Prohlášení k TK: Dají se vůbec ještě v České republice zachránit chovy prasat?

Podle informací ÚZEI došlo v loňském roce k prolomení magické hranice 50% soběstačnosti. Více než ½ masa spotřebovávaného v ČR pochází z dovozu – a to v situaci, kdy Evropu zmítá jedna potravinová krize za druhou.

Na přelomu roku došlo k obnovení poklesu stavů prasat a pokud nedojde ke změně v některém z rozhodujících faktorů – cena obilovin, cena jatečných prasat – bude tento trend pokračovat. Jeho následkem bude docházet ke snižování zaměstnanosti ve venkovském prostoru, zvyšující se závislosti na dovozu a velké volatilitě cen masa.

Velmi paradoxně je cena jatečných prasat v ČR dlouhou dobu pod průměrem EU. To v žádném případě neodpovídá běžným ekonomickým zákonitostem podle nichž země závislé na dovozu mívají cenu nad průměrem – přinejmenším o dopravní náklady. Současná situace tak vede k zamyšlení nad fungováním společného trhu a jeho deformaci národními podporami jednotlivých států.

Od prvního ledna 2013 začala v Evropské unii platit nová, výrazně přísnější, pravidla pro chov prasnic (směrnice EC 120/2008). Vzhledem ke snaze zajistit zvířatům lepší životní pohodu je nyní zakázáno chovat prasnice v průběhu březosti v samostatných kotcích – naopak musí být ustájeny ve skupinách s možností pohybu a vzájemného kontaktu. Tato změna uspořádání  si ze strany chovatelů vyžádala obrovské investice a hluboké zásahy do managementu chovu. Bohužel se ukazuje, že zdaleka ne všichni chovatelé v EU a ne všechny země postupují podle platné legislativy. Podle informací získaných z Evropské komise existuje stále značné procento chovatelů, kteří nová ustanovení nesplňují a navíc za to nejsou ze strany státních správ těchto zemí postihováni.

Zásadní nedostatky v naplňování nové legislativy je bohužel možné najít i v zemích z pohledu chovu prasat velmi důležitých. Příkladem mohou být země jako Francie, Německo, Itálie, Španělsko či Polsko. V těchto zemích se novým požadavkům nepřizpůsobila více než 1/3 chovatelů (někde i 50%). Drobnější nedostatky jsou potom i v řadě dalších zemí. Celkově se odhaduje, že minimálně 20% chovatelů prasat v EU nesplňuje podmínku skupinového ustájení prasnic přes to, že byla (přinejmenším u nás) prezentována jako naprosto nezbytná podmínka dalšího fungování. Paradoxně je stav takový, že země které zcela dodržují novou legislativu jsou spíše výjimkou.

Problémem však není pouze to, že značná část evropské produkce nesplňuje zákonná pravidla a nedošlo tedy ke zlepšení životních podmínek prasat. Tito chovatelé navíc využívají nelegální ekonomickou výhodu danou tím, že se vyhnuli finančně náročné investici a jejich produkce tak není zatížena odpisy. V době kriticky vysokých nákladů na krmiva je tato výhoda naprosto zásadní a umožňuje jim vyrábět levněji než chovatelům, kteří se řídí zákony.

Zlepšení životní pohody zvířat, které mělo být hlavním cílem nové legislativy, nemusí být díky nedůslednosti vymáhání dosaženo a naopak ti, kdo o welfare dbají a legislativu v dobré víře naplnili mohou být zásadně poškozeni. Nevratně poškozena bude v takovém případě i důvěra ke každému novému opatření, které EU navrhne. Často proklamovaný společný trh EU by zůstal pouze velmi problematickou iluzí.

Vzhledem k tomu, že je Česká republika výrazně dovozovou zemí, jeví se jako pravděpodobné, že i k nám budou dovážena prasata nebo maso od prasat nesplňujících legislativní požadavky EU a České republiky.

Protože snahy o zlepšování životní pohody zvířat jsou zaštiťovány zájmem spotřebitelů, nebo přinejmenším jejich části, obracíme se právě na širokou veřejnost a na maloobchod. Protože se zdá, že vymáhání nových opatření ze strany EU a národních vlád nebude příliš účinné, hledáme pomoc v celé  vertikále výroby a distribuce potravin. Jedinou jistotu, kterou v tomto okamžiku máme, je fakt, že prakticky veškeré české chovy legislativě vyhovují. Žádáme proto prodejce i spotřebitele, aby preferovali výrobky z českých surovin – ať už označené logem „Klasa“ nebo „Český výrobek – garantováno potravinářskou komorou“. Na jedné straně tím budou podporovat výrobky, které prokazatelně přispívají pohodě chovaných zvířat a na straně druhé pomohou ukázat, že dodržování legislativy není chybou a hloupostí. Bonusem v tomto směru bude i to, že pomohou udržení zaměstnanosti na venkově a podporují tuzemskou výrobu.

V situaci, kdy ceny krmiv jsou oproti loňskému roku o 30% vyšší zatímco cena jatečných prasat stoupla přibližně o 3% nedokáží chovatelé prasat krýt výrobní náklady.

Bez pomoci spotřebitelů a obchodníků se obávám, že namísto potenciálního obchodního prostoru, který by se měl otevřít adaptovaným chovům, dojde k opětovnému propadu stavů a ještě hlubší závislosti na dovozu masa ze zahraničí.

Za předsednictvo Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě

Jindřich Macháček

předseda SCHP