Poznatky z výzkumu přecházejí ihned k farmářům

Systém funguje jednoduše: Ráno na univerzitě profesor na něco přijde, v poledne o tom řekne studentům a večer již zemědělcům

Během sta let se ve Spojených státech podařilo vytvořit propojenou síť výzkumných farem a poraden, které bezprostředně slouží potřebám zemědělství.

Na naší univerzitě máme na třicet programů pro transfer znalostí z laboratoří k farmářům a do průmyslu, říká Gary Heichel, vedoucí katedry výzkumu rostlin na University of Illinois. "Kromě toho je ve státě Illinois strategicky rozmístěno šest výzkumných farem, které slouží rovněž jako výchovná centra a které jsou zároveň externími laboratořemi."

Až do roku 1860 se jen málo federálních zákonů týkalo přímo farmářů. Zemědělství spadalo pod jurisdikci komisaře pro patenty, který z této oblasti shromažďoval údaje a v omezeném rozsahu řídil různé experimenty. V roce 1862 zřídil Kongres ministerstvo zemědělství a v roce 1889 jeho ministrovi přiznal status člena kabinetu, čímž se ministr stal prezidentovým poradcem.

Několik týdnů po vytvoření ministerstva schválil Kongres historický Morrilův zákon přidělující tisíce akrů federální půdy každé státní vládě k vybudování sítě zemědělsko-technických škol. Tak postupně vzniklo 69 institucí, které napomohly vývoji zemědělství a výchově nových generací farmářů. Ve státě Illinois vznikla první výzkumná experimentální stanice v roce 1887 při univerzitě v Illinois a první zařízení stojící mimo univerzitní kampus v blízkosti Edgewoodu v roce 1896 - sice již není v provozu, zato jej nahradila mnohá jiná.

Ministerstvo zemědělství mělo zpočátku málo přímých kontaktů s farmáři. Jeho činnost se zaměřovala na podporu výzkumu a sběr statistických dat. Po roce 1900 přidělil Kongres ministerstvu další pravomoci a povinnosti, jako jsou ochrana lesů a hygienická kontrola potravin. Kolem roku 1900 si také představitelé farmářských hnutí stěžovali, že se výsledky vládního výzkumu nedostávají k farmářům, kteří by je mohli využívat. Mnozí farmáři nedůvěřovali radám vlády, drželi se zděděných metod a opovrhovali novinkami, jako jsou střídání plodin a úprava a výběr osiva. Aby vláda ukázala, jak cenná je nová technika, zřídila několik demonstračních farem. Ty se spojily s místními obchodními a farmářskými kruhy, najaly si agenty, kteří chodili po farmách a ukazovali, jak nové nápady pomohou zvýšit výnosy i příjem.

V roce 1914 Kongres tyto programy rozšířil v celonárodním měřítku a založil novou službu na rozšiřování zemědělské výroby. Program financovala federální vláda společně se státními zemědělskými školami, služba najímala vesnické agenty, aby v každém okrese zakládali poradny pro farmáře a jejich rodiny.

Osvěta přinesla své plody

Programy začaly nést své ovoce. V roce 1900 farmáři sklízeli průměrně 30 bušlů kukuřice na akr (1,88 metrických tun na ha) a využívalo se pouze přirozeného opylování. V roce 1920 Henry A. Wallace začal experimentovat s hybridizací - ale až po 2. světové válce se začala hybridní semena využívat a výnos zvedat. Podle statistik se nyní dosahuje ve Spojených státech výnosu v průměru 135 bušlů kukuřice na akr (8,5 metrických tun na hektar). Někteří farmáři ale přesným dolaďováním hnojení a použití pesticidů pro svoje podmínky již dosáhli výnosu 300 i 400 bušlů na akr (19 až 25 metrických tun na ha). Spojené státy nyní produkují polovinu světové úrody sóje a obilí na zrno a 10 až 25 % bavlny, pšenice, tabáku a rostlinného oleje.

V současné době si farmáři, ke kterým se dnes řadí jen asi 2,8 miliónu obyvatel z celkového počtu 250 miliónů, uvědomují, že je čeká množství změn. Výzkumy probíhající na univerzitách, v laboratořích soukromých podniků a vládních agentur slibují ještě výraznější prohloubení trendů posledních let. Uvažuje se o nejrůznějších inovacích, jakými jsou bezorebné hospodářství či využívání genových manipulací tak, aby vznikly ještě výnosnější rostliny, které budou potřebovat ještě méně hnojiv a budou ještě odolnější vůči chorobám a škůdcům. Proto velmi vítají možnost, že se mohou obrátit na výzkumné farmy, kde jim přednosti i nedostatky jednotlivých metod ukáží přímo na poli.

Přístup má kdokoli

Již v prvních dnech stanice v Illinois si vědci uvědomili, že je nutné spojení s producenty operujícími ve značně odlišných podmínkách jinde ve státě. Illinois se totiž rozkládá více než 400 mil od severu k jihu a téměř 200 mil od západu k východu. Jeho rozloha činí téměř 36 miliónů akrů, z nichž 28 miliónů se využívá pro zemědělství. Sídlí zde zhruba 70 000 farmářů. Půdní vědci tu klasifikovali na 500 kategorií půd, které se svou produktivitou a požadavky na management značně liší - jedná se o poměrně ploché a vysoce produktivní půdy kukuřičného pásu až po promočená erodovaná pole a ekologické křehké půdy.

Vegetační doba se na různých koncích státu také liší. Jižní části mají o měsíc méně mrazivých dnů a také asi o 30 cm srážek více. Proto je jasné, že druhy plodin a způsob prací budou jiné. Proto musí výzkumní pracovníci testovat různé postupy i produkty za různých podmínek přímo na polích, aby farmáři nemuseli tápat a jejich konkurenceschopnost se udržela.

Výzkumná centra jsou strategicky rozmístěna tak, aby sledovala nejrůznější podmínky ve státě. U každého zařízení místní poradní komise napomáhá v rozhodování, kam směřovat výzkum, které metody předvádět a jaké problémy a starosti trápí lidi sídlící v okolí nejvíce.

Výzkumné programy University of Illinois a její demonstrační centra tak hledají nové poznatky, které by nejen umožnily zlepšit úrodu a chov zvířat či zpracování potravin, ale také způsoby odívání, ubytování, rodinné vztahy a i obecnou kvalitu života. Výzkumné farmy slouží nejen k poskytování cenných inforamcí, ale také jako výuková centra pro místní obyvatele. Návštěvníci jsou vítáni kdykoli a dny otevřených dveří umožňují veřejnosti na vlastní oči zhlédnout výsledky polních pokusů a diskutovat o výzkumu s vědci ve stanici.

Problém tvorby rezistence

Jednou z otázek, která farmáře velmi zajímá, je vytváření odolnosti plevelů vůči herbicidům a hmyzu vůči insekticidům. "Intenzívní zemědělství vedlo k tomu, že 95 % ploch bylo ošetřováno herbicidy, které zůstávaly v půdě až do příštího roku," říká Loyd Wax, který se zabývá optimalizací potlačování plevelů v kulturách GM plodin. Modifikované plodiny jako Roundup Ready sója, odolná vůči totálnímu herbicidu Roundup, se nyní osévá na polovině všech ploch. "Není otázka, zda se stanou plevely vůči Roundup rezistentní, ale kdy," zdůrazňuje L. Wax. Sleduje se tedy, kdy se má herbicid Roundup aplikovat. Pokud je načasování dobré, skutečně stačí jedna dávka, takže ho není přebytek. Navíc mohou být rostlinky od sebe vzdálené nikoli 75 cm, ale pouhých 20 cm. Tento efektivní a ekonomický způsob pak nemá tak velký nepříznivý vliv na životní prostředí. Přesto ho vědci doporučují neužívat stále, nýbrž střídavě, aby se některý plevel nestačil přizpůsobit. Nicméně, i když se již používá po třicet let, žádné známky odolnosti nebyly nikde nalezeny.

Entomoložka Susan Ratcliffová zase farmářům radí, jak bojovat proti larvám brouka, který ničí kořenový systém kukuřice. Ekonomické ztráty, které by způsobil, se odhadují na 647 miliónů dolarů. Proto dnes farmáři investují 410 miliónů dolarů do nákupu transgenního osiva Bt kukuřice, do které byl pomocí půdní bakterie vnesen podobný gen, jaký má brambor proti mandelince. Zavíječ kukuřičný zase ničí stvoly kukuřice, která se pak láme. Do tohoto druhu Bt kukuřice se vkládá gen, který způsobuje, že rostlina produkuje látky, které se v trávicím traktu hmyzu mění v toxin. Zavíječ je totiž velmi záludný. Například samičky kladou vajíčka již do polí se sójou a pšenicí, protože vědí, že příští rok bude zaseta kukuřice. Proto S. Ratcliffová farmářům doporučuje, aby na 100 ha Bt kukuřice zasévali 20 až 40 ha běžné kukuřice, která by hmyzu poskytovala útočiště a nevznikal by velký tlak na tvorbu rezistence.