REALIZACE ZÁKONA Č. 92/1996 SB. O ODRŮDÁCH, OSIVU A SADBĚ VE ŠLECHTITELSKÉ A SEMENÁŘSKÉ PRAXI

Ing. Luděk Křehlík

Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace

Předchůdce tohoto zákona - zákon 61/1964 Sb. o rozvoji rostlinné výroby - stanovoval pravidla pro povolování odrůd a uznávání osiva a sadby na svou dobu velmi dobře. V souvislosti se změnou společenských a ekonomických podmínek však bylo nutné jej nahradit novou právní normou odpovídající jednak těmto novým podmínkám a jednak, v souladu s celkovým pojetím obměny legislativních norem v ČR, i směrnicím EU.

Nový zákon č. 92/1996 Sb. sebou přinesl celou řadu změn, z nichž některé bohužel nejsou příliš šťastné. Pokud v tomto příspěvku zazní kritická slova, nejsou míněna jako kritika Ministerstva zemědělství nebo ÚKZÚZ, jde spíše o zkonstatování skutečnosti, jak ji vidí šlechtitelé a semenáři.

Změny, které zákon 92/1996 Sb. přinesl

1. rozsah druhů, jejichž odrůdy je nutné před uvedením do oběhu registrovat (podle zákona 61/1964 to byly všechny druhy, podle zákona 92/1996 pouze vyjmenované).

1. charakter povolení/registrace odrůdy. Podle zákona 92/1996 Sb. je zkoušení odrůdy pro registraci přisouzen charakter správního řízení. Navíc požadavky na podklady, potřebné pro registraci odrůdy se u některých plodin zmírnily (např. ovoce, zelenina, okrasné druhy), a pro registraci jsou u nich posuzovány pouze morfologické a fenologické znaky bez zřetele k hospodářským vlastnostem. Podle zákona nelze zveřejňovat informace, získané v průběhu správního řízení - tedy v průběhu zkoušení odrůdy.

V návaznosti na změnu charakteru registrace odrůdy zákon požaduje existenci úředního Seznamu doporučených odrůd SDO, do něhož jsou odrůdy vyjmenovaných druhů zařazovány na základě důkladného prozkoušení svých hospodářských vlastností, a to i u těch druhů, jejichž odrůdy jsou registrovány pouze na základě posouzení morfologických a fenologických znaků.

2. kategorie rozmnožovacího materiálu. Zákon rozeznává základní, certifikovaný, standardní a obchodní rozmnožovací materiál (RM). Doprovodná vyhláška 191/1996 Sb. řeší maximální přípustné počty generací v rámci jednotlivých kategorií RM u jednotlivých plodin.

3. charakter uznávacího řízení. Podle zákona má uznávací řízení charakter správního řízení a je rozděleno na dvě části: uznávací řízení porostu a uznávací řízení vlastního RM.

4. pohled na výjimky, a to jak z hlediska odrůdového, tak i z hlediska kategorie rozmnožovacího materiálu. Podle zákona 92/1996 již není možné žádat jednotlivě o povolení k uvádění do oběhu nepovolené odrůdy ani o povolení přípravy obchodního RM. Výjimky sice možné jsou, ale pouze prostřednictvím vyhlášky Ministerstva zemědělství ČR, přičemž vyhlášení výjimky je možné pouze z vážného důvodu k odvrácení škod (naprostý nedostatek RM povolených odrůd, nemožnost splnit požadavky na certifikovaný RM vlivem ročníku apod.).

5. sankce - zákon dává ÚKZÚZu pravomoc udělovat sankce za porušení ustanovení tohoto zákona. Tyto sankce mohou být dosti citelné (až 1 milion, při opakovaném porušení dvojnásobek).

Vliv změn na šlechtitelskou a semenářskou praxi

1. Druhový seznam

Existenci druhového seznamu lze považovat za pozitivní, protože v případě, že chce subjekt uvádět na trh RM okrajových druhů, nemusí již žádat o registraci odrůdy (pokud tento RM nehodlá prodávat pod označením odrůdy). Na druhou stranu je možné vést diskuse o zařazení, případně nezařazení některých druhů, případně o specifikaci - zúžení v rámci některých uvedených druhů, u nichž existují vedle užitkových forem i formy okrasné (např. u zelenin), jejichž odrůdy by povinné registraci podléhat nemusely.

1. Charakter povolení/registrace odrůdy

Přisouzení charakteru správního řízení sebou u procesu registrace odrůdy přináší jisté problémy. Prvním z nich je fakt, že jeden subjekt může podat teoreticky neomezený počet přihlášek k registraci odrůdy. Ústav nemá ve správním řízení nástroj, kterým by mohl počet přihlášek od jednoho přihlašovatele redukovat, jak je tomu v celé řadě jiných evropských zemí, což může vyvolat zahlcení zkušební kapacity ústavu, v extrémním případě jedním nebo dvěma subjekty. Vzájemná dohoda přihlašovatelů o omezeném počtu přihlášek je sice teoreticky možná, nelze ji však trvale považovat za spolehlivý nástroj korekce počtu přihlášek.

V části zákona, týkající se registrace odrůd, zcela chybí pověření MZe k vydání vyhlášky, řešící některé obecné rysy zkoušení pro registraci. Za daného stavu je pak teoreticky možné, že zkoušení odrůdy může trvat 1 rok, ale např. i deset let.

U hlavních plodin je podmínkou pro registraci tzv. užitná hodnota, která má v zákoně i svou definici. Tato definice však ústavu teoreticky umožňuje stanovit jako základ pro zjištění užitné hodnoty libovolný souhrn hospodářských vlastností a tento souhrn každoročně měnit. Dlužno poznamenat, že v současné době lze naštěstí najít s příslušnými pracovníky ústavu při vymezování tohoto souhrnu vlastností společnou řeč.

Zcela neakceptovatelná jsou ustanovení zákona, která znemožňují širokou informovanost veřejnosti o vlastnostech nově registrovaných odrůd. Letošní rok je prvním rokem, kdy se tato skutečnost projevila a dále projeví v plné síle.

Za přínos lze považovat změnu požadavků pro registraci některých plodin, u nichž zákon vyžaduje pouze posouzení morfologických a fenologických znaků (ovoce, zelenina, okrasné druhy). K této úpravě bylo přistoupeno v souladu se situací v jiných evropských zemích a stejně jako tam, i u nás se u většiny těchto plodin proces registrace odrůd zjednoduší a urychlí, což vítají nejen tvůrci, ale i uživatelé příslušných odrůd.

Přínosem je rovněž požadavek zákona na vydávání úředního Seznamu doporučených odrůd (SDO) jako objektivního zdroje důkladnějších informací o vlastnostech zařazených odrůd, určeného pěstitelům dané plodiny. Je nepochybné, že vedle úředního Seznamu doporučených odrůd budou existovat i další podobné seznamy či přehledy, úřední SDO by však měl být zárukou objektivity. ČMŠSA podporuje myšlenku, aby v tomto období byl vydavatelem SDO ÚKZÚZ, pokud možno u většiny plodin. Bohužel, zatím není vyřešena otázka financování SDO.

2. Kategorie rozmnožovacího materiálu

Zákon sjednotil označování jednotlivých kategorií RM s označováním v jiných evropských zemích, bohužel opomněl důležitou kategorii, dříve nazývanou předstupně. Díky dohodě s ÚKZÚZ a MZe bylo dosaženo toho, že předstupně jsou uvedeny alespoň v prováděcí vyhlášce MZe č. 191/1996 Sb. Bohužel, jedinou možností bylo zařadit předstupně do základního rozmnožovacího materiálu, což neodpovídá běžným evropským zvyklostem. Vymezení předstupňů zákonem považuje asociace při eventuální novelizaci za zcela nezbytnou věc, protože v některých případech jsou předstupně předmětem obchodu a je proto nutné je přihlašovat k uznávacímu řízení.

Novinkou je standardní RM. Tento RM je možné uvádět na trh na základě vlastních rozborů, není proto třeba jej přihlašovat k úřednímu uznání. Týká se v podstatě zelenin a květin, zelinářskými semenářskými firmami je chápán pozitivně.

Obchodní RM se týká plodin neuvedených v druhovém seznamu. Na základě výjimky, stanovené vyhláškou MZe, je možné připravovat obchodní RM i u plodin uvedených v druhovém seznamu, avšak pouze jako mimořádné opatření k odvrácení škod. Co to znamená v praxi bude uvedeno dále v bodu 5 - výjimky.

Vlastnosti RM stanovuje vyhláška MZe č. 191/1996 Sb.

3. Charakter uznávacího řízení

Uznávacímu řízení je zákonem přisouzen charakter správního řízení. Navíc je nepříliš logicky rozděleno na dvě části - uznávací řízení porostu a uznávací řízení RM. O problémech, které jsou s tím spojeny, se zmiňuje ve svém příspěvku pan Ing. Miroslav Houba, CSc., asociace se s uvedeným názorem ztotožňuje.

Z pohledu semenářské firmy je zde další principiální problém. Zákon vymezuje požadavky, které jsou nutné pro uznání porostu a RM (mimo jiné zaplacení správního poplatku, RM náleží registrované odrůdě atd.). V zákoně není ustanovení, které by umožňovalo fakturovat semenářské firmě platby za dílčí úkony, proto ČMŠSA jakoukoli fakturaci dílčích úkonů důsledně odmítá. Semenářské společnosti se nebrání placení za dílčí úkony uznávacího řízení, je však nutné najít pro takový postup pravidla s tím, že případné účtování nákladů za dílčí úkony se projeví v konečné ceně osiva a tím ve zvýšených nákladech konečného spotřebitele - zemědělce. To však současné znění zákona a podle názoru asociace ani charakter správního řízení neumožňují.

Jak se pan Ing. Houba zmiňuje ve svém příspěvku, ČMŠSA navrhuje jisté dílčí úpravy pro případnou novelizaci zákona. Jedním z návrhů je vyjmout uznávání certifikovaného RM některých plodin, určeného pro využití v ČR, ze správního řízení a tím dát možnost přenést tuto zodpovědnost na subjekty mimo ÚKZÚZ. Samozřejmě, tato myšlenka je zatím ve stadiu návrhu a budeme o ní se zainteresovanými subjekty dále diskutovat (ÚKZÚZ, MZe). Obecně lze však říci, že zákon neumožňuje semenářské firmě mít pravomoc a zodpovědnost, srovnatelnou s firmami v některých jiných evropských zemích a asociace má zájem na tom, aby firma alespoň část takové zodpovědnosti mohla získat.

4. Výjimky

Zákon pověřuje Ministerstvo zemědělství k vydání vyhlášky, umožňující uvádět do oběhu RM neregistrovaných odrůd nebo obchodní RM i těch plodin, uvedených v druhovém seznamu, je-li to nutné k odvrácení škod v důsledku vážného nedostatku RM registrovaných odrůd nebo nedostatku certifikovaného RM.

V principu lze souhlasit se zrušením minulého systému, kdy se žádalo o výjimky jednotlivě a v některých případech tak mohlo dojít např. k povolení výjimky na obchodní osivo i v případě, že na trhu byl k dispozici relativní dostatek osiva uznaného ve stupni OR.

Bohužel, proces tvorby a schvalování vyhlášky je časově dosti náročný a způsobuje v praxi značné problémy. Již v prvních měsících platnosti nového zákona se ukázalo, že nebude možné splnit požadavky, stanovené vyhláškou 191/1996 Sb. pro certifikované osivo ozimů, jednak díky absenci přechodného období a jednak vlivem špatného ročníku. ČMŠSA proto podala v polovině srpna žádost o vyhlášení výjimky na přípravu obchodního osiva ozimů. Vyhláška vyšla 19. listopadu, tedy v době, kdy osivo, které mělo být na základě této vyhlášky připravováno, již bylo dávno zaseto. Na první pohled se může zdát, že se jedná o problém pouze administrativní, ale je to zejména problém ekonomický. Jestliže není vyhláška, nemůže být uznávací list. Jestliže není uznávací list, nemůže být ani fakturace za prodané osivo. Jestliže není fakturace, nejsou ani peníze za prodané osivo. Tyto peníze chybí jednak semenářské firmě, která osivo prodává, a jednak šlechtitelské firmě, která má za toto osivo obdržet od semenářské firmy licenční poplatky.

Obdobná situace nastává i u jařin. Žádost o vyhlášení výjimky na obchodní osivo vybraných jařin asociace podala 18. listopadu. Proces tvorby vyhlášky dosud trvá (ke dni 20. února) a je otázka, zda vyhláška vůbec bude k dispozici alespoň v době setí. Samozřejmě, znovu je tu problém ekonomický, navíc o to vážnější, že se týká daleko většího objemu osiva, než tomu bylo u ozimů.

Zde asociace vidí zásadní problém k vyřešení v rámci případné novelizace. Jakým způsobem by mohlo ke změně dojít je otázkou diskuse všech zainteresovaných.

5. Sankce

Vymezení sankcí je šlechtitelskými a semenářskými podniky plně akceptováno a podporováno, neboť při důsledném uplatňování příslušných pasáží zákona by mělo dojít mimo jiné k potlačení černého obchodu s RM, což by uvítali všichni ti, kteří se snaží všechna psaná i nepsaná pravidla pro obchod s rozmnožovacím materiálem důsledně dodržovat.

Bez zákona, upravujícího podmínky pro uvádění odrůd a rozmnožovacího materiálu do oběhu, nelze v zemědělsky rozvinuté zemi pracovat. Jak se ukazuje, pokud by státní úřady i firmy měly zákon 92 důsledně dodržovat, jen stěží by se dařilo udržet alespoň takovou úroveň obchodu s odrůdami a RM, která byla v době před jeho platností. My všichni bychom však měli mít spíše zájem na zvyšování úrovně tohoto obchodu, asociace proto cítí, že je v tomto duchu nutné zákon co nejdříve upravit.