Proč jsou levné potraviny levnější

Tajemství levných potravin prodávaných pod logem obchodních řetězců není horší kvalita, ale téměř nulové výdaje na reklamu.A také suroviny kupované ve velkém. Začalo to v roce 2003, kdy v platnost vstoupila tzv. masná vyhláška s přesným vymezením toho, co přesně mají a mohou jednotlivé uzeniny obsahovat. „Výrobci do data přijetí vyhlášky totiž čím dál častěji používali jako velmi výhodnou surovinu takzvaný drůbeží separát, tedy strojově oddělené maso, doplněné masem méně kvalitním a dochucené přídatnými látkami, případně ještě ‚vylepšené‘ rostlinnou bílkovinou,“ říká Ivana Picková ze Sdružení ochrany spotřebitelů v tiskové zprávě. „Od té chvíle si mohl být spotřebitel celkem jist, že pokud si koupí výrobek s názvem špekáček, nebude vyroben z drůbežího separátu, ale z přesně stanovených surovin. Tedy hlavně ze skutečného masa,“ dodává.

Například právě špekáček má dle vyhlášky obsahovat 40% vepřového, hovězího a telecího masa a má to být po ohřátí „na skusu šťavnatý výrobek“. Což se ale nedá říci o levných variantách špekáčků, které – samozřejmě pod jiným jménem – nabízejí obchodní řetězce. Nejrůznější „buřty“ a „kouzla táboráku“ tam tak sice seženeme více než o polovinu levněji než kilo špekáčků, o kvalitě tu ale nemůže být řeč.

I masná vyhláška (jíž z důvodu znevýhodňování zahraniční konkurence, u níž přísná pravidla o výrobě uzenin nefungují, „hrozí“ příští rok zmírnění tak přispěla k diskusi o tom, jestli by spotřebitel měl levným potravinám důvěřovat.