Předseda ASZ ČR pro Forum24: Je třeba dát na trhu větší prostor menším a středním subjektům

„Zdražování potravin? Dnes se hlavně řeší, kdo si bere větší marže - jestli zemědělci, nebo obchodníci - ano, je to relevantní debata, ale bez kroků k podpoře dalších subjektů menšího a středního podnikání bude stejně k ničemu. Především je potřeba, aby si politici tento stav přiznali a začali dělat systémová opatření - přehodnotit dotační systémy, zastropovat výplaty dotací a hledat příležitosti, jak snižovat byrokracii a celkovou zátěž, která odrazuje hlavně ty menší. Je to práce na spoustu let, ale bez ní to nepůjde,“ říká v rozhovoru pro Forum24 předseda ASZ ČR Jaroslav Šebek.    

O vlivu kartelu několika agrokoncernů v čele s Agrofertem, které mají zásadní vliv na zdražování potravin, se hovořilo už dřív. Nyní se přidala i ekonomka Jana Matesová, která říká, že hlavním důvodem současného stavu je rozdělení trhu mezi několik velkých hráčů. Jak vidíte jejich vliv vy? Je jejich chování přiměřené situaci?

Plně s ní souhlasím. Jedna z největších příčin současných cenových problémů s potravinami v našem zemědělsko-potravinářském sektoru spočívá, lapidárně řečeno, zejména v tom, že tu pár hráčů po celá desetiletí představuje většinu celého trhu a stát tomu přihlížel s představou, že je problém v potravinové vertikále vyřešený, lidi si můžou nakoupit velká množství jídla a ještě ke všemu v permanentních slevových akcích a vše bylo zdánlivě v pořádku. Všechny nebezpečné signály ukazující na rizika plynoucí z nevyvážené struktury výrobců a zpracovatelů se ignorovaly, a pokud se nějaké potíže objevily, nasypaly se další nic neřešící peníze, což vedlo jen k oddálení a prohloubení těchto problémů. Nyní ve spojení s ekonomickými potížemi z období covidu, s válkou na Ukrajině a s různými nezřídka i účelovými výkyvy v cenách komodit či energií se naplno ukázala vetchost tohoto přístupu. A i zde platí, že na tyto chyby dnes doplatí opět především zákazníci.

Náš stát prostě dlouho nic nečinil ve prospěch širšího a pestřejšího konkurenčního prostředí, který je tím hlavním řešením, jež může dlouhodobě působit na stabilizaci cen, na plnou dostupnost potravin v regionech i v dobách různých krizí a zejména působit konkurenčním tlakem na zlepšování kvality potravin a dost možná i zlepšování pohledu na zemědělství jako celku. Veřejnost tento sektor vnímá zbytečně negativně, ale těžko se jí divit, když nezná podstatu, která je veřejnosti vzdálená - na venkově totiž schází tradiční struktura menších zemědělců a zpracovatelů, kam by mohli zajít a vidět, jak náročná je to práce a jak ve skutečnosti takový malý i větší sedlák svému okolí prospívá. Je proto třeba zaplnit spíše prostor menšími a středními subjekty, které tvoří tradiční součást trhu všude jinde v Evropě, kam často nejen kvůli kvalitě a pestrosti sortimentu potravin vzhlížíme. Dnes se hlavně řeší, kdo si bere větší marže - jestli zemědělci, nebo obchodníci - ano, je to relevantní debata, ale bez kroků k podpoře dalších subjektů menšího a středního podnikání bude stejně k ničemu. Především je potřeba, aby si politici tento stav přiznali a začali dělat systémová opatření - přehodnotit dotační systémy, zastropovat výplaty dotací a hledat příležitosti jak snižovat byrokracii a celkovou zátěž, která odrazuje hlavně ty menší. Je to práce na spoustu let, ale bez ní to nepůjde.

Dá se odhadnout, jaký podíl na zemědělském a potravinářském trhu mají největší agrokoncerny a zejména Agrofert?

V souvislosti se zdražováním potravin si musíme uvědomit, že v České republice mají na konečnou cenu potravin ohromný vliv nikoliv pouze ty agrokoncerny, které jsou primárně složeny hlavně z podniků zemědělské prvovýroby (produkce zemědělských komodit), ale právě ty nyní neustále se rozšiřující podniky, které přímo samy vlastní velkovýrobní zpracovatelské i obchodní kapacity v ČR, nebo které jsou těmito velkovýrobními zpracovatelskými a obchodními kapacitami naopak vlastněny. Tyto velké zpracovatelské potravinářské provozy (masny, mlékárny, pekárny) propojené přímo s vlastnictvím velkých zemědělských podniků prvovýroby s výměrami i několik desítek tisíc obhospodařovaných hektarů jsou pak významnými hybateli cen potravin v ČR.

V ČR se ukazuje, a to i díky ohromné historické finanční a marketingové podpoře především těchto typů velkopodniků ve smyslu podpory a propagace jejich nezbytnosti pro produkci potravin v ČR hlavně ze strany například MZe a AK ČR, že tento jejich přínos na zajištění dostupných cen potravin nemusí být přínosný, ale naopak se v některých chvílích podílí na neúměrném a neodůvodnitelném nárůstu cen potravin v ČR v porovnání s ostatními státy EU, kde není takováto míra koncentrace vlastnické propojenosti potravinářských a zemědělských kapacit obvyklá a trh je strukturován jinak.

Jaký podíl měly agrokoncerny na dotacích?

Jejich skutečný podíl na zemědělských a potravinářských dotacích nelze v ČR určit ani vyčíslit, protože ČR, dle našeho názoru navíc i účelově a záměrně, nesleduje důsledně majetkovou propojenost zemědělských podniků a ani potravinářských podniků u všech rozhodujících dotačních titulů, jak je to v EU obvyklé. Propojenost se nesleduje především proto, aby mohly dotace určené pro malé a střední firmy skrytě čerpat právě agrokoncerny, které již patří do kategorie velkých podniků a na tyto dotace by při sledování propojenosti neměly žádný nárok.

Jak k tomu přispívá chování některých obchodních řetězců, kde se jiné produkty téměř neprodávají?

Především nadnárodní obchodní řetězce využívají v českém potravinářském sektoru té situace, kdy se potravinářský zpracovatelský průmysl dlouhodobě orientoval a orientuje především prakticky pouze na produkci levných a jednoduchých potravinářských výrobků s nízkou přidanou hodnotou, kterou pak ale není schopen uplatnit na zahraničních trzích a musí ji téměř za každou cenu prodat na českém trhu. Dlouhodobá masáž českých občanů ve smyslu  nutnosti podpory českých zemědělců tím, že mají  kupovat pouze české potraviny (ty levné) vedla k významnému odstranění konkurenčních zahraničních a menších sofistikovanějších českých dodavatelů potravin z českého trhu a tím se nyní otevřel prostor pro maximální využití dominantního postavení obchodních řetězců na českém trhu, kdy je občan - kupující vystaven nutnosti kupovat potraviny ze vysoké ceny určené nyní obchodními řetězci a bohužel vlastně nemá příliš alternativu.