PRÁVNICKÉ OSOBY PODLE NĚMECKÉHO A ŠVÝCARSKÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU

24.09.1999 | Odborné konference

Legal personality according to the German Civil code (BGB) and Swiss Civil Code (ZGB)

Jiřina Bartůšková

Adresa autora:

Mgr. Jiřina Bartůšková, Provozně ekonomická fakulta, ČZU Praha

Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 Suchdol

Shrnutí:

Právní úprava právnických osob v německém občanském zákoníku a švýcarském občanském zákoníku je podobná, i když ne zcela shodná s českou právní úpravou. Porovnání nám může pomoci lépe pochopit pojem právnické osoby a řešit některé legislativní problémy.

Summary:

Legal personalities in German Civil Code and the Swiss Civil Code are regulated similarly but not identically as in the Czech Civil Code. The comparison can help us to understand better the term of legal personality and to answer some legislative questions.

Klíčová slova:

Sdružení nadace vznik a zánik, orgány sdružení

V tomto příspěvku bych se velmi stručně chtěla zmínit o obecné úpravě právnických osob v německém občanském zákoníku (dále BGB) a švýcarském občanském zákoníku (dále ZGB). V současnosti je přirozeně v popředí zájmu právo Evropské unie a musí nás samozřejmě zajímat kompatibilita našeho právního řádu s komunitárním právem. Právo Evropské unie však netvoří úplný právní řád, který by nahrazoval jednotlivá národní práva a i po našem očekávaném vstupu do EU bude trvat nadále potřeba kvalitních vnitrostátních zákonů a dobré právní teorie. Po desetiletí jsme v právní praxi nepoužívali pojem právnická osoba, ale místo něho nastoupily pojmy jiné s jiným obsahem - socialistické a nesocialistické organizace. Po tzv." velké "novele občanského zákoníku v r. 1991 se vrátil pojem právnické osoby v našem právu na místo, které mu náleželo. Brzy se ukázalo, že zákon lze vykládat různě a jistě si pamatujete na spory ohledně toho zda různé instituce mají povahu právnické osoby či nikoli ( okresní úřady, školy, Policie ČR ). To souviselo samozřejmě s tím, že v našem právu byla přetržena kontinuita běžného používání tohoto pojmu a že právní subjektivitu právnické osoby lze chápat v právní teorii různě. Kromě problému které společenské celky mají právní subjektivitu, jde i o problém zda jejich způsobilost nabývat práv a povinností je nějak omezena, dále o jednání za tyto celky, odpovědnost za jejich závazky a problém likvidace jejich majetku pokud má dojít k zániku právnické osoby.

Protože jde o problémy, které mohou být v zákoně řešeny různým způsobem, zajímala jsem se o to jak dalece se liší základní obecná ustanovení o právnických osobách v občanském zákoníku našich sousedů ze SRN od občanského zákoníku švýcarského a občanského zákoníku našeho. I když jde o státy, které se rovněž řadí do systému kontinentálního práva jako naše republika, paralela občanských zákoníku není zcela přesná, protože v obou případech jde o státy federálně uspořádané a federální zákonodárství do něhož oba zákoníky patří je doplňováno legislativou jednotlivých zemí ( v BRD) nebo kantonů ( ve Švýcarsku).

V BGB jsou právnické osoby upraveny v §§ 21 - 89. Sám pojem právnické osoby není výslovně definován. Zákoník rozlišuje i když nedefinuje sdružení ( der Verein - lze přeložit i jako spolek) a nadaci (die Stiftung), zmiňuje se rovněž o právnických osobách veřejného práva, které však neupravuje podrobně.

Právní úprava nadace je v BGB velmi skromná a může být doplněna dalšími zákony popřípadě zemským zákonodárstvím. Přísnější než naše právní úprava je v tom, že ke vzniku nadace je kromě jejího zřízení písemnou formou (Stiftungsgeschäft) třeba i povolení spolkového státu na jehož území má mít nadace sídlo. Nadaci lze podobně jako u nás zřídit i závěti.

Poměrně podrobná jsou obecná ustanovení týkající se sdružení s právní subjektivitou. Některá z ustanovení jsou dispozitivní a BGB předpokládá v některých případech též zvláštní předpisy na úrovni federace nebo spolkových států. Je zajímavé, že právní úprava sdružení svým zněním v některých ustanoveních připomíná právní úpravu společnosti s ručením omezeným obsaženou v našem obchodním zákoníku.

Sdružení, které vzniklo k nepodnikatelským účelům nabývá způsobilost k právům zápisem do příslušného rejstříku vedeného soudem. Sdružení jehož účel je podnikatelský nabývá způsobilosti k právům podle zvláštních předpisů. Pokud těchto předpisů není může mu způsobilost k právům být udělena (propůjčena) příslušným spolkovým státem. Také zahraniční sdružení může nabýt způsobilost k právům. Chybí-li zvláštní předpisy, může mu být udělena Spolkovou radou.

Sídlem sdružení je místo odkud je spravováno, pokud není určeno jinak.

Každé sdružení musí mít stanovy a dále musí mít orgán, který jej zastupuje a činí za ně právní úkony. Tento orgán se nazývá v zákoně der Vorstand (lze přeložit jako představenstvo popř. předsednictvo předseda, výbor, statutární orgán). Tento orgán může být jednočlenný nebo vícečlenný. Zákon výslovně určuje, že má postavení zákonného zástupce právnické osoby. Pokud tedy jedná, nejde přímo o úkony právnické osoby (narozdíl od statutárního orgánu právnické osoby podle českého občanského zákoníku), ale platí pro něj ustanovení zákona o zastupování. Rozsah možnosti zastupovat (die Vertretungsmacht) může být na rozdíl od české právní úpravy statutárního orgánu omezen s účinky i vůči třetím osobám. Takové omezení může být obsaženo ve stanovách. Ustavení zastupujícího orgánu se provádí usnesením členů sdružení. Toto ustavení je kdykoliv odvolatelné. Jeho odvolatelnost však může být omezena stanovami na existenci důležitého důvodu. Takovým důvodem je zvlášť hrubé porušení povinností anebo neschopnost řádně jednat. V nutných případech může být chybějící člen orgánu dočasně jmenován soudem. Pro případ, že tento zastupující orgán je vícečlenný, upravuje zákoník tzn. pasivní zastupování. Projev vůle předaný, kterémukoliv členu tohoto orgánu je projevem vůle předaným sdružení. Stanovy mohou určit navíc tzv. zvláštní zástupce (der besondere Vertreter), kteří smějí sdružení zastupovat v určitých úkonech, popř. jejich okruhu určeném stanovami. Sdružení odpovídá za škodu způsobenou třetí osobě jednáním shora uvedených zastupujících orgánů při provádění jemu příslušejících úkonů.

O záležitostech sdružení se rozhoduje usnesením shromáždění členů (die Versammlung der Miglieder), pokud je neobstarává jiný orgán sdružení. Členské shromáždění má být svoláno v případech určených ve stanovách a v případech, kdy to vyžaduje zájem sdružení. Shromáždění má být také svoláno, když to žádá písemně s uvedením důvodu nebo účelu jedna desetina členů. Stanovy mohou určit jinou velikost menšiny. Pokud není požadavku vyhověno, může soud zmocnit tyto členy ke svolání shromáždění. K platnosti usnesení se vyžaduje, aby při svolání shromáždění byl označen předmět usnesení. Při přijímání usnesení rozhoduje většina přítomných. Kvalifikovaná tříčtvrteční většina přítomných je předepsána pro změnu stanov. Ke změně účelu sdružení je nutný souhlas všech členů. Nepřítomní musí dát svůj souhlas písemně. Přijetí usnesení je možné i mimo shromáždění, pokud všichni členové písemně prohlásí s usnesením svůj souhlas. Pokud se právní subjektivita sdružení uděluje státní orgánem (viz výše), vyžaduje každá změna stanov státní povolení. Člen sdružení nemá právo hlasovat jestliže se usnesení týká právního úkonu mezi ním a sdružením, nebo zahájení nebo vyřízení právního sporu mezi ním a sdružením .Zvláštní práva člena (Sonderrechte) nemohou být bez jeho souhlasu omezena usnesením členského shromáždění.

Členství je nepřenosné a nelze ho dědit. Výkon členských práv nelze přenechat jinému. Ustanovení je dispozitivní.

Člen je oprávněn ze sdružení vystoupit. Stanovy mohou určovat výpovědní lhůtu nejdéle dva roky, nebo to, že ukončení členství je možné pouze ke konci kalendářního roku.

Sdružení se rozpouští usnesením členského shromáždění. K platnosti usnesení předepisuje zákon dispozitivně tříčtvrtinovou většinu. Způsobilost k právům ztrácí sdružení zahájením konkurzu, dále mu může být odňata, když ohrožuje obecné blaho. Sdružení, které nepodniká a kterému byla způsobilost k právům udělena, může být opět odňata, pokud sleduje jiný než původní účel. S rozpuštěním sdružení nebo odnětím způsobilosti k právům, připadá jeho majetek na osoby určené ve stanovách, popř. osoby určené v souladu se stanovami shromážděním členů. Členské shromáždění má u nepodnikatelských sdružení možnost přiřknout majetek sdružení veřejnoprávní nadaci. Majetek může připadnou i státní pokladně (Fiskus), která má povinnost použít majetek způsobem odpovídajícím účelu sdružení. Likvidace se provádí pokud majetek sdružení nepřipadá státní pokladně. Likvidátorem je statutární orgán, mohou být jmenovány i jiné osoby orgány příslušnými k určení statutárního orgánu. Rozpuštění sdružení nebo odnětí jeho způsobilosti k právům musí být veřejně vyhlášeno. Od vyhlášení běží roční lhůta, kdy nelze vypořádat osoby, která mají dostat podíl z likvidace. Likvidátoři odpovídají při porušení svých povinností věřitelům sdružení jako spoludlužníci sdružení.

BGB dále podrobně upravuje i způsob zápisu sdružení a důležitých skutečností týkajících se sdružení do příslušného rejstříku a právo každé osoby do tohoto rejstříku nahlížet.

Švýcarský občanský zákoník (ZGB) se zabývá právnickými osobami v části nazvané "das Personenrecht " tj. právo osob v článcích 52. - 89. Zákon opět mezi právnickými osobami rozlišuje, nadace (die Stiftung) a sdružení-spolky (der Verein), dále pak ústavy (die Anstalt) a rovněž veřejnoprávní korporace (öffentlich-rechtliche Körperschaft) a ústavy (die Anstalt).

Osobnost (die Personlichkeit) se přiznává korporacím a ústavům zapsaným do obchodního rejstříku. Tento zápis však není nutný u veřejnoprávních právnických osob a církevních a rodinných nadací a sdružení(spolků), které nesledují hospodářské účely. V těchto případech nabývá právnická osoba způsobilosti k právním úkonům, jakmile ustaví podle zákona a stanov příslušné orgány.

Zajímavé je vymezení rozsahu způsobilosti k právům u právnických osob. Zákon vychází z toho, že právnické osoby mají způsobilost ke všem právům a povinnostem pokud, jejich nutným předpokladem nejsou přirozené vlastnosti fyzických osob jako věk pohlaví nebo příbuzenství. Vůle právnické osoby je vyjadřována jejími orgány, které svým jednáním právnickou osobu zavazují. Přitom jednající osoby jsou osobně odpovědné za dluhy právnické osoby. Sídlo právnické osoby určují stanovy a pokud ne, je sídlem místo odkud je vykonávána její správa.

V případě zrušení právnické osoby je třeba určit komu připadne její majetek. To může určovat zákon, stanovy, nadační listina, nebo příslušné orgány. Pokud takového určení není připadá jmění nadace na příslušný správní celek (obec, kanton, spolek) a má být použito k dosavadním účelům.

Pokud jde o právnické osoby veřejného práva a o právnické osoby sledující hospodářský účel odkazuje ZGB na zvláštní předpisy. Podrobněji zákoník upravuje sdružení a nadace.

Sdružení (der Verein), k politickým, dobročinným, náboženským, vědeckým, uměleckým a duchovním účelům nabývají právní subjektivity jakmile přijala stanovy (die Statuten) v písemné formě. Je závažné, že ze stanov musí být patrná vůle ke vzniku korporace. Mohou totiž existovat podobně jako u nás a v BRD i sdružení, která nejsou právnickými osobami. Tato sdružení mají podle ZGB zvláštní postavení jako veřejná obchodní společnost (die einfache Geselschaft), a nemají plnou právní subjektivitu.

Nejvyšším orgánem sdružení je shromáždění, v němž mají všichni členové rovné hlasovací právo. Rozhoduje většina přítomných. Předmět jednání musí být předem oznámen. Je možné přijmout usnesení i bez konání shromáždění, pokud všichni členové písemně vyjádří svůj souhlas s návrhem usnesení. Člen nemůže hlasovat, pokud jde o právní úkon nebo právní spor mezi ním (popř. jeho blízkými příbuznými ) a sdružením. Shromáždění rozhoduje o všem co není vyhrazeno jinému orgánu. Volí představenstvo- předsedu (der Vorstand). Má dohled nad orgány sdružení a může je kdykoliv odvolat.

Počet členů představenstva (der Vorstand) není nijak blíže určen. Der Vorstand má právo a povinnost obstarávat záležitosti sdružení a zastupovat ho.

Zákon dále upravuje možnost člena kdykoli do sdružení vstoupit a lhůtu pro vystoupení ze sdružení. Členství nelze prodat ani dědit. Dokud ve sdružení nejsou určeny členské přípěvky mají členové povinnost poskytnou příspěvky rovným dílem ke krytí nákladů a dluhů sdružení.

K rozpuštění sdružení dochází usnesením shromáždění, nebo přímo ze zákona (pokud sdružení je insolventní, nebo nelze ustanovit představenstvo) a dále rozhodnutím soudu (pokud je účel sdružení v rozporu s právem nebo mravy)

Pokud jde o nadace, ty se zřizují veřejnou listinou nebo závětí. Závěť může být napadena žalobou dědiců nebo věřitelů zůstavitele. Při zřízení nadace musí být určeny orgány a způsob správy. Některé nadace se zapisují do obchodního rejstříku, jiné nikoliv. Nadace jsou pod dohledem příslušných úřadů správních celků. To se nevztahuje na církevní a rodinné nadace. Zvláštní ustanovení platí pro pečovatelská zařízení. Ke zrušení nadace dochází přímo ze zákona a dále rozhodnutím soudu na základě žaloby toho, kdo má (právní) zájem nebo žaloby dohlížejícího orgánu.

Porovnáním právní úpravy německé, švýcarské a naší dojdeme k závěru, že obecná právní úprava právnických osob a sdružení v českém občanském zákoníku nepamatuje na řadu problémů, které BGB i ZGB řeší. Dále je zřejmé, že řada ustanovení v ZGB i BGB je navzájem velmi podobná či téměř totožná. K opravdové komparaci právní úpravy české, německé a švýcarské by byl nutný rozbor navazujících zvláštních právních předpisů, které upravují jednotlivé typy právnických osob (obchodní společnosti, družstva, občanská sdružení, nadace atd.) a v německém a švýcarském právu též předpisů na úrovni zemí popř. kantonů.