PŘÍČINY ROZDÍLNÉ VZCHÁZIVOSTI CUKROVKY A JEJÍ VZTAH K VÝNOSŮM

Causality of different sugar beet field emergence and its reference to the yields

V. Švachula, J. Pulkrábek, J. Šroller, J. Zahradníček

Česká zemědělská univerzita v Praze

Summary: By the help of regression analysis on the selected experimental places positive dependence of mean sugar beet yields on mean percentage of field emergence of examined varieties was demonstrated. There was found out the following coefficients of correlation: in the year 1999 R = 0,49, in the year 2000 R = 0,99 and in the year 2001 R = 0,10. The field emergence was influenced by the spring weather conditions and depended on possibilities of first-rate pre-sowing soil cultivation. The differences between varieties types were not high and they differed between years.

Key words: sugar beet, varieties, field emergence, yield

Souhrn: Regresní analýzou byla prokázána na vybraných lokalitách ÚKZÚZ pozitivní závislost průměrných výnosů kořene cukrovky na průměrném procentu vzcházivosti zkoušených odrůd. Byly zjištěny následující koeficienty korelace: v roce 1999 R = 0,49, v roce 2000 R = 0,99 a v roce 2001 R = 0,10. Vzcházivost odrůd v jednotlivých ročnících byla ovlivněna povětrnostními podmínkami jara a na nich závislých možnostech kvalitní předseťové přípravy půdy a včasného setí. Rozdíly mezi typy odrůd nebyly velké a lišily se mezi ročníky.

Klíčová slova: cukrovka, odrůdy, vzcházivost, výnos

Úvod

Jedním z významných předpokladů vysokých výnosů a jakosti cukrovky je stejnoměrné vzejití porostu po zasetí. Vysoké procento vzešlých rostlin je opodstatněným cílem pěstitele a jedním z důležitých kriterií hodnocení šlechtitelského materiálu. Vysoká a stejnoměrná vzcházivost není ovšem jen charakteristickou vlastností odrůdy, ale podílí se na ní půdní a klimatické podmínky stanoviště, úroveň základního zpracování půdy a její předseťové přípravy. Nemalou roli hraje i úprava osiva a kvalitní zasetí. V neposlední řadě spolupůsobí na vzcházení i povětrnost v jarních měsících.

Literární přehled

Počátek vzcházení je ve fenologii cukrovky termín, kdy 10 % klíčků prorazilo ohnutým hypokotylem povrch půdy a kdy se musí mladé rostliny přizpůsobit podmínkám přízemní atmosféry, které jsou jiné než v půdě (RYBÁČEK a kol., 1985).

Vzcházivosti cukrovky je věnována v praxi i ve výzkumu trvalá pozornost. Příčin rozdílné vzcházivosti cukrovky je celá řada. Na prvním místě nutno jmenovat genetické vlastnosti odrůdy a biologickou kvalitu osiva (JANSEN a BURBA, 2001, FAUCHERE, 2001). Vysoká a vyrovnaná polní vzcházivost je žádoucí i v méně vhodných podmínkách s tolerancí proti stresům, jak zdůrazňují např. LORENZ (1998), PURŠL (2000, 2001) a SRBA (1998, 2001). Klíčivost by měla být minimálně 85 % s vysokou energií klíčivosti, jednoklíčkovost minimálně 90 % a kalibrace se v ČR požaduje v rozmezí 3,75 - 4,75 mm. Na % vzcházení se podílí i skladba obalovací hmoty, která obsahuje zpravidla kromě barevné a ochranné vrstvy ještě hlinitou minerální složku, rašelinu, fungicidy a insekticidy podle různých firemních receptur.

Dalším předpokladem vysoké vzcházivosti je kvalitní základní zpracování půdy (osvědčují se dvojmontáže kol traktorů, otočné pluhy, kompaktory) a pečlivá příprava seťového lůžka, nejlépe secími soupravami pro přesný výsev. ČERNÝ, PAČUTA a KARABINOVÁ (2000) zjistili nejvyšší polní vzcházivost při klasickém způsobu zpracování půdy s uskutečněním 3 oreb. Jak zdůrazňuje VON KESSEL (1994), hloubku přípravy seťového lůžka nutno volit podle druhu půdy (na jílovitohlinitých půdách hlouběji). Nepřekročit v žádném případě hloubku setí 2 až 3 cm. Volit opatření stabilizující drobtovitou strukturu, zabezpečující přívod kapilární vody k obalovanému semenu. Zhutnělá půda zvl. v kolejích zhoršuje zasakování vody. Současný cíl je 85 až 95 tis. rostlin na hektar při 45 cm řádcích a výsevní vzdálenosti nad 18 cm. Půdní škraloup zhoršuje vzcházení (spotřeba energie klíčenců na proražení) a proto je nutno jej včas rozrušit. Výsevy do mulče mají řadu předností. Každá operace při předseťové přípravě půdy při nevhodné její zralosti (např. zamazání povrchu ornice) ruší růst a vývoj cukrovky a vede k výnosovým ztrátám (ruší příjem živin a vody). Nestejnoměrné vzejití mohou také způsobit rezidua po chemickém ošetření předplodin (LORENZ, 1998).

Významná je včasnost setí. Se zpožďováním výsevu dochází podle MINXE (1998) většinou k poklesu procenta vzešlosti (za den zpoždění cca o 0,4 - 0,5 %) a značnější nerovnoměrnosti v průběhu vzcházení. Obojí vede k depresi výnosu a kvality bulev. Podobně ENGELS (1998) v Německu uvádí při vzejití sice stejnoměrném ale opožděném ztrátu ve výnosu cukru 8 %. U rychle vzcházejících odrůd řepné rostliny lépe soutěží mezi sebou a úspěšněji odolávají plevelům (FAUCHERE, 2001).

V časném raném vývoji jsou rostliny cukrovky velmi citlivé na vlivy prostředí. Rychlý a stejnoměrný vývoj porostu narušují v raném vývoji stresové faktory, zejména výkyvy přívodu vláhy a živin (ROB, 1984). Stresy zpomalují rychlost fotosyntézy a snižují podíl asimilátů, sloužících pro tvorbu nové asimilační plochy. Na klíčení a počátečním růstu cukrovky se podstatnou měrou podílí půdní vlhkost. CHOLUJ, PODLASKI et al. (2001) prokázali, že v polských klimatických podmínkách je vodní deficit dominantním faktorem, který limituje produktivitu rostlin. Mj. záleží i na vodním potenciálu pelet.

Jak uvádí HOFFMANN a MÄRLÄNDER (2001) vliv rychlého vývinu mladých řepných rostlin v časném jaru má za následek vyšší podíl absorbovaného záření. Při normální produkci 25 t.ha-1 celkové suché hmoty při absorbovaném záření v dubnu až červnu vyšším o 30 % se zvýší produkce na 30 t.ha-1, při využití vyšším o 50 % vzroste až na 35 t.ha-1.

Na základě experimentů i podle dřívější analýzy údajů řepného zpravodajství VÚC bylo zjištěno (ŠVACHULA, 1984), že ideální rozdělení srážek a teplot se projeví pozitivně zvýšením výnosů bulev a cukru a snížením obsahu alfa-aminodusíku jen tehdy, je-li listový aparát počátkem července dostatečně vyvinut. Při šetření závislosti sklizně bulev na hmotnosti chrástu v první řepné zprávě cukrovarnického průmyslu (stav ve druhé dekádě července, v období letního slunovratu) byla zjištěna v souboru údajů 60 tehdejších cukrovarů v letech 1970-1980 lineární pozitivní závislost. Podle rychlosti vzejití a počátečního tempa růstu chrástu se dá prognózovat do jisté míry i výnos.

Výše uvedené údaje svědčí o významu vysoké vzcházivosti cukrovky, ale i o řadě příčin způsobujících její kolísání a o jejím nemalém vlivu na konečné výnosy a jakost bulev. Předložená práce je příspěvkem k hlubšímu osvětlení uvedené problematiky na základě rozboru výsledků zkoušení odrůdového sortimentu ÚKZÚZ.

Materiál a metody

Podkladem pro naši analýzu údajů byly “Výsledky společného zkoušení povolených - registrovaných odrůd v ČR - cukrovka - 1999, 2000, 2001”, publikované odborem odrůdového zkušebnictví ÚKZÚZ.

Odrůdové pokusy se vysévají bezezbytkovými stroji na přesnou vzdálenost ve 3 opakováních na sklizňovou plochu 10 m2 podle metody “alpha design”. Před úpravou na 90 rostlin na parcele se provádí odečet vzešlých rostlin jako tzv. vzcházivost v %. Toto kritérium a další výnosové a jakostní ukazatelé jsou od roku 1995 předkládány uživatelům v tabulkách a s komentářem (včetně popisu vegetačních podmínek) v příslušných oborových publikacích. Údaje v tabulkách o vzcházivosti a o výnosech kořene zkoušených odrůd byly využity v předložené práci.

Při statistickém šetření souboru dat a pro jeho grafickou interpretaci byl použit program Microsoft-Excel. Míra stability byla vypočtena podle vzorce odvozeného ZITTOU (1976).

Vegetační podmínky zkoumaných ročníků

Rok 1999: Vzhledem k příznivému jarnímu vývoji počasí bylo setí pokusů zahájeno již v březnu a ukončeno do poloviny dubna. I když po vyjednocení (konec května) převládalo sušší a teplejší počasí, pokračoval vývoj porostů velice dobře. Porosty se rychle zapojily a tak ani delší období sucha a vysokých teplot na přelomu července a v srpnu řepě významně neuškodilo. Negativní vliv na porosty měla Cercospora beticola. Na nejvíce napadených lokalitách (Ivanovice, Lutín, Věrovany a Čáslav) se po zářijových deštích a následné retrovegetaci škodlivost projevila hlavně nízkou cukernatostí a výtěžností. Ve všech oblastech, kde byly odrůdové pokusy založeny, bylo možno vegetační podmínky až do sklizně považovat za vcelku příznivé.

Rok 2000: Vzhledem k průběhu počasí v zimním období bylo setí odrůdových pokusů provedeno do optimálně připravené půdy až v druhé dekádě dubna, tj. o 7 až 10 dnů později než v r. 1999. Na většině lokalit byla zaznamenána 10 dnů po zasetí vzešlost 70 - 80 %, pro horší vzejití a nekompletnost a nevyrovnanost byly zrušeny pokusy v Semčicích a Jiřicích u Miroslavi. Jednocení bylo provedeno na požadovaný počet 90 jedinců na parcele v polovině května. Na suché a velmi teplé jaro reagovala cukrovka velmi dobře a deštivá první polovina léta jí velmi prospěla. Srážky na lokalitách střední a severní Moravy v prvé polovině srpna a v září podpořily významně nárůst chrástu a kořene a pomalý nárůst cukernatosti. Ve středních Čechách přetrvávalo velké teplo a sucho. Sklizeň probíhala postupně podle lokalit od 21. září v Lutíně do 9. října v Peruci.

Rok 2001: Nástup do jarních prací byl vzhledem k častým srážkám v průběhu března opožděn a pro setí pokusů bylo velmi obtížné optimálně připravit pokusný pozemek, takže se termíny setí různě posunovaly až do posledního týdne dubna. Pro nekompletnost, nevyrovnanost či napadení škůdci a chorobami bylo nutno zrušit pokusy v Pustých Jakarticích, v Jiřicích u Miroslavi a Bezně. Jednocení bylo ukončeno v polovině května a požadované počty 90 rostlin na parcele byly dodrženy. Sušší a teplejší květen cukrovce výrazněji neuškodil, červen byl srážkově podprůměrný a chladnější, rovněž tak červenec až do třetí dekády. Srpen byl teplotně nadnormální s místními bouřkami, mnohde s vydatnými srážkami. Od začátku září časté srážky a málo slunečního svitu sice podpořily významně růst chrástu i kořene, ale také způsobily minimální přírůstky obsahu cukru a rychlé šíření cerkospory. Sklizeň se uskutečnila podle lokalit od 21. září v Lutíně až do 19. října na Bezně, za velmi nepříznivých podmínek, což se většinou odrazilo na výnosech kořene.

Výsledky

Závislost průměrných výnosů kořene všech zkoušených odrůd se v letech 1999, 2000 a 2001 se lišila podle ročníků. Jak vyplývá z grafického znázornění na obr.1, nejtěsnější vysoce pozitivní vztah byl zjištěn v roce 2000. K dispozici byly průměrné údaje 47 odrůd na pěti lokalitách. Setí probíhalo v tomto roce do optimálně připravené půdy a relativně později za příznivých povětrnostních podmínek (srážkově normální, teplý květen).

Slabší závislostí výnosů na vzcházení se vyznačoval rok 1999, kdy byly k dispozici průměrné údaje 53 odrůd na 7 lokalitách. Příprava k setí byla sice vykonána včas, ale vzcházení probíhalo za méně příznivých podmínek (silně suchý duben).

Nejnižší korelace vztahu výnosů ke vzcházivosti byla vypočtena v roce 2001, ve kterém byly k dispozici párové hodnoty průměrů 39 odrůd na 5 lokalitách. Vzhledem k počasí probíhala předseťová příprava obtížně a termíny setí se posunovaly.

Závislost cukernatosti na vzcházivosti byla v prvních dvou zkoumaných ročnících negativní a v roce 2001 byl trend nepatrně pozitivní.

Výsledky šetření závislosti výnosu kořene na % vzcházení podle typu odrůd přinášejí tab.1 - 3 a obr.2. Nejkontrastnější rozdíly v korelačních koeficientech byly patrny v letech 1999 a 2001, zatímco rozdíly mezi typy odrůd v roce 2000 (s nejvyššími výnosy ve třech sledovaných ročnících) byly méně zřetelné. Jistá shoda byla v tom, že ve všech třech letech měly výnosové a cukernaté typy odrůd nejnižší koeficienty korelace.

V samotné vzcházivosti podle tříletých průměrů 5 pěstitelských typů odrůd nebyly shodné tendence (obr.2). Průměrné hodnoty vzcházení se pohybovaly od 74 do 86 % a nejvyrovnanější hodnoty mezi ročníky byly patrné u N-typů, nejméně shodné u V a C odrůd.

Diskuse

Cílem práce bylo využít a zúročit bohatý faktografický materiál ÚKZÚZ. Pokusili jsme se rozšířenou analýzou některých publikovaných údajů odrůdového pokusnictví vysvětlit příčiny rozdílné vzcházivosti a přispět tím k poznání zákonitostí tvorby výnosu a jakosti cukrovky. V předloženém článku byla pozornost zaměřena především na posouzení vztahu konečných výnosů jednotlivých odrůd cukrovky k jejich polní vzcházivosti.

Ukázalo se, že vzcházivost odrůd cukrovky je vesměs vysoká, ale v jednotlivých ročnících bývá silně ovlivněna povětrnostním podmínkami a na nich závislých možnostech kvalitní předseťové přípravy půdy a včasného setí. V tomto směru se naše poznání shoduje se zkušenostmi praxe i s poznatky citované literatury.

Rozdíly mezi typy odrůd nejsou příliš velké, relativně nižší závislost konečných výnosů kořene na vzcházivosti se ukázala u V a C typů.

I když pokusná místa jsou situována výhradně v řepařské a kukuřičné oblasti a mají tudíž podobné půdně klimatické podmínky, přece jen se liší některými parametry (rozdílným množstvím a rozdělením srážek a teplot, rozdílnými půdními typy a subtypy), jak je zhodnoceno v jiné naší publikaci. Přes to můžeme konstatovat, že vysoká vzcházivost je důležitým biologickým odrůdovým znakem a pokud se podaří pěstiteli zvládnout ostatní požadavky cukrovky a nejsou-li povětrnostní podmínky příliš nepříznivé, může vysoké procento vzejití významně přispět k využití výnosového potenciálu.

Lze se domnívat, že předložené závěry mohou usnadnit výběr odrůd pro konkrétní stanovištní podmínky a stát se i podkladem pro odrůdovou rajonizaci a agrotechniku.

Závěr

V článku byl proveden rozbor některých údajů z odrůdových pokusů ÚKZÚZ s cukrovkou ze léta 1999, 2000 a 2001. Regresní analýzou byla prokázána na vybraných lokalitách pozitivní závislost průměrných výnosů kořene cukrovky na průměrném procentu vzcházivosti zkoušených odrůd. Byly zjištěny následující koeficienty korelace: v roce 1999 R = 0,49, v roce 2000 R = 0,99 a v roce 2001 R = 0,10. Ukázalo se, že vzcházivost odrůd v jednotlivých ročnících je ovlivněna povětrnostním podmínkami jara a na nich závislých možnostech kvalitní předseťové přípravy půdy a včasného setí. Rozdíly mezi typy odrůd nebyly velké a lišily se mezi ročníky. Relativně nižší závislost konečných výnosů kořene na vzcházivosti se ukázala u V a C typů.

Obr.1 - Závislost výnosů kořene cukrovky na % vzcházivosti v letech 1999, 2000, 2001

Tab.1 - Závislost výnosu kořene cukrovky na vzcházivosti podle typu odrůd v roce 1999 (průměry z 53 zkoušených odrůd)

Tab.2 - Závislost výnosu kořene cukrovky na vzcházivosti podle typu odrůd v roce 2000 (průměry z 47 zkoušených odrůd)

Tab.3 - Závislost výnosu kořene cukrovky na vzcházivosti podle typu odrůd v roce 2001 (průměry z 39 zkoušených odrůd)

Obr.2 - Průměrná vzcházivost zkoušených odrůd cukrovky podle pěstitelských typů (pozn.: v roce 2001 nebyly V-typy zkoušeny)

Použitá literatura

Adresa autora