného období pro přihlášení odrůd, které jsou obchodovány nad tento časový rámec, k datu sepsání tohoto příspěvku však nebylo jisté, zda se tato výjimka vztahuje i na ČR.

V každém případě je třeba si uvědomit, že k nově chráněným odrůdám na našem území přibudou i takové odrůdy, které jsou u nás již dlouhodobě registrovány, ale dosud nebyly chráněny.

Biotechnologie

Plocha pěstování GM odrůd celosvětově roste, tlak na jejich rozšiřování přichází zejména ze zámoří, ale i evropské firmy se vývojem GM odrůd zabývají a mají snahu je uvádět na trh.

Tab. 1: Rozloha pěstování GM odrůd (mil. ha)

Zdroj: International Seed Federation a časopis Cultivar - květen 2002

K průvodním jevům a důsledkům rozšiřování GM odrůd patří kromě již známých diskusí o přípustnosti nebo nepřípustnosti genetických modifikací i některé další, zejména:

· režim pro pohyb GM organismů - některé státy pohyb GMO více či méně přísně regulují (EU, některé státy jižní Ameriky), některé naopak minimálně (USA, některé asijské země). O míře regulace se vedou ostré mezinárodní diskuse a právě v minulých dnech bylo oznámeno, že USA chtějí řešit postoj EU ke GMO prostřednictvím WTO.

· rozšiřování GM rostlin sebou přináší jejich náhodnou přítomnost i v ne-GM materiálech (porosty, osiva, produkty). Sledování tohoto výskytu a stanovení přípustného limitu je otázkou mezinárodních debat a stává se i součástí mezinárodní legislativy. Vmezinárodní semenářské praxi převažuje názor, že mez výskytu by měla být na úrovni současného přípustného výskytu off-typů. Názor úředních míst EU je však jiný a limit náhodného výskytu je přísnější.

· rozšiřování GM odrůd spolu s jejich regulací sebou přináší i často diskutovanou otázku metod jejich detekce. Je obecně známo, že různé metody detekují přítomnost genetických modifikací srůzným výsledkem, a proto je snaha tyto metody standardizovat.

· rozšiřování GM odrůd sebou samozřejmě přináší i zcela nový typ konkurence. Regulace na území EU zatím do značné míry zamezuje pronikání těchto odrůd na trh (byť např. ve Španělsku se nyní pěstují GM odrůdy na cca 20 tis. ha), změnou regulace však dojde i ke změně konkurečního prostředí.

Je dosti pravděpodobné, že rozšiřování GM odrůd se bude stále více prosazovat i v EU a ani naše republika nebude od tohoto vývoje izolovaná.

Koncentrace firem

Koncentrace firem je stále významnější jev, který stále více ovlivňuje strukturu semenářského trhu. Dvacet největších světových semenářských firem je uvedeno v tabulce 2. Zmíněné obraty nejsou celkovými firemními obraty, ale pouze obraty v oblasti semenářství.

Koncentrace firem sebou přináší zvětšování národního i mezinárodního vlivu firem a není sporu o tom, že legislativa EU se bude i nadále vyvíjet pod tímto vlivem. Vliv firem se pochopitelně projevuje především v oblasti obchodní a podle toho se vyvíjejí i konkurenční síly. S vývojem konkurenčního prostředí má zpětný vliv i na koncentrující se firmy, takže ty se postupně dále mění a vytvářejí se nové kapitálové vazby.

Tab. 2: Dvacet největších semenářských firem (roční obrat vroce 2001)

Zdroj: časopis Cultivar - květen 2002

Kvalita produktu a ochrana spotřebitele

Spotřebitel je ve středu zájmu nejenom obchodních firem, ale i regulačních mechanismů. Mnohé regulace se totiž provádějí právě na jeho ochranu.

Pro sektor šlechtění a semenářství je spotřebitelem zemědělec - prvovýrobce. Na jeho ochranu fungují v systému EU dvě základní opatření - povinná certifikace osiva a sadby a povinná registrace odrůd.

Odrůdová registrace

Registrace odrůdy je u hlavních plodin podmínkou pro uvedení osiva (sadby) na trh. Hlavní principy registrace jsou definovány Směrnicí o Společném katalogu odrůd, která se týká obilovin, brambor, řep, krmných plodin, olejnin a technických plodin.

Společný katalog odrůd, označovaný jako Listina EU, je souhrnem všech národních listin členských států. Členské státy mají právo s registrací konkrétní odrůdy vyjádřit nesouhlas a v tomto státě pak příslušná odrůdová registrace neplatí, zatímco v ostatních ano. V nejbližší budoucnosti nelze očekávat vodrůdové registraci velké principiální změny, neboť jí podporují vládní i soukromé autority jakožto nástroj ochrany spotřebitele. V každém případě však sílí tlak na zjednodušení registračního procesu s cílem jej zkrátit a zlevnit.

Pokud jde o postavení našich odrůd ve Společném katalogu, příslušná jednání se vedla v průběhu uplynulých let a jejich výsledkem je, že až na některé dílčí výjimky do něj naše domácí listina zařazená bude.

S ohledem na výše uvedené bude náš vstup do EU znamenat okamžitý nárůst počtu odrůd, jejichž osivo a sadbu bude možné v ČR prodávat. Je třeba mít na paměti, že se toto rozšíření nebude týkat pouze odrůd nyní povolených v EU, ale i odrůd, které jsou již povoleny v nově přistupujících státech. Princip volného pohybu zboží (k němuž patří i odrůdy), spolu s velkou agroklimatickou rozmanitostí bude vyvolávat daleko větší potřebu objektivních informací o registrovaných odrůdách. Např. rozdíly mezi Francií a Litvou jsou natolik významné, že nelze předpokládat úspěch při pěstování totožných odrůd. Objektivní zkoušení hospodářských vlastností odrůd proto může mít podstatně větší význam, než tomu bylo dosud. Současný stav, kdy jsou u mnohých plodin možné v podstatě pouze zkoušky pro registraci, případně zkoušky čerstvě zaregistrovaných odrůd, tento účel pravděpodobně nesplní.

Certifikace osiva a sadby

Jedním z cílů ochrany spotřebitele je zajištění odpovídající kvality zboží a ta je pro semenářský sektor dána minimálními požadavky semenářských norem zařazených do plodinových směrnic.

Podíl veřejného a soukromého sektoru na dosažení odpovídající kvality podléhá v posledních letech rychlým změnám. Všeobecně se uznává, že tvůrcem a nositelem kvality osiva je semenářská firma, zatímco úkolem státních autorit je dohlížet nad tím, zda osivo uváděné na trh splňuje alespoň minimální parametry dané normou. Zpřísňování parametrů nad minimální požadavky anebo přílišná komplikace procesu kontroly jsou na škodu jak soukromého semenářského sektoru, tak i prvovýrobců. Proto se v mnoha státech už delší dobu zavádí systém tzv. akreditací, tzn. přesunu pravomocí pro jednotlivé úkony při uznávání osiva nebo sadby přímo na semenářské firmy, resp. subjekty mimo státní sféru. Akreditace probíhá jak na úrovni mezinárodních organizací (ISTA, OECD), tak i na úrovni národní. Díky akreditaci dochází k urychlení kontrolního procesu i jeho zlevnění a prvovýrobce tak má šanci dostat osivo rychleji a levněji. Těžiště činnosti státních nebo státem pověřených autorit se potom stále více přesunuje do oblasti dohledu. I v tom je třeba vidět nástroj pro ochranu spotřebitele, neboť na jednu stranu se otevírá možnost získávat rychleji kvalitní zboží a na straně druhé orgány kvalitativního dohledu mají možnost své kapacity využít pro účinný dohled a nikoliv pro rutinní testování.

Z orientačních údajů v následující tabulce lze rámcově posoudit postup akreditace ve prospěch soukromých firem v některých evropských zemích. Jedná se o údaje z webové stránky Mezinárodní asociace pro zkoušení semen (ISTA). Číslo před lomítkem (organizace resp. soukromé firmy) odpovídá počtu organizací resp. firem, které jsou nositeli akreditace ISTA, a číslo za lomítkem (položky) vypovídá, kolik jednotlivých akreditací tyto organizace obdržely (akreditaci ISTA je třeba chápat jako zplnomocnění pro vydávání mezinárodních certifikátů ISTA)

Tab. 3: členství vISTA - postup akreditace

Zdroj: www.seedtest.org

Tento vývoj sebou nese i nutnost legislativních změn. I u nás sice existuje možnost pověřování k dílčím úkolům uznávacího řízení, před uvedením osiva na trh je však třeba vyčkat na vydání rozhodnutí ÚKZÚZ o uznání. Z toho vyplývá paradox, že i v případě, že by jakýkoliv subjekt mimo ÚKZÚZ měl akreditaci ISTA, musí stejně vyčkat na vydání úředního rozhodnutí ÚKZÚZ. V podmínkách společného trhu to může znamenat významnou překážku pro obchod s osivem a může to ovlivnit konkurenceschopnost domácích firem.

Další důsledky SZP

K základním atributům SZP patří i zajištění spravedlivých příjmů zemědělců a regulace trhu. To se děje formou finančních podpor zemědělcům. Oblasti semenářství se SZP přímo dotýká podpora výrobců osiva vyjmenovaných plodin (zejména pícnin). V roce 2003 se tato forma podpory zavádí i v ČR, byť snižšími sazbami než je tomu v EU. Kromě toho v EU existuje řada dílčích přímých podpor, které tamním zemědělcům zajišťují dostatečný příjem, takže pro ně obvykle není problém pořídit si všechny potřebné výrobní vstupy, tedy i certifikované osivo a sadbu.

V ČR dnes máme zavedeny některé podpůrné programy, které nejsou se systémem EU kompatibilní, a které se proto budou muset po našem vstupu buď ukončit nebo změnit tak, aby vyhovovaly požadavkům EU. Jde zejména o tradiční program na podporu šlechtění (2.B), který se v této podobě v EU nevyskytuje. Na druhou stranu je v zemích EU obvyklé, že šlechtitelské firmy jsou součástí konsorciálních výzkumných projektů, které mají možnost čerpat určité podpory ze státních zdrojů.

U některých programů je třeba jejich strukturu a cíle změnit tak, aby vyhovovaly parametrům fytosanitárních opatření.

Závěr

Náš vstup do Evropské unie nebude snadný, stejně tak jako nebyl snadný pro žádnou z nově přistupujících zemí. Náš vstup bude o to složitější, že spolu s námi bude do EU vstupovat 9 dalších zemí, přičemž s mnohými z nich existuje poměrně rozvinutý semenářský obchod. Česká republika však má rozhodně velkou šanci i nejsložitější období krátce po vstupu překonat a dále rozvíjet svůj potenciál. Aby se tak stalo, nesmíme jej komplikovat sami sobě stanovováním nadbytečných povinností a neobvyklých režimů.

Ing. Luděk Křehlík

Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace, Antala Staška 30, 140 02 Praha 4

e-mail: cmssa@login.cz, tel. 222 135 295, fax 222 135 296,