Půda

Každý ji zná, někdo aktivně využívá, někdo po ní jen chodí, ale všichni jí potřebujeme. Tato směs hornin, organizmů a organických zbytků je totiž jedním z hlavních 'výrobních' prostředků pro naše potraviny, 'domovem' pro rostliny a vůbec pro mnohé další organismy. Jak vzniká? Co to je? Co se v ní skrývá?

Půda je vlastně směs 3 faktorů: minerálních látek, organických látek, půdní vody. Někdy se uvádí i další faktor půdní vzduch (má lehce jiné složení než atmosféra - zejména větší poměr CO2)

Složky půdy

Hlavní složkou půdy je zvětralá mateční hornina - zdroj minerálních látek pro rostliny. V průběhu let se vlivem erozních faktorů tvrdá skála rozpadá a drobí až z ní je základ pro půdu. Materiál z mateční horniny může být dvojího původu. Buď vznikl přímo na místě, a nebo je dopraven z jiného místa. (např.:naplaveniny) Cizí materiály jsou důležité kvůli vyšší pestrosti látek v nich obsažených. Jenže samotná rozdrobená hornina by byla k ničemu. To co odlišuje kvalitní půdu od nadrolené skály jsou ostatní podíly půdy. Zdrojem organických látek jsou v větší míře odumřelé organismy rostlin a živočichů, část těchto látek ale také dodávají exkrementy.

Půdní voda se vyskytuje v půdě ve třech formách: podzemní, kapilární, gravitační. Podzemní voda tvoří podzemní řeky a jezera. Nachází se většinou v nejspodnější vrstvě na nepropustné hornině. Kapilární vodu najdeme všude v půdě vzlíná tenkými kanálky (kapilárami) vzhůru k povrchu. Tuto vodu využívají rostliny a drobné organismy. Vodu gravitační tvoří průsaky z povrchu které putují velkými průrvami ve směru gravitace. U vody je důležité zdůraznit že malý obsah v půdě může způsobit neúrodnost, ale naopak půdy s velkým obsahem vody jsou velmi málo prokysličené a nastávají v nich redukční procesy. Trvale zamrzlé půdy se nazývají permafrost.

Organické látky v půdě se dělí opět na tři skupiny:Edafon - živé organismy žijící v půdě, exkrementy, odumřelé části organismů.

Pod souhrnným názvem edafon si lze představit půdní bakterie, aktinomycety a houby, které tvoří hlavní biomasu půdních mikroorganismů, dále nálevnky, kořenonožce, bičíkovce neboli mikrozooedafon, drobné členovce - mezoedafon, žížaly, obratlovce - makroedafon.

Organické zbytky (detritus- mrtvá biomasa) jsou zde v detritovém potravním řetězci rozkládány až na prekurzory. Toto je jedna z nejdůležitějších částí potravních řetězců a koloběhů látek.

Rozkladem organických zbytků vzniká humus, často s obsahem minerálů. Toto je úrodná složka půdy => podle množství a kvality humusu se určuje úrodnost půdy. Základní druhy humusu:

Podle toho z čeho a jak vzniká ho lze rozdělit na čtyři základní druhy:Opad zbytků rostlin s pouhým okem rozeznatelnými původními orgány (listí, jehličí, listové pochvy...) se odborně nazývá Litter (hrabanka). Humus vzniklý nedokonalým rozkladem hrabanky v kyselém prostředí a v chladném a vlhkém klimatu, ve kterém jsou stále patrné makroskopické zbytky se označuje jako Mor (surový humus). Tangel je tvořen makroskopicky rozeznatelnými zbytky a trusem živočichů (dešťovek). O Moderu (drť) lze mluvit v případě, že organické zbytky již byly téměř rozloženy, jsou promíchány s minerály a organický původ je ještě patrný. V případě Mullu (měl) jsou organické látky přeměněny v huminové látky, jejich struktura je nerozeznatelná a není je možné mechanicky oddělit od minerálního podílu => nejkvalitnější forma humusu.

Antonín Lágner