Prasečí mor byl u nás naposled před třemi lety

V České republice byl klasický mor prasat (KMP) naposledy zaznamenán před třemi lety. Právo o tom v souvislosti s nedávným zákazem exportu vepřového masa a živých zvířat z Anglie do zemí Evropské unie kvůli výskytu prasečího moru informoval tiskový mluvčí Státní veterinární správy ČR (SVS) Josef Duben.

V hospodářských chovech postižených podniků na Břeclavsku a Táborsku způsobil tehdy prasečí mor škody v rozsahu několika miliónů korun. Pojišťovny jim uhradily pouze část těchto škod. To uspíšilo vznik tzv. nákazového fondu, z něhož by část škod z obdobných epidemií mohla být postiženým farmářům uhrazena. KMP není přenosný na člověka, ohrožuje "pouze" hospodářské chovy prasat. Podle ředitele SVS Josefa Holejšovského však jde o zvláště nebezpečnou nákazu ze seznamu Mezinárodního úřadu pro nákazy. Její potlačení a zvládnutí si vyžaduje poměrně rozsáhlá a tvrdá opatření. Veškerá prasata v ohniscích výskytu musejí být utracena a předepsaným způsobem zlikvidována. V dalších zónách platí karanténní opatření. Jedinou účinnou obranou proti prasečímu moru by byla preventivní vakcinace. Tu však Česká republika už od roku 1992 neprovádí. Podle požadavků EU ji nahradila komplexním systémem prevence, který umožňuje včas odhalovat zdroje nákazy a zabezpečovat chovy před jejím zavlečením. ČR spolu s Maďarskem jsou díky tomu v současnosti jedinými z přidružených zemí, které splňují přísné podmínky pro vývoz vepřového masa, živých zvířat, ale i černé zvěře do Evropské unie.

Vhodné je snížit stavy divočáků

Aby bylo možné těchto výhodných obchodních podmínek i nadále využívat, musejí veterináři monitorovat všechny oblasti, kde se tento virus vyskytuje. Jeho nositelem je především černá zvěř. Monitoringem se nepřetržitě zabývá Ústřední nákazová komise. ČR se přitom snaží koordinovat postup s veterinárními službami Rakouska, Slovenska a Polska. Jako ideální se jeví lokalizovat černou zvěř do souvislých lesních prostor. V oblastech tzv. vstupních bran, jimiž jsou okresy Znojmo, Břeclav a Hodonín, by podle veterinářů bylo nanejvýš žádoucí stavy divočáků snížit. To však naráží na protichůdné zájmy a nepochopení majitelů mysliveckých honiteb, jimž vyšší stavy černé zvěře přinášejí vyšší příjmy, mimo jiné i od zahraničních střelců. Hledisko veterinární se v tomto případě kříží se zájmy mysliveckými. Současné jarní kmenové stavy divokých prasat se podle údajů myslivců pohybují v ČR kolem čyřiceti tisíc kusů, přičemž cílový stav by podle veterinářů mohl být jen asi třináct tisíc kusů.

Stanislav Ptáčník