Půda v Česku přestává rodit

Zemědělská půda v Česku je čím dál méně úrodná. A bude hůř, varují odborníci. V nejohroženějších místech se každý rok z každého hektaru splavuje přibližně 7,5 tuny ornice. Vodní erozí je ohroženo téměř 50 procent zemědělské půdy v ČR. Právě vodní eroze způsobuje, že půda ztrácí schopnost vázat vodu a živiny.

Voda se v půdě špatně zadržuje zejména proto, že v ní chybí organická hmota, humus. A bez humusu se kvalita půdy nezlepší ani hnojením anorganickými hnojivy.

„Látky obsažené v anorganických hnojivech nejsou v půdě dostatečně vázány a při dešti dochází k jejich vyplavování,“ vysvětluje Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd. Půda postižená erozí podle něj navíc přichází o své nejkvalitnější složky. „Kvůli snižování mocnosti ornice, obsahu humusu v půdě a stability půdní struktury se postupně stává neúrodnou,“ varuje Vopravil.

Živiny vozíme na skládky

Zároveň ale končí každý rok na skládkách více než tři milióny tun směsných komunálních odpadů, z nichž 40 % – 1,2 miliónu tun – tvoří biologicky rozložitelné komunální odpady (BRKO), které by se daly vytřídit a zkompostovat.

Kompostováním vytříděného bioodpadu by se získaly potřebné živiny zhruba pro 80 000 hektarů orné půdy při roční dávce 10 tun kompostu na hektar.

Jde jen o to, zorganizovat ve velkém totéž, co v komorním měřítku dělá každý zahrádkář. Tedy důsledné třídění, sběr a kompostování vzniklého bioodpadu z domácností a zahrad. Každá domácnost totiž ročně vyprodukuje přibližně 700 kg směsných komunálních odpadů, bioodpad z toho představuje 280 kg.

Spolupráce obcí, farmářů a odpadových firem

„Podstatou řešení je vytvořit funkční spolupráci mezi obcemi, zemědělci a odpadovými společnostmi s cílem vracet komunální bioodpad ve formě kompostu zpět do půdy,“ říká předseda občanského sdružení Ekodomov Tomáš Hodek.

Ekodomov podporuje třídění a kompostování bioodpadu, poskytuje o něm informace na svém webu www.kompostuj.cz, organizuje osvětové a edukativní programy pro žáky i učitele škol, zemědělce i pro širokou veřejnost.

Pracovníci měst a obcí by měli podle Hodka aktivně oslovovat zemědělce a nabízet jim spolupráci při zpracování bioodpadů v takzvaných malých zařízeních. Jedná se o malé kompostárny, které se dají zřídit v nevyužitých zemědělských objektech nebo na volné ploše. Souhlas k provozování může dát obecní úřad s rozšířenou působností.

Malých zařízení může být více v krátké dojezdové vzdálenosti a mohou sdílet společnou techniku na drcení materiálu, překopávání a prosévání hotového kompostu. Farmáři zase mohou při zpracování využít vlastní zemědělskou techniku.

V Budyni to funguje

Spolupráce už dobře funguje například v Budyni nad Ohří. Město vyřešilo ve spolupráci s místním soukromým zemědělcem Jaroslavem Burešem problém, co se zbytky po údržbě veřejné zeleně.

Bureš chová skot a hospodaří zhruba na 300 hektarech půdy. „Posekané zbytky trávy a listí vozíme na kompostoviště pana Bureše, který si je sám kompostuje a využívá na své půdě jako organické hnojivo,“ říká budyňský starosta Petr Medáček (SNK-Evropští demokraté).

„Kompostuji je s hnojem ze stáje od dojnic a s dalšími organickými zbytky, které vznikají na statku,“ upřesňuje Bureš. „Toto složení zajišťuje lepší průběh a urychlení výroby kompostu, který používám na své pole jako hnojivý substrát pro zlepšení kvality půdy,“ popisuje zemědělec.

Co požaduje EU

Také Evropská unie požaduje postupné snižování množství bioodpadu na skládkách. Česku se ale závazky zatím nedaří plnit. V roce 2010 jsme měli snížit množství bioodpadů na skládkách o 25 procent, v roce 2013 má bioodpadu ubýt o 50 a v roce 2020 o 65 procent ve srovnání s množstvím v roce 1995.

Evropská komise ve své nedávné zprávě konstatovala, že Evropa sice významně pokročila na své cestě k „recyklační společnosti“, mezi jednotlivými členskými státy ale panují obrovské rozdíly. V některých členských státech prakticky zmizelo skládkování, v jiných končí na skládkách více než 90 procent odpadu.